Filatov komentáře u knih
Intenzvní a tak osobité, že se to prostě člověka dotkne. Vím, že takových osudů bylo hodně, ale ta konkrétní podoba je strašně děsivá, pokud se neschová za to kvantum jiných příběhů a prostě se nezobecní. Mrazilo mě a bylo mi malé Hany upřímně líto a všeho co s bratrem musela prožít. Je dobře, že Fumiko Išioka tento příběh ukázala světu a nevzdala se uskutečnění svého snu zjistit o Haně vše. Kniha není obsáhlá a je doplněna fotografiemi, takže jí přečte snadno opravdu každý.
Celkem slušný a čtivý western z pohledu první osoby mladého floutka, který zaujme a je jen škoda, že mu osud s jeho láskou nepřál. Takový konec jsem nečekal.
Díky profláknuté filmové předloze člověk ví, co ho čeká a já dostal to, co jsem očekával. Nelze se divit tomu, že kniha je takřka identická jako film nicméně musím poznamenat, že filmové hlášky mi sedly o trochu víc, než ty průpovídky z knihy, které byly opsány trochu jinak a už nevyzařovaly tolik emocí, kolik bych čekal. Jelikož miluji film, tak musím milovat i tuto knihu. WIN ROCKY WIN! Jo a jen tak mimochodem taková malá raritka - málokdy se stane, že kniha je psaná podle filmové předlohy, jako je tento případ. :-)
Zajímavá četba o objevování neznámých oceánů pevnin, která je ovšem dosti monotónní a hodně se toho opakuje. Aby také ne, když mořeplavci objevovali podobné končiny a naráželi vždy na podobné věci. Kniha je díky tomu dosti obsáhlá ale pro obsah by jí klidně stačilo ztenčit na polovinu, protože ostatní věci jsou opravdu podobné u všech čtyř mořeplavců, kterým se tato kniha věnuje. Nejvíce mě zaujaly hned první kapitoly o Jamesi Cookovi. U ostatních už jsem tak nějak věděl, co bude následovat při jejich plavbách.
Na začátku atlasu jsou všeobecné informace o houbách, prostředek vyplňuje samotný atlas hub s malovanými kresbami jednotlivých druhů a na závěr recepty, takže kniha je opravdu ucelená. Kdyby se místo malovaných obrázků objevily v atlase fotografie, dal bych za pět. Přeci jen fotografie identifikaci napomůže více, než malovaný obrázek.
A konečně jsem zpátky v pořádném fantasy světě! Nejprv Pán prstenů a teď tohle! Díkybohu, že mi znalost seriálu usnadnila orientaci mezi postavami, protože George Martin jich na scénu uvede opravdu požehnaně a hlavně z počátku je orientace mezi nimi velmi složitá. Jako návod může jistě posloužit i jakýsi manuál rodů s jejich hlavními postavami na konci knihy. Poté už se před vámi rozprostře svět plný intrik, bitev a všeho, co čtenář žádá. První část fantasy eposu Píseň ledu a ohně hodila kostkami, tak jako si je v hlavě hodil vždy Tyrion a rozjela opravdu parádní "hru o trůny". Každý si najde své oblíbené postavy a zároveň i ty záporné Karty jsou rozdané, víme kdo je kdo a jen škoda, že jsem se musel s některými postavami hned rozloučit no a jedeme dál!
Valerian Albanov má můj obdiv. Putovat čtyři měsíce po ledu a nevědět, jestli se mu jeho plán na záchranu povede nebo ne vyžaduje opravdu silnou mysl a on jí jak vidno měl. Největší ze všech svých spoluputujících, kteří na duchu postupně klesali, ale on ne. Vyprávění podle deníku je dobré, ale jako jednotvárné je putování po ledě, tak i jednotvárně kniha někdy působí, protože třeba lov, nebo jiné činnosti se každý den opakovaly pravidelně, ale celkově je kniha výbornou výpovědí o této cestě k záchraně, která by nudit neměla.
Když se mi zdá nějaký zajímavý sen, tak tenhle snář opravdu otevřu. Někdy už jsem ale narazil i na termín, který se zde nevyskytoval.
Tohle by měl každý znát, i když uznávám že něco je opravdu složité a jen tak si zapamatovat nejde. I tak ale platí, že něco z toho by si člověk měl vzít. Základy společenského chování by měl člověk prostě znát a pan Špaček své čtenáře nenásilnou formou naučí.
Člověk jen žasne, kolik autorů sci-fi Polsko má. To bych opravdu neřekl, ale na druhou stranu musím podotknout, že tato antologie má poměrně velký kvalitativní rozptyl, takže více jak 50% dát nemohu. Střídají se zde povídky skvělé s povídkami hodně slabými.
Co se týče podrobností, tak jsem byl nadmíru spokojen. Poutavé popisy letadel, jejich počtů. Srovnání sil a počtů zúčastněných zemí, dobře zpracované grafy. K tomu všemu poutavé čtení.
Jedna z prvních encyklopedií, které jsem dostal a listoval jsem v ní pořád. Je zde opravdu hodně záhad a pamatuji si, že jsem z některých byl opravdu hodně vyjevenej. Některé záhady jsou známé, ale kniha se zároveň zaměřuje i na ty méně známější.
Dostal jsem pod stromeček jako malé děcko a dobře si pamatuju, jak mě příběh o tajemných blatech uchvátil a jak jsem si představoval, že taková tajemná blata mám někde za chalupou! Knížka mého mládí, kterou jsem si přečetl i v dospělosti a nestydím se za to.
Souhlas s kika 13. Jen dodám, že mě takhle kniha vůbec nenadchla. Pořád jenom schéma: jedno město - rozhovory s vedoucími institucí - AIDS v onom městě - přesun jinam - popis města - rozhovory s vedoucími institucí ve městě - AIDS v onom městě - cesta do dalšího města atd. atd...
V této knize najdeme tři detektivní příběhy z období socialismu. Vlčí zákon (50%), Sázka na šibenici (50%) a poslední asi nejlepší Abchazský med (60%). Celkově mi z toho více než 50% procent nevychází a socialistický nádech je tu opravdu hodně znát.
Pravda o zkáze Sodomy je alegorií opravdu rozsáhlou nicméně jsem měl problém prokousat se prvními sto až dvě stě stranami a zvyknout si na styl psaní. Poté už se ale kniha dala číst opravdu dobře a musím uznat, že kniha opravdu dokáže skrytě popisovat události v komunistickém bloku a Sodomané se chovají asi tak, jak život fungoval za totality u nás. Divím se, že takový román mohl u nás opravdu vyjít. Hodnocení knihy ovšem ubírá fakt, že člověk totalitu u nás zná a tak ho děj nemůže ničím překvapit.
Dreamtchatcher je výborná kniha! Zatím nejlepší, jakou jsem kdy od SK četl. Je hodně psychologická a některé kapitoly jsou opravdu složité na pochopení a King přeskakuje co kapitola to k jinému z kamarádů nebo do jiné části dění, takže u toho musíte myslet, ale všechno do sebe krásně zapadá. Skvělá kniha na skvělé téma psychologie a telepatie s parádní dálniční honičkou! Mimozemská tématika dává ději šťávu.
Popis Paříže 15. století mi opravdu nevadil, naopak mě docela bavil a vůbec celý příběh dýchal atmosférou středověku. Kapitoly popisující bitvu u Chrámu Matky Boží považuji za nejlepší z celého díla.
Už je to dávno, co jsem Two Hours To Darkness četl, ale dodnes si pamatuji "šíblýho" kapitána ponorky a tu tíživou atmosféru uvnitř ponorky i v mezilidských vztazích. Atmosféra houstla a houstla a konec jsem četl jedním dechem, protože kniha nabrala šílené tempo a atmosféra by se dala krájet. Zde popsaná hra nervů, mě absolutně chytla.