Filomena1961 komentáře u knih
Staré řecké báje jsem četla před x lety. Milovala jsem ty příběhy a během let jsem se k nim vracela, příběhy jsou totiž nejen dobrodružné, napínavé, ale dávají nám i odpovědi na otázky smyslu života, porovnávají život lidský s věčným životem Bohů. Odysseovy cesty jsou toho jasným příkladem. Mám je ráda a samozřejmě doporučuji k četbě.
Petr Bezruč své Slezské písně napsal ve velice krátké době, dalo by se říci, že v prvních měsících roku 1899, vyjádřil v nich protest proti národnostnímu a sociálnímu útlaku. Utrpení lidí na Slezsku prožíval jako svůj osud - celým srdcem. Proto je sbírka ojedinělá a nejde ji zařadit do nějaké školy nebo uměleckého směru.Bezruč se ve svých básních nevyjadřuje alegoricky. V básních uvádí skutečné události, konkrétní místa. Bezručovy básně mám ráda, můj rodný kraj je Slezsko a navíc rodná obec Žermanice, která je součástí sbírky.
"Vody ji nepodá žádná jiná,
ale je chudobná , nemá nic,
nejhezčí děvucha od Těšína,
nejhezčí děvče z Žermanic."
Zcela jistě doporučuji k přečtení. Moc se mi líbí vyjádření Mandlevest.
Kniha je určena dospívajícím dětem. Dostala jsem se k ní přes projekt čtení pomáhá - kategorie základní školy. Dle mého názoru cílovou skupinou pro tuto knížku jsou středoškoláci. Obsahuje velké množství informací a já jsem si ji přečetla ve středním věku. Velice mě zaujala, osvěžila jsem si jednotlivé filosofické školy,osobnosti a jejich myšlenky.
Sokrates : " Na světě je tolik věcí, které nepotřebuji. "
Diogenés:" Moc bych si přál, abys o krok ustoupil, protože mi stíníš."
Knihu můžu doporučit hlavně těm čtenářům,kteří hledají odpovědi na své otázky a zároveň chtějí poznat základy filosofie.
Kniha je unikátním obrazovým průvodcem. Pro toho, kdo se zajímá o výše uvedené téma - doporučuji. Zahrnuje v sobě události, osobnosti a dějiště války.Obsahuje mimo obrazový materiál také mapy a časové přehledy, grafy, které čtenáři pomohou ujasnit si určité situace. To všechno je doplněno očitým svědectvím, vývojovou úrovní zbraní a vůbec vojenské techniky, poukazuje na rozhodující, zlomové momenty, souvislosti příčin a důsledků jednotlivých událostí. Kniha každému rozšíří obzor, upřesní historická fakta a kompletuje obraz nejrozsáhlejší a nejničivější vállky v historii lidstva.
Velice smutné čtení, při kterém si člověk opět uvědomuje, kolik mladých životů bylo za Druhé světové války zmařeno. Co všechno mohli v dospělosti dokázat, čím vším mohli být a jak mohli obohatit a usnadnit život nás všech. Anna bohužel se přidala k těm , kteří se už nevrátili a podala nám prostřednictvím svého deníku svědectví o svém životě.
Jedná se o povídky vzpomínkového charakteru, kde ožívá romantika ztracených klukovských let. Dětství o kterém vypráví, prožil jejich autor v malebné přírodě rozprostírající se kolem řeky Berounky na venkovské chalupě převozníka Proška nedaleko Křivoklátu, kam jezdil s maminkou, tatínkem a oběma bratry.V jeho povídkách je utajený smutek, ale i humor, moudrost a zralost. Ota Pavel své tragikomické příběhy vypráví průzračným jazykem, čerpajícím ze spisovné i obecné češtiny, s citem pro spád, vtip i pointu. Tato kniha patří k trvalým hodnotám české literatury. Doporučuji k přečtení.
Člověk při čtení této knihy zatajuje dech hrůzou a nechce se mu věřit, co dokázali lidé proti lidem vymyslet. Obdivuji, že pan Lustig byl schopen sdělit další generaci tyto informace. Doufám, že takové peklo už nikdo nikdy nebude realizovat, proto je nutné, aby mladá generace měla informace o tom, co prožívali lidé za druhé světové války a čím vším procházeli.
Jack London oblíbený spisovatel mého dětství. Kniha volání divočiny je plná dobrodružství, čtivá, přibližuje vzdálenou Aljašku, kruté podmínky pro lidi i zvířata na Klondiku a samozřejmě hlavního hrdinu psa Bucka, který nakonec v tomto drsném prostředí nachází zalíbení.
Krásné a smutné čtení. Paní Lednická je nejen talentovaná, skvělá spisovatelka, ale také zároveň velice empatický člověk, který se do svých hrdinů dokáže vcítit. Nedovedu si představit, kolik času věnovala získávání informací o historické době o které píše. Žiji v tomto kraji a dle vyprávění mé maminky vše pravdivě popsala, nemluvě o slezském nářečí. Moc se těším na další osudy postav.
Kniha se mi celkem dobře četla, líbilo se mi vypravěčství i hledání priorit v životě a uvědomění si nutnosti změny. Na Siberutu hlavní hrdina zjistí , které hodnoty přehlížel. Hlavní myšlenkou knihy je hledání smyslu života a čerpá z mnoha moudrostí kmene Mentawaj.
V závěru můžu shrnout, že se mi kniha líbila.
Seifertova básnická sbírka Maminka a Trnkovy ilustrace k tomu - to je něco. Citlivé básně, láska k mamince, která dokázala udělat krásný domov, kde se všichni rádi vraceli a scházeli, básně plné smutku i radosti, básně o obyčejných věcech, které nám připomínají maminku, pocit bezpečí , klidu a moudrosti, kterou rozdávala . Básně působící silně na emoce, loučení s maminkou a kytička fialek - pokaždé mi tečou slzy.
Jaroslav Seifert dokázal to všechno ve svých básních vyjádřit pravidelným veršem i rytmem a tím umocnit nádheru těchto básní.
Příběh o dětech, které končí v takovém zařízení je vždycky smutný a zároveň klade otázku, kdo byl a kdo je zodpovědný za nastalou situaci. Zcela jistě rodiče, kteří se dostatečně svým dětem nevěnují a mají jiné priority v podobě alkoholu, hledání jiných partnerů a podobně. Většina dětí se nedokáže s takovou situací vyrovnat. Ve škole se nudí a daleko víc zážitků jim nabízí pomyslná volnost. Stávají se členy part, kde nacházejí uznání, které se jim nedostává a v tom okamžiku už mají nakročeno do pasťáku. Tam se často naučí, od svých starších a zkušenějších kamarádů to, co ještě neuměli. Takže děti páchají trestnou činnost a pro společnost ve které žijí, se stávají přítěží.Po přečtení Misařovy knihy jsem přemýšlela právě o tom, co dovedlo nezletilé děti do takového zařízení.
Maryšu jsem nejen četla, ale i zhlédla v těšínském divadle. Stálo to za to. Maryša je natolik známá, že si myslím , že nemá smysl popisovat dějovou linii. Vybrala jsem ji proto, že zároveň ji dávám do čtenářské výzvy - Vávro nepij to kafe. Vypil ho a stalo se mu to osudným. Příběh je postaven na konfliktech - láska x nenávist, život x smrt, dogmatický
otec , který je hlavou rodiny a rozhoduje o osudu své dcery pouze ze svého pohledu, matka, která nemá odvahu se vzepřít a dcera, která nevidí úniku a nakonec se podvoluje. Cítíme jak toto venkovské realistické drama graduje k tragickému vyvrcholení vynuceného manželství.
Příběh Jeníka Ratkina je příběhem mládí. Celý román je hledáním odpovědí na otázku, jakou hodnotu má život, jaký vztah k němu může člověk mít a jaký vztah k lidem. Jeník Ratkin překonává všechna zklamání a uvědomuje si svou touhu volněji se rozletět a ve spojení s motivem jarního stříbrného větru oslavit Život. Lyrismus Ratkinového vidění světa se promítá i do vypravěčského stylu. Knihu jsem četla opakovaně a bohužel stříbrný vítr už neslyším.
Kniha plná napětí, dějového spádu. člověk si u ní říkal pro dnešek dost už jdu spát, ale vnitřní hlas byl opačného názoru - ještě jednu stránku a tak to dál pokračovalo. Líbila se mi dynamika, nepředvídatelné události a samozřejmě Sheldonovo vypravěčství.
Na knihu jsem byla navedena pořadem Jaroslava Duška, který se o ní zmínil. Neodolala jsem a knihu si koupila. Trvalo mi dost dlouho než jsem ji přečetla. Je to zajímavý pohled na ontogenezi dítěte. S tím souvisí samozřejmě postoj dospělého k dítěti, důležitost hry pro další rozvoj dítěte. Je neuvěřitelné jaké schopnosti mají například čtyřleté děti - absolutní hudební sluch, mimosmyslové percepce, které později kolem osmi let vyvanou. Knihu doporučuji všem, nejen rodičům, ale hlavně učitelům. Jsem přesvědčena, že po přečtení každý z nás bude vstupovat do dětského světa daleko citlivěji, bude víc dětem naslouchat a nebude se snažit vtěsnat dětskou psychiku za každou cenu do určitého společenského úzu.
Poslední díl ságy byl rovněž čtivý a pokračoval v nastolené linii. Dalo by se říci, že to byly ženy, které v kritických situací na statku zasáhly a postaraly se o to, že ho udržely pro další generace. I když zasáhne nepříznivý osud, člověk se nesmí vzdávat, je to sice moc těžké , hlavně zásadní rozhodnutí. Pokud to ale provede, pak z celé situace vyjde posílený. Nejvíc jsem ocenila, že Solveig se nevzdala a nakonec ji osud nastavil tu přívětivější tvář. Určitě doporučuji.
Druhý díl nezklamal, setkáváme se s hrdiny z prvního dílu a prožíváme dobrodružství s Mathildou se kterou odkrýváme tajemství její rodiny. Druhý díl se odehrává v časové linii 1931 - 1945.
Mám ráda ságy , tentokrát je děj zasazen na jihu Švédska a jedná se o šlechtický rod, který se věnuje chovu koní, podporuje a je věrný královské rodině. Do tohoto rámu je zasazen Agnetin příběh, která opouští v důsledku tragické smrti svého otce a bratra svůj vysněný život a vrací se na panství. Samozřejmě, že nechybí láska. První díl se mi líbil a doporučuji.
Úžasný byl i třetí díl a je mi smutno, že se musím s hrdiny loučit, byly to moc hezké chvíle strávené s nimi. Všem doporučuji.