fusshoku
komentáře u knih
Tenká kniha
Jiří Jelínek
Moc nerozumím nízkému hodnocení. Kniha je psaná svérázným jazykem, se kterým jsem občas zápasil, ale není to mínus, právě naopak. A vzpomínky samotné jsou svižné a neuvěřitelně vtipné. Škoda jen, že jich není víc.
Nožem učím rybu křičet
Kamil Princ
Pokud se vám naskytne příležitost knihu někde ukrást, tak ji vemte, ale jinak nedoporučuji kupovat.
Zaprvý, vím, že dekadentní tendence kážou chválit HNUS, ale takhle hnusné grafické zpracování jsem ještě neviděl. Na každé straně vodoznak lebky s hnátama a čísla stránek drží kostlivci.
Básničky jsou až přespříliš podobné Krchovskému, nejde o inspiraci, spíš bych to nazval vykrádáním. Kvalitativně však nedosahují takové úrovně, jako u zmíněného mistra, punchlajny jsou ve většině případů očekávané a básně formálně nedotažené – rytmus často nesedí, přitom by stačilo vyměnit pár slov. Dekadentní humor mnohdy k smíchu, ale ne pro to, že by byl vtipný.
Jessi se budu někdy nudit, tak po tom šáhnu, ale jinak to nehodlám číst.
Malý slovník výtvarného umění
Bohumír Mráz
Většinu věcí, co jsem hladal, jsem i našel. Popisky jsou srozumitelné, nic zbytečného navíc. Cením i občasné obrázky, hlavně, co se týče architektury a jejích prvků.
Únava materiálu
Marek Šindelka
Parafráze více povedené McCarthovy Cesty. Paralel mezi těmito díly jsem objevil nespočet, od detailů, které mi Cestu je připomněli, jako pomoc od neznámého člověka, který sám má málo, až po zásadnější věci, které mě utvrdili v názoru, že se autor McCarthym inspiroval, například "kult světové strany" - v Cestě jih, zde sever - jejíž dosažení však nepřinese očekávanou změnu, ale pouze zklamání. Nebo v obou případech lehce vnucená smrt jednoho ze dvou protagonistů, která trochu budí dojem, že je v knize "jen aby se neřeklo, že to je málo dojemný a depresivní". Také práce s jazykem velmi podobná McCarthymu.
Nicméně početl jsem si náramně, nebál bych se použít klišé výraz "přečteno jedním dechem". Otevřený konec nepřekvapil, ale stejně naštval.
Jo, mám tady spoilery, tak pozor.
-
Když na to ještě koukám zpětně, docela mi připadá, že si autor přihřívá polívčičku na ohni, co za chvíli zhasne. Zajímalo by mě, jak se na tuto knihu budou lidé dívat za dvacet let, nejspíš zmizí tak rychle, jak se objevila.
