flanker.27
komentáře u knih
Cizinec z moře
Winston Graham
Jako obvykle lehké čtení, svěží dialogy a propracované postavy. Skok o 10 let nebyl ani znát.
Bílý prapor nad Kefalonií
Marcello Venturi
Řada lidí bude znát tuto událos díky románu či filmu Mandolína kapitána Corelliho. Vlastně i já jsem se tak o této knize dozvěděl. Když jsem se kdysi vrátil z kina a bavil se s tátou o Corellim, táta mi vyprávěl, že kdysi četl tuto knihu. Našel jsem ji v knihovně a pln zájmu jsem si ji přečetl. Nejde o úplně klasický román, kniha střídá několik přístupů, částečně románový, částečně reportážní, částečně jde o literaturu faktu. Stylem bych ji asi přirovnal k Binetovu HHhH, i když jde o mnohem osobnější a křehčí výpověď o jedné tragické události druhé světové války, kterou místním Řekům připomene jeden Ital pátrající po minulosti svých blízkých. Sympatické je i střídání pohledu italského, řeckého a německého. Celkově se mi kniha velmi líbila a jednou se k ní nepochybně vrátím.
Jónská mise
Patrick O'Brian
Jediné, co mi na knize vadilo, bylo autorovo rozhodnutí vytvořit jakési bezčasí, které konzervuje celé dění okolo a vlastně tak nikdy nemůže dojít k zásadní změně situace. V reálu by za poslední dva díly muselo uběhnout tolik času, že už by Napoleon byl dávno na Elbě. Leč vše ostatní zůstává, dobové reálie, popis fungování námořnictva, epizoda s barevným střelným prachem a zajímavé poučení ohledně diplomatických snah o spojení s Tureckem - aktuální téma i dnes.
Husitská epopej. I, 1400-1415 - za časů krále Václava IV.
Vlastimil Vondruška
Maximálně čtivé, ostatně všechny čtyři dosud vydané díly jsem přečetl během letošního jara a začátku léta.
Bratři ve zbrani
Simon Scarrow
Kterak Cato a Macro k zajetí Carataca přispěli. Konec se Septimem a Poppaeou mi přišel trochu uspěchaný, ale jinak zábavné počtení jako vždy.
Bitva
Patrick Rambaud
Nemohu si pomoci, ale dle mého dojmu Kovařík v knize 1809: Orel proti orlu vylíčil bitvu u Aspern mnohem barvitěji a živěji, než jak je podána zde. A to jde o literaturu faktu a nikoli román.
1809: Orel proti orlu
Jiří Kovařík
Za sebe mohu říct, že jde o vůbec nejlepší Kovaříkovu knihu. Možná je tento můj subjektivní pocit dán tím, že je nám tahle událost nejbližší, možná ten prvek, že je v knize popsána první Napoleonova přímá porážka, což dělá tyto události zajímavějšími. Skvělé detaily a líčení lepší než v románu (ano, mluvím o knize Bitva od Patricka Rambauda).
Krvaví havrani
Simon Scarrow
Návrat ke starému dobrému vojenskému řemeslu oběma hrdinům jen prospěl. Kniha se tak podobá prvním pěti dílům série. Jako obvykle je doprovozena autorovým povídáním o dobových reáliích, do kterých děj vsadil.
Pretorián
Simon Scarrow
Zajímavé v tom, že jde opět o trochu jiné prostředí, do Říma jsme se dosud podívali jen na skok v šestém díle. Trochu mě ale zklamalo, že autor téměř vynechal z děje Julii, tak nějak jsem čekal, že ji využije jako někoho, kdo Catonovi a Macronovi pomůže orientovat se ve vyšší římské společnosti a intrikách v ní. Vtipný moment, kdy se mladý Nero jen tak zeptá Catona, jestli někdy četl Aristotela a on na něj začne chrlit názvy jeho knih.
První přichází tma
Richard Scott Bakker
Další příklad, že je naprosto k ničemu, když si autor vymyslí bohatý svět plný říší, národů, dějin, mytologií a válek, když ten svět umí zabydlet jen dvěma typy postav, a to bezcitnými zrůdami a sebelítostivými ubožáky. Počet zajímavých propracovaných charakterů, jejichž osudy by stálo za to sledovat, je žádná celá nula nula nic. Asi jako kdybyste vzali svět Písně ledu a ohně a nechali celý příběh z pohledu Hory (Cnaiur), Amory Lorcha (Ikurei Konfas) a Viseryse (Ikurei Xerius), a to nejen že tak brutálními, ale ještě navíc podstatně chaběji popsanými. Čtení tak bylo velice frustrující záležitostí, protože krom opakujících se brutálních scén bez jakéhokoli vyústění prostřídaných osudy několika postav vláčených osudem (opět ovšem bez jakéhokoli vyústění a de facto možnosti s těmi postavami alespoň trochu sympatizovat) kniha vlastně nic nenabídla. No, s dalším dílem alespoň nemusím ztrácet čas.
Bouře ve stínech
Alexej Pechov
Malý problém je, že vrchol zápletky přichází někdy v polovině knihy (když Harold projde Hrad Speinem) a emocionální o kousek dál, když (spoiler) Alistan bojuje svůj poslední boj (zpívej flétno zpívej) (konec spoileru). Pak už vlastně čtenář musí jen čekat, až všechno zapadne kam má a věci se dostanou do rukou správným lidem. Stále ale zůstává nesmírná čtivost, děj valící se vpřed mílovými kroky a autorova fantazie (pasáže z Hrad Speinu byly fantastické).
Pevně doufám, že jsme od autora nečetli česky naposledy.
Tanec ve stínech
Alexej Pechov
Tohle se opravdu rozjelo, druhý díl je jedna velká jízda po tobogánu, prakticky pořád se něco děje, parta vojáků přiroste čtenáři k srdci, Kli-Kli je ještě nesnesitelnější (v dobrém smyslu) a sen o Džoku Zimostrůjci - brrr. Jen co se týče nemilosrdnosti k postavám, myslím, že i takový Martin by se mohl něco přiučit.
Orel na lovu
Simon Scarrow
Obzvláště napínavý díl, zvláště druhá polovina, která vypráví o záchraně manželky římského velitele Aula Plautia (tady jedna výtka, Římané titulu generál neužívali, velitel více legií obvykle byl označován jako "dux").
Orlova kořist
Simon Scarrow
Tento díl považuji z celé série asi za nejrealističtější a nejdrsnější. Daleko více tentokrát čtenář vycítí zoufalství civilního obyvatelstva Británie ve chvíli invaze Římanů. Což ostatně platí pro většinu civilního obyvatelstva za všech válek ve všech obdobích.
Válečná štěstěna
Patrick O'Brian
Z celé série zatím asi nejlepší díl. Autorovi pravda trochu pomohlo to, že do děje zapracoval dva skutečné souboje britských a amerických fregat, HMS Java vs. USS Constitution a HMS Shannon vs. USS Chesapeake. Ale i dění na pevnině je tu plné zajímavého a opětovné shledání Stephena Maturina s Dianou vyloženě potěší.
Den císařů
Simon Scarrow
První kniha ze série, která mne poněkud zklamala. Asi je na vině mé očekávání, ale představoval jsem si to zkrátka trochu jinak. Tady mi vyloženě ta závěrečná akční část s boji uvnitř Říma přišla nadbytečná, nehodící se k intrikám a pobytu ve stínech. Na druhou stranu je alespoň zajímavé vidět události spíše z pohledu Neronovy kliky než jejich nepřátel.
Rudý úsvit
Pierce Brown
O knize bych neměl tušení nebýt kamaráda, který již celou trilogii přečetl v originále, protože jí velice propadl, u mně se až takové nadšení po prvním díle nedostavilo, což neznamená, že by se mi kniha nelíbila.
Navzdory mírné kostrbatosti musím autorovi přiznat, že je tato kniha napsána velice čtivě. Na druhou stranu mne trochu mrzelo, že na začátku se prostředí Rudých odbude tak rychle. Pokud mám jako čtenář více Darrowovi přát úspěch v jeho snažení, asi by mi měla kasta, za kterou bojuje, více přirůst k srdci. Takhle autor emocí dosahuje hlavně díky Darrowovým vzpomínkám na Eo a připomínáním jejího snu. I když předpokládám, že nás v dalších dílech čeká ohledně tohoto ještě nějaké to překvapení aneb vše je trochu jinak. Naopak Část se hrou, která zabírá více než polovinu knihy, mi přišla až příliš dlouhá na úkor reálií skutečného světa, kterému se autor příliš nevěnoval. Zkrátka už už se třásl na boj dvanácti kolejí.
Na to, že jde o knihu řazenou do žánru young adult, je to příběh poměrně drsný, neučesaný a hlavního hrdinu nemám chuť zabít. Takže vyjadřuji víceméně spokojenost, byť zatím tomuto fenoménu nepropadám tak jako jiní.
Velké obléhání
William Napier
Takový lepší průměr na poli historických dobrodružných románů. Popis průběhu obléhání je poměrně zdařilý, občas však popisnost zastiňuje rozvoj charakterů. Navíc autor z nějakého důvodu zamlčuje, že Turci obléhání ukončili teprve poté, co na pomoc Maltě přišlo španělské vojsko. V přehledu událostí zmíněných v knize i chronologii událostí navíc chybí třeba turecké dobytí Tripolisu v roce 1551, které bylo předzvěstí útoku na Maltu. Nájezd na Gozo je také sotva zmíněn. Přesto mi bylo líto, že další dva díly nejsou přeloženy do češtiny, proto dávám vyšší hodnocení.
Most Aeskulapů / Ondinino prokletí
Valja Stýblová
Této (dvoj)knize bych vytkl pouze to, že samotný Cháron je většinou spíš pasivní pozorovatel než hybatel děje a že mnoho z příběhů, které vypráví Vilma o Teovi nebo Gitin osud by snesly samostatné zpracování. Cháron většinou jen poslouchá, co vyprávějí jiní a buď souhlasí nebo nesouhlasí. Na chlapa má taky občas příliš ublížené postoje. Jinak není co vytknout. Všechny příběhy veskrze zajímavé, mnohdy napínavé a vždy vezmou za srdce.
