Filios dVekerec komentáře u knih
Dávám čtyři hvězdičky za její názornou grafiku, kterou často používám. Je přehledná a rychle v ní nejdete grafické návody, které se jinak obtížně hledají v tlustých, vše říkajících knihách, např. jak uchovat zeleninu v zemi (zakopaný hrnec, výroba lochu jako spižírny), vhodní sousedé na pěstování zeleniny a mnoho dalšího...
Dávám čtyři hvězdičky za její názornou grafiku, kterou často používám. Je přehledná a rychle v ní nejdete grafické návody, které se jinak obtížně hledají v tlustých, vše říkajících knihách, např. jak uchovat zeleninu v zemi (zakopaný hrnec, výroba lochu jako spižírny), vhodní sousedé na pěstování zeleniny a mnoho dalšího...
Autor poukazuje na dva základní kameny evropského kulturního okruhu. Z jeho pohledu tím je Judaismus, jeho morálka zakotvená v desateru a antický univerzalismus (filozofie), zcela logicky je pak spojuje v Křesťanství (Nový zákon je napsaný řecky). Na tomto základu jsou ve středověku založeny první evropské univerzity, které jsou nositelkami vzdělání do dnes.
Zajímavou kapitolou je např. jeho pohled na selhání Francouzké revoluce, proč se ideály volnosti, rovnosti a bratrství utopily v krvi gilotiny? Myslitelé revoluce, Voltaire spolu s J.J. Rousseauem odmítli křesťansko-židovskou morálku a antické ctnosti a svou filozofii postavili čistě na rozumu, na rozumu, který se opírá o emoce a slast: "Pro ty, kdo dokáží správně myslet, je maximalizace potěšení a minimalizace bolesti nejvyšším smyslem života". Za svědka si autor povolává též F.M. Dostojevského a cituje z jeho knihy Bratři Karamazovi, kde během výslechu Ježíše předpovídá vyšetřovatel budoucnost, kdy lidé přestanou hledat smysl života a spokojí se s pouhým konzumem: "Cožpak ty nevíš, že jednou nastane doba, kdy lidstvo prohlásí ústy svých mudrců, není zločin, není hřích, zůstal jen hlad?"
Vedle Francouzké revoluce poukazuje na předešlou, téměř současnou válku za nezávislost USA a popisuje prameny pro Deklaraci nezávislosti. Nachází je ve filozofii a v ctnostech právě oněch výše zmíněných základů evropské kultury (autor tedy popisuje čtyři základní kameny, ale to se již nevejde to tohoto komentáře).
Knihu jsem ještě nedočetl, ale těším se na další objevování pohledů myslitele, který se opírá o Aristotelovu logiku s morálkou Mojžíšova desatera.
Silně mi to připomnělo praktiky STB a sovětských poradců za totality v ČSSR. Vypadá to, že totalitní způsoby komunistických režimů se moc nezměnily, jen bohužel ten dopad na globální politiku má Čínská lidová republika čím dál větší...
Příjemné čtení, nechytlo mne to, jako Přemyslovská epopej, ale protože mám rád husity, dávám min. čtyři hvězdičky. Už se těším na pokračování. Z mého pohledu autor trochu kulhá v teologických otázkách, ale očividně to není hlavní obor jeho profesionálního zájmu. Jsem velice vděčný za nestranný a historicky reálný příběh. Konečně si dělám jasno...
Rychlý, srozumitelný úvod do Kabaly. Laika by to asi "nepřesvědčilo", ale je to příjemné, rozšiřující shrnutí...
Nakladatelství Vyšehrad tuto knihu vydalo v roce 2014 ke svému 80. výročí. Bohužel musím konstatovat, že vydat ke svému výročí 61 let staré dílo je poněkud výsměchem (především čtenářům). Je to podobné jako vydat v současnosti Tomáše Akvinského a vydávat ho za vrchol teologie. Dílo je velice hodnotné, to ano, a jeho 1. vydání mělo jistě význam, protože v době, kdy bylo "aktuální", u nás vládla totalita a přesně takové knihy zde chyběly.
Ale vydat to k takovému výročí? Nechal jsem se bohužel nachytat a vzal jsem to jako doporučení od samotného nakladatelství, knihu jsem musel po prvé kapitole odložit.
Kniha se čte špatně, protože autor se utápí v detailech, pokládá jedno dobové jméno vedle druhého aniž by se zaobíral blíže jejich vztahem. Chybí mi u něho především komplexní, holistické nadhledy na celou problematiku! Což je škoda, protože autor jistě takové nadhledy svých znalostí musel mít, jen je bohužel pro čtenáře schovává mezi faktografickými daty a rádoby honosnými, vzletnými větami.
Co ale čekat od díla které bylo sepsáno před více jak 60 lety? Není se čemu divit, že ještě nedisponuje jazykem, který se snaží zachytit téměř neviditelný duchovní vývoj typický nejenom pro člověka, ale též i pro archetyp Evropy. Je příliš uzavřen ve světě akademického chápání historie. Škoda, že si toho nevšimli v nakladatelství, mohl jsem ušetřit spoustu peněz na jinou knihu...
Je mi líto, ale musel jsem dát pouze tři hvězdičky. Druhý a třetí díl již číst nebudu. Vzhledem k tomu, že je to častá filmová předloha, jsem očekával víc. V. Hugo mne zklamal. Byla to lehká odpočinková četba bez nutnosti vážných pozastavení čtenáře nad smyslem příběhu. Podobně smysluplná a hluboká pozastavení a zamyšlení, ke kterým mne zavedl Dostojevský se u Huga nedostavila ani náznakem. No, náznakem možná ano...
Kniha mi ukázala cestu jak hledat to důležitější ve své spiritualitě a jak se přestat zakopávat v různých náboženských dogmatech, či poučkách. Ze začátku je sice trochu obtížnější úvod, ale po něm se to rozjede na plné obrátky a při odložení knihy nejde nemyslet na to, co tam autor sdělil.
Myslím si, že to není o knihách, ty jsou pouze prostředníkem, který přenáší důležitou informaci, nebo spíše lidskou zkušenost. Je to zkušenost prožitku pravých hodnot, které člověka naplňují (ostatně je to i zmíněno v knize, např. přátelství je též takový přenašeč té samé zkušenosti).
Pokud se budu držet této myšlenky, pak již v takovém světě žijeme více, než si uvědomujeme. Kniha je popisem konzumní společnosti vrcholící pozitivním odkazem (pokud nepočítám tu válku). Cesta k pozitivnímu je však doprovázena vnitřní krizí člověka reagující s vnějším světem.
Myslím si, že spousta lidí je vnitřně nespokojena se svou prací, kolik procent populace tráví většinu volného času u televize? Kolik máme skutečných přátel? Konzumní chování naplňuje smysl života současné většiny. A TO jsou významné podobnosti mezi reálem a knihou.