fanous21 komentáře u knih
Není pochyb, že samotný příběh paraguajských jezuitských redukcí vydá na alespoň tři hvězdičky. Karol Dučák se látce náležitě věnoval a čtenář se z jeho hutných 450 stran nasytí informacemi rozličného charakteru, kteréžto spadají do tématu. Nicméně se autor nevyhnul několika nedostatkům: 1/ Zdá se, že rukopis nebyl editován, napříč knihou se totiž poměrně značná část informací dabluje, některé se triplují, menší část kvadripluje a některé výjimky se napříč textem objevují více než půltucetkrát, což je věru otravné. 2/ Některé pasáže jsou vůči jezuitům až nezdravě glorifikující, zejména užívání absolutizujících adjektiv či substantiv dojem z textu kazil. 3/ Místy se zdá, že autor kompiluje výhradně z vybraných cca tuctu knih. 4/ Nemyslím, že "křesťanský komunismus" je vhodně zvolený termín obecně, ve spojení s jezuitskými redukcemi jakbysmet. Nicméně navzdory několika výhradám se čtenář dozví to nejpodstatnější z fascinujícího jezuitsko-guaraníského soužití a věřím, že nejeden i zatouží, se do dané lokality vyjet podívat... což mohu po osobní zkušenosti z léta 2019 pouze doporučit. PS - Ještě by mě tedy zajímalo, proč by tento web pod komentářem v sekci Doporučujeme na prvním místě uvádí Satanskou bibli...?
Soudruhu Drda, tohle tedy byla prda! Zapálený, ba do ruda rozpálený třicátník sepsal quazi tucet povídek na pod-úrovni literárně "vyzrálého" třináctiletého klučiny, kterýžto popatřuje na svět černobílýma, či spíše rudo-hnědýma, očima, vraždu poVyšuje na vyšší princip (sic!) a patetičnost s naivitou neznají mezí.
Zajímavé zamyšlení rozhodně hodné podrobnějšího a hlubšího výzkumu zvláště po více než 30 letech od sepsání a vydání! Škoda několika povrchních a zaujatých tvrzení...
Čteno. Navzdory slibnému začátku se jedná o nepřesvědčivý kraťas postavený na řadě povrchně pofiderních dvojsmyslech, jež pro čtenáře Františka byly trapné, nikoliv humorné.
Obraz vídeňské společnosti na přelomu století. Schnitzlerovi se poměrně dobře daří vykreslit vztah či nevztah k židovské otázce, jakožto k židům obecně včetně antisemitických nálad tehdejší doby a společnosti. Tou je samozřejmě společnost vyšší, ona smetánka topící se ve své unylosti, předsudcích, avšak v mladé krvi rovněž probouzející se touha vyjít vstříc novým zítřkům, odpoutat se od oné strnulosti, vykročit do nového století s optimismem. Děj knihy plyne pomalu, protaganistou je hudebník Jiří, 27letý mladík bojující sám se sebou, svým vztahem k ženám, k duchu doby, svým přátelům, konvencím, prostě se vším. Autor popisuje jeden rok jeho života, někdy až zbytečně podrobně s ohlédnutím na dramatickou složku příběhu, avšak o to plastičtěji z jeho vyprávění vystupuje tehdejší doba a vídeňská společnost. O dramatickou linku též není nouze, nicméně ducha doby a podobné téma, domnívám se, dokázal Schnitzler postihnout lépe ve svých dramatech, v próze pak jistě S. Zweig.
Joseph Roth psát umí! V této ani ne 100stránkové brožurce předkládá čtenáři svůj pohled na problematiku "putujících židů" z Východu na Západ, včetně Západu zaoceáního. Nejbrilantnější částí je bezesporu hned úvodní stať, zamyšlení se nad skutečností co obnáší býti židem v Evropě 20./30. let 20. století (alespoň odtušuji, neboť ani překladatel ani editor z nakladatelství Academia nepokládali za hodno Rothův spis časově zařadit). Následuje oddíl "žid a město", na které navazují jednotlivá nejvýznamnější města Evropy, v nichž židé žili (Vídeň, Berlín, Paříž), a také země Spojených států amerických a Ruska. Nelze si nepovšimnout Rothovy náklonnosti k našemu "bratru na věčné časy", zvláště v úvahách, jež ze všech výše zmíněných případech vychází jediní pozitivně. Pro druhé vydání dopsal autor novou předmluvu reagující na hrozivý vývoj v Německu, který brožuru uzavírá.
Dovolil bych si uvést dvě citace:
"Židé vyvraceli přísloví, které říká, že když se dva perou, třetí se směje. Židé byli stále ten třetí, jenž neměl žádný důvod ke smíchu." (str. 19)
"Nemůže existovat žádná evropská, a také žádná evropsko-křesťanská, morálka, dokud trvá zásada "nevměšování". Proč si tedy evropské státy osobovaly právo šířit civilizaci a morálku ve vzdálených světadílech? Proč ne v Evropě? Staletá civilizace jednoho evropského národa ještě zdaleka nedokazuje, že skrze záhadnou kletbu osudu nebude opět barbarská." (s. 97)
Místy zcela vynikající poetika plísnící lidská bláznovství druhu všelikého. Ač vydání Academie z roku 2007 obsahuje zhruba polovinu Brantova textu, je čtenáři předloženo to nejlepší. Zde malá ochutnávka:
Bez užitku projde bloud země vzdálené,
však nic si neosvojí k vlastní hanbě své.
Tak může přec i husa ven si vyletět,
domů zas jak husa navrací se zpět.
------------------------------------------
Dvě věci vždy jsou zřejmé všem
a třetí je přímo příkladem:
město, které v kopci leží
a hňup, ať stojí, sedí, leží -
těm skrýt se věru nepodaří...
------------------------------------
Čtyři věci nikdo nikde nenasytí:
ženu, peklo, svět a oheň, když se vznítí...
Tramvaj za 5
Kočka za 5
Loeguán za 4
Dosti otevřené čtivo... o otevřených lahvích a hlavně vyprázdňovaných lahvích. Čistokrevná úkázka rčení "špatná společnost kazí mravy".
"Sytý hladovému nevěří..." Hamsunův Hlad však toto tvrzení přinejmenším podkopává...
Souhlas s Balumbou. Při četbě Goldmannových řádek člověk naplno pochopí význam slova NEUVĚŘITELNÉ... že to není, když fotbalista dá gól z 25 metrů nebo rádoby-tv-kuchaři připraví podařený žvanec..., nýbrž když moc modlitby dokáže změnit v podstatě nezměnitelné a když se Boží milosrdenství pne nad lidskými nízkostmi.
Evropa před Fontanovým notně pokřiveným zrcadlem. Zavádějící tvrzení vytržená z kontextu, někdy polopravdivá, jindy pololživá z některých kapitol knihy připomínají časopis Epocha neboli něco na způsob historického Blesku. Bída.
Nezarmoutí, nepotěší, hodna výpůjčky z knihovny, protože v té vaší bude leda, i přes svou tenkost, zabírat místo.
Mohlo by to být lepší... proč? a) jasně vymezit, že se jedná o Druhou světovou z drtivé části vojenského charakteru, civilní rozměr života chybí až na výjimky zcela; b) strukturovat samotné popisky na vlastní "příběh" a do oddělené části vložit technické či parametrické vlastnosti, popisky, charakteristiky daných zbraní, jednotek (brigád), původu atp., protože jinak je text rozbředlý..., některé detaily byly natolik podrobné a roztahané, že se z četby stával technistický manuál. Samotné fotografie jsou vesměs povedené, takže pro milovníky výčtu dat a popisků vojenských či bojových údajů je kniha více než vhodná.
Další kusovka z této 101/1001 řady. Výběr filmů zdařilý. Publikování originálních dobových plakátů chvályhodné. Synopse jednotlivých přispěvovatelů velmi pestré - od těch velmi povedených, až po ty na facku: považte, některé z příspěvků jsou v podstatě převyprávěný děj (naštěstí značná menšina), nebo určitá část (větší polovina); ovšem přispěvovatel RH to je k popukání: filmy z 30. let nesou "jasné poselství antikolonialismu, dekolonialismu, antirasismu, feminismu" a do toho čtenáři vyjeví "perfektní" výkladovou psychoanalýzu, co filmem chtěl autor (scénarista?, režisér?, autor předlohy?) říct a co neřekl "tak vám řeknu já, všeználek"... no běs.
Opravdu nemálo perikop je v tomto komentáři v podstatě pouze převyprávěno. Odhlédnu-li od této podivnosti, jedná se o standardní komentář MSK.
Toto mě nadmíru bavilo! Znamenitý nápad, nápadité zpracování ve formě komiksových koláží, stručné texty pod "komiksem", které jsou navíc leckdy mile či velmi vtipné. Nechal bych si líbit i objemnější svazek, ale i tak si dokážu představit, že těch samotných 50 stran dalo autorům zabrat. Vynikající!