Fillipa komentáře u knih
Jak to zformulovat. Velmi příjemný, učesaný, uhlazený román o životě Toulouse-Lautreca, vhodná doplňková četba výuky výtvarné výchovy 2. st. základních škol. Jako životopis doporučuji knihu Život Toulouse-Lautreca (Henri Perruchot).
Občas mívám záchvaty zvané mozková mlha, jinak si zpětně nedokážu vysvětlit, proč jsem se po 20 letech od premiéry Řeky bohů vsadila, že dokážu sérii jako audio vyposlechnout. Nedokážu, sázku vzdávám a zůstávám věrná svému tvrzení, že bez Wilbura Smitha by se literární svět obešel.
Po Agónii a extázi (Irving Stone) o Michelangelu Buonarrotim jsem se nadšeně vrhla po knize o dalším umělci a vědci, který žil v téměř stejné době. Opět jsem se těšila na množství informací o Leonardovi a jeho díle - zbytečně, anotace vůbec neodpovídá. Musela jsem se hodně přemáhat, aby kniha neskončila v nedočtených.
Úchvatné! Poslouchala jsem u internetu, abych mohla kdykoliv najít osoby a díla, o kterých se právě jednalo. Opravdu jsem si knihu užila (ač při práci), v papírové formě bych tak rozsáhlé dílo časově nezvládla.
Kniha mi od dočtení rezonuje v hlavě a nejsem schopná napsat vlastní komentář. Odklikala jsem spoustu palců a jen se ptám, kolik takových rodin je kolem nás a jestli se s nimi dá něco dělat :(
To, co pan Holzknecht napsal, zaslouží uznání. Zklamaná jsem z toho, co nenapsal. Kniha se snad dá označit za umělecký životopis, ale živá Ema tam není. Z plnokrevné temperamentní ženy zůstala postava určená na piedestal.
Jako audiokniha okouzlující, děti si písničky i básničky moc užívaly.
Sotva průměr, do konce jsem vydržela jen díky hlasu Pavla Soukupa. Jediné, co chválím, je nápad s deníkem, tím mě autor převezl. Bez něj bych k hodnocení použila slovo slátanina ;)
Pobavilo mě, že si autor ( nebo překladatel?) vypůjčil charakteristiku encyklopedických znalostí Lincolna Rhyma ze Studie v šarlatové A. C. Doyla :)
Stvoření druhého Kadrnožky bylo pro mě nestravitelné stejně jako proměna Terky v Kateřinu, ale vyrovnala to pohádková Šedá. A protože nejsem historik, bavila jsem se.
Mám dojem, že Harry Bosch musí být sousedem Elvise Colea (Robert Crais), jen nevím, kdo z nich si koupil dům ve svahu u nápisu Hollywood dřív :)
Klub nenáročného čtenáře, to by byl štítek pro tuto i jí podobné knihy. Poslední týdny (vlastně od ledna 2020) odsouvám autory, které preferuji, a nahrazuji je poslechem knih, od kterých nečekám nic víc, než kulisu při práci. Realita je napjatá až až , není třeba ji ještě zahušťovat. Jenže doposlouchám a další den nevím, co jsem slyšela, hodnocení si odpouštím.
První a nejspíš poslední kniha od pana Kinga (Zelenou míli znám jako film). Kromě Dannyho a Dicka se mi nelíbilo nic. Moje 0 proti 3000 nadšených hodnocení.
Od školních let jsem měla pocit, že je nutné si dílo lorda Byrona přečíst. Mezi básníky má neotřesitelné místo na Olympu, kam se podíváte, narážíte na odkazy na Childe Haroldovu pouť. Jenže kde ji vzít? Sáhla jsem místo ní po životopisu a dobře jsem udělala. Zjistila jsem, že básník rozhodně nebude moje krevní skupina, že se bez jeho veršů obejdu. Kniha A. Mauroise je tak chaotická, jak chaotický byl Byronův život, a patrně ani nemůže být jiná, pramenem je jen korespondence jeho a jeho současníků. Rozhodně plně uspokojila touhu vyplnit mezeru ve vědomostech, dílo lorda Byrona nechám v klidu spát.
Nenapsala bych to lépe než "work". Úplně s ním souhlasím.
Přečetla jsem Šelmu i Hračkáře najednou, protože jsem po prvním dílu nevěděla, jak se s ním vypořádat. U Hračkáře bylo jasné, že bez Šelmy je nemastný neslaný, tedy co je v Šelmě navíc, přesuneme do Hračkáře a výsledek je 3 *** pro obě knihy.
Přečetla jsem Šelmu i Hračkáře najednou, protože jsem po prvním dílu nevěděla, jak se s ním vypořádat. U Hračkáře bylo jasné, že bez Šelmy je nemastný neslaný, tedy co je v Šelmě navíc, přesuneme do Hračkáře a výsledek je 3 *** pro obě knihy.
Poslechnuto znova po půl století, pořád stejně půvabné. Je mi líto, že vnoučata mají úplně jiné priority, co se týká čtení i zábavy.