fvalek
komentáře u knih
Nejmocnější hrdinové napříč dějinami
Jason Aaron
Po minulém díle je to trošku obrat, kdy se největší zmixovaní záporáci všech dimenzí dostávají do pozadí a naopak začínáme jakési epizodní záchranné mise zajímavých hrdinů historie "našeho" vesmíru 616. A prsty má ve všem Mephisto!
Je velká škoda, že se ukazuje jen pár hrdinů. Chápu, že možnosti tohohle komiksu nejsou nekonečné, ale klidně bych takových nových zajímavých postav snesl i více. Většina z nich by mě klidně zajímala ve své vlastní sólovce, takže tady scénáristé rozhodně neudělali chybu. Problém trošku nastává u našeho týmu ze současnosti, který se ani v takovéhle situaci nedokáže přenést přes své problémy a řeší pořád nějaké osobní záležitosti, naštěstí už ne tak moc jako dřív. Bohužel je tam tolik postav a dějů, že většina nedostává žádný prostor a vlastně se nekoná skoro žádný vývoj postav. V tomhle díle to táhne přece jen trošku víc Starbrand, ale jinak bída.
Bohužel se zase jedná o takový výplňkový díl před hlavním finále, který sice mapuje zajímavé události, ale nějak výrazně děj neposouvá. Podle obálky jsem se těšil na nějakou všečasovou týmovku, ale uvidíme, jestli to skutečně tak dopadne nebo si pojedou v příštím, finální díle něco vlastního. :)
Ateliér špičatých klobouků 11
Kamome Širahama
Moc se mi líbí, jak je tenhle příběh prostě a jednoduše hezký, nenáročný a příjemný. Začíná slavnost Stříbrného večera a konečně se ukazují nějaká nová a zajímavá kouzla. Vztah mezi Agátou a Coco se dostává do nového rozměru, což je možná už dlouho očekávané, ale konečně si holky tak nějak otevřeně pokecaly. Agáta sice nebyla nikdy nějaká záporačka nebo protivná a ve špatném světle, ale přesto jí sluší, když je trošku otevřenější a přátelštější. Coco je možná trošku naivka a neustále se ukazuje v jedné poloze - ublíženého začátečníka, co všechno vidí příliš pozitivně - ale myslím, že přesně takovou ji máme rádi. No a zatímco se děvčata předvádí ve své magii a jejich mistři řeší, co se děje v pozadí, rozjíždí se nám tu temná zápletka, která vypadá dost dobře a hodně se na ni těším. Další takový temnější prvek jsou pak plány krále, které taky nejsou zrovna křišťálově čisté. A už aby tu byl nějaký zlom a velký souboj nebo nějaké pořádné setkání se zlem. Je to sice sympatické pomalu plynoucí magické fantasy, ale i tak potřebujeme nějaké zvraty! :3
Joker: Svět
Štěpán Kopřiva
Joker: Svět je jistě zajímavý počin a po Batman: Svět jsem byl celkem naladěn k tomuto pokračování, ale musím bohužel říct, že to nebylo zase tak bombové, jak by asi Joker mohl být. Byl jsem i na samotné autogramiádě a rozhovoru s tvůrci českého příspěvku a ukazuje se, že DC si rádo diktuje co a jak, což možná i chápu, ale co nechápu je, proč je většina příběhů tak šablonovitá.
Jednou z podmínek bylo, že se v každém mezinárodním příspěvku má objevit nějaká regionální podoba Jokera, nebo tam musí Joker nějak jet na výlet a něco tam dělat. Bohužel mě zklamalo, že velmi málo státu téhle podmínky využilo po kreativní stránce, a raději než vytvořit vlastního Jokera se věnovali po několika dílech už ohranému napodobování stereotypního Jokera, pouze v nějakém více či méně tradičním kontextu dané země. Čekal jsem, že si s tím autoři vyhrají mnohem lépe.
Konkrétně k české kapitole mám pár výhrad, a to, že je... Jaksi nudná. Navíc je podle rozhovoru příliš nenapadlo, jak vyobrazit Česko a Čechy, než pivem, což nechtěli, tak tam udělali nějakých pár náznaků a šli od toho. Jasně, růžový tank je super, jsem soused Lešan, pak jeden obrázek s kroji, jedna Tatra apod., ale mohlo toho být víc a i typičtější věci. To mi přijde jako velká škoda. Každý jiný stát si tam lidově řečeno přihřál polívčičku a ukázal nějaké tradiční a krásné věci z jejich země a u nás to odbyli tím, že tu máme jen pivo a pár věcí, co asi měly působit extra sofistikovaně. Také mi z rozhovoru vyplynulo, že se vyhýbali nějakým omezujícím věcem z DC, ale ty jsem v jiných komiksech našel, takže nevím, možná vážně škoda a nevyužitý potenciál.
Celkově pak musím říct, že se mi kniha líbila tak průměrně, příběh od příběhu. Některé měly něco do sebe, ale asi mě žádný přímo neuchvátil. Určitě je zajímavý příspěvek Kamerunu, ostatně proč ne. Nicméně doufal jsem, že mě Joker něčím uchvátí, přijde mi rafinovaný, šílený, vtipný i děsivý... A ono to zatím bylo všechno takové stereotypní na motivy "Joker je tak složitá osobnost, že ho vlastně nedovedeme vyobrazit v nějaké poloze". Chápu krátký rozsah, ale i ten se dal využít lépe. Popravdě doufám, že pokud bude nějaký další díl, tak do toho půjdou Kopl s Mackem a udělají tam cameo Zázraka nebo Péráka... Pak by to možná na komiksové úrovni Česka skutečně stálo za to! :3
Divoká zvířata
Bartosz Sztybor
Divoká zvířata jsou zajímavý návrat do komiksového universa Zaklínače, ale bohužel je to takové nemastné, neslané... Geralt se dostává mezi dva mlýnské kameny, které se nehodlají vzdát svých ideálů a příběh by možná měl takový správný existenciální a společenskokritický Sapkowského náboj, kdyby to ale vlastně nebyla dost o ničem zápletka.
Nechci moc vyzrazovat, ale jedna ze stran se zabývá ochranou života a zejména pak toho, co se neubrání sám, stejně tak ale monster, která jsou tu vykreslena možná až příliš účelně nevinně. Vážně nevím, jestli bych po všech Geraltových příbězích skutečně věřil, že monstra budou moc hodná, pokud je pomazlíme a budeme se k nim chovat fér. Myslím, že Sapkowski tuhle teorii nakousnul, když Geralt jednal s Avallac'hem v jeskyních a nějaké mírnější příšerky se tam kolem nich motaly a byly klidné. Ale zase je spousta situací, kdy jsou opravdu zlé a kruté jen tak bez příčiny, když tam žerou děti apod. Takže samozřejmě beru, že zrovna v tomhle příběhu se vyskytují možná mírnější netvoři, ale lituji, že se neukázal nějaký, co by ty pacifisty výrazně překvapil. A vzniká bohužel takový dojem, že karma je zdarma. Ještě k této straně bych dodal, že hlavní představitel alias "Tarzan wannabe" se mi vůbec nepozdává a přijde mi silně nesympatický.
Druhá strana se nezabývá přímo opačnými ideály - zabíjením a zlem, ale je to zkrátka normální městečko, jakých je v Zaklínači tisíc. To, že jsou v tomhle příběhu vystavěni jako to zlí, co jsou na straně bolesti a smrti, to je možná zase trošku účelná konstrukce autora, aby se mu celý příběh dobře vyvíjel do karet. Naštěstí to zachraňuje rozuzlení zápletky se synáčkem, která tomu dává skutečně nějaký obludný rozmar. Nicméně sami o sobě jsou ti lidé možná trošku neotesaní, ale v podstatě... běžní.
Přestože tak příběh jede v nějakém pátracím motivu a Geralt se snaží být nestranný a domáknout se toho, co se tam děje, vlastně je to takové zdlouhavé a o ničem. Rozhodně jsou lepší komiksy, i když musím uznat, že se to stále nese v lehkém nadprůměru. Slabé náznaky Geraltova vnitřního boje se svým posláním a mravním kodexem jsou rozhodně plus, ale dalo se tomu pověnovat daleko více. Příště by to možná chtělo něco více esenciálně zaklínačského, než jen marné pokusy vystavět nějakou krizovku, která by měla napodobovat Sapkowského krize typu ekologie, rasismus, xenofobie, konec světa, ale bohužel na to ještě zdaleka nemá...
Domeček krve a bolesti
Mike Carey
Domeček krve a bolesti mě zpočátku příliš neuchvátil. Z podobných příběhů, které mě běžně vždy zaujmou, mi tenhle přišel sice dějově zajímavý, ale problémy nastal u postav. Nevím, jestli bylo kresbou nějaké mimiky, nebo osobností, ale žádná postava mě nezaujala a přišly mi takové nesympatické a nelíbivé, takže se jim vážně těžko fandilo. Ale ke konci už jsem se začetl a minimálně jsem fandil tomu boji s hlavním záporákem.
Co se týče děje, tak hodně zajímavé a originální. Překvapil mě kosmický rozměr, který se trošku vykresluje už na začátku, ale pořádně se projeví až na konci. Je to krásné propojení sci-fi, démonů a nějakých kouzel s domečkem apod. Dvě časové linie spolu tak nějak uměle koexistují, teprve ke konci se vysvětlí a propojí. Stylově mi to celkem připomínalo komiksy jako Chlad a podobné, ať už atmosférou nebo příběhem. Vlastně i když to asi není můj úplně top komiks, tak to pro mě bylo zajímavé a obohacující čtení.
Je přínosné, že v DC Black Label vychází nejen superhrdinské komiksy, protože i ty mimo DC univerzum jsou zajímavé a kvalitní. Domeček někoho zaujme, někoho tolik ne, ale každý si užije dočtení do finále a závěrečné rozuzlení. A po Košíku plném hlav je to další pěkný příběh mimo superhrdiny, s temným a zajímavým tématem.
Gerdino inferno
Skottie Young
Pod názvem "Gerdino Inferno" jsem očekával spíš symbolický očistec, ale reálně se jedná o říši Inferno, což je docela fajn, protože skýtá spoustu novinek, i když je to v podstatě pekelnější Pohádkov a také to znamená, že než se Gerda dostane do Pohádkova a vyřeší tam zápletku, tak to bude tak minimálně na tři díly, což je vždy žádoucí.
Nicméně nová dospělá verze Gerdy se mi tam nepozdává a zatím v celém tomhle rebootu hledám nějaké dávné kouzlo, které jsem cítil u prvního Pohádkova. oživená verze je o poznání více narážková na různá popkulturní díla, více sprostá a je tam velký vliv toho, že je Gerda dospělá. Nicméně v tom vidím ten problém... Že její kouzlo hodně pramenilo z toho, že byla vždy dítě, brutální dítě. Navíc ta návaznost se podle mě příliš nepovedla. Poslední díl končil s Gerdou v kancelářu a trošku kontrastem, jak je její život oproti Pohádkovu nudný a chce se tam vrátit. Tady je v nějakém rychlém občerstvení a Pohádkov je jí tak nějak jedno, div z něj nemá celoživotní trauma. Zbytek příběhu asi nemá moc cenu komentovat, protože není na mě, abych hodnotil, jak se autor rozhodl do Pohádkova vrátit, ale za mě to není tak lákavý koncept.
Dospělá Gerda tedy zatím kontroverzní, nové postavy za mě nic moc a bez charismatu. Upřímně doufám, že se časem vrátí, což je trošku naznačeno. Inferno... jako přestupní stanice fajn, ale více nabídnout bohužel nemůže. Samozřejmě jsem rád, že se vracíme do Pohádkova v jakékoliv formě, ale ještě se ukáže, jaké s ním mají tvůrci plány... Snad nám nepokazi dosavadní skvělou sérii. :)
Tajné impérium
Gerry Duggan
Bál jsem se, že to Deadpool vezme dost zkrátka a s humorem jemu vlastním, ale nakonec z toho bylo docela vážné a důstojné ztvárnění takto velkého eventu. Krásně se vysvětlilo, proč Deadpool byl na straně Impíria a jaký měl a má vztah s Kapitánem Amerikou. Celkově se pak doplnilo i pár zajímavých věcí, které nejsou nutně izolované jen do komického postranního univerza Deadpoola, ale jsou použitelné třeba i do samotného eventu. Třeba jedna smrt, jeden atentát apod. je velká škoda, že se některé věci přesto nedořešily, nebo že to Deadpool nakonec vzal spíš směrem rodiny než nějaké pomsty.
Pro někoho, kdo třeba Tajné impérium nečetl, to může být matoucí průřez docela delším obdobím, takže rozhodně doporučuji přečíst. Co se týče konkrétně Deadpoola, tak tam to bylo zaměřené opravdu více na rodinu - dcera, Emily a její rodina apod. To dává smysl, protože když celá USA prošla převratem, tak přirozeně půjde o dvě věci - mít rodinu v bezpečí a snažit se v tom žit nebo to změnit. A jak jsem už psal, příjemně mě překvapilo, s jakou úctou to k eventu Tajného impéria přistupovalo. :)
Poslední detektiv: Vykoupení
Claudio Alvarez
Vcelku zajímavý komiks, který potěší i nečtenáře sci-fi jako já, nicméně se nemůžu ubránit dojmu, že mi to vlastně nedalo tolik, kolik bych čekal a chtěl. Možná to bylo vážně tématem nějaké složité budoucnosti plné robotů a techniky, které nevyhledávám ani ve filmech. Komiks jsem ale přečetl a sem tam mě něco málo zaujalo. Ale je to taková víceméně kopírka každého druhého sci-fi thrilleru v televizi a do jisté míry by tenhle komiks zfilmovaný mohl mít úspěch.
Joe Santos je vyvrhel, bývalý policista a aktuálně uprchlík, který se skrývá. Ač to zní sympaticky, je to celkem mainstream. Následný návrat do služby a spolupráce s robotem v podstatě taky. Není to moc originální komiks, ale pro milovníky tohohle žánru a motivu to bude pecka. Celkové rozuzlení mě docela příjemně překvapilo, to se musí nechat. Závěr pak spíše průměr.
Ke komiksu takto mimo můj žánr mě nalákalo nakladatelství MightyBoys, které vydává podle mě hodně zajímavé a kvalitní knihy, ale tohle mě zase tolik nechytlo. Tak třeba jindy, uvidíme. :)
Magalhaes: Až na kraj světa
Christian Clot
Mám tuhle edici vzdělávacích komiksů rád, celkově pak rád zjišťuju historické informace a sleduju osudu reálných historických postav. Nicméně zrovna ten Magalhaes pro mě nebyl tak úplně sympatický a popravdě jsem mu příliš nefandil. Nevím, do jaké míry je pravda, co komiks do detailu probírá, ale pokud víceméně je, tak to byl taky pěkný hajzlík, kterému nezáleželo na životech posádky ani svých kolegů či politických soků.
Nicméně komiks je krásně nakreslený a moc hezky vykresluje všechny cesty i útrapy na výpravě. Nepřísluší mi kritizovat postavy a jejich rozhodnutí, natož pak rozhodnutí reálných postav minulosti, ale někdy je to trošku k vzteku to čtení. Ale je to zajímavý vhled do dávné problematiky a do konkurence a soutěživosti, která tehdy panovala. Navíc je to důležitá událost, která změnila vidění světa. Takže do jisté míry se to nikomu líbit nemusí, ale ocenit je to potřeba.
Zbylé stránky knihy po konci komiksu jsou opět psaná část s názornými obrázky a mapami a vysvětlivkami. Krásně se tak sumarizuje děj komiksu a nejdůležitější fakta a důkazy, ze kterých příběh vychází. Pěkně využitelné třeba do referátů apod.
Ach, vy dívky mládím zmítané 2
Mari Okada
Děvčata se dostávají nejen do sexuálního deficitu, ale ještě se jim snaží rozpustit čtenářský klub... Překvapivě druhý díl je na sex zaměřený mnohem lépe a všechny ty šílené chtivé představy vytyčené v prvním díle jsou tu dost upozaděné. Ale neberu to úplně jako vadu, protože jsme teprve u druhého dílu a je potřeba ještě řešit hodně věcí a ne jít rovnou na věc. Nicméně děj je svižný a děje se spousta věcí. Vůbec zatím nemám zafixovaná jména, takže trošku oklikou...
Jedna z dívek, která řeší svůj vzhled, projde zásadní proměnou, která ji sblíží s klukem, který se jí líbí, přestože jde proti jejím morálním zásadám. Další má rande naslepo a zjistí identitu svého idolu z internetu, což jí nejenže nevyděsí ,ale ještě jí to pomůže v literárním klubu. Další, řekl bych hlavní hrdinka, řeší porno DVD a je to docela vtipné. Zbylé dvě dívky bohužel pořád nic, ale snad se to změní časem.
Celkově mi přijde, že v našem prostředí taková manga ani není nijak zvláštní a provokativní, ale stejně se to člověku dobře čte. Všeobecný humor je fajn a celý příběh odlehčuje. Přestože je to manga obyčejná, není nijak akční, magická apod., tak je zajímavá a těším se na další díl :)
Jejich temné plány: Díl první
James Tynion IV
Tenhle komiks má vše, co by klasický Batman měl mít... Je temný, drsný, má spoustu super záporáků a Bruce je v kondici. Je ale poznat, že celé tohle universum už je dost řádně posunuté a Batman tu toho za sebou má hodně. A to je možná problém, protože mám načtený celý rebirth, ale u tohohle se v některých ohledech příliš nechytám a určitě to plně nenavazuje na Baneovo město. Je trošku škoda, že po krásných a zajímavých rebirthech se DC dostává k takovýmhle příběhům, které jsou tak nějak hozené v budoucnosti (nebo spíš naší přítomnosti). Možná jsem přece jen víc klasicky založený člověk.
Nicméně příběh se tu rýsuje zajímavý, i když z prvního dílu toho moc nezjistíme. Ale vypadá to na pořádnou akci. Rozhodně se mi líbí přítomnost Catwoman a i Harley, ostatní záporáci taky nejsou k zahození, i když Joker asi nedorazí (tuším, že se ta jeho komiksová série odehrává ve stejnou dobu asi). Ale jsem zvědavý, kdo je ten, který je všechny propojil, a kam se příběh posune. Snad si brzy zvyknu na ten moderní nádech. :)
Alexandr Veliký
David Goy
Musím říct, že se mi tahle edice knih o historických osobnostech moc líbí, ale bohužel jsou i lepší. Třeba taková Kleopatra apod., kde se kniha opravdu věnuje jejímu životu. Bohužel pro Alexandra autoři zvolili fokalizaci děje na dva bývalé vojáky, kteří si o Alexandrovi moc povídají, což podle mě není zrovna lichotivé médium k tomu, jak popsat něčí život v historických souvislostech. Sice se tam objevil průřez jeho životem, ale až právě od té válečné éry a vše to bylo formou vyprávění o někom... Nějak jsem z toho moc o jeho životě nepobral, protože jsem do toho pořád sledoval, kde byly zamlada ti dva vypravěči a tak. Na konci sice klasicky kniha obsahovala bonusy s časovou osou a nějakými popisky a obrázky děl, což pak celý dojem napravilo, ale pro mě tížený a zásadní komiks byl hodně nezajímavý, bohužel.
Úrodná údolí a Egypt
Jean-Charles Gaudin
Kniha sice je krásně zpracovaná. Komiksová podoba tomuhle světu sluší, ale bohužel jako by ani nebyla o Egyptě... Zpočátku se věnuje prvním velkým městům a následně zpracovává založení prvních měst díky systému kanálů, které usměrňují nilské povodně. Jasně, to odpovídá názvu, ale nic víc tam není. Chybí jakákoliv kultura Egypta, náboženství, města, jak to tam chodí, vůbec nic. Jistě, je to krátký komiks, vejde se tam jen to základní, ale tohle mi přijde dost základní. Tohle je bohužel kniha o kanálech bez Egypta... Bohužel to snižuje celý ten vzdělávací efekt, jaký by to mohlo mít. A bohužel i ta anotace si přidává, když informuje, jak se hravým a zábavným způsobem dozvíme jak to a to... To, že je tahle kniha komiksem, je jen její zpracování, není to žádný hravý ani zábavný způsob, je to prostě čtení...
Byl jednou jeden život – kosti
Jean-Charles Gaudin
Jak píšu i u všech předchozích dílů... Kanonický seriál téhle série jsem miloval, ctím ho a sice se na něj asi nepodívám dlouho znovu, ale byl skvělý. Tyhle komiksy nejsou. Je to bráno jen jako příběh, chybí tam některé reálie, více informací, nákresy, schémata, aspoň mapa kostry nebo průřez kostí, prostě cokoliv. Takhle je to velmi suché. Navíc už nevím, jak tohle téma bylo zpracované v seriálu, ale tady se mi nelíbilo, že celá stavba kostí je popsaná nejdřív jako vyvraždění chrupavky, posléze jiné buňky, co vraždí kosti, aby nepřerůstaly apod. Stavba kosti jako válka na život a na smrt a červené krvinky s úsměvem přihlížejí vyvražďování a uculují se u toho. :D
Bohužel tahle komiksová série není to, co jsem od ní čekal. Možná ještě doshromáždím zbylé díly, ale není to něco, z čeho bych po letech samou nostalgií spadl na zadek... :D
Blízko
Kevin Panetta
Nemůžu se vyhnout srovnání se Srdcerváči, protože co si budeme povídat, hlavní postavy tady jsou typově naprosté kopie Charlieho a Nicka, navíc pak to téma mladistvé gay romance k tomu prostě svádí. Nicméně celkově je Blízko trošku méně osobní a nedotýká se mě tolik jako Srdcerváči. Možná jde o ten uzavřený děj na jednu knihu, možná jde o ne úplně srdceryvný děj, těžko říct...
Ari je postava s velkým potenciálem. Má kapelu, chce se stěhovat, je to Řek, má pekárnu... Ale vlastně to všechno propadlo a je v podstatě jen tuctový náctiletý kluk, co dělá a říká, co jeho kamarádi chtějí a neváží si pořádně toho, co má. Naopak Hector je jeho pravý opak a má radost ze života a rád dělá, co ho baví, má to v hlavě hodně srovnané. A právě kontrast tohohle páru mě spíš štval a říkal jsem si, že si Ari vůbec nic nezaslouží... A byl mi tak protivný, že to pokazilo celou knihu. Navíc je to taková pseudo-romance, protože poměrně velkou část knihy se míjejí, teprve ke konci spolu lehce něco mají a pak se zase rozdělí, takže... Nevím, neměl jsem ani ze závěru uspokojení.
Fakt mám tenhle žánr rád a hodně u něj snesu, ale postavy musí vždycky fungovat a být sympatické. Tady je skvělé prostředí, skvělé zázemí postav, ale samotné osobnosti se nepovedly tak jak měly. Navíc kresba to taky moc nepodporuje. Je moderní, mladistvá, ale nic okouzlujícího. :(
Severská mytologie. Svazky II.-III.
Neil Gaiman
Rozhodně kvituju rozhodnutí vydat druhý a třetí díl dohromady a pěkně důstojně a objemně tuhle mytologii zakončit. A je to nádhera, Gaiman zpracovává severskou mytologii osobitě, ale věrně. Množství ilustrátorů je taky znát a kresba je taková... No, možná bych řekl klasicky Gaimanovská, ale také v sobě má různé a různé prvky, které ji dělají velmi bohatou a originální, jako je ostatně i celá mytologie.
První část má čtyři velmi zajímavé povídky, které asi nejsou nic neznámého pro lidi, co už četli Gaimanovu psanou verzi. Druhá část už se nebezpečně blíží k závěru a ragnaroku, kterým samozřejmě vše končí i začíná. Pro mě osobně možná byla sympatičtější první kniha, kde byl začátek a první příběhy, ale tento díl skvěle navazuje a je stejně zajímavý. Neznalce reálií (či znalce Marvelu?) možná překvapí Thorova trošku nadutá osobnost, Lokiho bratraství s Odinem a opravdu zlá osobnost a další věci lišící se od superhrdinského kánonu. Četl jsem ale i Eddu, která je takovým severským kánonem a musím podotknout, že velké znalce by ale tahle verze taky nemusela úplně potěšit, ale mně stačí a líbí se mi.
Opravdu mám rád kosmologii a mytologii, takže podobné knihy jsou pro mě poklad, navíc ve formě komiksu, který umožňuje kreativní vyobrazení a vychutnání si celé té nádhery. Možná mě víc bavila psaná verze, kam jsem si mohl dosazovat a domýšlet sám, ale tohle zpracování rozhodně nezahálí. :)
Afterpunk
Jonáš Ledecký
Na Afterpunk jsem se velice těšil a dlouho nevěděl, o čem vlastně bude. Nakonec z toho byla milá jednohubka a překrásná autogramiáda. Věnování autoři zaměřili sami na sebe, a to na svá mladistvá léta, ale myslím, že tahle kniha potěší i starší ročníky a není třeba se za to stydět. Ale je evidentní, že si na tomto komiksu Ledecký se Suchánkem splnili nejeden dětský sen a fantazii. :)
Co se týče žánru postapo, ve světě je sice možná už profláklý a mainstreamový, ale v Česku, obzvláště pak v českém komiksu, je to téma poměrně neprobádané. Zajímalo mě tedy, jestli to autoři pojmou spíše pro českého čtenáře a pokusí se mu téma apokalypsy nějak důmyslně vykreslit, nebo pojedou spíše na takové vlně, aby obstáli ve světově nastaveném standardu. Ledecký a Suchánek jsou oba mladí autoři, jejichž tvorba není nijak izolovaná, ale naopak má možnost koexistovat v globální literatuře, stejně tak oba autoři mají zkušenosti i se zahraničním komiksem a tvořili pod různými společnostmi. Samozřejmě neznám všechny postapo komiksy na světě, ale máme tu různé Živé mrtvé, DC a Marvel apokalypsy, různé jednohubky u větší universa... Takže otázkou bylo, jak bude uchopený právě Afterpunk.
Vcelku krátká povídková kniha je po stránce kompozice moc hezky seskládaná. Některé povídky na sebe navazují, některé jsou kratší, jiné delší, otázkou je, nakolik jsou využívané motivy propojitelné. Setkáme se se zombie apokalypsou, mimozemskou invazí nebo i jadernou pustinou, přesně jak anotace slibuje. Musím uznat, že většina povídek je velmi originálních a netradičně pojatých. Namátkově Červená a její pokračování Vzteklí psi - opravdu zajímavě a možná trošku vtipně a ironicky pojaté podobenství s pohádkou. Samozřejmě spousta prvků, které jako by připomínaly jiné filmy a komiksy, tady konkrétně něco jako Mad Max, ale přesto řada osobitých a originálních prvků a hodně překvapivý konec s vlkem a babičkou. Pak třeba Zombie povídky, které byly vcelku tradiční, ale autoři zaujali dost omezený pohled jednoho muže a následně jedné ženy, kterým to celé ozvláštnili a udělali osobnější. Povídka s polomimozemskou rodinou, která se střetne s lidskou rodinou a dopadne to katastrofálně, protože nikdo přece nezaručuje šťastné konce, ne při konci světa... Nebo třeba povídka s krabičkou od sušenek a šitíčkem, který skončí hořkosladkým vzpomínáním... To šitíčko v plechovce mě dost pobavilo, protože jsem podobný obrázek viděl v nějakém memu, jako že tohle má každá babička doma a ono to je vážně pravda, takže celkem umně využitá narážka, kterou jsem ještě nikde jinde neviděl. A toho je tam celkově všude spousta. Některé povídky jsou velmi drsné, smutné, tragické, ale zároveň je tam všudypřítomná ironie. Celkově pak Afterpunk ukazuje, nakolik dokáže pracovat se známým tématem a ozvláštnit ho tak, aby vznikla zábavná a neokoukaná podívaná v jinak dobře známém prostoru.
Knihu jsem přečetl asi do hodiny, byla to vážně rychlovka, ve které je ale zajímavý a kvalitní scénář kombinovaný s perfektní kresbou. Líbily se mi rozdílné kresby Ledeckého i Suchánka, kdy se každá hodila k něčemu jinému, ale obě byly svým způsobem vhodné. Důležitost kresby dokreslují i bonusy, které mapují celý proces od návrhu postav až po finální kresbu a všechny ty vrstvy, obtahování, lettering, vybarvení apod. Je tam hezky ukázáno, kolik práce i jedna jediná taková jednohubka. A toho je potřeba si vážit. :)
Zaklínač: Zrnko pravdy / Menší zlo (modrá obálka)
Jacek Rembiś
Jako obří fanoušek Zaklínače samozřejmě beru všechno z jeho universa, i to nekanonické, jako něco naprosto úžasného, ale zase se nikdo nesmí nikdy nechat opít rohlíkem. Původní autorské komiksy velmi často pendlují od skvělých a kvalitních příběhů až po totální kraviny, ale tohle má jednu prostou výhodu, a to je psaná předloha, která je pevná a neochvějná. A to by chtělo hodně velkou špatnou náhodu, aby se pokazilo něco, co má tak kvalitní scénář.
Kniha se skládá ze dvou povídek, a to Zrnko přání a Menší zlo. Já osobně jsem nikdy nebyl přílišný fanda Zrnka přání. Povídka je to skvělá, ale jsou podle mě i lepší povídky, hlavně pak takové, co Zaklínače dokážou představit mnohem lépe, takže mě trošku překvapuje, že jako první z celého tohohle cyklu komiksových povídej dali právě tuhle... Ale proti gustu. Nicméně doufám, že vyjdou i další díly s těmi základnějšími povídkami jako Zaklínač, Poslední přání, Otázka ceny, Konec světa apod. S povídkou Menší zlo pak problém nemám, to je jedna z těch startovních, takže to je fajn.
Co se týče kresby a nějakého znázornění světa, je tam docela dobře vyrovnaná nějaká osobitá autorská kresba a knižní a herní prvky. Komiks jede modernější linku, takže Geralt často používá znamení a tak, což ale v kontrastu klasického příběhu není nijak rušivé. Ohledně samotného příběhu cítím lehké nedostatky. Nějaká ta základní forma je dost vhodně přepracovaná a povídka funguje jak má, má v sobě nějakou tu základní esenci Sapkowského, ale vlastně tam jsou různé drobné a někdy i větší detaily vynechané, což asi prvočtenáře nebo nenáročného čtenáře neznepokojí, ale náročnější znalci díla už můžou přicházet o své milované zápletky a linky. U Zrnka pravdy už nevím konkrétně, ale u menšího zla je to znát více, když tam není ani postava Marilky apod. Chápu nutnost komiksové redukce, ale zase nikoho by nezabilo mít o dvacet stran více a zpracovat příběh kompletně. Navíc na konci Menšího zla není ani zmínka o pojmenování "Řezník z Blavikenu, což je teda extrémní škoda, protože tohle označení je řečené v jiné povídce, ale tohle je příběh, jak ho dostal. Mohli to tam vysvětlit alespoň jednou větou.
Jinak to jsou ale fajn povídky a i vizuálně hezké. Doufám, že vyjde více, ne-li všechny, ale to se teprve uvidí. U mě v srdci a na poličce bude mít Zaklínač místo rozhodně v jakékoliv podobě a jakékoliv kvalitě, ale samozřejmě všichni doufáme jen v to nejlepší. A to tyhle povídky poměrně jsou! :)
Osm miliard přání
Charles Soule
Tenhle komiks mi doslova vyrazil dech. A to nejen úžasným příběhem, ale naprosto oslnivou kresbou, která je dost autorská, ale zároveň tak nějak obligátně realistická, aby z toho nebyl paskvil. A že osm miliard přání dokáže paskvil nadělat, ale myslím, že si to autoři užili a využili všechnu svou fantazii a volnost k tomu nakreslit takový svět, jaký je jen v těch nejdivočejších představách. No a navíc tam jsou ti malí roztomilí džinové, kteří jsou naprosto úchvatní a líbí se mi, jak do jisté míry parodují své přiřazené lidi.
Nicméně i z hlediska příběhu je kniha velkolepá. Osm miliard přání by šlo pojmout jako hezký přehled všech šíleností, co si kdo může přát... Ale tenhle komiks jde dál. Od spontánních a prvoplánových přání se dostává k tomu, jak by to ale vlastně mohlo všechno dohromady fungovat. Následně co se dá dělat, aby člověk vůbec přežil, jaké přání by bylo nejlepší a užitečné? No a pomalu se dostává až k tomu, co se stane, až se všechna tahle přání střetnou, a co ti, co zbudou? A nakonec se dostáváme až do daleké budoucnosti, což za mě bylo už příliš abstraktní, ale vlastně proč ne. Celkem pěkně to simuluje i fáze přemýšlení u čtenáře, kdy si nejdřív asi každý vymyslí, co by si přál, jaké přání by se mu nejvíc líbilo, co by chtěl hned, co si vždycky přál... Ale pak se dostane do interakce s ostatními a začne přemýšlet, jestli je logické si přát hned nějakou blbost, a není lepší si přání raději ponechat. A pak najednou člověk myslí na to, jak se ochránit před tím, co se děje venku, a jestli zároveň není škoda si přát něco na ochranu a přijít tím o možnost přát si něco, co chceme. No a pak se člověk musí zamyslet, jak by svět fungoval po tom všem a jak bychom my fungovali v takovém světě... A nakonec komiks přináší ještě otázku po TOM přání, po tom posledním, které by tedy mělo všechny spasit...
Je to reálně dost náročný a filozofický komiks, který nutí člověka vyjít ze svého komfortu sladkého přemýšlení o svém přání, a dostat se až k záchraně světa. Během čtení jsem se dostával do všech těch fází a skutečně jsem musel pečlivě přemýšlet, co si přát, jak by se to mohlo zvrtnout, jak udělat skutečně neprůstřelné přání, které udělá přesně to, co je potřeba... A to je celkem náročné katarzní čtení. :D
Postavy jsou také velmi dobré. Dlouhou dobu fungují spolu a máme možnost poznat je pod tlakem. Některé to dotáhnou až do doby, kdy už nic není jaké bylo, a poznáváme i jejich zkušené, životem ošlehané a zmoudřelé osobnosti. Od veteránů se dostáváme dokonce až k dětem, které se narodily krátce před, během nebo lehce po objevení džinů, takže i to je zajímavý pohled. Setkáváme se s dobráky, záporáky nebo prostě jen blázny. Do toho všeho malí rozkošní džinové, kteří jsou prostě dokonalí. Líbí se mi, že mají nějakou představu o tom, co je dobré, co ne, a sice se nevměšují, ale mají své lidi rádi, a když si to zaslouží, tak jim pomohou.
S Mighty Boys nemám úplně zkušenost, protože ceny jejich komiksů jsou někdy více než moc, ale tohle opravdu stojí za to. Knihu jsem četl jedním dechem a potěšily mě i bonusy z tvorby a alternativní obálky z jiných projektů. Určitě si Osm miliard přání někdy přečtu znovu, protože se to z polohy prvoplánového přání dostává skutečně až do filozofické velice hluboké podívané! :)
Octobriana
Ondřej Kavalír
Jelikož neznám ten kánon a předlohu, tak jsem to úplně nepochopil... Je těžké číst o vzniku Octobriany, když originál je nějaká socialistická záležitost, ale člověk se tak nějak chytne. Ale ve výsledku z toho není nic jiného než jen jeden velký prequel, který se převrhne téměř až do absolutního závěru lidstva.
Délka knihy je úžasná a sice zpočátku trošku zmatený přechod mezi prequelem a závěrem jejího příběhu je velkolepý. Abych pravdu řekl, Octobriana mě zaujala, ale není to ten typ hrdinky nebo příběhu, který bych vyhledával. Nemůžu ji zařadit, hrdinka to asi tak úplně nebude, antihrdinka taky ne... Je to spíš taková mocná žena, co si dělá, co se jí zamane. Není pro mě snadno pochopitelné, co je vlastně zač... Mísí se tam nějaký podivný původ, mimozemský, kdy pokrevní linií patří k nějakým těm prvním návštěvníkům, pak nějaký kouzelný had z lebky a další schopnosti, do toho nějaká proroctví a příslušnost k té temné bohyni... Je toho prostě moc a asi jsem tedy jednoduchý čtenář, ale nedokážu se v tom zorientovat. Asi o kánonu Octobrianny vím příliš málo a chybí mi to. Do toho tam je ta její nacistická horší kopie... Budu to muset prozkoumat daleko hlouběji, až někdy budu mít čas nebo bude nějaké pokračování.
Nicméně takhle izolovaně je to i tak dobrá kniha. Příběh je až na všechny ty odkazy a nutnost znalosti předlohy svižný, zajímavý, akční a dynamický. Zaujala mě už počáteční mise ve službách Sovětů, následně dobrodružství v pralesem, to bylo hodně zajímavé. Octobriana jako pirátka trošku strnulejší, ale celé finále absolutní bomba. Jen zkrátka složitější k pochopení. Uvidíme, snad se k tomu někdy dostanu...
