FirstDaw8ID
komentáře u knih

Jeden z těch na vtipy slabších dílů, ale srážení cen divočáků na trhu, hrachovka v kotli, nenápadné chování před bankou nebo na nohy na ramena beroucí divočáci před Obelixem pobavili.


Zajímavý vhled na intimní historii jiných zemí, ale jak už bylo řečeno, oproti prvnímu dílu je to slabý odvar, spousta věcí je zkratkovitých a kloužou po povrchu. Navíc je tu humor hodně na sílu a jako by si autoři řekli, že čím víc sprostých slov na stránku tam dají, tím třeskutější to bude. Navíc mi ani nesedlo překreslování dobových kreseb. Je jen dobře, že se tu člověk dozví zvyklosti a nevšednosti, na kterými by normálně ani nepřemýšlel nebo si je dohledával. Je to velké plus této publikace, ale zbytek to bohužel sráží...


Chápu, že je Lovecraft legenda, ale největším mistrem byl v kratších formátech a jeho delší, rozvleklé a opakující se texty mi vůbec nesedí, ale chápu, že právě kvůli tomu ho naopak spousta lidí vyhledává. Musím vyzdvihnout Slavnost, Stín z hlubin času a Volání Cthulhu jako to nejlepší z této sbírky, zbytek u mě sklouzl k průměru, ke kterému mám výhrady a V horách šílenství si už znovu přečíst nechci.


Rozhodně milý díl s milými vtípky a gagy, včetně těch, které jsou určené pro pravidelné čtenáře. Není to humorem tolik nabité, ale určitě se člověk zasměje. Jelikož jsem první viděl nepříliš povedený film, tímto komiksem inspirovaný, bylo to příjemné překvapení, že je celkový příběh o dost jiný. Akorát mi nejde do hlavy, že na to pravidlo o dopingu Římani přišli až takhle pozdě. Ale o to víc vtipných situací to vytvořilo. :)


Tohle bylo kolosální. Pro mě zatím nejlepší část, která je plná akce a detailní kresby zničeného Neo-Tokia. Spoustě postav se změnila životní situace a snaží se s tím vypořádat, do toho je tu velká tlupa tupých násilníků a celé vyznění tohoto dílu je opravdu neveselé a temné. Přesto jsou tu malé záchvěvy jemného humoru, které nejsou tlačeny na sílu a příjemně překvapí. Musím říct, že jsem se do příběhů pořádně ponořil (a opět oceňuji, že je hned na začátku publikace shrnutí dosavadního příběhu) a poprvé mě doopravdy zasáhlo kouzlo fenoménu Akira. K tomu má navíc komiks o sto stran víc než díl předchozí, ale žádná hluchá místa nehrozí. Rozhodně doporučuji a těším se na zakončení.


Přenést atmosféru povídek není nic jednoduchého, zvlášť když Lovecraft pracuje s neurčitými pojmy, u kterých čtenář musí zapojit fantazii.
V komiksové adaptaci je tento problém řešený kresbou, která je místy neurčitá a zapojuje čtenářovu fantazii podobně, jako originální díla. Některé adaptace fungují skvěle (Věc na prahu, Barva z kosmu, Přízrak temnoty), jiné, jako Šepot ve tmě mě zklamaly, chybělo mi tam budování atmosféry. Těší mě, že je kniha ve velkém formátu (o něco větší A4) a v tvrdých deskách, přední stranu zdobí asi jedna z nejděsivějších kreseb z knihy, což nevím, jestli vnímat pozitivně či negativně. :) Škoda, že místo "soupisu edic Argomiks" není nějaký pěkný rejstřík usnadňující vyhledávání konkrétních povídek. Zarytým fanouškům Lovecrafta nesmí tenhle kousek chybět v knihovně, protože nabídne trochu jiný a zároveň povědomý pohled na tvorbu známého spisovatele.


Nepovažuji se přímo za fanouška Lovecrafta, ale některé povídky mě opravdu oslovily a v tomto komiksovém zpracováním jsou zpracovány opravdu bravurně, některé trochu trpí tím, že se jim nedostal takový prostor (Dagon). Barva z kosmu se tu zde obzvlášť povedla, pořádně hrůzná atmosféra tu nechybí a černobílá kresba to navíc vše podtrhuje. Stejně tak skvělý je Stín nad Innsmouthem, detailní kresba města je parádní a atmosféra je převedena skvěle. Škoda, že v rejstříku jsou uvedená chybná čísla stránek, to lehce kazí dojem. Četl jsem všechny adaptované povídky, až na Vyděděnce a Z neznámého světa, které bych si určitě moc rád přečetl v původní formě.


Pro mě byly "nové" pouze tři povídky, zbytek už jsem četl v jiných sbírkách. Celé povídkové knize dominuje ústřední Výplata, dále pak Váhavec, Snídaně za úsvitu a Otcova napodobenina, zbytek je bohužel průměrný až dokonce podprůměrný, jsem ale rád, že jsem si mohl přečíst z Dickovi povídkové tvorby opět něco dalšího.


(SPOILER) Nemůžu se ubránit dojmu, že z tohoto nápadu a tématu šlo vytřískat mnohem víc. P. Dick píše neuvěřitelně čtivě a tak jsem rozhodně při čtení nijak netrpěl, rozhodně si však dokážu představit to, že by se v prvním světě strávilo o něco méně času a celkově bych čekal mnohem absurdnější příhody v daných světech či myslích. Ovšem stoupání do nebes na deštníku jen tak nezapomenu (jak je, nepříliš esteticky, vyobrazeno na obálce knihy). Natož pak oprava auta modlitební knížkou. Příběh je plný skvělých nápadů, slušelo by mu však pevnější sevření a tah na branku.


Opráski jsou úžasné v tom, že vypadají jako zábava pro pitomce, ale pokud člověk nemá nějaký základní kulturní a historický rozhled, je za pitomce on sám. Možná proto jedni Opráski milují a druzí nenávidí.


Vodíkové bomby, telepati, roboti, paranoia, obnova společnosti...všechno to tady najdete a to pod nezaměnitelným stylem. Jsem si téměř jistý, že jen málo lidí kdy uvažovalo nad věcmi jako autor a už vůbec málo z nich to dokázalo takhle čtivě a napínavě sepsat. Některé povídky v hlavě doznívají ještě dlouho po přečtení...


Povídkový P. K. Dick mě prostě baví. Ano, některé povídky mě vůbec neoslovily (Psioniku, zachraň moje dítě! nebo Nulovost), jiné oslovily maximálně (Válečný veterán, Zlatý muž nebo Fostere, jsi mrtvý), některé mají geniální myšlenku, ale o něco horší provedení, jiné jsou hodně povedené v obou směrech. Společné však mají téma, kdy nám autor předloží skrze hrdinu realitu, my čtenáři se do ní ponoříme a jednou za čas zjistíme, že ten vypravěč nebyl tak spolehlivý, jak jsme si zprvu mysleli. Tahle knížka je opravdu velkým souborem děl, která si občas nemůžou být méně podobná. Je vidět, že se pan Dick vždy zamyslel nad nějakým problémem (k tomuto vhledu pomůžou poznámky na konci knihy) a okolo toho problému vystavěl děj, prostředí a postavy. Jen díky tomu můžou být povídky tak různorodé, vtahující, napínavé a nepředvídatelné. A co je ještě lepší - nadčasové.


Čtvrtý autorův zářez, který pokračuje po vyšlapané cestě předchozími knihami, opět zde naleznete na levé straně obraz a na pravé straně text, který tematicky koresponduje s vyobrazeným dílem. Mísí se zde Danielovi zážitky z dětství, zaměstnání a života celkově, stejně tak zamyšlení nad různými aspekty lidského počínání a zajímavosti o tvorbě. Výraznou změnu pocítíte, když vezmete knihu poprvé do ruky. Oproti předchozím je tato v měkké vazbě. Co mě od čtení rušilo, bylo časté vkládání historiografických částí. Není na škodu si přečíst fakta o člověku, který je na malbě vyobrazen, ale trochu byl krotil rozsah. Víc bych uvítal, kdyby byly takové části kratší a Daniel se víc rozpovídal o tom, jak na něj tato postava působí, proč se jí rozhodl namalovat a podobně. Takové věci se v knize dočtete, ale trochu na úkor toho, že se na vás vyvalí výtažek z cizí biografie. A to mi do převážně autobiografické knihy nesedí...


Příjemný díl, vždycky mě těší ty malé detaily, hlavně u Idefixe, třeba když se lekne vzlétajícího motýla nebo si nese útržek z oblečení římského vojáka (a ten kousek pak vojákovi na další stránce viditelně chybí). Humor byl fajn, ale není to jeden z těch dílů, kde se směji nahlas. P.S.: Je teda vtipné, že Obelix se láduje vařenou zeleninou (respektive převážně zelím) ve formě potée, ale vařená zelenina v lázních mu absolutně nejede...


V pořadí už třetí nahlédnutí pod pokličku autorovy tvorby. Opět se dozvíte něco o samotných obrazech, nechybí vhled do Danielova života a komentáře na historické či současné dění. Vlastně nechybí nic z předchozích počinů, ovšem poprvé zde není vyprávění odděleno od popisu obrazu, ale je pevně provázáno díky rozhovoru mezi Danielem a až téměř záhadným Ogeretlem Sumeregem. Z onoho rozhovoru se ke konci stává spíše dialog, ale když vedete debatu se svým alter egem, jak to vlastně může dopadnout jinak. I když je to ode mě drobná výtka k formě, trochu si ještě přisadím s tím, že některé slovní fráze se opakovaly, ale zas je to vykompenzované tím, že se v knize vyskytuje spousta cizích termínů a dalších slov, které běžné v mluvě neuslyšíte.


Parádní díl s nešťastně zamilovaným Obelixem, žárlivým Idefixem a římským vedením, které si s Galy neví rady, zvlášť když se ženou vpřed za svým cílem a z rozkazů si nic nedělají. Také se v tomhle díle dozvíte, jak na první pohled poznat nešťastně zamilované člověka, jak vypadá skutečný překladatelský oříšek nebo souboj římské legie proti jiné římské legii. Po prvním přečtení si mohu tento díl zařadit s čistým svědomím do oblíbených, protože má tu správnou esenci Asterixových dobrodružství, člověk se v něm na těch pár chvil příjemně ztratí, příběh nemá hluchá místa, humor je tu přesně takový, jaký očekávám a takzvané "running jokes" jsou tu příjemným zpestřením a vlastně tradicí.


Příběhově lehce slabší než předchozí sešity, ovšem velice bývorné komické situace a zápletky to skvěle vyvažují. Jen se divím, jak rychle se Obelix, při své tělesné konstituci dokáže opít. :) A možná by tento díl fungoval ještě lépe než kdejaká brožurka upozorňující na nebezpečí alkoholu - ten přeci způsobil nejen úpadek nejúžasnějšího města, ale i samotné Římské říše.


(SPOILER) Přijde mi, že je na tomto omnibusu znát, že byl dělaný s touhou udělat spoustu věcí jinak, než v dílech předešlých (a vlastně je to tak řečeno v úvodu). Ne všechno na mě fungovalo na sto procent a celkově považuji třetí Criminal za nejslabší. Nejvíc musím vyzdvihnout Smrtící ruce, vhled do minulosti Teega a Traye Lawlesse, propletený komiksovým sešitem, se mi líbil o vlkodlačí chlup lépe než Divošský meč. Ve vícero směrech je neveselý, ze stránek atmosféra a nálada přímo dýchá. Tak trochu navazující Noční rozhodnutí nám opět ukazuje, jak se dokážou problémy krásně nabalit, jako sněhová koule. A nejbarevnější Mý hrdinové byli vždycky feťáci zase ukazuje jiný směr, který mi vůbec nevadil, protože byl celistvý a měl hloubku. Překvapivé je pak propojení se starými hrdiny a rozuzlení, které je patřičně doplněno černou stránkou, která na vás zakřičí, jako temná znělka při velkém odhalení ve filmu nebo seriálu. A je to patřičné, autoři si dali hodně záležet, aby pravou identitu hlavní postavy nechali co nejdéle utajenou. Zbylé části knihy mě tolik neoslovily, v součtu by bylo moje hodnocení 3,5/5.


(SPOILER) Jednoduše můžu říct, že se mi druhé souhrnné vydání líbilo ještě víc, než to první! Jednotlivé příběhy hodnotím takto:
Zlá noc (5/5) - Jacob, kreslíř Franka Kafky z předchozího svazku, zde dostává svůj samostatný příběh, který se zdá ze začátku celkem přímočarý a s každým listem se noří do čím dál většího průšvihu. Pak se ale dostane na scénu jiný úhel pohledu, od jiné postavy a začne být jasné, že je to mnohem zapeklitější věc, než se zprvu zdálo. A když přijde na řadu třetí úhel pohledu...no zkrátka nic není tak jak se může na první pohled zdát, kromě faktu, že spánek je opravdu důležitá věc.
Hříšníci (4/5) - Tracy Lawless je zpět a s ním i spousta vražd a násilí. Trochu mě zaskočilo, když se identita vrahů odhalila vcelku brzy, říkal jsem si, že tím zmizí určitá dávka napětí. Pak se ale ukázalo, že to mělo své odůvodnění. Celkově je tah na branku příběhu rozvláčnější a utahanější, než třeba předchozí Zlá noc, přesto je však příběh zakončen logicky a trefně.
Poslední z nevinných (5/5) - Brutální tečka na závěr. Respektive nic tak malého jako tečka, ale neskutečně velký a mrazivý bod celé knihy. Rozhodně se hodně odlišuje od všech předchozích příběhů v sérii, ať už provedením (barevně výrazné flashbacky do bezstarostného dětství) tak zobrazení násilí a zákeřnosti úplně jiným způsobem, než jsme zde doposud viděli. Riley je hlavní postavou příběhu, u níž sice chápeme motivace, sledujeme to, jak dokáže získat to, co si umanul, ale jakým nevybíravým a chladným přístupem to dokáže, to se čte a představuje nelehko. Nejprve jsem se ale musel pousmát, když jsem slyšel zaznít plán: "Musím zabít svou ženu." Ale když začal Riley svůj plán rozplétat a když se následně se zmocnil složky případu sériového vraha, věděl jsem, kam to míří a že to začne být hodně zvrácené. Tenhle příběh ve mně ještě nějakou dobu zůstane.
21st Century Noir (4/5) - Noir v současnosti aneb jak bolestivé může být prozření.


(SPOILER) O stupeň méně povedené než kniha předchozí. Pokud mi v Ránách do sudu vadilo občasné nechronologické vyprávění, zde mi nesedělo vyprávění na střídačku. V jednu chvíli to do sebe krásně zapadalo - depresivní rozmluvy Lucifera kontra krásné chvíle s nevlastní vnučkou, poté se to opět rozpadlo. Čtení kvůli tomu působí přerušovaně a jestli je horší přerušovaná soulož nebo čtení si rozhodněte už sami za sebe. Anotace u obrazů jsou opět skvělým vhledem to autorovy tvorby, je z nich však často cítit náznak Kunďasova vlivu. Smajlík.
