Foxiiis komentáře u knih
Jelikož miluji styl psaní Colleen Hoover, musela jsem si přečíst i tuto knihu, ikdyz ve slovenštině. Pokud někdo váháte prave kvůli jazyku, tak neváhejte, určitě kniha stojí za to, a zachvili nebudete vědět ze nečtete v rodném jazyce. Je to úžasná kniha, hlavní hrdinka je nesmírně silná, a celou dobu jsem ji drzela palce.
Spoiler: Díky dopisům, které Kenna psala, jsem jejímu osudu propadla ještě více. Ledger, byl za mě dokonalý. Někdo mu muže vyčítat, jak se na začátku choval dle svých předsudků, ale ruku na srdce, pokud by to byl vas nejlepší kamarád, nevěřím tomu, ze byste se zachovali jinak. Zaroven je dechberouci sledovat ten jeho vnitřní boj poté, co pozná, ze každá mince má dvě strany..
Za mě 5 hvězdiček, a posouvá se na první místo od této autorky (tech knih je tam více, ale ještě se vejde)
Četla jsem mezi válečnou literaturou, hledala jsem odpočinek od těžkého tématu, a to jsem našla. Je to milá oddechová kniha, která přímo nenadchne, ale ani neurazi.
Nezapomenutelná kniha. Stylem psaní trochu připomíná knihu Děti s cedulkou, protože vše vidíme nevinným dětským pohledem. Hlavně proto je to pro me tak silný emocionální zážitek. Bruno neví jak svět muže být zlý, ze jsou na světě lidi, které baví mučení nebo dokonce zabíjení ostatních a těžko říct, zda si to ke konci uvědomil. Já doufám ze ne. Dětské vyprávění o válce beru jako nejsilnější zážitek, je to pohled těch nejnevinejsich, kteří tohle nikdy neměli zažít.
Kniha ve me zanechala rozporuplne pocity. Přečetla jsem na tema druhé světové války a především koncentrační tábory už spoustu knih, ale v této jedine jsem se dlouho nedokázala vcitit do pocitu hlavního hrdiny. I přes jeho optimismus, který se snažil předávat dal, jsem si nekolikrat klepala na hlavu a rikala si, ze jedna pro me někdy dost nepochopitelně a ze toho “štěstí”, ke kterému si trochu vycurane pomáhal je nějak moc. Nakonec se však spis ptám sama sebe, jak já muzu soudit chování osoby, která se ocitla v hruze Brezinky. Kdo mi k tomu dal právo. Příběhy těchto lidí, ať jsou více či méně uvěřitelné, plné hrůzy a naděje, někdy přibarvene, tento občas až neuvěřitelně romanticky, proste musíme přijmout. Protože nikdo z nás nemůže nikdy říct, jak by se v takové situaci zachoval on. Naštěstí
Musím říct, ze ve me žádná jiná kniha nenechala takový pocit beznadějně, zmaru, ale zároveň naděje, a štěstí. Kniha vypráví osudy Lidickych dětí, a to prave z jejich pohledu. Jak dětí určených k poněmčení, tak těch, kteří našli svůj osud bohužel jinde. Mengeleho děvče jsem četla, ale na tuto knihu pro me nemá, protože hlavně v tom, ze je to vyprávěné z pohledu nevinných děti, je síla této knihy. Ze začátku mi přišla tenká, od půlky jsem doufala v konec. Úžasná kniha která stojí za přečtení, protože tohle se nesmí zapomenout!