FilipTesař komentáře u knih
Nedokázal jsem se skoro odtrhnout, situace jako živé. A nejvíc oceňuju, jak dokázal autor jak normalizaci, tak devadesátky popsat komorně, postavy jsou opravdu životné postavy, ne jen typové figurky, které mají sloužit jako ilustrace doby. A autor taky sám nijak přímo nekritizuje, netepe nešvary, nechává jen před čtenářem vyvstat kulisu doby tak, jak ji prožívají hrdinové knihy. Skvělé, pro mnohem lepší než Báječná léta pod psa i další tituly.
Autor sám neví nic o dějinách ani o současnosti Kosova, text nemá pořádnou koncepci, vynechána je spousta podstatných událostí i osobností, autor ho zjevně dal dohromady tak, že se trochu pobrouzdal po internetu (občas jde přímo určit zdroj, např. wikipedia). Kde nenašel, tam si něco vymyslel – u řady údajů neuvádí zdroj a to, co píše, se taky nikde jinde nepíše: v srbských zdrojích, albánských zdrojích, amerických zdrojích, německých zdrojích, prostě nikde. I tam, kde si necucá z prstu, je plno chyb, tolik, že doporučuju je ani nehledat a knihu prostě zahodit. Nemám na mysli ani odlišné názory, ani gramatické chyby (kterých je tam taky požehnaně), jen a jen o faktografické chyby. Pro příklad: knihu jsem teď namátkou otevřel na str. 22 a pak vždycky o dvacet stran dál: „další neúspěšný rakouský vpád do Kosova“ v roce 1737 se nekonal. Bojůvka Myslima Pezy neoperovala na Kosovu, ani neměla antikomunistický program. Jednání S. Miloševiće s kosovskou stranickou špičkou 24. dubna 1987 nenarušila demonstrace následující den, ale tentýž den. Milošević neuzavřel s I. Rugovou dohodu o návratu dětí do státních základních škol, ale do všech škol, o státních školách a hlavně o znovuzavedení osnov platných do roku 1990 nebylo v dohodě řeči. R. Holbrook vyjednal na podzim 1998 s Miloševićem dohodu, která byla samozřejmě dávno zveřejněna a ne, že zůstává dosud nezveřejněna. Další příklady by vydaly na samostatnou knihu, ze 131 stran vlastního autorského textu (str. 9-134, 144-148) je jich bez faktografických chyb celkem 47, většinou jde ovšem o stránky, na kterých jsou vytištěny už jen poslední odstavce nebo dokonce jen poslední věty kapitol. Zejména moderní doba (od nástupu S. Miloševiće k moci, téměř 2/3 textu) je to katastrofa, na str. 90, 91, 92, 98, 100, 105 jsem našel dokonce po několika faktických chybách v KAŽDÉM odstavci na stránce.
Zcela souhlasím s hodnocením Set123. Tahle moderní ezosnůška slovanskou mytologii definitivně zabíjí. Mnohem lepší by bylo, kdyby někdo přeložil sérii Radoslava Katičiće o slovanské mytologii, nebo alespoň první knihu Božský boj. To je skutečná rekonstrukce rámce předkřesťanské slovanské mytologie, přitom stojí za pozornost, že autor hodně čerpá i z moravského folklóru.
Autor poskytuje zasvěcený a výborně napsaný nástin genetického mitochondriálního výzkumu (s ohledem na dobu vzniku - mnohé bylo mezitím doplněno, opraveno, vyvráceno). Kromě toho popisuje i zajímavý náhled na generační střet v tomto vědeckém odvětví v době, kdy se začaly zásadně rozšiřovat možnosti výzkumu. Druhá část, kde se snaží podle svých sil ilustrovat možné důvody, pro které se zrovna ta která mateřská linie stala významnou, jsou k uzoufání naivní a doporučuju z četby úplně vynechat. Nahrazení oštěpů luky, vznik zemědělství atd. - to jsou daleko spíš popisy toho, jak to určitě neprobíhalo. Prostě to není autorův obor a on sepsal svoje laické představy.
První, co mi na Huntingtonově teorii nesedlo (četl jsem nejdřív ranou verzi v článku pro Foreign Affairs z roku 1993, pak anglické vydání knihy), bylo, že argumentuje střetem mezi křesťanstvím a islámem na Balkáně, . Podle něj se konflikty na hranicích civilizací vyostřujou, z konfliktů mezi státy se stávají konflikty mezi národy a nakonec mezi civilizacemi. No, na Balkáně to ale v průběhu dějin bylo právě naopak. S fakty si obecně Huntington hlavu příliš neláme, píše se zápalem, ale popisuje, co sám cítí, ne to, co se skutečně děje, a už vůbec se nesnaží to nějak přesvědčivě dokazovat. Zkrátka kniha o dojmech, ne o pojmech, psaná navíc z pohodlí domova, bez podrobnější znalosti byť jednoho případu civilizačního střetu. Ne, že by takové konflikty neexistovaly, ale Huntington jim nerozumí a navíc ho zaslepuje víra, že se blíží den, kdy se jednotlivé civilizace do sebe pustí a půjde o přežití nejsilnější z nich. Kdo takovou víru sdílí, tomu se kniha bude líbit. Ale je to prostě víra. Huntingtonovy závěry maj váhu asi jako horoskop.
Kniha je pootevřeným oknem do budoucnosti totality.
Holocaust byl technologickým vyjádřením totality své doby.
V Sin-ťiangu nepobíhá masové vyhlazování, ale masový pokus o násilnou změnu smýšlení. Vyjádření totality doby pokročilých technologií.
Vynikající kniha, nahlížím pořád často, i když v posledních letech využívám víc internetovou jugo kuchařku Coolinarika.
Jan Zrzavý je skvělý evoluční biolog a umí výborně přednášet i psát. Díky tomu ale často podléhá přesvědčení, že rozumí všemu. Když píše o evoluci, vyhýbá se až úzkostlivě čemukoli nepodloženému - může to být spekulativní, názorově zatížené, ale vždy pečlivě zdůvodněné. Tady si vzal pár populárních knížek, které náhodně vyšly v češtině a on na ně nějak narazil, a napsal spisek, který má jediné plus: celkem čtivý styl. S tímhle přístupem by kdokoli mohl napsat knihu typu Darwinova černá skříňka a kasat se, jak vyřešil nějakou zásadní otázku evoluce.