FishTailTea6 komentáře u knih
Starý dobrý Cook. Tentokrát se mi kniha četla velice dobře. I když Cooka beru jako oddychovku, a slouží mi k procvičení angličtiny, tak se mi líbí, že dokáže ve svých knihách nabídnout pohled na odvrácenou tvář medicíny. Na jedné straně se dají jednotlivé metody využít, ale i zneužít. Zde do extrému ukazuje kam až může člověk zajít, pokud je přesvědčen, že hlavní věc je výdělek.
Možná akorát škoda, že v některých případech nedošlo k většímu rozvinutí příběhu. Mohl se více zabývat psychickým rozpoložením některých postav, motivem a popisem některých scén, které v příběhu nejsou, ale je jasné, že se staly.
Trochu se obávám, že v případě této knihy jsem již ovlivněna předchozími díly. Věřím, že kdybych četla tuto knihu jako první, jedinou, tak bych musela říct, super napsané, čtivé a napínavé.
I samotný detektiv mi není nesympatický, a osobně mi není proti srsti, že má problémy s alkoholem.
Bohužel ale, po předchozích šesti dílech, má pro mě kniha vadu na kráse v tom, že se případ Hola dotkne v osobní rovině. Na Sněhuláka pohlížím jako na další příběh v sérii a tím pádem už mi to trochu začíná vadit.
Možná jde o karmu (wiki: egoistické jednání způsobuje utrpení, zatímco nesobecké jednání přináší štěstí)? Pak doufám, že se v dalších dílech třeba něco zlomí...
Celá série se mi dobře četla a mému synovi dobře poslouchala. Co víc si člověk u dětské knížky může přát?
Draci, přátelství, boj se zlem a konečné vítězství dobra, všeho tak akorát aby to nenudilo, pobavilo a možná i trochu poučilo.
Přemýšlela jsem, jestli této knize dát 3 nebo 4 hvězdičky, a nakonec jsem dala jen 3, protože si stále myslím, že Jo má na víc.
Nebylo to špatné, ale až tak mě toto téma nechytlo, a teď když jsem knížku dočetla, mám jen pocit dalšího bodíku.
Další kniha z Cookových starších knih splněna. A jak už jsem si zvykla, knihy ze série Jack Stapleton a Laura Montgomeryová patří pro mě k lepšímu průměru. Ale Jack mi tu trochu scházel...
A naopak, někdy mě emoce mezi Laurou a Louem přisly až trochu moc emotivní.
Po Deformaci, další starší Cook, kterého jsem neměla přečteného. Tentokrát to byla ta správná "oddychovka". Zápletka docela zajímavá, trochu děsivá a děj se pěkně odvíjel. Přesně to co mi vyhovuje k odreagování se těsně před usnutím.
Tak jsem se konečně dostala k další starší knize od Cooka, tentokráte ne v klasické knize, ale poprvé v elektronické verzi. Tak snad to neovlivňuje můj úsudek.
Nakonec ale hodnotím jako průměrné. Kniha se mi četla dobře (Cooka čtu zásadně v originále), dá se říct odpočinkově. Ale tak trochu to na mě působí jak rychle jedoucí vlak a téma mi tentokrát nebylo úplně vlastní. Trochu neuvěřitelné, ikdyž kdo ví...
Po roce jsem se dostala k pokračování knížky Uvězněni. Byla jsem napjatá, jak se bude pokračování vyvíjet. Ze začátku jsem si říkala, že příběh je hezky rozepsán. Po přečtení celé knihy, jsem ale tak nějak své první nadšení přehodnotila a musím za sebe hodnotit spíše jako průměrné.
V knížce se mi docela líbilo popisování přírody a "výlety" po Alpách i po Africe. Při čtení jsem neměla problém si jednotlivé reálie představit. Nicméně, ani v této druhé knize, jsem si nedokázala najít cestu k hlavní hrdince. Nevím proč, ale Janu si prostě nějak nedokážu představit jako sympaťačku, kterou skoro každý v knize tak nekriticky miluje.
A poslední část knihy, kdy je ukončena cesta na Kilimanžáro a plánuje se odjezd, mi přišla už trochu zbytečně moc. Takový pokus o nastavení příběhu. Lepší by podle mě bylo více vykreslit hlavní část.
Po krátké pauze jsem se zase vrátila k Nesbøvi. Knížka se mi četla velice dobře, děj byl napínavý a ani s rozuzlením nemám problém. Jediné co mi trochu nesedí je Motiv. Vymýšlet takovou složitou pomstu kvůli “úletu” by mě osobně asi nestálo za to. Ale lidé jsou různí...
Nicméně u čtení tohoto dílu jsem si uvědomila, jak dobře umí Nesbø popisovat prostředí i děj a o vykreslování postav nemluvě. Osobně jsem díky tomu schopná vše vidět v živých barvách.
A musím přiznat, že jsem se v průběhu příběhu nechala uhoupat a vraha ani vzdáleně neodhadla až téměř do samého konce.
Jsem zvědavá, jestli už je linka Ellen a Toma Waalera úplně ukončená.
Poslední dobou je to již několikátá knížka s africkou tématikou co se mi dostala do rukou. Asi mám nějaké africké období. :)
Ne že by se mi knížka četla špatně, i téma by mohlo být zajímavé, jen mi to celé přišlo jako bych četla nějaké shrnutí, v lepším případě povídku. Bohužel ve mě čtení nevyvolávalo žádné větší emoce. K jednotlivým postavám jsem si nebyla schopná vytvořit žádný vztah, a nedokázala jsem díky tomu prožívat jejich zážitky nebo trápení.
A musím se přiznat, že ani africké prostředí jsem si z vyprávění nedokázala představovat v barvách. A to se mi třeba při čtení Bílé masajky dařilo docela dobře.
Věřím, že někomu se knížka může líbit, já ale od čtení knih očekávám trochu víc.
Tak jak jsem byla knihou Člověk Gabriel okouzlena, tak jsem bohužel knihou Dcery zklamána. Nerada nechávám knihy nedočtené, takže jsem ji dočetla, ale víceméně jsem celou dobu akorát dumala nad tím, proč mě ta knížka až tolik nebaví.
Velkým problémem pro mě bylo se zorientovat v osobě, které se týkala kapitola. Jestli bylo záměrem čtenáře při každé kapitole napínat, kdo se za myšlenkami skrývá, tak mě to ani tak nenapínalo, jako mě to rozčilovalo. A skoro by se bývalo vyplatilo si k příběhu postupně kreslit jakýsi rodokmen.
Každý jednotlivý příběh si dokážu velice dobře promítnout do vztahů a životů současných rodin, které se potýkají s víceméně podobnými problémy. Bohužel ani kniha nedává moc návod jak z toho ven. Proto z knihy cítím jen frustraci z nekonečného problému soužití mužů a žen.
Knihy od Cooka se mi většinou čtou velmi dobře od začátku do konce. U téhle knihy jsem ale měla dost problém. Knihu jsem dočetla jen díky tomu, že jsem si v recenzích přečetla, že od poloviny knihy se to zlepší. V druhé polovině měl děj opravdu větší spád, ale zápletka mi přišla nějaká moc vykonstruovaná a spíchnutá horkou jehlou (tím nemám ani tak na mysli samotné vraždy, ale jak se Pia dostane do spárů mafie...). Za mě tentokráte jen průměrné hodnocení.
Tato kniha mi dlouho ležela v knihovně, než jsem se odvážila ji začít číst. Autora jsem neznala a přebal mě nějak nelákal. Ale dobře, že jsem se přemohla. Knížka se nakonec četla velice dobře a hodně se mi líbily jednotlivé osudy lidí… ať už důvody proč se dali na medicínu, a nebo, kam je to celé dovedlo. A jak se vše propletlo zpět dohromady.
Co bych knize vytkla je její konec. Ten už mi přišel zbytečně překombinovaný a zrychlený, až byl nakonec konec.
A ještě jedna věc, ale týkající se překladu. Nějak mi nesedlo skloňování jmen v češtině, v hlavě jsem si to musela říkat trochu jinak. Za to ale autor knihy rozhodně nemohl. Čtyři hvězdičky jsem se rozhodla dát kvůli tomu konci.
Po přečtení prvních čtyř knih z této série, je to poprvé, co mohu říct, že mě tato kniha bavila od začátku až do konce. A to i přes to, že na rozdíl od Harryho jsem některé indicie pochopila již v polovině knihy. :)
Myslím si, že je dobré číst HH popořadě, protože dějová linie táhnoucí se celou sérií takto dává smysl. Proto zpětně oceňuji ty předchozí knihy jako takový úvod do příběhu.
Musím se přiznat, že tuto knížku neumím hodnotit po jiné stránce než, že je napsaná podle skutečnosti. Protože to je to co mě od prvních stránek nutilo přemýšlet, lapat po dechu a kroutit hlavou.
Dokážu pochopit, že se někdo rozhodne pro změnu ve svém životě a tou změnou může být i Afrika. Co ale nedokážu pochopit, že tím impulsem je láska založená na pár letmých setkáních. Všechno ostatní je už jen důsledkem tohoto rozhodnutí.
Kniha je nadupaná příhodami, takže se mi četla dobře a rozhodně se poohlédnu i po pokračování... Musím vědět, co bylo dál.
K této knize jsem se dostala náhodou, když mě zaujala nově vycházející kniha "Útěk do Mombasy". Protože ale ráda začínám od začátku, rozhodla jsem se nejdříve přečíst tuto knihu.
Děj knihy ubíhá hned od první stránky velice svižně. Žádné zbytečné čekání a jde se na věc. Kniha je čtivá od začátku do konce. Jelikož nejsem horolezec a už vůbec ne speleolog, netroufám si odhadnout, do jaké míry jsou pasáže reálné, i když selským rozumem už mi to někdy přišlo až dost na hraně. Někdy jsem také měla problém s chováním některých lidí v krizových situacích (např. prchat po tmě nerovnou chodbou před netopýry mi přijde až skoro nemožné).
Kniha je docela příjemné, nenáročné, odpočinkové čtení. Nevím přesně proč, ale v průběhu čtení mě tak trochu připadalo, jako kdyby kniha vyzývala k zfilmování. Asi to bylo tím rychlým dějem a způsobem popisu chování jednotlivých osob.
Úplně na konci jsem si ještě vzpomněla na jednu věc. Jako náctiletá jsem četla útlé knížky od Christophera Pika (z edice Stopy hrůzy), a už je to hodně dávno, ale tou dobou na mě také tak odpočinkově působil jeho styl psaní.
Určitě se pokusím přečíst i pokračování...
Protože jsem knihu kupovala jako dárek na základě dobrého hodnocení, když se ke mně dostala, byla jsem napnutá, zda mě také osloví. Oslovila, a to hodně.
Knihu jsem z velké části předčítala nahlas a možná díky tomu na mne působila ještě emotivněji.
Název ČLOVĚK Gabriel nemohl být zvolen lépe. Podle mého to vyjadřuje celou podstatu knihy.
Určitě si přečtu i pokračování.
Na rozdíl od předchozích dvou dílů mě tato kniha zaujala hned od prvních stránek. Na začátku mne zaujalo krátce zmíněné téma přistěhovalců, které je teď velice aktuální a i přes to, že kniha je psána před více než deseti lety, je v ní popsána dnešní situace (možná můj vlastní pocit, ale já to z toho cítila). A následně hned skok do válečných let, kde se mi hodně líbil dějový vývoj (a to patřím k těm, kteří se válečné literatuře vyhýbají).
I další dějový vývoj mě držel ve střehu a dobře se mi to četlo. Bohužel nevím proč, ale konečné dějové rozuzlení mě nějak zklamalo, v rozjetém příběhu jsem z mého pohledu čekala asi trochu lepší důvody. Proto ani u této knihy nedám plný počet hvězdiček a počkám si na další.
Čtení této série jsem zahájila popořádku, takže toto je má druhá kniha. Abych se přiznala, po přečtení Netopýra a Švábů, stále nechápu, proč je tento autor tak opěvovaný. I tuto knihu považuji spíše za průměr. Harry mi není nesympatický, nějak se ale nemůžu zbavit dojmu, že dvojka je převlečená jednička do Thajského hávu.
Ale... začínám číst třetí, Červenku (s heslem "vyděržaj pioněr"), a musím se přiznat, že tato knížka mě začíná hodně bavit...
Když propukla knižní mánie okolo Jo Nesbo, tak jsem si říkala, že jí nepodlehnu. Nicméně o pár let později jsem chtěla v kavárně zabít čas a tak jsem si ze zvědavosti ve vedlejším knihkupectví koupila první ze série Harryho Hola.
Po přečtení této prvotiny stále nevím proč je kolem toho takový rozruch. Sama to řadím tak na střed. Ale i tak jsem neodolala a právě rozčítám druhý díl a tím pádem mu ještě dávám šanci mě přesvědčit, že to za to stojí. :)