fany.fancy komentáře u knih
„Jako všechno umění je i poezie v podstatě tajemství.“ - Jan Skácel
To tajemství musíme nejen akceptovat, ale přijmout jako dar. Jan Skácel si s tímto darem ve svých básní rád hraje a zdánlivě jednoduchými verši poodkrývá nepochopitelné, nevysvětlitelné, ty nejhlubší myšlenky. Je uměním vyjadřovat se tak prostě jako prostě žít.
Tato komedie je od Shakespeara má nejmilejší! Je to tím kouzlem, které v sobě má ... Jedna noc svatojánská v začarovaném lese a tolik příběhů, zamotané lásky, kouzla, elfové a hlavně Puk, nepovedení herci a vtip, vše propletené a navzájem provázané. Dokonalé.
Kniha jako jedno velké upřímné vyznání.
“Univerzum příliš velké na to, abychom se na ně zlobili, ale život je dost dlouhý, abychom si mohli vzájemně dělat společnost.”
Děkuji za krásná slova, která nakonec vyšla knižně.
Gombrich touto knihou dokázal, že dějiny umění jdou vyprávět stejně jako jiné příběhy... Ukazuje nám souvislosti, kontext doby, odkazy umělců do minulosti i budoucnosti a učí nenásilně čtenáře o dějinách umění přemýšlet jinak než o seznamech jmen a datech. Děkuji mu za to a odpouštím mu jeho skeptismus k současnému umění.
Kniha mě velice příjemně překvapila, autor je "český Orwell".
Příběh plynul sám spolu s živými kresbami. A přesto se nedá říct, že by obrázky odsunuly do pozadí děj ... Příběh o Hugovi byl nejspíš smyšlený (i když George Mélies doopravdy žil), ale já věřím, že se stal. Strhující čtení.
Příběh holčičky Anny a jejího průvodce řečí přírody, válkou a vůbec životem Vlaštovčího muže mě svou jednoduchostí a výpravností okouzlil. Nečekejte velké rozuzlení ale nevšední vyprávění z války a velmi neobvyklé, zajímavé a přitom tak lidské charaktery postav, které si zamilujete. No, kdo by mohl žida Hiršla nechat v lese! A koho by nezajímal záhadný Vlaštovčí muž a jeho kufřík... a samozřejmě je tu milující Anna!
(SPOILER) Možná spoiler: V tomto románu zjistíte, jak moc dokáže všechno krásné, radostné a šťastné prudce vystoupat. A pak na vrcholu největšího štěstí, když hlavnímu hrdinovi nic už nechybí, jeho křivka štěstí pomalu útrpně začne klesat až na dno a ještě hlouběji a ještě závratněji.
Překvapil mě Nietzsche i celý tento malý svazeček. Název může mást a zdát se závažnější než vyplývá z pojednání uvnitř... Doopravdy ve zkratce zaštiťuje filosofii, ale spíš řeší povolání člověka jako filosofa a s lehkostí se dotýká témat poznání a iluze, tvorby pojmů a metafor, filosofie jazyka i umění...
Děj byl slabší, obyčejný, ze života, útěk na nudný venkov, o přátelství a tak... kniha se snažila zachytit spíš (jak v Hledání Aljašky), jak hrdinové hledají své místo, snaží se něco dokázat nebo se srovnat s minulostí... Ovšem vtipné situace a pěkné myšlenky tam byly! Velmi zajímavé bylo Colinovo matematické řešení a jeho slavný Teorém - to mě bavilo... A postupně jsem se taky dozvěděla, jak to bylo s těmi Kateřinami. :)
V závěrečném pojednání od Martina Hilského je řečeno: Tato kniha nemá hlavu ani patu, ale zato je tu spousta jiných věcí ... jako melounový cukr. Nakonec mě tato kniha přece jen dostala!
Podobných knih je v poslední době hodně - z pohledu středoškoláka, který v průběhu dospěje - a na každé něco je. Kniha se mi zalíbila až postupným čtením a na konci musím uznat, že mi něco dala. A jen v této knize si přečtete nejvíc přirovnání a metafor na bílou a rudou.
Jen takové milé veršíky ze života, které vám otevřou oči na obyčejné věci kolem nás. Svojí upřímností, i když nejsou veselé, potěší.
Tato kniha měla opravdu něco do sebe. Každý den jsem nalezla jeho nové prožití a nový pohled... Jedna z lepších young adult a nejlepší kniha od Lauren Oliver.