Faustka komentáře u knih
Nesmrtelný a silně realistický román. A právě z toho mě tolik mrazí.
Maminka. Nejdražší bytost, která když jednou odejde, jako by odešlo kus vás samých. Ta moje nás opustila před pár dny. Je to bolestné a je to realita. Tyto verše mi dávají naději, že věděla jak moc ji mám ráda. Věděla a ví to. Protože, někde tam …
Maminko moc mi chybíš.
Mořem zeměkoule začala a kdo ví, zda mořem také neskončí. V moři je největší klid. Moře nepatří tyranům. Na jeho povrchu mohou ještě prosazovat své neoprávněné nároky, rvát se i požírat a předvádět tam všechny pozemské hrůzy, ale deset metrů pod hladinou jejich moc končí, jejich vliv ustává, jejich síla mizí!
.................
Taky mám občas velkou chuť zmizet. A kapitán Nemo mi to umožnil. Díky pane Verne!
Na téhle silnici nejsou Bohem oslovení lidé. Ti jsou pryč a já tu zůstal a oni si s sebou odnesli svět. Otázka: Jak se liší, co nikdy nebude, od toho, co nikdy nebylo?
Strastiplná pouť na jejímž konci spatříš naději. Půjdeš? Tak jo.
Nikdy není pozdě na Krchovského.
Těch hrůz, co bdí u mého lože!
zvlášť tyhle dvě, tak odlišné:
co když dnes umřu, panebože
a nebo, probůh, co když ne?!
Jedna z těch knih na kterou náhodou "někde narazíte", příliš od ní neočekáváte a ona vás mile překvapí. Detektivní román psaný moudře a vtipně a to je někdy víc, než notně využívaná nálepka "bestseller."
Dosáhla jsem vrcholu Temné věže a došla poznání. A co mi to, kromě ka-tet, ještě dalo.
"Vidím Želvu obrovitou,
krunýřem hne zemí celou.
Myšlenky má pomalé,
ale vždycky laskavé."
Dobré věci nekončí.
Baudelaireo/Nezvalovo skutečné "neskutečno" mě doslova uchvátilo.
Ty, kterás vnikla jako nůž
do mého bolavého těla,
ty, jež jsi horší nežli muž,
tak zlá, tak šílená, tak skvělá ..
Tak smutný, tak bolestný, tak živý. .. Nádherný román. Doporučuji.
"Úspěch nakonec přináší samotu. Je to pravda. Lidi si myslí, že jsi šťastný, že máš všecko. Myslí si, že můžeš jít kamkoliv a dělat cokoliv, ale v tom to není. Člověk prahne po základních věcech."
Měl miliony fanoušků .. přesto se cítil osamělý. Měl talent .. který nepromarnil. Měl dar .. zachoval si duši dítěte. Žil pro hudbu, tanec a své publikum. Obdivovala jsem Michaela Jacksona a vždy budu, ovšem Bůh jej obdivoval víc.
"Vejdi, pokud se odvážíš." ... Vstoupila jsem jako ušák, vyšla jako světská ze světských, alespoň na okamžik.
Provoněnou Provence dávkuji po kapkách. Babí léto trvá jen okamžik. Podzim se rozloučí lezavým větrem a holými stromy. Nastoupí zima ... a to velmi dlouhá zima. Vitamín C dokáže mnoho, ale všelékem není. Nech se tedy unášet hřejivou poetikou Marcela Pagnola. Vidíš. Za těmi temnými mraky vykukuje jaro.
Nádherné! Ještě nikdy jsem u knihy nezažila, tak niterní a intenzivní pocity. King mě utvrdil v poznání, že.. smrtí nic nekončí.
Moc krásný návrat do dětství. Je mi líto jen toho, že to uteklo tak rychle.
Nejsem ani v půlce. .. Jsem nadšená!! ... A tohle prostě musím.
„Co je?“ řekla Bábi.
„Jak často myslíš, že ten dostavník stojí?“
„Proč tě to zajímá?“
„Měla jsem jít před odjezdem. Promiň. To je tím drncáním. Ví snad někdo, kde je tady hýzlík?“ dodala s přirozenou nenuceností.
„Ehm,“ odkašlal si pravděpodobný špion, „Většinou musíte počkat na příští zastávku, nebo-“ zarazil se. Chystal se dodat „je tady ještě okno“, což byla jistá možnost pro zmužilé ve chvíli, kdy vůz vjel do některého z rovnějších úseků cesty. Zarazil se, když si s hrůzou uvědomil, že tahle děsivá stařena by dokázala o takové možnosti vážně uvažovat.
......................
Dočteno a:
Nahoře byl muž, který schodiště teoreticky zametal. Prakticky totiž jen přesouval za pomoci koštěte prach, dopřával mu nového výhledu a možnost udělat si nové přátele*.
* Pozn. čtenářky: Můj případ, taky občas svádím boj s prachem.
Paní Plížová zvedla hlavu. Podívat se do očí Bábi Zlopočasné bylo jako se podívat do zrcadla. To, co se z nich na vás dívalo, to jste byli vy sami a ukrýt se nebylo kam.
Někde v hloubi duše Alana Bradleyho se usídlila Flavia de Luce. A je moc dobře, že tam je.
Ráda objevuji nové spisovatelky a Lenku Limberk navíc znám i z filmové databáze ČSFD. Těšila jsem se na chvilky, kdy si Reg Dolls vezmu do ruky a začnu číst, hltala jsem každou stránku. Příběh tří lidí, kteří spolu zdánlivě nemají nic společného mě doslova uchvátil. Velký obdiv a poděkování autorce za to, že tato kniha vznikla.
Začalo to téměř idylicky, pak nebe náhle potemnělo … a přišla zničující smršť.
……… Má duše pláče. :(