frantisek0724 komentáře u knih

Přečetl jsem tzv jedním dechem.Hezky napsaný,poutavý román,vrcholící největší námořní tragédií v dějinách.Doporučuji.

4 27.12.2018

Strhující příběh,který napsal sám život. Narozdíl od jiných "podobných" knih,věřím paní Sosnarové každé slovo. Tuto knihu bych bez váhání zařadil do učebních osnov zš. Každému,kdo velebí a s vděčností vzpomíná na minulý režim,bych knihu omlátil o hlavu..

Kniha mne zklamala. O holocaustu jsem toho přečetl celkem hodně,většinou od přímých účastníků,kteří prošli peklem koncentračních táborů nebo od lidí,kteří toto děsivé období prožili jako očití svědci,aby se poté rozhodli o hrůzách páchaných člověkem na člověku podat svědectví. Viděl jsem autentické dokumenty,slyšel jsem vyprávění těch co přežili...Autorka vypráví příběh očima mladíka Lale Sokolova,který prošel Osvětimí jako tatér ( Ten,co tetoval jiným vězňům čísla na předloktí). Díky tomu,že Lale přežil,měla autorka jedinečnou možnost vyslechnout jeho vyprávění. Jak s příběhem naložila? Již to,že se autorka snaží vcítit do hlavní mužské postavy a popisuje jeho myšlenkové pochody,mi přijde poněkud nešťastné. Protože ne vždy,když se žena snaží vcítit do muže a vložit vše na stránky knihy,dopadá to dobře..To samozřejmě platí i v opačném
gardu.Nicméně za daleko větší problém této knihy považuji to,že v konečném vyznění vychází jeden z nejhorších táborů smrti jako letní pionýrský tábor,kde sice nechcete být,ale jde zde s trochou štěstí celkem snadno přežít. A jako bonus tu prožijete dar lásky a najdete zde budoucí manželku. Sice ne nemožné,nicméně ve srovnání s peklem,které zde prožívali milióny lidských bytostí,kdy děti,ženy a další nevinní vyletěli komínem,vychází tato kniha dosti mimo realitu. Ano,je důležité dávat lidem naději,že i v tom největším pekle může vzniknout něco krásného,ale co je moc je moc..Kdyby se kniha netvářila jako román podle skutečného příběhu,pak bych nad ní mávl rukou.Ale autorka ignoruje skutečnost,která v táboře Osvětim-Březinka panovala.Nedivím se,že knížka vyšla až po smrti hlavního hrdiny,neboť pochybuji,že by souhlasil s její konečnou podobou.
Jsou témata,o kterých se musí psát jen vážně. A hlavně by se o nich měla psát pravda! Neobviňuji autorku s úmyslného lhaní nebo z fikce,nicméně kniha na mě v konečném důsledku působí poněkud nepatřičně. Pokud chcete znát skutečnou realitu a pravdu o holocaustu,pak rovnou sáhněte po jiné knize. Pokud chcete román jak z červené knihovny,můžete klidně číst Tatéra z Osvětimi..Nebo desítky dalších podobných..
Na závěr ještě jeden postřeh,který mluví tak trochu za vše.Velitel tábora Osvětim se nejmenoval Hoess,ale Höss..

15 26.12.2018