Francoa komentáře u knih
Každému nadšenci této knihy bych doporučil knihu V indiánském zajetí (vyd.2011).Tam jsou historické skutečnosti.
Velmi dlouho mi trvalo, než jsem se začetl.Stále jsem se musel vracet, abych pochopil co a jak.Nejvíce mi vadily nepřeložené věty v angličtině.Dlouho jsem váhal, dvě hv. nebo tři.Nevím nevím,
vychvalované severské detektivky???
Slovník spisovatelů nejen Francie, ale i Švýcarska. Belgie a Lucemburska!
Dobrá kniha o tomto plemeni.Můžu posoudit, sám jsem měl malého černého špice s rodokmenem bez jednoho měsíce 18 let.
Velmi osobní vyznání postojů spisovatelky těsně před, při a po Sametové revoluci, kdy pracuje ve výboru Demokratické iniciativy.S pomocí faktů osobních vzpomínek popisuje historii té doby.Určitě by pomohlo si vše zapisovat, protože vzpomínky jsou většinou nedokonalé.Strašně dávno nějaký filosof napsal něco v podobném smyslu, že objektivní pohled neexistuje a vše je líčeno subjektivně.Přesto mi vyprávění zaujalo, nutilo k zamyšlení, protože jsem prozatím vše viděl z té nejnižší úrovně a ne shora.Kniha je jedním z kamínků mozaiky doby sametu.Bylo mi ctí, je to už hodně dávno (přesně 50 let) prožít jeden školní rok společně, já v lavici a budoucí spisovatelka na stupínku.Měla to složité, když nastoupila po takovém češtináři jako byl Zdeněk Janík.
Tenhle sešit jsem nečetl, ale obě povídky dobře znám už z dětských let a četl jsem je mnohokrát v knize Po neznámé řece džungle.Don je velmi dobrá povídka ze skutečných zážitků Zane Greye a Druhá povídka je zpracované vyprávění Arizonských rančerů, také dobré.Doufám, že Yarwen píše aspoň slaně - mastně.
Kniha se mi četla velice dobře, děj přímo letěl, každý den změna.Příběh měl spád a prostředí velice známé.A COUNTRY muziku rád poslouchám, je nejpříjemnější na poslech a většina textů má úroveň a můžu se s nimi ztotožnit.Přes velký počet stran, jsem knihu přečetl za pár dní, takže stále zajímavé.
Má druhá kniha od této spisovatelky, jsem přesvědčen, že píše velmi dobře a příběh je stále zajímavý.Prolínání současnosti s minulostí zvládá lehce a pochopitelně.Hlavně vyprávění z válečných let, nutí čtenáře k zamyšlení.Je to skutečný román, nečetl jsem příběh jako nějakou detektivku.Doporučuji!
Velmi dobré autentické vyprávění o žití v zajetí mezi indiány, plné vzájemného násilí a nečestného jednání.Některé povídky jako Tohle je tvůj velký kapitán, Zítra zapálíme oheň a Nezapomeňte na řeku Raisin, skvěle doplňují Ohijskou trilogii a knihu George Washington, hraničář od Zane Greye.Dozvíme se jaká je pravá tvář renegátů bratrů Girtyových.Násilí plodí násilí i na nevinných.Knihu by si měl přečíst každý, kdo se třeba jen i trošku zajímá o indiány.Doopravdy stojí za přečtení, je to silný zážitek.
Walda byl pro mně do té doby než začal zpívat Michal Tučný Zlatým slavíkem a na několika koncertech jsem byl než odešel za moře.Proto jsem si rád přečetl knihu o tom, co bylo potom.V knize píše, jak byl na návštěvě kamaráda Vlasty Hilmara, který vyrýžoval trochu zlata na řece Rogue.Zmiňuje se, že blízko tohoto místa měl sídlo věhlasný americký spisovatel Zane Grey. Doplním, pozemek a srub se jmenuje Winkle Bar i Grey zde nejen rýžoval zlato, ale hlavně rybařil na řece.Zane Grey se stal účastníkem sporu na řece Rogue mezi Claud Bardonem a Mr. Macleayem, který se stal inspirací knihy Spor na řece Rogue (č. Divoké vody Rogue).
Příběh Billy Kida a Pat Garreta je mi znám již více jak 50 let, hlavně z knihy W.N.Burnse Pověst o Vilému Kidovi.Tak jsem očekával, že se dočtu něco nového, ale moc toho nebylo.Podrobněji jsou popsány některé skutečnosti, kromě tzv. Lincolnské války.Jsem přesvědčen, že spisovatel Burns měl výhodu, že materiály ke knize sbíral 40 let po událostech, takže mohl oslovit přímé a nepřímé účastníky, kdežto autor M.L.Gardner pomalu po více jak 100 letech, takže mohl čerpat jen z toho co už bylo někde napsáno.V knize jsou fotografie, takže je více dokumentární a kniha Pověst o Vilému Kidovi více románová.Koho zajímá historie Divokého západu, tak obě knihy jsou velmi zajímavé a důležité k přečtení.
Knihu Král pustiny jsem často čítával od svých 12 do 20let.Když se od nás táta odstěhoval, tak jsem po ZVS knihu sehnal vydání z nakl. NOVINA, které jsem četl několikrát, naposledy někdy v 90 letech.Teď jsem konečně sehnal vydání z roku 1926 s ilustracemi z filmu.Je to výborný román o šílení po zlatě, zromantizovaný příběh Henry Plumera( Jack Kels ) a také drsného Guldena (Helm Boon).Kniha je opravdu čtivá a pro mě vzpomínka na bezstarostné dětství a mládí.
Již čtvrté setkání s knihou Kapitána Kida, stále stejně dobré, vystižená doba v které se příběh odehrává a vtipné hlášky Oty Finka.V naší knihovně mají už jen několik knih autora a tak mi jeho příběhy budou scházet.
Chvilku mi trvalo, než jsem se do knihy začetl.Musel jsem si zvyknout na styl psaní, který byl plný vzletných slov, metafor a pod., bylo to asi tím, že hlavní postava příběhu byl malíř obrazů a básník.Příběh byl spíše román než detektivka i když s vraždou.Přečíst se to dá, ale nadšení nevyvolává.
Povídky jsem poprvé četl, když mi bylo 12 let, tenkrát jsem byl unesen do říše snů a četl je několikrát.I později mi kniha vždy bavila a dodnes jí považuji za velmi dobrou.
Po přečtení anotace a komentářů jsem od knihy očekával mnohem víc.Nedokázal jsem se vžít do pocitů hlavní postavy a nesdílel jsem jeho strach.A od tří čtvrtin knihy jsem i očekával skutečný konec.Ale jinak se to četlo docela dobře a rychle.Popisy pochmurné krajiny jsem nijak nadšen nebyl.
Zajímavá dobrá detektivka, vtipné dialogy s vyšetřujícím partnerem.Četlo se velmi dobře a těším se na další příběh.
Mé první setkání s knihou od Kapitána Kida, kterého jsem znal jako písničkáře trampských písní.Velmi příjemně se četlo, hlavně proto, že prostředí a doba mi byla důvěrně známá.Knihu jsem přečetl na tři zátahy, což v dnešní době se mi už moc nestává.Před mnoha lety jsem knihy louskal i na jeden zátah.Určitě si někdy zase přečtu jeho další knihu.
Konečně jsem se rozhodl po přečtení všech komentářů, že knihu ohodnotím a napíšu svůj názor.Knihu jsem si koupil ihned při prvním vydání u nás v roce 1990, po přečtení jsem byl zklamán, protože před mnoha lety jsem četl ukázku z připravovaného románu v literárním časopisu Plamen, který jsem si nechal rodiči poslat, když jsem absolvoval ZVS (1966 - 1968).Josef Škvorecký v té době byl pro mně pan spisovatel,Zbabělci a jeho povídky Ze života lepší společnosti jsem obdivoval.Ukázku z knihy Tankový prapor si poslechla celá rota při večerním předčítání a většinově jsme se shodli, že se konečně našel spisovatel, který se nebojí psát tak, jak to na vojně opravdu chodí:tak jak mluví Čech, Moravák a Slovák; absurdnost; buzerace apod..Shodou okolností jsme ještě byli ne prapor, ale 7.tanková rota, prostě jsme prožívali to o čem Škvorecký psal.Proto jsem od knihy očekával mnohem více sprostých slov, více buzerace nejen od důstojníků ale i od některých poddůstojníků, více sexu a prokreslenější příběh.Knihu jsem po druhé četl nějaký delší čas po uvedení filmu v televizi.Podle mého názoru Škvorecký přeci jenom příběh trochu uhladil, zapracovala autocenzura a to je škoda.První přečtení knihy bych hodnotil 3 hvězdy, ale přeci jenom zklamání časem vyprchalo a Škvorecký je Škvorecký, dávám 4 hvězdy, také proto, že prozatím "vojnu" žádný spisovatel lépe ne vystihl.A ukázce v čas. Plamen bych dal 5 hvězd.
V drsných končinách severní Kanady žije u nevlastních rodičů sedmnáctileté děvče Nada,se svým štěnětem Petrem Kopýtkem,kterému koluje v žilách krev dvou nejlepších plemen severu.V sousedství v okraji lesa se usadil Roger McKay zvaný Veselý McKay.Její otčín Jed Hawkins,až dosáhne osmnácti let,jí chce prodat za rovnou tisícovku sousedu Mooneovi.McKay se rozhodne pomoci a stane se ochráncem dívčiny ....