FirstDaw8ID komentáře u knih
Teta Čijoko se toho rozhodně nebojí! Během čtení jsem měl obavy, jestli to u mě neskončí tento díl jen průměrným hodnocením. Některé části mi přišli zkratkovité, zvláštně navazující na sebe. Nepomáhá tomu ani zběsilá akce, která spíš pocit ztracenosti v ději prohlubuje a kolikrát jsem si musel stránky číst znovu, abych si to v hlavě správně srovnal. Ale co je předvedeno v závěru dílu je něco neskutečného.
Samozřejmě musím vyzdvihnout úžasnou kresbu, zvlášť v detailních záběrech na architekturu. Ač je akce v tomhle díle utržena ze řetězu, stále je bravurně vyvedená, jen dokáže být nepřehledná. Humoru je tu pomálu, ale když už se objeví, funguje skvěle, což je příjemná změna oproti původnímu svazku, kde mi připadal zvláštní a tlačený na sílu. Jsem opravdu zvědavý, kam nás zavede další díl, respektive díly. Opravdu zvědavý.
Vše, co bych tu mohl o knize napsat už skvěle shrnul uživatel DennisMoore přede mnou. Za sebe však mohu říct toto: O promítání osobních zážitků režiséra do filmů jsem neměl tušení, takže jsem rád, že autorka dokázala všechny tyto souvislosti v knize rozumně předložit. Na filmech Spielberga jsem vyrůstal stejně jako na filmech jeho současníka a přítele Lucase. Když jsem tedy půlroku nazpět četl (dvakrát tak obsáhlou) biografii George Lucas: Život stvořitele Star Wars, ve kterém byly o Spielbergovi časté zmínky, bylo mi jasné, že v této knize budou určitě zmínky o Lucasovi. Celkově se biografie četla velmi příjemně, ovšem poslední kapitoly jsou lehce osekanější a kniha je poněkud ostře ukončena. Možná, kdyby se část předmluvy rozšířila a použila jako doslov, neměl by z toho člověk takový pocit.
Ač mnozí tento díl vychvalují jako nejlepší, mně tolik nesedl. Snad na další přečtení!
(SPOILER) Jsem jeden z těch, co s gamebooky zkušenost nemá a proto jsem hledal něco přístupného. Alenčina noční můra v Říši divů se mi na to zdála ideální a rozhodně jsem nesáhl vedle! Nutno ještě říct, že nejsem žádný skalní fanoušek tohoto světa, ale nějaké povědomí mám (hlavně z filmových adaptací). Gamebook mám ve vázané verzi, která má pěkný, až kapesní formát a celkově je to hezky provedeno, včetně kreseb uvnitř. Nic jsem dovnitř nezapisoval, raději jsem si stáhl průvodní listinu a k tomu si vzal dvoje kostky. Vysvětlení všech herních principů je srozumitelné a čtenář/hráč se tak brzy může ponořit do příběhu. Pozor, možná bude pár spoilerů... Na první pokus jsem se dostal i docela daleko, navíc Alenka byla už vyzbrojena palcátem a čajovým tácem jako štítem, takže jsem do ní vkládal velké naděje. Ale jelikož se mi nepodařilo posbírat dostatečné indicie a předměty, zabila mě Červená královna. Začal jsem tedy znovu a vlastně jsem byl za nový začátek rád, vydal jsem se trochu jinudy, objevil nové indicie...ale nakonec Alenka zemřela v žaláři. Když mě při třetím průchodu skolil Rudý jezdec, přestal jsem hrát podle některých pravidel a nakonec jsem se k tomu šťastnému konci opravdu dostal. Možná po delším čase (až se vzpomínky trochu zapráší) po gamebooku znovu sáhnu a zkusím to tentokrát opravdu poctivě. Každopádně začátečníkům, jako jsem já, mohu tento gamebook určitě doporučit. Jen mnohdy překlad nebyl úplně jednoznačný a párkrát ponoření do příběhu vyruší zmínka o něčem, co jsem v příběhu nezažil, což ale chápu, že se těžko vychytává. Ale opravdu mě koncept nadchl a už se těším, až si udělám čas na Oz - gamebook!
(SPOILER) Líbil se mi tenhle díl? Nejspíš ano. Těžko říct.
Ale teď vážně - Cesta kolem Galie je velmi povedeným a milým dílem, navíc i zeměpisně poznávacím. Všechny vtípky nejsou hned na očích, proto může mít čtenář pocit, že jich není tolik. Což je pro tento díl zřejmě příznačné, podobně schovaný je i Idefix, který se ke známé dvojici zde poprvé přidá a až do poslední stránky putuje s hrdiny bez povšimnutí. U kresby stojím zřejmě na druhé straně barikády, líbila se mi, často je hezky detailní, na nic ošklivé jsem nenarazil. Trochu mě zaskočilo, jak rychle vyeskalovala sázka s Asparágusem, koneckonců si všechny podmínky určil sám Asterix. Celkově příběh hezky ubíhá a přesto, že se vlastně opakuje jeden podobný cyklus - Asterix s Obelixem dorazí do etapového města, brzy musí odrazit Římany, nepřišlo mi to stereotypní (to samé platí o zmiňování tloušťky, tedy pardon, silnější postavy Obelixe) . Líbil se mi i překlad, spousta vtipů funguje skvěle v češtině, někde jsou sice lehce našroubované, ale smysl se neztrácí. Nějaká chybka se také najde, například v jedné části je u prásknutí biče psané "knall". Za mě vcelku velmi povedený díl.
Pokud se chcete zorientovat v druzích zeleného čaje, jeho původu a historii, určitě můžete po knížce sáhnout. Dočkáte se i doplňkových citací, receptů z čaje a slovníčku pojmů. Doteď jsem sám netušil, kde všude se dá čaj prakticky využít. Bohužel z toho mála fotografií, které v knize jsou, si moc neodnesete, nedá se z nich příliš vyčíst. Kdyby vyšla kniha v dnešní době s barevnými fotografiemi čajů, nádob a receptů, určitě by mohla čelit oblibě, ale takhle se spousta začátečníků v přehledu ztratí.
Dalo by se to nazvat knižní jednohubkou, ale knížka vás na svém malém prostoru přenese na světoznámý ostrov pomocí nádherných fotografií a malebných textů, člověk si hned přeje, vidět vše na vlastní oči. Textu příliš nehledejte, největší část zaplňují fotografie s popisky, přesto se však dozvíte něco o historii ostrova, o způsobu sklízení a zpracování lístků a dokonce o životě místních obyvatel a jejich nelehkých životních podmínkách, což je téma, které kniha neignoruje a nejen proto si autory publikace cením. Ideálně si vychutnejte knížku s lahodným šálkem čaje při sobě a přečtení vám zabere asi tolik času, jako vypití onoho šálku čaje, ale obojí vám navodí hřejiví pocit, že jste právě okusili něco moc příjemného.
Kniha mě maximálně nadchla. Sacks má obdivuhodnou schopnost přinášet příběhy v lidském světle a přitom do nich vměstnat vysvětlení z hlediska vědy a psychiky. Po každé kapitole jsem se musel zamyslet, kolik věcí v našem životě považujeme za samozřejmé. Kolik věcí stále ještě nevíme o vazbách mozku a mozku samotném. Životní osudy lidí se vám vryjí do paměti a ještě dlouho vám budou hlodat v hlavě. Antropoložka je první knihou, kterou jsem od autora četl a věřím, že nebude ani poslední.
"Jerryho druhé já" je prvním příběhem svazku a je rozhodně vždy fajn vidět Jerryho se sebevědomím, většinou se povedly i vtipné "prostřihy", ale příběh nejvíc sráží třetí část. "Horizont ubohosti" mi sedl asi nejvíc, styl kresby Marca Ellerbyho je pro tyto komiksy asi nejlepší, je tam hodně vtipných momentů. "Miláčku, zmenšil jsem dědu", alias příběh z obálky se mi příliš nelíbil ani kresbou, ani příběhem, který není obstojný. Líbil se mi nápad s "hustometrem" a finální zakončení, u kterého se člověk zasměje nahlas. Pobavilo mě, že v jedné části je věta: "No nekecej, to čumím Morty," přičemž je slovo čumím cenzurované jako ču**m. Bonusové kraťasy ujdou, ale žádná hitparáda to není (za to moment: "Kámo, těm už neřekne nikdo ani h**no," ano). Celkově v této sérii takový průměr, moc nadějí na zlepšení nevidím, ale beztak si další díly pořídím...
Podobně jako předchozí svazek, nejedná se o nic hrozného, ale ani skvělého. První příběh probíhá dost podobně, jak by zhruba probíhala (trochu slabší) epizoda seriálu a příběh sám o sobě moc zapamatovatelný příliš není, jsou tam fajn fórky typu penpové (a jejich zadky), roboborci, Summer a její friendzone a včelkomet. A taky jsem se konečně dočkal dvoustrany! Ze svazku nejvíc vyčnívá Supermor a neštovice, ten mě bavil nejvíc, Marc Ellerby má styl kresby, která mi sedí, celkově je příběh hodně vtipný, dobře vygradovaný a Mortyho role v příběhů ještě vtipnější a nechutnější. Zde má překlad navíc opravdu silné chvíle (přeci jen, koho by nerozesmál supersyfl, vychloprdel a beďar keďar). Příběh Mortoše do koše má opravdu zvláštní kresbu, která mi příliš nesedí, ale příběhově mě to bavilo, klidně bych ho rád viděl jako celou epizodu. Bonusové kraťasy jsou zpět, ale kromě Jerryho do foroty, který se vážně povedl, nic extra. Kvůli druhému a třetímu příběhu bych se klidně k sešitu vrátil. Celkově hodnocení na pomezí 3 a 4, ale to tu bohužel nejde...
Rozhodně lepší než první svazek, ale horší než druhý. Zápletka příběhu "Po hlavě" opět působí jako vystřižená ze seriálu, což je samozřejmě dobře. Také mě zaujalo, že prvních 10 stran je bez hlavních hrdinů, Ricka a Mortyho. "Ready player Morty" přináší skvělé nápady v podobě výměny těl a trénovací videohry, ale bohužel potenciál zůstal nevyužit, věřím, že by z toho šlo "vytřískat" mnohem víc, třeba i na větším prostoru, takhle na 21 stranách se příběh sice pěkně uzavře, ale končí sotva začal a působí tak dost ploše. "Velký zápas" má úplně jinou stylizaci, napsal ho a nakreslil Tom Fowler. Určitě je dobře, že se kreslíři střídají, je to trochu živější, ale příliš mě to neoslovilo, chvílemi to vypadá až moc jako karikatury. Příběhově i celkem napínavé, jen plot twist je trochu klišé. Bonusové kraťasy tentokrát chybí. Celkově v sešitě není humor příliš silný, tentokrát se tvůrci v tomto ohledu drželi při zemi. Na překladu mi vadí jen Mortyho "jakože cože?" a cenzura, kde napsat "děvko" úplně ok, ale zbytek ne, jinak problém nemám, (jo a na straně 12 vypadl překlad na krabici "Time travel stuff", který byl zatím v předchozích dílech vždy přeložený). Celkově mám z třetího svazku lepší pocity než z toho prvního, ale asi už se k němu nevrátím.
(SPOILER) Stephen King vzadu na přebalu tvrdí, že je to lepší, než předchozí díly. A většina komentářů tvrdí to samé. Mně ale přišlo, že knize chybí napětí předchůdců. Důvodem může být to, že v knize chybí konkrétní cíl, jasně dané směřování děje. Tak nějak celou dobu člověk čeká, jestli Hannibala někdo dopadne, jestli ho předhodí prasatům a nebo jestli ho Clarice zachrání. Ale je to rozvleklé přes jiné události a linky, až je to časem skoro ubíjející. A to i přes to, že je tu spousta zajímavých postav, mnohdy hodně zvrácených. Navíc je svěží se v rámci série přenést do slunné Florencie. Skoro bych rouhačsky řekl, že být tento titul rozdělen na další dvě knížky, s mnohem hutnější atmosférou a tahem na branku, budu mnohem spokojenější. Určitě by se materiálu našla spousta. Takhle jsem byl opět strhnut čtivým příběhem, který nabízí spoustu policejních a vyšetřovacích metod v pozadí, stejně jako zajímavé lidské příběhy, ať už jde o hlavní postavy nebo ty vedlejší. Zas a znova byla zajímavě a velmi zdařile vykreslena postava Clarice a stejně tak kulturně znalý a požitkářský Hannibal. A teď na konci se naposledy zopakuji, strhující to, oproti předchozím dílům série, není.
Příběh opět pěkně běží, žádné příběhové odbíhání nehrozí, kresby rozpadlé architektury jsou opět úžasné a Tecuo je opět děsivější a děsivější. Chybí tomu ale ten "wow" efekt jako u předchozího dílu, snad mi to vynahradí poslední část.
(SPOILER) Jedna z mála knížek, kde jsem se ve výběru hodně sekl a šlo to mimo mě...přitom třicátá léta vnímaná dětskýma očima včetně velkých historických událostí - to znělo moc zajímavě. Ve finále jsem ale jen vyhlížel konec. Edgarovo ocenění a nadšení z výstavy na konci je určitě zapamatovatelným bodem, ale jinak jsem zřejmě nebyl cílovou čtenářskou skupinou.
Do téhle knížky jsem šel hodně naslepo, od autora jsem předtím nic nečetl, zlákala mě výprodejová cena a zdejší vysoké hodnocení. Než ale zhodnotím dílo musím vyzdvihnout vydání od Prostoru, knížka není s pevným přebalem, ale přesto působí moc hezky, napomáhá tomu grafické zpracování a kvalitní papír s vyšší gramáží, než jsem u takových vydání zvyklý. Jednotlivé povídky jsem ohodnotil v částech díla, takže zde shrnu jen své dojmy. Moc se mi líbí použitý jazyk a barvité vyprávění, které neskutečně vtáhne do děje a člověku je líto, když se s postavami musí rozloučit a přejít na jinou povídku. A to i přesto, že některé povídky jsou "o ničem", myšleno nemají gradující děj s velkým finále, ale příjemně plynou, nahlížejí účinkujícím do duše a sledují jejich strasti, obavy a vzpomínky. Kvalita povídek je kolísavá, ale škála je následující: od dobrých po naprosto výborné. Sbírka mě asi donutí zapátrat po dalších dílech autora, protože tuhle četbu jsem si opravdu užil.
Celkem vtipný díl, rychlo obnova lesa a vzteklý Obelix stojí za to.
(SPOILER) Fiktivní pojednání o (nejednom) nefiktivním válečném konfliktu. Retrospektivní, napínavé vyprávění má své kouzlo, přesto mě však neoslovilo neustálé předjímání událostí, zvlášť na konci kapitol. Chápu, že to má působit jako jakýsi cliffhanger, ale mně to kazilo čtenářský zážitek. Když už je řeč o kapitolách, jsou nesmyslně kraťoučké a kdyby se z knížky odstranily všechny ty prázdné stránky, které kvůli tomu vznikají, publikace by byla hned tenčí. Nečekal jsem, že se z toho víceméně stane milostný příběh v kulisách války a od tohoto bodu zápletky mě celé vyprávění začalo méně a méně bavit, můj zájem o postavy a napojení na jejich osudy se zmenšovalo, přesto však mohu říct, že v jedné části jsem měl se slzami na krajíčku. Musím vypíchnout ještě příjemný doslov, který na vznik knihy a události v ní popsané, vrhá nové světlo. Autor má určitě můj obdiv za to, za jak krátkou dobu dokázal přijít s tímto příběhem včetně potřebné rešerše. Celkově vzato je to pěkně čtivý příběh podložený skutečnými postavami a historickými událostmi, první polovina knihy člověka strhne, protože se jen těžko odhaduje, co se stane na dalších stránkách (kromě daných historických událostí a faktu, že v příběhu se hrdina prostě musí dostat do Číny a léčit), druhá polovina trochu upadá i přes nelehké osudy všech a trochu mě mrzí ten lehký patos, který se tváří jako promyšlený příběhový oblouk, ale je příliš předvídatelný. Ano, Petr a jeho cesta letadlem...
Zajímavý vhled na intimní historii jiných zemí, ale jak už bylo řečeno, oproti prvnímu dílu je to slabý odvar, spousta věcí je zkratkovitých a kloužou po povrchu. Navíc je tu humor hodně na sílu a jako by si autoři řekli, že čím víc sprostých slov na stránku tam dají, tím třeskutější to bude. Navíc mi ani nesedlo překreslování dobových kreseb. Je jen dobře, že se tu člověk dozví zvyklosti a nevšednosti, na kterými by normálně ani nepřemýšlel nebo si je dohledával. Je to velké plus této publikace, ale zbytek to bohužel sráží...
Rozhodně milý díl s milými vtípky a gagy, včetně těch, které jsou určené pro pravidelné čtenáře. Není to humorem tolik nabité, ale určitě se člověk zasměje. Jelikož jsem první viděl nepříliš povedený film, tímto komiksem inspirovaný, bylo to příjemné překvapení, že je celkový příběh o dost jiný. Akorát mi nejde do hlavy, že na to pravidlo o dopingu Římani přišli až takhle pozdě. Ale o to víc vtipných situací to vytvořilo. :)
Čtvrtý autorův zářez, který pokračuje po vyšlapané cestě předchozími knihami, opět zde naleznete na levé straně obraz a na pravé straně text, který tematicky koresponduje s vyobrazeným dílem. Mísí se zde Danielovi zážitky z dětství, zaměstnání a života celkově, stejně tak zamyšlení nad různými aspekty lidského počínání a zajímavosti o tvorbě. Výraznou změnu pocítíte, když vezmete knihu poprvé do ruky. Oproti předchozím je tato v měkké vazbě. Co mě od čtení rušilo, bylo časté vkládání historiografických částí. Není na škodu si přečíst fakta o člověku, který je na malbě vyobrazen, ale trochu byl krotil rozsah. Víc bych uvítal, kdyby byly takové části kratší a Daniel se víc rozpovídal o tom, jak na něj tato postava působí, proč se jí rozhodl namalovat a podobně. Takové věci se v knize dočtete, ale trochu na úkor toho, že se na vás vyvalí výtažek z cizí biografie. A to mi do převážně autobiografické knihy nesedí...