EvcaMat komentáře u knih

Já jsem oproti většině komentářů nějak mimo. Jak já se trápila...:-( Tohle je, podle mého, knížka pro náctilété nebo možná když si člověk potřebuje vypláchnout hlavu, ale pro takové chvíle jsou určitě lepší tituly. Styl byl v pohodě, ale děj, ten jsem opravdu nedávala. Dorazilo mě na konci to koťátko:-D Dočetla jsem jenom proto, že jsem cvok a když něco začnu, tak to dokončím a byl to teda boj.

Skvělá, úplně jiná, než běžné detektivky. Joy Fieldingovou jsem četla poprvé, díky přítelkyni syna, která mi jí darovala. A byla to skvělá volba. Rozhodně nebyla má poslední.

3 28.04.2023

Místy jsem měla pocit, jako spousta dalších, že by autorka zasloužila proplesknout. Čím dál jsem četla, tím víc mi docházelo, jak křehká je lidská psychika, jak lehce se dá člověk přesvědčit a uvěří lži. A jak snadné je někoho soudit za hloupost bez stejné zkušenosti. Teď spíše smekám, že byla vůbec schopná vše znovu prožít při psaní. Z hrůz, které jí potkaly se nevzpamatuje celý život. Literární forma je jednoduchá, ale poselství silné. Jímá mě hrůza, co všechno se okolo děje a kolik je lidí, kteří žijí v pekle a sami si nedokáží a nemohou pomoci.

3 23.02.2023

Popravdě jsem ze začátku byla trochu rozladěná a měla jsem pocit, že ta kniha je spíš pro náctileté. Ale... Čím dál jsem se pročítala, došlo mi, že každá povídka je psaná stylem, který vlastně přesně odpovídá věku hlavních hrdinů. Nakonec se mi to strašně líbilo. Nebrečela jsem u povídek, ale dohra a hlavně poděkování, mě rozsekalo. Takhle nádherně napsané jsem nikde nečetla. To jsem skoro v padesáti bulela jako želva.

2 22.10.2024

Čeho všeho je část lidstva schopna? Co všechno je schopna část lidstva unést? S příběhem Cilky se budu srovnávat dlouho. Kniha je o strašlivých událostech, ale nádherně psaná. Nikdy nebude dost vydaných příběhů skutečných hrůz, které se děly a na některých místech světa, bohužel, stále trvají. Je potřeba vše stále připomínat. Nesmí se zapomenout.

1 04.01.2025

Kniha je velmi milá, až konejšivá...? A přivedla mě k zamyšlení... nad světlem, svými myšlenkami, ke snaze dívat se na druhé lépe a s pochopením, k mírnosti, snaze oprostit se od vzteku, který mě občas ničí...

1 17.10.2024

Knize jsem vůbec nepřišla na chuť. Nevím, jestli je to tím, že mám s mámou skvělý vztah a vždycky mezi sebou všechno zvládneme vykomunikovat. Přišlo mi, že autorka dělá z místy až babiček nesvéprávné. Mé matce je skoro osmdesát a takhle by se nechovala. Dcery se rozčilovaly nad hloupostmi. Pokud bych měla s matkou nezdravý vztah, rozhodně bych ho nezkoušela napravit tímto způsobem. Krétu se autorce podařilo popsat hezky, ale to je tak celé.

11.01.2025

Úplně nevím, jak se mám k hodnocení postavit. Některé pasáže pobavily, některé jsem četla s utrpením. Nadsázce myslím, rozumím, ale místy to bylo dost na sílu a celkový dojem je rozpačitý. Kdybych nebyla trochu autista a jakoukoli rozečtenou knihu nemusela dočíst, asi bych jí odložila.