frantisek0724 komentáře u knih

Po knížce jsem sáhl spíše z nouze, nebylo co číst. Tak jsem zalovil ve vlastní knihovně. Nic extra jsem nečekal, zvláště když jsem se o autorovi dočetl, že to byl komunistický spisovatel a letmo jsem shlédl jeho díla.. Ale Jakub Nemrava příjemně překvapil. Hezky a vtipně napsané. A Ferdyš je řízek, stal se mým dalším oblíbeným knižním hrdinou.

3 07.01.2021

Takové laskavé čtení to bylo. Sice téma neradostné, z doby velice pohnuté, z míst, na kterých by se asi nikdo z nás nechtěl ocitnout. Zvláště ne mezi lety 1920-1940...Přez to však, snad že kniha je vyprávěna ústy malého chlapce, četlo se mi samo a lehce. Neřeším co všechno si ve svých pamětech Slávek přidal s co pozměnila autorka. Ať to bylo jakkoliv, samo putování po Sovětském svazu muselo být v té době mega dobrodružství. Závěrem jen poznámka, Trosečník není četbou jen pro větší děti. Možná je to právě naopak, spíš dospělý, který zažil rudé zatmění, pochopí.. A že u nás to byla v době Velké čistky ve srovnání s tím, co se dělo v Sovětském svazu ještě pohodička...

5 01.01.2021

Krásný příběh, lepší zakončení roku s knížkou v ruce jsem si snad nemohl přát. Doporučuji. Film jsem viděl již před několika lety, ale kniha byla ještě lepší. A přesně, ten citát, kterým začíná svůj komentář předchozí uživatel, sedí jak... na hrnec.
"Stále se mi stává, že někdy v noci vyjdu ven a dívám se do nebe, někam k souhvězdí Lyry. A pořád si říkám, jestli..."

5 25.12.2020

Komorní příběh o jedné válce, o lidech, které válka rozdělila.. Příběh, který se odehrál v tisíci různých podobách po celém světě. Stovky tisíc mladých mužů se domů nikdy nevrátili, další a další pak jen těžko hledali cestu zpět ke svým blízkým a normálnímu životu.
Četlo se hezky, neotřelý námět, zajímavý příběh, který se stal/nestal.

1 13.12.2020

Podle komentářů jsem čekal něco zcela jiného. Tato postapo kniha mě nenadchla.Škoda. Doufal jsem v napínavé čtení s dobrou zápletkou od českého autora. Místo toho se mi dostalo románu spíše pro děti, kde jedna věta jednoduchá střídá druhou, postavy jsou ploché jak jedna má kolegyně z práce, dialogy jsou strohé, Kopčem s Veverčákem měli větší slovní zásobu..
Námět je zvláště v dnešní době zajímavý, bohužel zpracování a styl psaní mně osobně nesedl.

1 21.11.2020

Ano, opakuji se, ale pan Kaplický opět nezklamal. Psáno krásným jazykem, dobře vystavěný příběh vtáhne do děje. Konec je opět klasikou pera pana Kaplického. Pokaždé, když dočtu knížku od tohoto autora, říkám si, jaká to byla tehdy těžká doba.. Jenže.. Je to dnes lepší? Šlechtu vystřídalo jiné panstvo, taktika loupežníků se zmodernizovala ( Vždyť jsme civilizovaní lidé, takže i krást se musí podle toho) a člověk pořád zůstává člověkem se všemi jeho + a -.

3 07.11.2020

Konečně výživná kniha od frontového vojáka Rudé armády. Bez příkras a zbytečných žvástů. Samozřejmě, ten kdo 2. světovou válku nezažil, nemůže věrohodnost zcela posoudit, nicméně osobně věřím, že tak to v Sovětské armádě fungovalo.
Až do stránky 185 nemám ke knize výhrady. Od kapitoly Berlín,konec války už mě děj tolik nebral.. Rukopis vznikl v roce 1975. Autor sám přiznal, že později by knihu napsal jinak, nelítostněji i pravdivěji. (" V roce 1975 mi změkčoval způsob psaní strach.")
Doporučuji, konečně pořádný vývar z "mlýnku na maso", žádná propagandistická polívčička ve stylu Zápisky odstřelovače, atd, atp.

9 25.10.2020

Tak tohle se mi moc líbilo. Místy jsem se smál, v určitých pasážích jsem spatřoval sám sebe kdysi dávno. Jednoduchý příběh o (ne) obyčejných lidech.

3 16.10.2020

Asi jsem čekal něco víc, možná mi úplně nesedl autorův styl PSAní. Zvířata, psy nevyjímaje, mám rád. Přez to mě kniha neuchvátila, slzy jsem neronil. A to se nepovažuji za necitu.
Svoji délkou bych knihu označil spíše za povídku. Myšlenky v knize nejsou nikterak objevné, záleží asi na každém, zda k pochopení těch nejzákladnějších principů šťastného bytí potřebuje čtyřnohého kamaráda.

3 09.10.2020

Nádhera! Tedy pane Šmíd, kdyby jste žil a já vás potkal, smeknul bych pomyslný klobouk a řekl vám : Ten příběh se vám moc povedl, krásně jste to napsal.
Příběh z mého rodného kraje, z míst, která dobře znám a mám je rád. Žiji na jedné straně Erzgebirge a pracuji na druhé. Znám Čechy i Němce, kteří žijí v tomto drsném kraji. V knížce je spousta pravdy a já příběh těch generací prožil společně s nimi, nejvíce mi k srdci přirostl Jakob Schmelzer. Doporučuji, kniha si zaslouží větší popularitu i uznání.

9 04.10.2020

Nevím, když jsem knihu četl kdysi dávno,v šoku nebo ohromen příběhem Christiane jsem příliš nebyl. Takových Christiane byli,jsou a budou tisíce. O tom, že vás drogy totálně změní a dříve či později,pokud nezatáhnete za záchranou brzdu, vás svezou na samotné dno, není pochyb.
Příběh se bude v tisíci formách opakovat stále dokola. Drogový byznys patří k těm nejvýnosnějším vůbec. Dokud je poptávka je i nabídka, přez to vlak nejede. Vždy se někdo chytí,bez ohledu na místo a čas, postavení či vzdělání, rodinné zázemí..
Ano, neberte drogy,jsou špatné. Bla bla bla.. Má to smysl psát? Kdo bude chtít, žádná kniha mu v tom nezabrání. Rozhodně by naše zákony měly značně přitvrdit v boji proti ziskuchtivým zmetkům, vzít si příklad z asijských zemí,kde jsou tresty za výrobu a distribuci o poznání vyšší. Regulovat nabídku a šířit osvětu.

12 27.09.2020

České retro od Radka Johna. Celkem věrohodně popsané inferno v hlavě feťáka.
Doba se mění, drogy zůstávají. Kdyby psal pan John Memento z dnešní doby, osa příběhu by zůstala stejná. Jen je to dnes větší byznys. Dokud je poptávka je i nabídka. Jednoduché jak facka.
Chtělo by se napsat: Dejte přečíst dětem. Možná. Jenže... Kniha ještě nikdy nezabránila někomu stát se dobrovolně otrokem a troskou. Každopádně za jedno přečtení knížka stojí.

8 27.09.2020

Autorka pro mě doposud neznámá příjemně překvapila. Napsané je to osobitým stylem,hezky se četlo. Chvilku smutné, menší chvilku veselé,jindy k zamyšlení.

Tadam.

Pěkná kniha, zajímavé téma.

Chtegaska býzha hokofchena!!!

1 19.09.2020

Mnohokrát opakovaný ( pravém) příběh českých parašutistů, tentokrát v podobě románu spíše pro ženy. Sice nejsem žena, nicméně rozhodl jsem se knihu přečíst.
Autorka na začátku knížky uvádí, že dialogy jednotlivých osob jsou smyšlené. Překvapivě. Jak jinak, když v kryptě s Gabčíkem a spol. nebyl nikdo,kdo by přežil a podal svědectví posledních dnů a minut jejich života. Stejně tak nebyl nikdo třetí v bytě Anny Malinové. Takže autorka popouští uzdu fantazii. Vlastně polovina knihy je fikce, většina rozhovorů a myšlenkových pochodů jednotlivých postav. Záleží na každém,jak moc chce autorce věřit. Pro mě osobně autorčina představivost pracovala občas až příliš. Popis,kdy parašutista Bublík umírá v kostele po boji s Němci a derou se mu slzy do očí, byl pro mě už za čarou, těžko přijatelný. Nebo jak Gabčíkovo poslední myšlenky patří výhradně milované Anně...
Autorka se na základě známých faktů snažila napsat zajímavý příběh o lásce, vlastenectví, hrdinství, zbabělosti,atd. Kubiš, Gabčík, Opálka a další jsou od dětství mí hrdinové. A nejen moji. Vkládat jim do úst smyšlené věty není pro mě osobně nejlepší nápad. Nicméně záleží na každém,na kolik knize uvěří.

2 11.09.2020

Jedinečná kniha, osobní deník Ernsta Jüngera, vydaný v ucelené knize po jeho smrti. Není to válečný román,je to deník pruského důstojníka. Podle toho jsem ke knize přistoupil a nebyl jsem zklamán. Naopak, takto ucelené vzpomínky přímého účastníka 1. světové války jsem doposud neměl možnost číst. V tomto směru je kniha takřka unikát, neboť Jünger si zapisoval často a pravidelně. Mohl jsem tak nasát atmosféru zákopů z první ruky. Byl sice důstojník, takže měl v té vší hrůze a bídě trochu větší " pohodičku" než obyčejný voják,ale i přez to jde o dokonalé zachycení průběhu války, bojové strategie a osobních pocitů poručíka Jüngera. S pohledem a pocity autora jsem se občas tak úplně neztotožnil,jeho touhu po zabíjení a dobrodružství úplně nechápu. Jenže jsem v té době nežil, můžu si jen říkat co bych asi na jeho místě dělal já,jak bych se možná zachoval. Každopádně Jünger patřil do skupiny vojáků, kteří se dobrovolně hlásili do první linie,sem tam by si rádi někoho zabili, přivedli zajatce a jsou trochu zklamaní, když to nevyjde. Měl bezesporu i velký kus štěstí,bez kterého se asi žádný voják nasazený v zákopech nemohl vrátit v relativním zdraví domů. Ze všech zranění se vylízal, definitivně domů ho pošle až poslední zranění z konce srpna 1918.
Nakonec jsem si Ernsta oblíbil, už jen za to, čím si prošel. Pro jeho statečnost a odvahu,jakou bych já sám v sobě asi těžko hledal. Za mě to byl top německý důstojník, který měl úctu nejen ve svých řadách,ale i v zákopech nepřítele.
Pokud se zajímáte o 1. světovou válku, knihu doporučuji. On se děj sice tak nějak stále opakuje do kola,ale taková už tato válka byla.
Na závěr si dovolím přiložit autorův citát,ze samého začátku knížky.
"Válečný konflikt,otec všech věcí,je i naším otcem; ukoval, vytesal a zocelil nás do podoby,kterou teď máme. A dokud se v nás ještě točí vibrující kolo života,bude válka osou,okolo které osciluje."

1 06.09.2020

Příjemné čtení, opět jsem o něco moudřejší. Při procházce lesem od teď vidím stromy a celé lesní společenství trochu jinak než-li před tím. Vlastně u nás lesy v pravém/původním stavu ani nemáme. Musím zkonstatovat, že opravdový a zdravý les při životním tempu stromů již nestihnu. Tak snad mí praprapra potomci..

14 16.08.2020

Mezi příznivce pana Dostojevského se rozhodně nepřidám. Kniha mně nudila od samého začátku,zdlouhavost vyprávění unavovala, psychologie Raskolnikova mi lezla na nervy,o nějakém souznění s hlavní postavou nemůže být řeč. Nuda, měl jsem problém knihu dočíst. Možná kdybych četl dílo v originále,mohl bych ocenit jazyk autora. Takto v překladu mě kniha ničím nezaujala.

5 13.07.2020

Hezké čtení, jde-li to napsat o čarodějnických procesech, mučení a upalování nevinných obětí. Pan Kaplický opět nezklamal!

6 14.06.2020

Soubor povídek z pekla ostrovů gulag. Není to veselé čtení, mnohé kapitoly předčí nejdrsnější současné horory. Touto knihou uzavírám svou pouť po souostroví,jdu se ponořit do klidnějších vod literatury. Smekám před všemi "nevinnými", kteří peklo gulagů dokázali přežít.

7 13.05.2020

Poněvadž mi do čtenářské výzvy chyběla kniha od dánského autora, sáhl jsem po Ženě v kleci. Jak se po několika málo stránkách ukázalo,bylo to správná volba. Četlo se dobře, určitě sáhnu po další knize série oddělení Q.

12 08.05.2020