Fillipa komentáře u knih
Ano, čekala jsem mnohem víc, ano, text byl aktuální před sto lety.
První díl mě minul, druhý se mi líbil. Opět audiokniha ale v češtině, k prvnímu dílu se vrátím ve slovenštině. A protože je to mé první setkání s autorem, mám co dohánět.
Knihu jsem si opravdu užila, je mimořádná. Ta * dolů spíš vyjadřuje, že film byl ještě lepší.
Příběhy Oldřicha z Chlumu budu jako kulisu poslouchat dál, ale už je v nich tolik nesrovnalostí (ty historické přecházím), že je nechci hodnotit. Navíc musím souhlasit se čtenáři, kteří tvrdí, že příběhy jsou jeden jako druhý, serie je už příliš dlouhá.
Vztah Robin a Cormorana přebíjel detektivní zápletku, vadila mi politická vložka zapracovaná do děje, který nejspíš zapomenu. Knihu budu mít navždy spojenou s genetickou poruchou bílých hříbat.
Po třetím díle jsem se na pokračování těšila, po této je mi vcelku jedno, jestli nějaké bude.
Nedám plný počet. První dvě knihy mě nadchly, Kim je skvělá, knihy se dobře četly. Totéž platí i o třetí knize, jen zbytečně brutální popisy několika scén ji připravily o 20%.
Už automaticky 5* jako vždy, když pan Vondruška nevybočí ze svého stylu. V začátcích (cca před 15 lety) jsem byla okouzlená každým příběhem, doba pokročila, přišli jiní autoři, ale nostalgie funguje. Čtenářům připomínám, že by tuto knihu neměli číst jako já - tedy prolog - epilog - vlastní román :-)
Vypůjčeno od *pepa4081* pachatelé mi byli odporní (ona navíc úplně blbá), příliš místa bylo věnováno událostem z pohledu vrahů, nebyla mi extra sympatická ani žádná z kladných postav a Erika už mne spíš štvala. Loučím se s autorem 2*
Celá biografie rodiny Čapkových by zasloužila více pozornosti čtenářů, tento 4. díl by se dal směle využít pro výuku studentů o předválečném vývoji republiky hlavně v literatuře a dějepise. Poslouchala jsem některé pasáže několikrát, abych informace pobrala. Autorka odvedla výbornou práci.
Dodnes si pamatuji film ..... příběh na mne musel hodně zapůsobit.
Knihu jsem přečetla před lety a moc se mi líbila. Získat informace o Masarykovi nebylo v dobách mých studií nic samozřejmého. Až teď jsem se z dalších knih (Jiný T.G.M , P. Kosatík a Charlotta: Žena T.G.M., Lenka Slívová), dozvěděla, jak to Karel Čapek vůbec neměl lehké - Alice Masaryková kontrolovala snad každé slovo a ze svého otce se snažila udělat bezchybný idol. Náznaky jejího jednání jsem objevila i v knize Hana Benešová Petra Zídka.
Budu hledat nějakou literaturu i o Alici, ovšem na kávu bych s ní nejspíš nešla.
Kvůli Válce s mloky jsem na ZŠ (8. tř ?) málem ztratila pomyslný titul královny ročníku v literatuře :) Češtinářku jsem ohromila názorem, že nelíbí, příliš fantastické. Chuděra se opírala o stůl a pravila, že tedy s Hitlerem v zádech se fašismus lépe popsat nedal - hnědý mor u Národního divadla. Tenkrát se plně projevilo, že utopie a scifi nebudou moje parketa. Snad mi odpustila, všechna ostatní Čapkova díla mám ráda a povídky zbožňuji.
Poslouchala jsem někdy v roce 2010, abych si doplnila přehled. Při skvělé interpretaci se mi vždy podařilo vplout do snů, takže jsem poslouchala dlouho. A doposlouchala jsem se závěru, že pro ateistu poslech ani přečtení nestačí, je to text ke studiu pro zájemce o duchovní literaturu. Teď jsem si pustila několik zpěvů znova se stejným výsledkem, pro hodnocení nejsem ta pravá.
Byla jsem připravena na průměrné čtení za *** , ale bez ohledu na děj se mi líbil autorčin styl a spád knihy.
Spoiler:
Dost by mě zajímalo, kde vzala autorka předlohu pro Roba. Hnusný hrdina! A proč Louise v závěru reagovala jako myš hypnotizovaná hadem? Autorka jí sebrala veškerou soudnost v situaci, kdy už měla vědět, že Adele není z těch, komu je radno věřit. Ohromilo mě to.
Tohle byl podle mne nejhorší díl z prvních 4, které mám za sebou. Ano, psát o nebezpečí číhajících na sociálních sítích je určitě prospěšné, ale nemělo by to být jediným kladem detektivky.
Spoiler:
Jsem ochotná akceptovat možné i nemožné schopnosti vyšetřovatelů a pronásledovatelů padouchů, protože za nimi vidím dlouholeté zkušenosti a výcvik. Do pohádek pro dospělé patří, příběhy čteme pro zábavu, Dostojevský není pro každý den. Ovšem zkuste si bez zkušeností a nácviku odemknout spínacím špendlíkem visací zámek! Ani v pohodě u stolu na židli. Prostě autor se vrací na 40% bez ohledu na vše ostatní.
Četla jsem první vydání někdy v roce 1982/1983 a byla jsem mírně rozpačitá z toho, že se jen domácností zaměstnaná Tinna s pomocnicí pro úklid a vaření hroutí z věcí, které u nás musí každá žena zvládnout při zaměstnání a bez pomocnice. Tenkrát jsem si poprvé uvědomila, jak vysoké nároky jsou v ČSSR na ženy kladeny, že žena do práce prostě musí, protože z jednoho platu rodina nevyžije. Nemohu se rozhodnout, jestli se mi kniha líbila nebo nelíbila. Zapůsobila tak, že jsem na ni nezapomněla.
Baví mne archaická čeština i styl anglických detektivek a vždy po nějakém čase si knihy E. Fikera zopakuji stejně jako příběhy s Leónem Cliftonem, u kterého není autor pokaždé jasný.
Je to úžasné - v příbězích se pátrá :) Žádná válka gangů, terorismus, televize či nedej pánbu mobil a internet, prostě nádhera.