Spomienky na neho přehled

08.12.2024

Šestadvacetiletá Kenna si odseděla pět let ve vězení za neúmyslné zabití svého přítele Scottyho. Po propuštění se vrací do jeho rodného města, aby se konečně setkala s dcerou Diem, kterou vychovávají jeho rodiče. Ti ale Kenně nikdy neodpustili a nechtějí, aby se k Diem i jen přiblížila. Ty samé pocity má i osmadvacetiletý Ledger, Scottyho nejlepší kamarád, který Diem miluje jako vlastní. Jenže když se Kenna a Ledger setkají ještě předtím, než zjistí, kdo ten druhý je, nastává ta hlavní komplikace.

Příběh je vyprávěn v ich formě střídavě z pohledu obou hlavních postav. Autorce se povedlo napsat další srdceryvný příběh, který vás emočně rozbije a postupně zase slepí dohromady. Chápete všechny postavy, proč se chovají, jak se chovají. Víte, že něco prostě nejde odpustit, i kdybyste sebevíc chtěli, ale zároveň chcete, aby přesně to se stalo. Protože to odpuštění je to, co všichni potřebují. Odpustit jeden druhému i sobě samým.

Kenna a Ledger si prošli všemi fázemi od nenávisti, porozumění, smíření, touhy až k lásce, která by ale nikdy nemohla fungovat bez toho odpuštění. Prožila jsem s nimi každou scénu, ve které se hádali, brečeli nebo milovali, ale i ticho, ve kterém bylo řečené vše, třeba jen pouhým gestem. S emocemi autorka umí pracovat na jedničku. To samé platilo také pro situace, kdy byli v konfrontaci s dalšími postavami a vzájemná bolest se přelila i na vás.

Příběh byl obohacen o dopisy, které Kenna psala Scottymu, čímž se svým způsobem vyrovnávala se vším, co se stalo. Ten hlavní rozhodující dopis vás nutil zase k zamyšlení, jak snadné je člověka odsoudit, aniž byste tušili, co se odehrává v jeho nitru. Ten, koho odsoudíte, potřebuje mluvit, jakýmkoliv způsobem. A Ledger naslouchal.

Nemůžu také nezmínit jeho scény s Diem, to jak se navzájem zbožňovali, jsem zbožňovala i já. A první setkání matky s dcerou bylo přirozené a dojemné.

02.12.2024

,,Štěstí není něco trvalého, co v životě dosáhneme. Je to prostě něco, co se tu a tam objeví. Někdy v miniaturních dávkách, které ale stačí na to, aby nás udržely na nohou."

Citlivé téma viny, trestu, odpuštění, velmi emotivně vyšroubované, děj předvídatelný, chvílemi nuda, emoce nad knihou zaručené, konec až moc zářivý.

Na konci epilog jak sviňa.

Za moji osobu až moc patetické.
Ale sluší se číst v adventním čase něco jiného?

P.S.: ,,To je kurva jako holub...?"

Audiokniha: citlivě, dokonale empaticky čtou Anna Fixová a Marek Holý.