frantisek0724 komentáře u knih

Knihu jsem si vybral pro její aktuálnost a také proto,abych třeba pochopil alespoň něco málo z ruské duše, povahy a nahlédl do nejen politického dění v Rusku. Po přečtení knihy mám pocit, že jsem nepochopil ani zbla a mé srdce netepe ( Zkrátka nemůže,i kdybych tisíckrát chtěl.) v rytmu Kremlu a většiny ruských lidí. Má vlast ( Česko) nebyla v minulosti ani zdaleka postižena válkami jako Rusko. Takže jsem při čtení knihy a s přihlédnutím k současnému dění dospěl k názoru, že jen ten kdo se v Rusku narodí a je po generace postižen pohnutými dějinami tohoto národa, může pochopit konání a duši ruských lidí.
Nečetlo se špatně, autor zkrátka tak trochu novinářským stylem vylíčil co zažil,s kým se potkal.
Osobně doufám a přeji si,aby přeci jen jednou nastal malý zázrak a nad zlem zvítězil zdravý rozum. Kdekoliv a kdykoliv na světě, když to bude opravdu potřeba.

1 11.01.2025

Slibný námět knihy mě ze začátku při čtení poháněl vpřed,asi tak do první čtvrtiny to fungovalo, potom děj a styl autora uvadli v průměr, až mě to začalo trochu nudit předvídatelností a jednoduchostí. Asi to nebyl úplně můj šálek kávy.

01.08.2024

Nuda. Styl formou otázek a odpovědí mě nenadchl. Pan Nevrlý prožil zajímavý život, který může být pro mnohé inspirativní, avšak ze stránek knížky se na mě nic z těch krásných míst nepřeneslo.

12.01.2024

Stefan Zweig mnohé zažil, mnohé zajímavé a inspirativní lidi potkal. Ano,o takových lidech si určitě chci něco přečíst, zvláště pak, když zažili dobu pokroku, první a druhou světovou válku. Člověk se v této knize doví lecos zajímavého. Nicméně pro mě osobně číst knihu jako celek byla trochu nuda.

1 08.01.2024

Užitečná publikace,do které se zcela jistě nevešly všechny ty krásné stromy naší země. Je to autorův výběr těch nejstarších a největších. Popis je vždy stručný,ale dostačující. Co také psát k historii několika set letých stromů, když generace lidí, které v blízkosti těch mohykánů žili,tu již dávno nejsou a nemohou tak podat svědectví o tom,co se v okolí staletých obrů odehrávalo.Fotografie by mohli být lepší,mnohdy zachycují jen nic neříkající výřez stromů, přičemž neukazují jejich krásu a majestátnost v celé velikosti. Také formát knížky bych já osobně uvítal menší,abych stromy mohl navštívit s knihou v ruce.

1 25.12.2023

Hezké a hřejivé čtení,s moudry obyčejných, dávno ztracených lidí. Ač nerad,jednu hvězdu musím ubrat za osmou kapitolu o kolektivizaci, která byla v knize navíc. ( Takhle to zkrátka nebylo) Ach jo,ta poplatnost době...Ale jinak autor psát umí, rozhodně nelituji, že jsem po knize sáhl,bavilo mě to.

1 24.11.2023

Útlá knížečka, ukrývající v sobě milý a přez krutou Islandskou zimu i hřejivý Benediktův příběh, který je protkán metaforou o smyslu lidského života. Drsná příroda Islandu a Benediktova lidskost působila na mě dojemně,i když advent je teprve přede dveřmi

1 12.11.2023

Smutné, ze života,z pohledu současného čtenáře chvílemi nuda. Nicméně jistou hloubku a smysluplnost většina příběhů má.

1 11.10.2023

Milé a k zamyšlení. Při čtení se neubráníte pocitu,jak ryzí člověk byl František Nepil. Člověk čte a přitom občas slyší ten nezaměnitelný hlas, který k nám promlouval z rozhlasu.

3 25.09.2023

Za popis duševní choroby bych dal plný počet hvězd. Je to autobiografie, navíc autorka umí psát, kniha vám podle mého názoru dosti přesně a barvitě popíše rozpolcený svět schizofrenie. Samotný příběh a styl vyprávění byl pro mě už trochu nuda.

21.09.2023

Smutný a strhující příběh, napsaný krásným jazykem. Byl jsem na té strastiplné cestě spolu s Andrejkem,tak moc mě kniha pohltila...
Jsem opět o něco chytřejší,snad jsem něco málo pochopil a příště, až my budou pod okny zase pokřikovat cigáni,budu o něco smířlivější a vzpomenu si na Andrejka.
Myslím, že mi knížka uvízne pod kůží, protože je ryzím a opravdovým lidským příběhem. Navíc jsem taky dyliňák a vždy jsem dělal všechno obráceně... Naše cesty někdy hodně bolí..

4 06.08.2023

Klasika, knižní i filmová. Poněvadž jsem první viděl film a knihu četl poprvé, neustále mi v obrazech vyvstávala tvář pana Kňažka, Hrušínského, Menšíka... Krásně napsáno, ovšem styl autorův nemusí sednout každému..
Avšak prostředí léčebny, úděl alkoholika a jednotlivé charaktery jsou zde popsány bravurně.

3 10.05.2023

Na svoji obhajobu podotýkám, že na vině jest čtenářská výzva. Ta mě ke knize přivedla, neboť má místnost v názvu. Příznivce norské feministické literatury ze mě asi nebude. Ale o to nejde. Horší je ta nuda...Celkem hezky napsáno a přeloženo, téma návratu do dětství je v pohodě,jeden tu zavzpomíná na své vlastní dětství,na ty vůně, místa, lidi...Ale jako celek se to moc nedalo. Tři hvězdy- jedna za Norsko, druhá za návrat do dětství a poslední za to, že knížka má jen něco málo přes dvě stě stran.

1 23.04.2023

Mám rád tyto skutečné příběhy o přežití, neskutečné vůli žít a přežít. Když navíc autor umí psát a dá si opravdu práci při zjišťování informací k danému tématu,pak tyto knihy doslova miluji. Nathaniel Philbrick odvedl skvělou práci! Od začátku do konce jsem byl na palubě...

Knížka byla mnou objevena náhodně díky čtenářské výzvě. Podle počtu komentářů hádám, že i když se nejedná o knižní novinku,kniha ještě nebyla objevena větším počtem čtenářů. Pro mě osobně úžasný příběh a moc pěkně napsané. Doporučuji, řádné chlapské čtení!!!

Poznámka závěrem. Za mě osobně, počáteční rozhodnutí po potopení Essexu,kdy se posádka rozhodla plout ke vzdáleným břehům Jižní Ameriky, bylo velkou chybou, která Pollardovi muže uvrhla do nepředstavitelných útrap. Nejvíce to asi dokumentuje část jedenácté kapitoly:

Dva měsíce poté,co zavrhli Společenské ostrovy, protože, řečeno Pollardovými slovy, " jsme se báli, že nás snědí lidojedi" ,se chystali sníst jednoho ze svých druhů.

Jenže tak se prostě stalo, zpětné co by a kdyby nemá smysl. Lidé, mě nevyjímaje, stále dělají chybná rozhodnutí. Zkrátka to tak mělo být..

2 02.04.2023

Trocha historie nikdy neuškodí, zvláště když jde o tu naší, českou. V období Jagelonců zela u mě dosud poměrně značná mezera,kterou jsem románem Královské námluvy částečně, byť nepatrně,zacelil. Román je to útlý a stručný-obsahem i po jazykové stránce. Možná i díky autorčinu střídmému vyjadřování se to hezky četlo. Jednoduchý příběh na jeden dlouhý zimní večer.

10.03.2023

Nic moc čtení, chvílemi sice lehce úsměvné,ale jinak rozpaky...Bydlel jsem na Francouzské,Brnox znám dobře,trochu jinak než autorka ... Dobře znám i Bedřichovice nad Temží, mám známé mezi místními účastníky projektu, když se Bedřichovice přestěhovaly do Londýna. Smysl tohoto projektu zůstal některým zúčastněným utajen, stejně tak i mně. A stejné je to i s touto knihou. Přečteno kvůli čtenářské výzvě,vracet se ke knize nebudu...

15.02.2023

Autorův osobitý styl psaní mi celkem sedl, některé povídky mi přišly obsahově slabší, poslední a nejdelší povídka celkem poutavá se zajímavým vyústěním. ... Při splouvání Dunaje si budu dávat pozor na slepá ramena

05.02.2023

V první řadě, Tříska od Zazubrina je svým rozsahem povídka. Vypravěč,Andrej Srubov, je předseda nechvalně proslulé Gubčeky, chcete -li Čeky. Revoluci slouží opravdu věrně... Vskutku to není humoristická povídka. Znovu jsem si uvědomil, že bych v té době nechtěl žít. Ani za mák. Středověk musel být hodně drsný,ale oproti období Rudého teroru v Rusku dvacátých let 20. století,to byla procházka růžovým sadem.. Není divu, že byla kniha v Rusku zakázaná. Není ani velkým překvapením, že byl autor v roce 1937 popraven...Pro mě osobně asi není jiného národa, který bych tak efektivně a stále dokola, ničil a vyhlazoval sám sebe...Tahle tříska mi na nějaký čas uvízne pod kůží.

1 01.01.2023

Remarque je má srdcová záležitost. Když se něco srdce dotýká,je těžké být vždy objektivní...
Poslední a nedokončená kniha, přesto vydaná,z důvodů, které mě vlastně ani nezajímají. Nedokončenost a vědomí přicházejícího konce je fakt,ale i tak toto dílo zůstává Remarquem. .
Mezi mé oblíbené Remarquovi romány se Zaslíbená země nezařadí ( Vlastně pochybuji že by se u kohokoliv mezi nejoblíbenější mohla řadit), ale je to zkrátka Remarque, má srdcovka, takže není co řešit...

3 26.12.2022

Krásný příběh. Samozřejmě ne ve smyslu chápání většiny současné populace. Když se někdo jakkoliv a čímkoliv vymyká zažitým vzorcům chování, bývá často šmahem označen za blázna, podivína, jako nepřizpůsobivý.. Ale ....Kdo určuje kdo je blázen a kdo je "normální"?

2 09.11.2022