fifejda komentáře u knih
Z knížky mám rozporuplné pocity. Její první polovinu jsem hltala, ale pak přišla bohužel ta druhá část. Plná krkolomných zvratů, které z Hirky udělaly superhrdinku a z největších záporáků naivní hlupáky, kteří se dají utáhnout na vařené nudli. Jediný, kdo držel formu byl Rime.
A nemůžu si odpustit SPOILER: Opravdu se postava Naiella musela tak odbýt? Jak už zde bylo zmíněno, většinu knihy prospí, projí nebo se jen naparuje. Hirka se za půl roku naučí dokonale jazyk (?!?) a jemu jazyková bariéra naprosto nevadí, jakož ho ani nenapadne si díky své krvi obstarat spojence sám, přitom ze začátku podniká krátké výlety na vlastní pěst. Oproti tomu postavu Stefana jsem milovala. Žádný neohrožený lovec, prostě smrtelník s chybami a člověk každým coulem. Kdo má pocit, že byl na Hirku moc starý, ať si knihu přečte ve svých 30 letech ;) A Graal? Takový hodný taťka.
Kniha mě příjemně překvapila. Po negativních komentářích a filmu jsem čekala nudu a opakování motivů z Divergence. Oproti tomu jsem si knihu užila možná ještě více než Divergenci. Dává daleko více nahlédnout do charakteru jednotlivých postav a dodává jim tak na hloubce a pravdivosti. Nesouhlasím s tím, že Tris se zde chová nepochopitelně a na facku. Podle mě naopak dozrává ve skutečnou hrdinku a přebírá pomyslné žezlo Čtyřce z prvního dílu.
Středověk byl temný a krutý. Příběh knihy to potvrzuje, neboť většina postav nedožije jejího konce. Nebo jen autor nemá své postavy rád? Protože jim přisuzuje nesympatické vlastnosti a nepochopitelné jednání. Láska a přátelství jsou popsány spíše v náznacích, zato pro násilí je prostoru hodně. Kniha je poměrně čtivá, doba vykreslena bravurně, ale příběh a jeho postavy sám o sobě připomíná slátaninu.
Perfektní! Oproti předchozím dvěma dílům má tato kniha pouze jedinou chybičku - že skončila.
Robin tropí hlouposti. Je mladší, je ambiciózní, nebojí se a Strikovi jde z ní hlava kolem. Příběh je mnohem osobnější, hlavní hrdinové se plácají ve svých emocích a minulosti a do toho odkrývají bizarní a zvrácený svět psychopatů.
Čtyři hvězdičky pro Čtyřku, jinak bych dala o hvězdičku méně. Čtivá knížka, ale mrzí mě, že svět pěti frakcí nebyl propracován do větší hloubky. Chybí mu souvislosti, historie, podstata a ztrácí tak šťávu, když se omezuje pouze na škatulkování lidí podle 5 charakterových vlastností a způsobu oblečení.
Asi se ze mě nestane fanoušek romantasy, pokud to znamená, že se docela příjemná fantasy linka někde v polovině změní na sladký lepivý cukrkandl. Jedná se o nenáročnou, ale čtivou, odpočinkovou jednohubku se všemi možnými klišé a předvídatelným dějem. Aby postavy byly drsné, musíte je obléct do černé kůže, opatřit je jizvami nebo tetováním a plýtvat okolo nich počty mrtvých, jejichž ztráta je procítěna asi tak stejně, jako by vám ráno došlo kafe. Daleko více mě bavila série Eon(a), vedle které je Čtvrté křídlo něco jako americký High School Musical.
Zápletka mi přišla dost plochá. Celkově jsem v knize postrádala nějakou větší akci. Hypnotizérka mi přišla tak trochu obsedantně kompulzivní, jak se snažila vše moc rozebírat a mít pod kontrolou. To už mě více bavily pasáže Saskie, oficiálního blázna knihy.
To co mi v Divergenci chybělo, příběhy Čtyřky dokonale doplnily. Četla jsem knihu hned po Divergenci. A jsem za to ráda, protože jsem měla ještě v živé paměti dějovou linku Tris a oceňuji, jak do sebe oba příběhy zapadly.
Nepovažuji se za příliš prozíravého čtenáře, nicméně rozuzlení zápletky pro mne nebylo žádným překvapením. Přesto jsem si knihu užila, ačkoliv ve mě napětí udržovala především zvědavost, jestli se má dedukce naplní.
Ze začátku mi knížka připomínala spíše "Coelhův průvodce psychickými poruchami" a obtížně jsem na stránkách hledala příběh. Pak jsem ale způsob vyprávění přijala a ke konci knihy jsem se přistihla, jak přemýšlím nad spoustou témat v knize nakousnutých a jakou mám radost ze života. 3 hvězdy za to, že mě kniha obohatila filozoficky, ačkoliv to nebylo nijak závratné literární dílo.
Bez naděje je pubertální sestrou knihy 50 odstínů šedi. Z literárního hlediska snad ještě vyspělejší sestrou. Je čtivá a rozhodně má větší hloubku. Nicméně zápletka je průsvitná jako hedvábný papír a cukr teče z každé strany. Krásný romantický příběh, který mi zpříjemnil víkend.
Děti potřebují naši lásku nejvíc tehdy, když si ji nejméně zaslouží...Kniha mi ukázala zajímavou perspektivu pro komunikaci s dítětem. Zároveň se však často opakovala. Takže čtenář opravdu nemá šanci zapomenout hlavní myšlenky.
Humorná pohádka pro dospělé a možná i děti. Neotřelý námět, vtipná přirovnání a mistrovský vypravěč Oldřich Kaiser (audiokniha).
Milé povídání o netradičním přátelství, které vás donutí se usmívat i zamyslet se na základními životními otázkami.
Skvělá kniha pro ženy, které se ocitly "v tom", a nemají ještě valnou představu "v čem" vlastně a co to obnáší. Líbily se mi příspěvky jiných těhulek a maminek. Zejména proto, že ze začátku většina žen dodržuje informační embargo a na zkušenosti z okolí si musí ještě chvíli počkat.
Kdo knížku ještě nečetl, ať se vyhne komentářům. Spoilery se to tu hýří.
Ačkoliv rozdílů mezi filmovým a knižním zpracováním je daleko více než jen v příjmení hlavního hrdiny, vnímám to spíše jako bonus než nedostatek. Obě dvě zpracování jsou krásné a mají něco do sebe a podle mého názoru se doplňují. Hlavní myšlenka v obou je stejná: šťastné konce existují, i když nemusí být přesně takové, jaké jsme je plánovali.
Audiokniha s Janou Strykovou a Janem Zadražilem byla pro mne nevšedním zážitkem. Jedna hvězdička patří jejich mistrnému podání.
Minimální dějovou linku, která by se dala shrnout jednou větou, vynahrazují obratné autorčiny popisy situací, nálad a minipříběhů. Iva Pekárková se se slovy mazlí stejně jako Fialinka se svými kumpány. Bohužel místy popisy a úvahy byly dlouhé, až spisovatelsky exhibicionistické a příběh tím zadrhával.