evickakyticka komentáře u knih
Ze začátku bylo čtení docela hororové a fakt síla. Líbilo se mi, jak hlavní postava bojuje o přežití, když už má vše na dosah, zase vše ztrácí. Konec zajímavý. Celkově kniha velice dobrá.
Po přečtení mě nenapadá jiné slovo než zmatek. Buď se měl autor držet jedné linky a tu pořádně rozpracovat do delšího příběhu nebo jasně ohraničit prolínání světů, když je příběh krátký. Jako na čtenáře to na mě působilo šíleným zmatkem. Nalákala mě obálka, kresby vevnitř už nebyly zas tak úchvatné, jak jsem očekávala. Závěrečná galerie dodala ještě větší pocit zmatku, kdy spojení Elfie a Temné věže jsem vůbec nepochopila. Škoda.
PS: Nakonec jsem přišla na to, že komiks je spojený s nějkou hrou na hrdiny, takže tohle je úplně mimo mě a kdo si na hrdiny nehraje, asi nepochopí tak jako já.
Nakonec jsem si přečetla i druhý díl. Zvykla jsem si na styl krátkých vět a čtení docela odsýpalo. Občas jsem měla ale pocit, že jednání Malin - hlavně ve vztahu s dcerou, je trochu průhledné. A opět se mi líbily vsuvky, kdy k nám promlouvá oběť. A když už jsem Zimní oběť dala v zimě, Letní smrt v létě, další díl teda počká na podzim.
Kinga mám ráda. Dokáže nabídnout všelijaké chutě. Tady jsem si pochutnala:)
Kniha se mi dostala do rukou od tchýně, která si ji pochvalovala. Normálně bych si autorky nevšimla, její romantické knihy nejsou nic pro mě. Tady se ale jedná o detektivku... Nu což, zkusit se má všechno, že... Knihu jsem dočetla, dalo se to číst, ale žádná velká hitparáda. Jediné zajímavé je doba, do které je detektivka zasazena... jinak detektivka jako každá jiná.
Bohužel nezaujala, cca po šedesáti stranách odloženo. Čekala jsem něco jiného. Bylo to prázdné tlachání o ničem....
Nevím, jestli to bylo tím, že jsem Strach četla po předchozí knize příliš rychle, ale dlouho jsem se nemohla do autorova stylu dostat. Dokonce jsem si říkala, co je toto za blbost? Nakonec zvědavost zvítězila a od čtení jsem se nemohla odtrhnout. Nemůžu ale zapomenout zmínit, že jsem měla pořád pocit, že se autor snaží za každou cenu být strašidelný, že je to až moc, líčit strach v každé větě. Někdy míň je ve finále víc. Taky mě neskutečně štvala postava Bohuše, jak byl pořád sprostej a jak se choval. Z rozuzlení jsem nic moc nečekala, přece jen to nebyla klasická detektivka, o čem svědčí i konec, který jistě nikdo nečekal. Nemůžu proto dát čtyři, hodnotím tedy průměrem.
PS: Snad se mi do rukou dostane Trhlina, kterou jsem měla původně v plánu číst od Kariky jako první. Já bych taky chtěla mít po dočtení noční můry a bát se tak jako ostatní:) Snad nejsem ještě tak otrlá...tak příště uvidíme.
Zpočátku jsem myslela, že knihu nedočtu. Moc nemusím politiku. Ale nakonec jsem si řekla, že to přece jen zkusím a nelituji. Druhá půlka knihy, kdy se Harald ocitá v SS začínala být zajímavá - a to až do konce. Miluju tyhle závěry, kdy je vše řečeno až na samém konci, ve finální tečce. Těším se na pokračování.
Peter May mně prvně okouzlil trilogií Ostrov Lewis, poté Čínskou sérií. Líbí se mi jeho styl vyprávění a popisy krásného prostředí. Tady to nebylo jinak. Za mě oddychové, napínavé, zajímavé a téma "včely" taky fajn. Super a těším se na další knihu.
Super kniha. Napínavá, zajímavé prostředí, prolínání dvou časových rovin...nemohla jsem se odtrhnout. Líbil se mi i konec, který si musíte srovnat v hlavě.
Filmovou verzi znám a mám ráda. Nechala jsem se zlákat i knižní předlohou. Musím přiznat, že mě kniha moc nebavila. Do první půlky docela jo, to jsem měla před očima film a známé tváře. Asi od poloviny na mě bylo moc "přerybováno" a už jsem se i nudila. Nemůžu říct, že by to bylo špatně napsané, to určitě ne, je to všechno hezky popsané, ale ... není to můj šálek kávy.
Otroctví bylo nepochybně tou částí lidské historie, na kterou nemůžeme být pyšní. Tady se dozvídáme pravdivý příběh o boji za jeho zrušení. Příběh je podán z obou konců . Tedy o Sarah, která byla bojovnicí za práva žen a zrušení otroctví a taky o Drobkovi, která byla černoškou, tedy otrokem. Vyprávění se mi líbilo, bavilo mě, až na konec, kdy se pitvá nábožensví a vztah k Bohu (tady přivírám obě oči při hodnocení).
Zajímavý pohled do pohraniční v době po druhé světové válce. Sice krátké, ale výstižné. Nikdo to neměl lehké, vztahy mezi lidmi ve vesnici i v rodině se nedaly předpokládat. Kdo přežil, nezapomene.
Jackaby je takový potrhlejší Sherlock v podání R. Downeyho. Kniha mě bavila, líbily se mi nadpřirozené potvory jako trollové, převtělené kachny a duchové. Vyšetřování spojené se seznámením hlavní dvojce už bylo jen takové oddechové čtení. Slupla jsem příběh jako malinu. Určitě by se dalo napsat i objemnější dílo. Ale budu se těšit na druhý díl.
Tak tohle se mi líbilo. Bylo to celé takové snové, nenápadné, odpočinkové. Přesně to jsem potřebovala. Určitě si od Gaimana ještě něco přečtu. Jeho styl fantasy se mi začíná zamlouvat.
Kniha mě nijak nezaujala. Většina povídek se mi spíš nelíbila než líbila, bylo to takové nijaké. Obálka super, ale to nestačí. Na Lesní lišky to nemá.
Kde začít... Začnu tam, kde jsem skončila. Někde vprostřed dvanácté knihy. Do cíle zbývalo už jen necelých 300 stran ale já už to nemohla vydržet. Než jsem se prokousala k tomu, co mě baví, nechuť "k vatě" mi pokazila celý dojem z knihy. Každý asi hledá něco jiného - někdo filozofii, jiný starověký život - já hledala pasáže, kdy mi Sinuhet jako lékař ukáže něco ze svého umění, které jsem zatím v žádné jiné knize nečetla. Zatím jsem jen otevírali lebky a čekali, jestli nemocný do tří dnů nezemře. Nakonec jsme se i docela dost nacestovali, to by mi zas až tak nevadilo, ale pořád mám takový pocit, že to nebylo to cestování, které já mám ráda, kdy autor popíše každý bezvýznamný šutr a já mu to žeru i s veškerým prachem u cesty. Spousta věcí se opakovala (ruce ve výši kolenou, některé postavy jednaly nelogicky, ženy byly absolutně nedostupné, války a peníze se točily...) a to mě nakonec přimělo k tomu, abych už nepokračovala a nemusela se nutit do té spousty vaty, která nakonec nepřevýšila podstatnou hodnotu knihy, kterou jsem hledala já.
Na druhou stranu mohu říct, že vím o čem kniha je, proč je tak vysoce hodnocená, ale mohu i říct druhou stránku věci, že se člověk nemá nutit za každou cenu do něčeho, do čeho se mu nechce.
Knihu jsem koupila synovi na Vánoce jako čtení na pokračování. Teprve jsme ji dočetli, ale už se těšíme na pokračování. Otevřený konec k tomu úplně vybízí.
Čtení jsme si užívali, staršího bavil hlavně Nábytkový les a ten mladší při každé příležitosti venku chytal kdejaké brouky. Navíc místo psa by chtěli chovat brouky:) Mně se zase líbila hlavní linka příběhu, kdy se kluk vydá hledat svého tatínka, který se záhadně ztratil a s pomocí kamarádů i brouků zažívá zajímavá dobrodružství. Lukrécie byla přiměřenou zápornou osobou, Pickering s Humpreym zase srandovní trdla.
Jediné, co mi vadilo, že se pořád opakovalo příjmení Lukrécie, které jsem při čtení vynechávala, taky podoba Cutterová/Cuttle a zbytečně komplikovaná anglická jména.
Sci fi moc nevyhledávám. Ale Marťan mě zaujal, tak proč ho nezkusit. Rozhodně to není špatná kniha, to ne, ale pro mě je to takový průměr. Zpočátku se čtenář musí zorientovat v odborně-technických věcech, které se vážou k pobytu ve vesmíru a to od oprav Habu až po frakci kyslíku. Potom už jen čekáme, jestli se podaří dostat Marka domů. Fandili mu určitě všichni, ať už pro jeho schopnosti nebo vtipné komentáře. Každopádně nejsem uhranutá ani unesená.
Poslední díl opět musím hodnotit jako skvělý. První polovina, se starým Dagem, mě bavila víc než druhá. Tam už jen sledujeme, jak se vztahy mezy Adelheid a mladým Dagem srovnají. V knize můžeme najít spoustu životního moudra, které je pořád platné skrz generacemi. Všechny tři díly se mi moc líbily.