FishTailTea6 přečtené 105

Písečný muž 2013, Lars Kepler

Ďábelské hry 2016, Angela Marsons

Zvěrolékař na cestách 2020, Jonathan Cranston

Většinou si nevybírám knihy, které se skládají z příběhů a nemají dějovou linku. U této knihy jsem si při koupi tento fakt nějak neuvědomila. Od toho se ale odvíjí mé hodnocení. Knihu bych ohodnotila jako takový osobní deník veterináře. Nicméně pokud někoho zajímá toto téma, pak si myslím, že jiní autoři mají knihy čtivější, zajímavější a více do hloubky (mj. neznalost vakoveverky mi přijde u veterináře krajně neuvěřitelná).... celý text

Listopád 2021, Alena Mornštajnová

Žízeň 2017, Jo Nesbø

Slepá mapa 2017, Alena Mornštajnová

První autorčinu knihu jsem si nechala jako poslední z dosud vydaných. Kniha se mi četla dobře, ale takové to "ach" (ať už z jakéhokoli důvodu), jsem u této knihy neměla. Asi bych dala i jen dvě hvězdičky, ale dávám tři, protože se jedná o první knížku a vím, že další jsou lepší a lepší.... celý text

Dívka v ledu 2016, Robert Bryndza

Planeta Interterra 2006, Robin Cook

U Cooka nezvyklé téma jsem delší dobu odkládala, protože ho přeci jen čtu kvůli jinému stylu. Nicméně přišel čas i na tuto knihu a ikdyž to opravdu není můj šálek čaje svoje jsem si v tom našla. Trochu zbrklý útěk zpět mohu prominout (míněno, že to bylo uskutečněno na několika málo stranách), a skupinka útěkářů "dosáhla" svého. Všichni dostali co si zasloužili, kromě Araka a Sufy.... celý text

Hlas kukačky 2019, Hana Marie Körnerová (p)

Chtěla jsem nějakou oddechovku, aby se mi dobře zotavovalo v minulých parných dnech a tak jsem sáhla po Hlasu kukačky. No, moc jsem si u toho neoddechla. Vtáhlo mě to a nutilo vše prožívat s hrdinkami. Navíc jsem si uvědomila, že když mi babička kdysi často opakovala: "S muži se nepři, oni mají vždycky pravdu." (ikdyž ji nemají), a předávala další moudré rady ohledně chlapů, že to nebylo jen její přesvědčení, ale že to v její době bylo všeobecné dogma. Kdysi jsem se za to na ní zlobila, teď chápu, že tak byla vychována. Promiň, babi. Osobně se mi moc líbí vystižení mezilidských vztahů, resp. společenského postavení a chování v jednotlivých vrstvách společnosti té doby. "Tolika pánům jsem sloužila, říkala si v duchu. A někteří byli skutečně nóbl. Dokonce byli mezi nimi i dva aristokrati. Ale žádný se nechoval tak nabubřele a velkopansky jako tenhle nafoukaný nýmand odněkud z pastoušky. Jo, svět se řítí do zkázy, když lidi nevědí, kam patřej, a když si mládenečkové, co jim z bot ještě čouhá sláma, hrajou na panstvo." (str. 190) Jen s jednou částí knihy mám malilinkatý problém, s názvem knihy. Kukačku si představuji asi trochu jinak. Jsou situace a situace. Jedinou spojitost vidím v tom, že kukačka svá vejce možná vkládá do jiných hnízd cíleně proto, že by se o svá mláďata nedokázala postarat lépe. Ale tady jde o to co předchází tomu, co donutí kukačku k takovému kroku dojít, a obávám se, že pravá kukačka takový težký životní osud nemá.... celý text

Strach 2014, Jozef Karika

Již několikrát jsem na tohoto autora narazila, když jsem brouzdala knihkupectvím a teď se mi naskytla příležitost si přečíst jeho Strach. A čtení to nebylo špatné. Dokonce se musím přiznat, že i když venku bylo velké vedro a já bych ráda větrala, v jednu chvíli jsem dala přednost zavřeným oknům a dveřím. Na druhou stranu jsem v některých pasážích měla problém s některými reáliemi, např. již tu zmíněná jelení rodinka, která má mláďata v zimě. Ale když odhlédnu od těchto drobností, tak jako celek, to na mě působilo dobře. A konec příběhu… no, vlastně jsem i něco takového čekala, ale na chvíli jsem se přeci jen nechala přesvědčit (ukolébat) stejně jako Hana. Určitě zkusím přečíst další Karikovy knihy.... celý text

Policie 2015, Jo Nesbø

Může obsahovat SPOILER... Už, už jsem si myslela, že dám tentokrát čtyři hvězdy, ale na úplném konci došlo ke zklamání a tak jsem zase u třech. Ale od začátku... Když jsem začínala knihu číst, tak jsem si říkala, jakpak se asi Nesbo vypořádá s navázáním na konec minulého dílu. Podle mě dosti zákeřně, vlastně nijak, na začátku mlžil a najednou byl Harry na scéně a dalo by se říct, překypoval životem, i když trochu jiným, než bych očekávala. Kniha od té doby dostávala spád a příběh se odvíjel hodně zajímavě. Dokonce se mu podařilo odstranit ze scény mě docela sympatickou osobu z Harryho okolí. Jenže pak přišel závěr a pro mě se zase začala opakovat písnička, kdy je Harry a jeho blízcí vtaženi do středu dění a jde jim o život. A poslední stránky mi přeneseně připomínají poslední záběry ze Saturnina (ale i jiných filmů), kdy je záběr na rádoby svatebčany (rozuměj smuteční hosté), ale pak se vdává a žení úplně někdo jiný. Taková fraška. Takže tři!... celý text

Hotýlek 2015, Alena Mornštajnová

Spojení „… Václav i rozšlápnutý slimák - byli na místě mrtví…“ mě dostalo a od té doby už mě kniha (nebo autorka?) měla v hrsti. A jelikož se toto stane hned na první straně, tak jsem si knihu vlastně užívala od začátku až do konce. Když teď nad knihou zpětně přemýšlím a zkoumám co se mi na ní (resp. na knihách Aleny Mornštajnové) líbí, tak je to asi určitá hravost autorky. Ať už jsou to v této knize například názvy kapitol, které se v závěru (obsahu) spojí v báseň, nebo to, jak si dokáže pohrát s osudy všech lidí. Je neuvěřitelné (ale v zásadě uvěřitelné) jak bylo naloženo s osudy všemožných postav v této knize, ať už je to Václav nebo Oldřich nebo Marcelka nebo Lucie… Jak se dostanou do vleku dějinných událostí, aniž by tušili nebo s tím mohli v zásadě něco udělat a zároveň jak mohou jejich rozhodnutí naopak ovlivnit osudy jiných. V tomto má autorka myslím prim. Žádná z postav není černobílá. Každá má své světlé i stinné stránky, každý má nějaké to tajemství, nebo něco o čem raději pomlčí. A to často bývá ta největší chyba. Jen s Jindrou tedy soucítím a pevně věřím, že jeden dopis leží zapadlý někde za skříňkou, kam nedopatřením musel určitě spadnout.... celý text

Toxin 1998, Robin Cook

Přesto, že knihu samotnou hodnotím jako průměr, tak téma, které zde Cook zvolil, bylo velmi zajímavé. Od prvního vydání knihy uběhlo více než deset let a přesto, že se odehrává v Americe, tak mi v průběhu čtení naskakovaly aktuální skandály spojené se zpracováním a dovozem masa. Ať už jsou to reportáže z jatek, či nakažené kuřecí maso. Cook se v knize snažil tento problém nastínit a upozornit na hrozící nebezpečí. Bohužel vystavěný příběh nad touto problematikou mi nepřišel až tak uvěřitelný. Chápu zoufalost rodičů, a že se Kim snaží ve svém smutku dokázat nemožné, ale jeho pobíhání při získávání důkazů mi přišlo tak nějak přitažené za vlasy (a to je mi jasné, že zkratovité jednání často přitažené za vlasy je).... celý text

Němý křik 2016, Angela Marsons

Poslední dobou zkouším různé autory detektivek a mj. se mi dostala do rukou i A. Marsons. Protože čtení sérií upřednostňuji chronologické, tak jsem začala Němým křikem a můžu klidně říct, že jen u něho nezůstane. Tento žánr beru, jako takové "odpočinkové" čtení, a zdá se, že tato autorka píše podle mého gusta. Líbí se mi nejen styl vyprávění, ale ani hlavní postava Kim mi není vůbec nesympatická, spíše naopak. A příběh samotný byl vypracován také dobře. Jsem zvědavá, jestli autorka udrží docela vysoko nasazenou laťku.... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Co říct ke knížce, která je čtivá, dokáže rozbrečet, ale i vykouzlit úsměv? PŘEČTĚTE SI JI. Většinou nevyhledávám četbu s “válečnou” tématikou, ale sem tam si mě najde sama. To se stalo i s touto knihou. A nejen že si mě našla, ale ještě ke všemu se mi vryla pod kůži. Ještě i po pár dnech, kdy jsem knihu dokončila, mi leží v hlavě a přemítám. A pokud kniha toto umí, tak má u mě rozhodně plný počet. Neřekla bych, že je v knize do detailu popisována hrůznost války, ale jemným naznačením si to člověk dokáže i tak živě domyslet a představit. A v tom bych řekla je síla této knihy. Každý si může odnést to, co si v tom najde. A určitě se najdou lidé, kteří v tom nenaleznou vůbec nic, protože jim to nebylo naservírováno s dostatečnou výmluvností. Myslím, že tato kniha je právem hodnocena tak vysoko.... celý text

Tiché roky 2019, Alena Mornštajnová

Po přečtení této knihy jsem si říkala dost dobrá, ale než jsem se odhodlala napsat hodnocení, rozhodla jsem se přečíst Hanu, která je tu hodně ceněná a tak mě lákalo srovnání. Každá kniha je o něčem jiném, ale Hana mě zkrátka dostala o trochu více. Nicméně i Tiché roky jsou vydařenou knihou, která stojí za přečtení. Vlastně když to vezmu kolem a kolem jsou si v něčem trochu podobné. Že rozhodnutí, lépe řečeno čin, jednoho člověka dokáže neodvratitelně ovlivnit životy jiných lidí, blízkých lidí. SPOILER *** V závěru knihy je “Mám takový život, jaký si zasloužím. Po vině má následovat trest a potom snad přijde odpuštění…”. Po této větě si říkám, že sice lituje sama sebe, ale i po tolika letech si nejsem jistá, že si je vědoma toho, jak moc tím ovlivnila životy ostatních. A po skončení knihy si stále nejsem jistá, že si to plně uvědomuje…... celý text

Někdo cizí v domě 2018, Shari Lapena

V průběhu celé knihy a ještě i po jejím přečtení ve mně převládají smíšené pocity. Bohužel musím konstatovat, že tento styl psaní mi úplně nesedí. Mám raději knihy košatěji vyprávěné, tady mi to přišlo strohé odvyprávění příběhu. Pravdou je, že ke konci mi vyprávění již přišlo hlubší než na začátku knihy, ale výsledný dojem už to napravit nedokázalo. V poděkování se píše "Tolika lidem dlužím nesmírný dík. Dostat thriller na trh, to si žádá spoustu talentovaných lidí a já mám to štěstí, že pracuju s takovými, kteří patří k těm nejlepším v oboru!" Ano, věřím, že to dalo hodně práce dostat tuto knihu na výsluní. Ale thriller? Tak to asi mám jinou představu o tomto formátu... Nerada bych soudila tvorbu autorky podle jedné knihy, ale po přečtení této už asi další do ruky nevezmu, i přesto, že jsem si prapůvodně chtěla přečíst knihu "Manželé odvedle". A musím souhlasit s Mateo67, kde to je popsáno dle mého přesně. Trh je naplněn žánrem detektivka či thriller... kde je poptávka je i nabídka, ale někdy méně je více a já se obávám, že v tomto žánru jde poslední dobou spíše o kvantitu nežli o kvalitu. A nedá mi to ještě tu neuvést přepis pár vět z Murdocha, kterého jsem shodou okolností shlédla právě po přečtení této knihy. Úplně jsem si tuto knihu do situace promítla... *** "Jak zhodnotit úryvky, které jsou kostrbaté, aniž by byl raněn cit autora?" "Najít nějaké pozitivní kvality a jimi pak vyvážit onu kritiku." "A co když tam žádné pozitivní kvality nejsou?" "Doporučte jinou profesi. Proč by měl někdo plýtvat úsilím na povolání, pro které nemá žádné vlohy?" ... "Ta upřímnost je pozoruhodná, dokonce poetická, ale ty věty jsou jaksi monotónní. Možná je to přednesem... A také mám pocit, že obsah by mohl být popsán barvitěji... Musíme si uvědomit... Ne každý životní příběh stojí za vyprávění." ***... celý text

Únosné riziko 2006, Robin Cook

I tuto Cookovu knihu jsem si užila. Celý příběh byl zpracovaný hodně zajímavě a téma "honu na čarodějnice" mi sedlo.

Přízrak 2014, Jo Nesbø

Při poslední knize jsem si říkala, co mě čeká příště... Kdybych jen tušila... Tentokrát se případ Harryho týkal od začátku až do úplného konce a to ve spojení s Olegem. Co nemůžu Nesbovi upřít je vypravěčské umění. Jeho popis lidí a akcí mi přijde tak skvěle vykreslený, že to při čtení vidím v živých barvách, ale bohužel přestávám být unesena příběhem jako celkem. Skoro si říkám, že v určitém bodě se autor rozhodl vyzkoušet, co čtenář ještě vydrží, a my čtenáři držíme a držíme a držíme. I já i přes všechno to vydržím a přečtu ještě ty dvě zbývající knihy. Nicméně se bojím, že osnovu příběhu má autor uloženou v šuplíku a při každé nové knize ji jen vytáhne, okopíruje, a o trochu víc Harryho znetvoří. Skoro si říkám, jestli mě v příští knize nepřivítá zombie.... celý text

Epidemie 2004, Robin Cook

Před rokem jsem četla první knihu ze série, Slepota, kde se poprvé objeví Laura. A konečně vím, jak se do série dostal Jack. Teď už to má jiné grády. Tuhle sérii si užívám a tato kniha určitě patří k těm lepším. I když tak trochu doufám, že reálnost tohoto příběhu je nulová.... celý text