fvalek
komentáře u knih

Temný a vážný příběh, jak je pro Black Label zvykem, který mě ale příliš neoslnil a vlastně byl takový nijaký. Celá ta velká zápletka s dvojníkem je jaksi v pozadí a vše se točí okolo psychického rozboru Bruce, který ale taky není nijak extra rozebraný. Pozitivních je pár šokujících momentů, které se vymykají běžnému pojetí Batmana, a to hlavně vztah Alfreda a Bruce, který v tomto komiksu funguje vlastně přesně naopak a absence komorníka je velice znát i na věčně rozsekaném Batmanovi. Dále pak porušení té nejhlavnější premisy Batmanových komiksů, a to je udržování tajné identity. V tomto komiksu se až příliš lidí dozví, kdo je Batmanem, a je škoda, že to skončila tak brzy a nedořešilo se, jak s tím jaká postava naloží.
Je velká škoda, že ta detektivní zápletka s dvojníkem vůbec nefunguje a figuruje tam vážně jen jako šťouchnutí, co rozpohybuje děj. Z pátrání tak moc není a my vcelku rychle a bez nějakých kouzelných batmanovských metod zjišťujeme, kdo je pachatel. A že to je tedy (ne)pořádné zjištění, protože na Batmana je ten záporák dost slabý a asi je i trošku ostuda, že něco tak zjevného Bruce neodhalil. Celý tenhle komiks těží z toho, že Bruce je opravdu jaksi na dně a z formy a je to škoda. Nemám rád, když je předimenzovaný a všechno hned ví, až tajemně snadno, ale tady je to naopak a Batman tedy žádná sláva. Jeden ze slabších příběhů z edice, i když možná právě o tomhle Black Label je, ukázat i slabosti a jiné stránky, než jsme zvyklí.


Trošku jsem se lekl, když první stránka vypadala tak, že Harley bude mít poměr s jistou kosmickou důchodkyní, ale nakonec to bylo v klidu a docela sranda. Komiksy Harley nemám moc rád, protože jsou ukecané a přijde mi, že z ní možná až zbytečně dělají takového DC Deadpoola, což mi k ní zase tolik nesedí a raději řeším její psychiku než nějaké vystupování z komiksu, konverzaci se čtenářem a šílenosti za hranou logiky. Nicméně tenhle díl Harley slušel, přestože neřešil nic moc vážného, ale vesmírné dobrodružství Harley sluší a vystoupit trošku z toho jejího zvířecího domečku se vždycky hodí, hlavně když to z Harley udělá pěknou mlátičku se supermoderní zbraní z Apokolipsu. Samotný příběh s Granny Goodnes byl docela o ničem, ale byl to takový vyšší průměr. Následující příběh po návratu domů byl lepší, rozhodně vtipnější a vlastně takový... Příjemně praštěný, takže ten jsem si už užil víc, ale bylo nutné si předtím dát trošku pauzu a výlet jinam.
Co se týče Harley, mám asi raději její zničenější vyspělejší verzi, jaká je k vidění třeba v Black Label, ale musím uznat, že je sympatická i tady. Je to taková mladší, svěží verze, která snad ukáže i víc než jen nějaké blázniviny a dá taky trošku smysl nějakému jednotnému komiksovému univerzu.


No, tohle není úplně nejlepší. Svět Warcraftu neznám, viděl jsem opravdu jen ten film, kterému by tenhle komiks měl dělat prequel a asi jsem tam viděl jisté paralely, ale úplně mě to nenadchlo, ani mi to nevyvolalo nějakou nostalgii po filmu. Postavy jsou dost ploché a ne moc podobné svým filmovým podobám (ne vzhledově, ale i chováním). Celý příběh je vlastně zaková mikrozápletka, jeden střet, který ještě navíc nedává vzhledem k filmu moc smysl. myslel jsem, že fel přinesl až hlavní filmový záporák, ne že ho měli ubozí skřeti nebo trollové nebo co to v tomhle komiksu bylo. Sice dává smysl, že ho Medivh znal už dávno, ale úplně mě neuspokojilo, že by ho poznal zrovna takhle. Vlastně mi celá tahle četba přišla taková neuspokojivá a spíš zbytečná. Kresba je hezká, ale obyčejná, možná bych i souhlasil, že sterilní. Nedává to vůbec nic navíc, a to nejen po stránce umělecké, ale ani výpravné. Škoda.


Nejsem v tomhle komiksovém smyslu úplně patriot, protože to, co Češi stvoří, je z 90 % totální fraška a kravina, ale musím uznat, že tahle "sbírka povídek" se povedla, a to od kresby až po samotné příběhy. Konkrétně u třetího příběhu se mi asi více zamlouvá nastíněná kresba v návrzích, ale to možná jen proto, že byla jiná, a kdyby to bylo naopak, tak by lákavější mohla být ta původní. Celé zpracování je moc hezké a možná bych přidal jednu dvě povídky a dal tomu tvrdou vazbu, protože je škoda, že takové svébytné dílo je jenom brožka a není to takové "luxusní provedení", jak anotace slibuje.
No a samotné příběhy... První mě pobavil, ale i zklamal zároveň. K 50 odstínům bych to asi nepřirovnával, někdy mě až dostává, na co se anotace zvládne odvolávat, protože tady prostě byly asi tak 4 obrázky nahatých ufonů a jinak to nebylo ani sexy, ani nějak erotické, bylo to prostě o politice a stíhaných milencích, kteří ale v krátké povídce nedokázali úplně dostat mé srdce. Druhý příběh byl kraťoučký a vlastně o ničem. Je hezké si předsevzít nějaké poučení z toho, že hamižnost se nevyplácí, ale vlastně nejde vůbec o nic. Tři lidé někam letí, pak to přehodnotí a dva odletí pryč. Nic víc, nic míň... Mohlo to být více sci-fi a více o té umělé inteligenci. No a třetí příběh mě dostal, ten se mi líbil moc, i když tam byla taková jedna chvilka, kdy ta moderátorka (tak dominantní a nad věcí) nedokáže vypočítat, že by se bez toho zásahu nenarodila. Jinak to bylo ovšem velmi překvapivé. Zprvu sympaťák se nakonec tak vyvrbí, naopak jasný hajzl je docela v pohodě, no a vše to dopadne tak, jak to dopadne. Není to nějaké extra promyšlené a obsáhlé, jsou to prostě na sobě ne úplně vázané divoké povídky, ale neurazí. Všechny by ale mohly být trošku obsáhlejší, protože než si člověk nějakou postavu oblíbí, tak už je dávno konec. A nějaké ty významy nebo poselství jsou trošku banální.


Loupež ve velkém stylu, kterou si Izuku s partou naplánovali mě pobavila, hlavně jejich převleky a celkově ten plán. Je hezké, jak si pořád dělají, co chtějí, přestože tam jsou okolo lidé ze školy, superhrdinové i policie. Celá ta superhrdinský akademie je taková svévole, kde si každý může podniknout co chce kdy chce. Samozřejmě, že se to bude řešit, ale to ty studenty nikdo nehlídá? No ale v pohodě, hýbe nám to dějem, takže dobře. Mezitím se mi moc nelíbí chování padouchů, protože to vypadá zoufale, přemlouvat Bakuga, celkově pak mít nějakou svoji klubovnu v baru, kde se ne moc umně řeší, co se udělá dál. Naopak se trošku ukázali hrdinové, kteří nejsou tak zoufale špatní a k ničemu, jak to v posledních dílech vypadalo. A nejde jen o All Mighta, ale i o ostatní profíky, kteří se docela vytasili. Když se ovšem zjeví All for One, je to úplně jiná jízda a je skvělé, jak si všechny podává, přece jen je to roky a roky zdokonalovaná schopnost. Konec je v nejlepším, takže jupí na další díl. :)


Jo, tak tenhle díl je konečně důstojná řežba, kde už jde opravdu o život. Ukazuje se, že se studenti musí vypořádat s padouchy, na které nestačí mnohdy ani profíci a Tomuro si konečně pořídil vcelku slušný gang. Líbí se mi i propojení s béčkem a celková atmosféra, která vzniká hlavně rozdělím postav do různých ohnisek podle nepřátel a schopností. Velmi dobře je udělaná část Izukova souboje s Muscularem, kde se objeví nejen hrdinství a síla, ale i zoufalství a lítost. I ostatní postavy ale docela jedou, ať už Tokoyami nebo Cuyu. Docela mi bylo líto Divokých kočiček, či jak se to v překladu jmenovalo. No a těším se víc na schopnosti Himiko. Je velká škoda, že tyhle souboje a napadání hrdinů padouchy je vždycky takové přímé, je jasné, o co tam jde a všichni se tak nějak drží stranou... Kdybych měl nějakou superschopnost a přišli tam zabijáčtí padouši, tak je asi chtě nechtě rozcupuju, ale chápu, že to taky tak úplně nejde. No minimálně Tokoyami do toho šel naplno.


Musím říct, že po dalších dramatických událostech, kdy šlo o život, jsou zkoušky ve škole dost příjemná změna a baví mě duely i souboje s učiteli, i když jak které. Třeba pan ředitel křeček, co tam jezdí s jeřábem... No to je trochu komické a asi byly i lepší duely, ale dobře. Spolupráce Izuka a Bakuga byla zajímavá a Bakugo konečně nebyl na chvilku takový blb. Souboj proti All Mightovi byl velkolepý a nic víc bych nečekal. Tento díl se jmenuje podle Jaojorozu a asi bych zase čekal více jejího soukromí a osobního života, což opět nic, ale aspoň ukázali trochu lépe její schopnost a logické uvažování, protože je škoda, že tahle holka si moc nevěří. Zajímavé byly ale i ostatní duely, které byly více či méně nakousnuté a samozřejmě neprošli úplně všichni, což je taky pozitivní, protože si alespoň nehrají na perfektní bezchybnou 1-A. Už se těším na letní soustředění. :)


Opravdu jsem se těšil, že se konečně ukáže něco ze života Bakuga, nějaké osobní věci nebo alespoň motivace jeho postavy a trošku skryté psychologie - přece nemůže být takový blb pořád... Ale ne, bohužel se nic moc neukázalo (oproti třeba dalším dílům, kde se podíváme i k němu domu apod.). Díl navazuje na souboj se Stainem, který končí ani ne tak překvapivě jako očekávatelně, nicméně vlna "politických" událostí, kterou to spustilo je hodně příjemná a předznamenává podle mě velmi temné věci, které se teprve spustí. Jen mě trošku štve Tomuro, už by mohli něco víc odhalit. Nicméně praxe jako takové končí dobře a Izukovi to hodně dalo, škoda že jsme neviděli víc ostatních, ale to už je asi úděl vedlejších postav.


Konečně se dostáváme ze zkoušky Rytířova ctnost, nebo jak se vlastně jmenovala... A děj se přesouvá do Auditoria, které nabízí nové možnosti a příběhy, což je skvělé, protože minulý díl mě zase tolik nebavil. Nicméně všechno se zase dostává do starých kouzelných kolejí, a přestože je Qifrey na kaši, tak můžeme opět objevovat radost kouzelného světa. V Auditoriu se ukáže řada nových jídel, vynálezů i kouzel, což je to, co mě na Ateliéru baví. Postavy se moc nevyvíjejí, neukazuje se jejich minulost nebo nějaké nové vlastnosti, ale trošku naťukneme minulost Agathy. Navíc děvčata prokážou nové nabyté a propojené schopnosti při zkoušce, kterou si pro ně připraví mudrc. Baví mě, že čtenář zjišťuje stejné informace, které zjišťuje i Coco, která má asi tolik zkušeností s magickým světem jako my. Po malé pauze, kdy Coco nebyla nejtalentovanější v místnosti, se děj opět zaměřuje na ni a musím říct, že mi vcelku chyběla.
Nicméně k samotnému reparátu... Asi bych čekal od velkého mudrce víc a jen mě to nasměrovala ke Krempákům, kteří mě sice během zkoušky naštvali, ale aspoň mi přijdou zajímaví, a jako že něco dělají, nejen samá zábava a překvapení. Objevuje se docela dost postav, a kvůli stylu kresby úplně nejdou rozeznávat - např. velké množství těch stráží z Auditoria, zdravotníci apod. Příběh se prakticky nepohnul až na závěrečnou otázku, která se bude rozebírat příště. Došlo ale k naťuknutí minulosti u pár postav, tak se těším i na tohle. Opět musím pochválit krásně ornamentální stránku kresby, i když mi přijde, že to je tak nějak nahodilé. Některé stránky jsou obyčejnější, jiné jsou bezdůvodně lemované a okreslené vším možným, ale to není na škodu.


Dávám plný počet hvězd, což může na takovouhle srdcovou kravinku být hodně, ale v měřítku předchozích dílů je to, myslím, zela adekvátní. Je vidět velký posun děje, který už konečně směřuje k cíli. Co si budeme povídat, tahle "Yellow" série je trošku nudnější, protože Yellow neřeší chytání, stadiony ani ligu, ale právě šestý díl to trošku vylepšuje, a nejenže propojuje dosavadní dějové linky postav, ale ukazuje více než jen putování a hledání Reda. Nová spojenectví, odhalení nepřátel a jejich plánů, souboje ,strategie a informace o pokémonech. To je to, co pro mě dělá Pokémona Pokémonem.
Jsem rád, že těžiště děje odpadlo z Yellowa, který mě tak trošku štve, a věnuje se více postavám naráz. Vrací se Blue, Green a hlavně Rakeťáci, což dává příběhu pořádnou šťávu. Elitní čtyřka už taky jede naplno a neschovává se ve stínech a všechno začíná dávat smysl, ne jako v takovém 4. díle, kde si to prostě jde elitní trenérka jen tak rozdat s malým klukem a chce ho div ne zabít. Zase bych ale nečekal zázraky, jsou tu pořád takové kiksy, co moc smysl nedávají, ale jsou to prostě Pokémoni z přelomu tisíciletí, takže co čekat.
Slabou stránkou asi začínají být takové ty herní informace, co jsou vždy na konci knihy, hlavně když se nesbírají odznaky a levely pokémonů moc nerostou, je to tam zbytečně matoucí a vlastně k ničemu, ale tak to je detail. Hodně se těším na finále a doufám, že budou vycházet i další díly, které už budou výrazně "vyspělejší" a více stabilizované v té situaci ohledně trenérství, ligy, stadionů apod.


Inu... Je pravda, že na finále dosavadní série to bylo dost slabé. Po pár letech jsme se konečně dostali k propojení Metalu z roku 2019 a Ligy spravedlnosti, což je asi hlavní nevýhoda, protože jakmile někdo nemá Metal po ruce a četl ho v době vydání, tak si říká: "Hmm, asi teda něco provedlo, ale co to bylo, jak a proč?"
Pokud se ale člověk chytí, tak najednou přichází další těžko vysvětlitelná záhada - 4 vesmírní titáni, kteří představují takové pochybné abstraktní a těžko uchopitelné kategorie. Na co kameny nekonečna jako čas, prostor, realita, když tu máme všem známou entropii a pro všechny lehce představitelnou záhadu (ironie). Celkově asi musím říct, že jsem motivaci těch titánů nepochopil - zaseli semínko, aby pak sklidili a pojedli? A pokud je to tedy systematická likvidace celého vesmíru, proč se zdá, že některé světy jsou vlastně v bezpečí, a proč jsou pozemšťané tak hotoví, když by to stejně dříve či později přišlo. Celá ta zápletka "Brainiac opovrhuje lidmi a ví, že to podělají, ale potřebuje jejich pomoc" je taková zoufale bez nápadu a logiky. Výběr třech až čtyř největších týmů a následná hra "žádní hrdinové tu už nezbyli", když je milion jiných týmů a samostatných hrdinů, to už bylo nad mé chápání. Rozdělení lidí do týmů bylo někdy logické, někdy moc ne, ale k nepochopení bylo zase proč je někdo vyvolený a někdo tam dělá křoví, když byli všichni vyvoleni. Harley Quinn, která představuje chaos je u moudrosti a další zvláštní volby, no budiž. Pak to ale pokračuje zvláštně i dál - nepochopil jsem, co musí týmy udělat a jaký to bude mít efekt, pokud se to povede. Chápu, jak dopadla Cola, ale co tedy mohli udělat lépe? Stejně tak pak na Zemi. A najednou se úplně spontánně vynořuje plán, co okamžitě bezpodmínečně vyjde. Jako neříkám, že to nemá logiku, ale je to vymyšlené způsobem "funguju, protože mě takhle vymysleli a nikdo se neptá" a vzniká tak víc otázek než odpovědí.
Přestože je to honosné finále, kde se objeví veliké množství všemožných DC postav, je to takové nic moc a navazuje na sérii nevysvětlitelných JL událostí, kdy vlastně už od prvního dílu přichází různé hrozby a tajemné věci, které někdy ne plně dávají smysl a nejsou vždy dobře popsány a vysvětleny, aby člověku zapadly do universa. Jsem ale rád, že se Liga konečně vymanila z několika předchozích dílů, které řešili jen její politickou situaci a vnitřní problémy. Už to chtělo nějakou akci a týmovku, nejen kecání. Navíc je to otevření nové série, která doufejme bude stejně zajímavá jako dosavadní, ale možná o chloupek lépe zpracovaná. Možná bych se klidnil už jen v té anotaci, která značně přehání. Například v tom nedožití se nových událostí, když v komiksu byla asi tak tři nezajímavá úmrtí. taky je tam zvláštní kompozice, když na závěr po ukončení příběhu přidávají ještě sešit, který patří před finále? Moc nechápu, proč to dali do epilogu, bylo by velmi snadné to zakomponovat dřív a dávalo by to i logicky smysl. Ještě malá poznámka ke kresbě... Nemám vůbec problém se střídáním umělců a z 90 % se mi líbily všechny typy kresby, jen v té jedné vypadá Wonder Woman totálně jako chlap a ta kresba není vůbec hezká, ale to je dost osobní názor. Držme palce skvělému pokračování světa DC! :)


Rebirthová série Wonder Woman je vážně skvělá a pokračuje v trendu, který si zadala už od prvního dílu, a to rozvíjení božského světa DC a rozvíjení ženské hrdinky. Líbí se mi, že si Diana konečně ukotvila svou pozici a po několika dílech konečně není ztracená ve svých nedostatcích, úpravě reality ohledně Themysciry a celkově takový božský zmatek. Panteon je sice pryč, ale možná je to i výhodou. Stejně tak se výhodou stává trošku vnucený bratr, který doplňuje sérii svým mužským aspektem, který dosud chyběl (aneb Diana nemusí věčně bojovat jen proti ženám a všechny muže zachraňovat - nic proti, ale už se to přejí po 7 dílech). Největším kladem tohoto dílu je ale návaznost na Metal, která z Wonder Woman (jak už jsem psal v minulém dílu u Darkseida) prostě dělá takovou hlavní vývojovou větev Rebirthů a snad i nějakých budoucích velkých eventů.
Celá série je hodně symbolická a symboly tak nechybí ani tady. Celkově temní bohové jsou hodně povedené téma, když už chcete bohy ždímat od prvního dílu doteď. Jejich příchod je docela pochopitelně zničehonic, ale ta moc a okamžité plány... Mně osobně se to líbilo, ale je to takové klasické komiksové perpetuum mobile - přijdu a udělám, moc to nevysvětlím, ale prostě bum. Zpět k symbolům - temní bohové přebírají oblasti působení řeckého panteonu (a i nějaké navíc) a přeměňují je na zvrácené temné verze. Malé nahlédnutí do jejich světa v temném multiversu bylo výživnější než celá finální bitka. A pak začíná bohužel docela pokles právě tím bojem, který je najednou vlastně naprosto v pohodě a vyrovnaný. To, jak to celé dopadlo, to už je opět taková zvláštní komiksová věc, kdy se něco utne v nejlepším, protože prostě proč ne. Celkově je to ale moc dobrý díl a těším se na pokračování, protože zrovna tahle mytologická stránka světa DC se mi líbí a zkoumání temného multiversu jakbysmet. Za mě ještě plus v cameu Supergirl!


Tahle post-eventová série mě příliš nebaví, protože to je kolotoč, kde se vyskytne něco úplně zbytečného, něco docela relevantního, ale k eventu, který jsem už pozapomněl, protože vyšel dávno, a něco nového, co je docela důležité. Zrovna Iron Man je v tomhle vážně divočina, navíc se Válce říší zase moc nepřibližuje. Díl s drakem bych zapojil už do minulého dílu jako jednosešitovou zápletku nakonec, která by udělala reklamu na Válku říší. Tenhle díl bych věnoval už jen alkoholismu a sporům s Carol, ale přidal bych nějakou akční zápletku, aby to nebylo zase příliš společensky zaměřené a nudné. Poslední sešit převzatý z minulosti je důležitý k pochopení vztahu mezi Carol a Tonym a posouvá je dál, ale je tak trošku i důkazem, že už do tohohle dílu neměli co nacpat a museli sbírat opravdu různý materiál, aby ho dali smysluplně dohromady, a to se mi moc nelíbí.
Jinak je rozhodně plus, že příběh navazuje na předešlý díl, ale možná ho příliš omílá dokola. V tomhle trošku platí, že ne všechny komiksy jsou dětské čtení, protože si neumím představit, že bych např. 12letému dítěti dal tohle rozsáhlé povídání o alkoholismu, ale to je výhoda komiksů - že mají roviny, kdo je jak čte - dítě víc na akci a řežbu, dospělý čtenář už jde po tom sociálním přesahu (ale popravdě i na mě to už bylo moc utahané). Více mě zaujala právě mystická rovina. Spojení Iron Mana s magií a boj s Jotunheimskou dračí zkázou. Na můj vkus stále příliš přetechnizované, ale rozhodně zajímavé. Finále jsem si už neužil, nějak mě to přestalo bavit...


Útok titánů je rozhodně velmi originální a nápaditá manga, která ukazuje svět stižený pro mě osobně docela novým typem apokalypsy, ale přesto mě asi neoslnila tam moc, jak měla. Hlavní problém vnímám ve dvou pilířích příběhu, a tedy postavy a pozadí. Potom mám ještě trošku problém s kresbou... U postav je největší problém asi to, že jsou nesympatické. Když jde o boj s titány, tak chcete hrdinství a ušlechtilost, a ne malého agresivního skřeta, co se pořád s každým hádá a neudělá nic normálního. Mikasa sice boduje tajemností, ale je hodně přeceňovaná a vlastně nic neudělá a až otravně tíhne k Erenovi. Druhé mínus je vyprávění, kde mi chybí nějaká historie, flash-backy, prostě něco, co by nám svět titánů představilo. Je ale dost možné, že se to ještě vše ukáže a částečně se pracuje s tím, že ani postavy neví, kde se titáni vzali a proč. No a u kresby je problém hlavně v tom, že někdy se snaží být natolik akční, že doslova nedává smysl a není v ní nic vidět...
Celkově je to hezká manga, ale nevím, mám při čtení zvláštní pocit, že to není nic pro mě, i když se mi tematicky hodně líbí. Je to jedna z prvních mang, co na Crew začala vycházet, takže má ještě takový menší formát jako třeba Death Note, ale to není úplně důvod to nemít rád, takže popravdě nechápu, co mi je na příběhu tak nesympatické. :D


Wow, tak bezva. Přestože jsem na předchozí díl vcelku nadával, tak musím uznat, že tento mě mile překvapil. Jednak jsem bojoval s tím, že už se série netýká takového toho klasického zápasení, ligy, stadionů apod., zároveň jsem se podle anotace obával, že tenhle díl bude spíš o nějakém nudném výcviku od Bluea, ale nakonec nic není tak horké a čtení jsem si moc užil.
Už od začátku se příběh nese v akčnějším duchu a dynamicky kmitá k vyřešení zápletky. Sice je před námi stále velké množství záhad, ale konečně se i dostáváme k některým vysvětlením a indiciím. Yellow je sice trošku naddimenzovaná otravná postava, ale konečně dělá to, co je nezbytné, a tedy bojuje, chytá pokémony a řeší všechno zlo okolo. Musím říct, že nejsem úplně nadšený z toho plánu Elitní čtyřky, protože mi přijde takový tisíckrát omílaný, ale na přelomu tisíciletí, kdy manga vycházela, to asi bylo originální. Pořád mi nejsou úplně jasné mechanismy manga pokémon světa, protože jsem zvyklý na hry a animovanou verzi, kde to chodí úplně jinak. Takže jsem zvědavý na zesilovač odznaků, nějaké funkční uspořádání Elitní čtyřky a její funkci, vztah Agathy s Oakem a samozřejmě se těším na další Rakeťáky a trenéry stadionů. Postupěm času a čtení Pokémon Adventures začínám oceňovat tu jednoduchost a přímočarost, kterou pokémoni měli. Masožravka žere maso, palmový pokémon dělá chodící les, natahovací pokémon se natahuje... Přijde mi, že postupem času se pokémoni stali daleko složitější, ale někdy to úplně popírá jejich podstatu, která tady jede naplno (i když mi stále vadí, že se každý tváří, jak kdyby pokémony viděl prvně v životě a vůbec v tom světě nežil celý život). A osobně nejsem rád za zlého Dragonaira, protože ten je můj nejoblíbenější. :P
Jsem rád, že jsem se trochu vrátil do nadšení prvních dílů, protože je škoda, aby mě takhle super nostalgická manga štvala kvůli nějakým logickým vrtochům a neshodám. Je skvělé, že zbývají už jen dva díly Yellow kapitoly, protože to je příslib akce a velkolepého finále. Doufám, že teď bude tahle manga vycházet pravidelně až do aktuální série a těším se na další díly s Yellowem a další příběhy celkově.


Dvanáctá Čarodějova nevěsta ukazuje, že příběh může fungovat i bez neustálého zla, příšer, ale bohužel i krásných magických bytostí a přírody. Dění ve škole je dost statické, nic moc se neděje a i příběhy jednotlivých rodů a spolužáků jsou spíše jen zlehka naťuklé. Nicméně paradoxně mě to opravdu bavilo a autorka svým stylem a celkovou dějovou linkou dokázala vynahradit menší akci a dynamiku. V závěru ovšem nějaké další dobrodružství začíná, takže ještě dokáže navnadit na další díl. Možná by bylo lepší číst díl 12 a 13 hned po sobě, ale bohužel si na něj ještě počkám.
Líbí se mi, že autorka příběh ustálila, a i když ve vzduchu visí spousta příběhů, nových i dávných a nedořešených, tak knihy logicky postupují a jsou opravdu umně vyprávěné. Také jsem rád, že kresba se nemění a je konstantní, protože ji tak nějak milujeme. Přesto je vidět velký vývoj postav a hlavně Čise, která třeba konkrétně tady ukazuje nejen samostatnost a schopnost mít přátele, ale taky si konečně lehce dupne, když chce mít vlastní soukromí a užívat si některé chvíle sama. Doufám, že příběh nespadne mezi nějaké zoufalé lovestory mezi ní a Eliasem, to už by se mi asi nelíbilo, ale takhle je to velmi přirozené a hezké. Zase musím pochválit i určité spojení se čtenáři, které autorka pěstuje na konci každé knihy, ať už informace navíc jako popis nějaké místnosti nebo deníček Silky, tak i její osobní deník, kde nějak komentuje aktuální díl. Vnímám to pozitivně, čte se mi to příjemně a vždy se rád dozvím nějaký komentář autorky nebo něco o jejích nápadech, inspiraci a cestách. Kéž by někdy dorazila do Čech. :)


Tak další díl začíná tam, kde minulý končí, ale já už jsem nějaký zmatený, takže si to musím vždy raději nakoukat znovu. Opravdu si začínám čím dál víc říkat, co je Elias zač, přestože už proběhl díl, kde se to snažili tak trošku naťuknout. Na sedmém díle se mi nejvíc nelíbí ta snaha posunout příběh jinam od mýtické a fantasy roviny, přesněji k akademii, na což si budu trošku hůř zvykat. Moc se mi totiž líbí práce autorky s folklorem, mytologií a fantasy prvky. Například scéna s Bohyní je naprosto krásná, stejně tak opět setkání s draky. Je toho ještě tolik, co je v tomhle prostoru nutné probádat, a co vše by se mohlo objevit. Nějaká městská nebo školní atmosféra se mi k příběhu tolik nehodí, ale uvidíme, kam se to posune. Další věc, co se mi úplně nelíbí, ale nemám do toho co kecat, je proč všichni muži vypadají jako ženy?! Často jsem z toho hrozně zmatený a kromě toho, že některé postavy vypadají úplně stejně, tak navíc každý, kdo má dlouhé vlasy, culík nebo cop je muž! proč nemůže víc mužů vypadat jako manžel Angeliky? Ale jak říkám, pro styl manga je to prakticky standard. Nicméně gratuluji, Čarodějova nevěsta to dotáhla tak daleko, že ji z balíku komiksů neberu až jako poslední, ale už si ji dávám jako jednu z prvních, což je úspěch! :)
Co se týče samotného děje, líbí se mi, že se objevují staré postavy a vše na sebe tak nějak navazuje. Jak už jsem psal, první kapitolka s malou Bohyní je sice takřka o ničem, ale je to hrozně krásný odkaz na různé typy mytologií, které autorka kombinuje a adaptuje. Potom drobný výlet do snu, který přiblížil hlavního záporáka a maličko naznačil, co je zač, byl taky skvělý. No a finální trojkapitola o drakovi mě začala bavit až ve chvíli, kdy se drak vůbec objevil.
Po slabém šestém díle mi přijde, že nás autorka zase nahodila na správnou cestu a našla směr z té šílené odbočky, která vůbec nebyla dobrá a logická. Teď se to pořádně rozjede, a to se teprve budou dít věci! Ale stejně mě mrzí, že děj schází z cesty objevování magického světa na seriózní zápletku, i když to je asi dobře... Jinak opět děkuji autorce za krátký komiks o ní na konci - je to sympatické, taky o deník Silky, která by si zasloužila mnohem víc pozornosti! A za Lindelovu chatrč, no i to je zajímavé. :D


Ano, rozhodně jeden z průměrnějších dílů série, což se v rozjeté části nakopnuté předchozími dvěma díly opravdu neodpouští... Vánoční příběh o nakupování bohužel úplně o ničem. Je hezké představit nám Alici, ale já ji třeba mám zafixovanou docela jako záporačku, takže možná mě to maličko nakouslo, ale nejsem z ní úplně hotový. Samotné Vánoce a rozbalování dárků byly hezké, nicméně ta Eliasova věta ke své nevěstě: "Děti mají mít dárky pod stromečkem." Eh... Čise je 16 let, takže jak ji Elias vlastně vidí? Jako svou nevěstu, učednici nebo dítě? Snad to nechytne nějakou pedo-vlnu, mám raději dospělou Čise.
Druhý příběh už byl docela dobrý, líbí se mi detaily jako medvídek a celý průběh vyšetřování, dokonce i to, co se Čise rozhodla vždy obětovat. Vypadá to, že se rýsuje padouch, alespoň nějaký epizodní, no a do toho se ještě vrací starý padouch, takže celý díl je spíš příprava na další akci. Pravděpodobně měl působit sentimentálně a hezky vánočně, ale to se u mě nepovedlo a bylo to zkrátka pomalé, nudné, slabé...


Wow, nevím úplně jak to vyjádřit, ale pro mě docela zklamání... Dobrodružství Ligy spravedlnosti jsou v celé sérii Rebirth dost podivná a tohle zakončení ve znamení politiky a všech problémů, kterým Liga čelí... Na jedno číslo dobré, ale úplně tím zakončit tenhle cyklus je neuspokojivé. Jak se píše v anotaci - Liga čelí problémům, na které superschopnosti nestačí, ale Priest bohužel stvořil problémy, na které nestačí vůbec nic.
Musím se mrknout znovu do předchozího dílu, jak končil, protože začátek mě dost zmátl, je to takové rychlé naběhnutí do děje a těžko říct, jestli si už nepamatuji předchozí číslo, nebo chybí nějaký spojující článek. Hodně se mi líbí první dobrodružství a vyobrazování twitterových a jiných statusů, kde je vidět, jak se svět proti Lize obrací. Škoda, že tohohle motivu nevyužili více, ale celý zbytek dílu zaplácli krizí v Africe, která pro mě byla hrozně matoucí a po nějaké době otravná. Najednou se vyrojilo tolik zvláštních postav a příběh počítal s tím, že je všechny známe. Nepomohly často ale ani scénáristovy vpisky, které převážně odkazují na čísla, která v ČR vůbec nevyšla (a pravděpodobně nevyjdou) nebo na skutečnosti, které asi nebylo úplně třeba vysvětlovat (ano, všichni víme, že Aquaman vládl Atlantidě, díky za nápovědu, ale nejsme hloupí).
Celkově se tak příběh nese pouze v duchu všech překážek, které Liga ve své činnosti má. Tyto překážky jsou nepřekonatelné a mě to opravdu frustruje a asi bych chtěl číst o něčem trošku jiném. Když je to Liga spravedlnosti, jsou to hrdinové, a ne neustálé soudy, média apod. Ano, sice to odráží realistické problémy, které by asi reální superhrdinové měli, ale nestačí na to pár sešitů a ne to hrotit poslední dva díly pořád dokola? Ale to se vracím k tomu, co mi vadí už od začátku a Priestův styl mi moc nesedí a pro finální díly Ligy mi přijde jako plýtvání. Kde jsou hezké zápletky jako třeba návrat ke kořenům v Bezčasí.
Abych našel nějaká pozitiva - rozhodně se mi líbí příběh Wonder Woman, která si jako jediná drží svůj humánní kredit a je ochotná pomáhat, i když je to zřejmě proti politice (což mě hrozně zklamalo u Supermana, který se plně poddal a ztratil své ideály). Nechci úplně dávat spoilery, tak to nějak zaonačím - Dianino setkání s Raven a Thanatem = úžasné. No a nejkrásnější je závěr, poslední stránka... Ale dopracovat se k ní, složité. Chápu, že to je už poslední díl z téhle edice, ale celkově mi kniha přijde jako složená z různých zbytků, časoprostorová stránka mi nesedla, neustálé poskakování v různých časech a různých místech... Není to snadné čtení, ale ani to není něco pro fajnšmekry, je to zkrátka jen matoucí.


Druhá kniha od Ležáka a začíná se mi pomalu rýsovat autor, kterého nemám rád... Ale začnu pozitivně - první část knihy, která je výrazně faktografická, i když dost svérázně psaná, mě potěšila, protože je skutečně naditá informacemi a čte se dobře. Dělení na velmi krátké kapitoly je vhodné pro čtení a třeba i pro využití textu ve škole. Dokonce se mi i líbí kresba, která mi přijde skvělá. Co je horší je finální komiks.
Asi mě úplně nechytla podoba parodující Děsivé dějiny, kdy každý panel musí být mermomocí vtipný. Někdy sice je, ale někdy je to už dost trapné a někdy i docela nevhodné a urážlivé. Navíc někdy vůbec nevím, které informace jsou skutečně míněné vážně, a které jsou myšlené z vtipu, protože někdy je výpovědní faktografická hodnota skutečně mizivá. Už u komiks Milada Horáková jsem kritizoval, že si autor dost přizpůsobuje informace podle svého názoru, často vynechává informace nebo jede podle takových těch zažitých mýtů a člověk, který se problematice věnuje, ví, že to jsou dávno vyvrácené mýty, nebo že realita byla úplně jiná. Zkrátka po historické stránce to někdy pokulhává a nechci pomlouvat autory, protože co jsem napsal já, že... ale je podle mě vidět, že Ležák není žádný vrcholný historik, i když se historii ve velkém věnuje. Ale možná za to může komiksová redukce, že je spousta věcí vynechaných, zkratkovitých nebo nedokonalých.
Rozhodně bych od edice Edika (podle slova edukace?) čekal něco méně "vtipného" a více věcného - vtipu se nebráním, ale opravdu musí být všude násilně nacpaný od začátku do konce? Docela mě to odradilo od nákupu jiných knih ze stejné edice, ale třeba někdy. Co mě osobně zamrzelo, je to, že z Lenina je dělaný takový nerudný hrdina, zbytek jsou prostě hajzlíci a car Mikuláš II. je totálně mentálně zaostalý blbec, který ani neví, kam se podepsat. První část super, ale komiks s nulovou hodnotou.
