fvalek komentáře u knih
Problém celé v Česku vydávané série Strážců galaxie je, že nemají žádný konzistentní děj, a že se v komiksech prakticky nic neděje. Tenhle díl se mi tak sice líbil, ale chyběla nějaká složitější zápletka. Rozdělení a jednotlivé útočení na strážce je opravdu dost ohrané a chyběla tomu nějaká pointa. Taky si říkám, že když to najednou jde tak lehce, proč to neudělali předtím. Venom je sice fajn, ale v tomhle komiksu neoslnil, Captain Marvel sice chvilku zazářila, ale také nic nepředvedla. Jediná akce byly menší bitky členů galaxie. Co se mi líbilo bylo, jak Peter vyběhl s fotříkem, ale to bylo tak jediné. Tři malé komiksy o Capt. Marvel, Grootovi a budoucnosti byly sice hezké, ale proč tím naplnit třetinu komiksu, místo nějakého pořádného děje sakra... :(
Komiksová verze je oproti té knižní, kterou jsem také četl, ozvláštněna hlavně tou kresbou (no kdo by to byl řekl). Na tu se mi zpočátku těžko zvykalo, ale postupně jsem jí přišel na chuť. Obzvláště celostránkové obrázky před každou novou kapitolou jsou doopravdy skvělé. Kresba dokonce ani není tak divoká, jak jsem čekal, když jsem do ní před čtením náhodně nahlédl, dá se v ní slušně vyznat. Postavy jsou vyvedené dobře, přesně tak, jak jsem o nich přemýšlel a jak jsou popsané v knize (dokonce se docela slušně shodují s postavami v seriálu, což je jen takový drobný pocit "starých známých"). Psanou knihu jsem četl sice dávno, tak nevím jestli tam je něco jinak, ale podle mě se to dějově drží, ale přesto to není typický "grafický román". Ačkoliv každá z kapitol je taková poměrně krátká, celkově komiks obsáhl velkou část knihy, celkově myslím, že budou tři, tak to se i při té ceně dá snést. Téma Amerických bohů je takové nové, sympatické a líbilo se mi. Postavy jsou dobře utvořené, dají se sledovat jejich záměry, i když jsou celkově takové tajemné, jen mě trošku zaráží ta Stínova ignorace a apatie, co se týče nadpřirozena, nevím jestli by se tak choval běžný člověk, ale tak knižní postava si to může dovolit. :D
Celkově se mi tedy komiksová verze moc líbila, jak dějově, tím, že to je tedy přístupnější pro lidi, co čtou komiksy a ne knihy, tak hlavně kresbou, která je zajímavá, dá se na ní zvyknout a pro prostředí Amerických bohů je taková správně decentní a tajemná. Podle mě rozhodně dobře pojato a jako grafická verze existující knihy vydařené. :)
Původně jsem si myslel, že půjde o nějaké vyobrazení Lexe jako hrdiny a Supermana jako padoucha - v doslovném smyslu, prostě obrácení rolí. Dočkal jsem se ale klasického příběhu, kde jen byla přehozena důležitost postav. Z pohledu Lexe se dá dost dobře pochopit proč se chová, jak se chová, nicméně pořád vidíme i jeho paranoiu a nevraživost. Nicméně nevnímáme ho jen jako příležitostného záporáka, ale doopravdy do něj vidíme, že to není nikdo reálně zlý, jen... nedůvěřivý a vypočítavý. Trošku mě mrzí osud Naděje, nejsem fanoušek toho, aby se ze záporáků dělali klaďasové, ale ona zlá nikdy nebyla. Když už, tak ji minimálně mohli víc využít do boje se Supermanem, ale chápu, že tam nešlo o jeho porážku a boj, ale o jeho znelíbení veřejnosti a sociální boj.
Fantastické vyvrcholení trilogie. Nejprve jsem se obával, co budu bez arény dělat a myslel jsem si, že děj bude nudný, nastavovaný... Ale naopak to bylo ještě lepší. Aréna se přenesla do reálného světa a hráči byli najednou všichni. Konec se mi zase tak nelíbil, jakože to jak kdo dopadl, hlavně Hurikána teda zvorali jak jen mohli, ale to je jen slabé mínus :)
Říkám si, díl od dílu lepší a lepší. Tahle sága stoupá ke hvězdám :D
Asi nejvíc sado maso díl, ale proto jsem to tak baštil. Každý kapitola byla skvělá, moc se mi líbil Oberyn a dokonce i to jak dopadl. A prostě draci, draci, draci!!! :3 Parádní popisy lokací, postav, charakterů, já prostě žasnu, jednou bych chtěl napsat alespoň malou ubohou povídku tak skvěle, jako Martin. Tahle série knih má budoucnost a potenciál (i mimo seriál). Je to prostě úžasné :)
Velký mrtvý je bezesporu velkolepá kniha, která svým rozsahem přesahuje i běžné integrály, protože bude mít ještě druhý stejně obsáhlý díl. Na ten se mimochodem opravdu moc těším. Jinak samozřejmě svou velikosti, kvalitou a úpravou je kniha jen dalším klenotem z nakladatelství Josef Vybíral (a hodí se do sbírky ostatních integrálů).
Do příběhu nás uvádí postava Pauliny, která mně osobně není tolik sympatická, hlavně proto, že jde o kuřačku a takovou jako rádoby jednoduchou holku, co ví, co chce, a je se vším hned hotová. Typická měšťanka, která se přijela štítit venkova. Mnohem lepší vývoj má ve druhé půlce knihy, kde ji Blanche trošku naučí skromnosti, praktickému životu a toho vážit si přátel. Naopak Erwan je zpočátku spíš vedlejší postava, ale rychle se z něj stává jakýsi transcendentální poutník, který už do našeho světa moc nepatří, a funguje jako průvodce, do kterého se můžeme vžít a vnímat svět jeho pohledem. No a nakonec Gaelle, která mi přišla sympatická, ale jakmile začala s brutálním milostným trojúhelníkem, tak jsem ji klidně mohl postrádat.
Celkově jde ale o moc hezký svět. Kontrast mezi Francií a kouzelným světem zpočátku není tak znát, protože se s ním spojujeme skrze idylický bretaňský venkov, ale v další části je to hodně znát. Velký mrtvý je záhada, která nejspíš ještě bude mít nějaké vyústění, ale minimálně působí zajímavým dojmem. Zatím jsme se kouzelného světa nedočkali tolik, kolik bych asi chtěl, ale ještě tu bude druhá část. Tajemné je propojení mezi kouzelným světem a tím naším, protože bylo jasně naznačeno, že se světa začaly výrazně a ne zrovna pozitivně ovlivňovat. Popravdě mě docela překvapilo, kam až autoři zašli a jak skončilo to městečko. Takže jsem opravdu nabuzený na pokračování! :)
Neodpustím si malou reakci ke komentáři "cestina_s_linus" - příběh se točí kolem Aquamanova syna Arthura? Aquaman = Arthur... Jeho otec byl rybář, člověk, ne superhrdina, ne Aquaman. Arthur Curry má superhrdinské alias Aquaman, to je úplný základ.
Tak předně... Chápu, že v kinech bude Aquaman a je to marketingový tah, ale proč je v anotaci doporučeno si komiks přečíst před filmem, když s ním absolutně nijak nesouvisí, stejně tak proč musí být na obálce Momoa, když ani postava Aquamana nebo jeho či jen zdánlivě podobný vzhled! Já osobně třeba filmy moc nemusím a ještě víc nemusím Momou, takže mě to na vzhledu komiksu jedině tak odrazuje a je to naprosto zbytečné a možná i trošku klamavá reklama, protože to s komiksem nemá nic společného.
Nicméně když budu mluvit vyloženě jen o komiksu, tak jde o docela pěkný "počátek", který vyplňuje mezeru, kterou má Rebirth hned v samotném počátku. Ukazují se krásné flashbacky z daleké minulosti, kdy Arthur prvně objevoval svou podstatu a původ. Aktuální události pak pracují na konfliktu mezi souší a Atlantidou, ale v podstatě se tu točí i jiné spory, a to Aquamanovo postavení mezi členy Ligy, Black Manta v Sebevražedném oddílu nebo tajemná třetí strana, které jde o to, aby konflikt co nejvíce eskaloval.
Přestože jde o uzavřený příběh, vyskytují se tu návaznosti na další příběhy, ať už budoucnost Aquamana či Orma, tak právě i Black Manta nebo budoucí příběhy hrdinů, které si Liga volá na pomoc. Válka mezi souší a Atlantidou je perfektní. Je drsná, brutální a ničivá, zároveň ale i zajímavá, a to v celém spektru prostředků, které Atlantida používá. Kresba jen podtrhuje krásy i nebezpečí podmořského světa. Zapojení Hlubiny je úžasné. Opravdu pěkné je ztvárnění Arthurovy osobnosti, vztahu s bratrem i Merou, vztahu k souši i Atlantidě a přátelství s ostatními hrdiny. Nemá to chlapec vůbec lehké, ale přesně o to tu jde.
Celkově, vynecháme-li obálku a anotaci, je to skvělý komiks. Rozhodně lepší samostatný příběh než třeba Flash: Nejrychlejší muž světa apod. Skvěle navazuje na staré universum a připravuje základy pro to nové. Přestože je příběh uzavřený, natolik vyplňuje mezery a navazuje, že je velice obohacující. :)
Aldebaran měl možná své kouzlo jako počínající kniha téhle krásné série, o které doufám, že u nás jednou vyjde celá, ale i Betelgeuse má něco do sebe a je nádherná. V podstatě podle mě dosahuje kvalit prvního dílu a výborně ho rozvíjí. Navíc se věnuje osudům planety, která je téměř opakem Aldebaranu, takže otevírá nejen nové děje a postavy, ale i novou faunu a přírodní podmínky. Možná je jen škoda, že ho s Aldebaranem tak srovnává a propojuje, ale to je pro děj zkrátka důležité.
Z hlediska prostoru je Betelgeuse vážně krásná, všichni ti tvorové jsou úžasní, i když bych možná méně dělal ptáky a více i nějaké jiné typy tvorů. je škoda, že se pouštní prostředí velmi rychle scvrklo jen na džunglovitý kráter, takže tam rozmanitost nebyla taková. Co se týče lidského osídlení, tak vlastně docela stereotypně vznikly dvě frakce, z nichž jedno jsou "ti hodní" mírní vědátoři, a ti druzí jsou jacísi maskulinní survivalisté, kteří jsou automaticky považovaní za špatné. No a do toho přilétá Kim a její posádka, což je moc hezký návrat, protože Kim na to propojit dosavadní díly má. A pak už začíná takový záhadný, tajemný děj...
Je pěkné, že pokračují v problematice Mantris, i když je to trošku k vzteku, protože ta aldebaranská zůstala tajemstvím dodnes, takže nové betelgeuské jsou jen další zrnko záhady v téhle poušti tajemství. Ale přece jen se odhalila spousta věcí, od "jádra" Yummů, až po původ Mantris a jiných civilizací. tenhle díl je tak obtěžkaný velkou zápletkou, která se bude dál rozvíjet, na úkor bezstarostné krásy nového světa a zápletky malého rozsahu, jako byla na Aldebaranu. Ale stojí to za to. :)
Je otázkou, jak reagovat na tyhle "překresy" filmových postav do komiksu a komiks celkově vedený v tomto stylu... Mně osobně se to moc líbilo. Albatros chystá v listopadu komiksovou adaptaci první knihy a tam se mi nelíbí přílišná dětinskost kresby a zjednodušení příběhu. Tenhle styl Mycroftovy nebezpečné hry mi přijde možná příliš strojový a zbytečně neoriginálně "filmový", ale je minimálně dospělejší a láká na detaily a doslovnější vyjádření. Navíc kdo si oblíbil filmovou verzi, tak může kresbu v tomto stylu ocenit i z tohohle hlediska.
Samotný příběh je sice asi méně důležitý než zápletky knih, ale líbí se mi návaznost na dosavadní děj a pěkně vykreslené charaktery postav. Píšu méně důležitý, protože zrovna Mycroftův únos je spíš taková komická věc, ale bavíme-li se o anarchistické buňce, tak to zase tak banální není. Začetl jsem se poměrně snadno a komiks jsem si užil. Sice se nevyskytne nic přímo dechberoucího nebo nějaké úžasné novum, ale stejně jako filmy má i tenhle grafický román takovou pohodovou konstantní dynamiku, která se k detektivce hodí. :)
Zajímavý začátek série, o kterém bohužel musím říct, že mě zase tolik nezaujal. Ať už docela nelíbivým vizuálem, velkou drsností nebo možná jen tím pro mě dost nesympatickým hlavním hrdinou. Nejsem úplně fanda antihrdinů nebo hrdinů, co si jdou svou temnou vražednou cestou, přestože Guts zabíjí ty zlé, ale v podstatě jenom, když sám chce, a kdo se mu hodí. Pro mě osobně to docela držel elfík, který tam hrál ten neskonale pozitivní a dobrý prvek, který Gutse sice otravuje, ale nasměruje ho na lepší cestu. Nebo se o to jen snaží.
Nicméně i přes zatím omezené informace a chabém vykreslení světa okolo nebo snad minulosti a motivaci Gutse je to docela zajímavá manga, která se mi svým fantasy vyzněním asi líbí. Takže se chystám pokračovat a uvidíme, co z toho vyleze. :)
Hodně jsem se na tenhle příběh těšil a nezklamal mě. Je na něm něco, co ukazuje styl Joe Hilla tak okatě, že jsem si okamžitě vzpomněl na jeho další komiksy a knihy. V podstatě asi první kniha z edice Black Label, který není o hrdinech DC, ale proč ne, jsem rád, že se sem tahle kniha taky dostala.
Příběh je v podstatě banální, ale má v sobě nějakou zvláštní hloubku. Romance mezi floutkem, který je od začátku podezřele perfektní a mezi holkou, která v podstatě vůbec není perfektní a v tom je její krása a sympatie. June je od začátku pecka, od těch kraťásků a rajda vzhledu, který navozuje atmosféru mládí a léta, až po bezprostřednost a nedbalou eleganci. Čtenář má hned jasno, kdo v tomhle příběhu bude hrát prim. Ostatní postavy se ukazují tak nějak tlumeně, pohledem June, takže ani čtenář neví, co je a není pravda. Nespolehlivý vypravěč buduje atmosféru nejen počasím - bouří, ale i lhaním a strachem postav. No a pak přichází ten fantasy magický prvek, který je možná jen letmo a neumětelsky zasazený do severské mytologie, ale to přece June neřeší, protože ta chce jen přežít. A to je další pěkný bod. Jak se z touhy po přežití z někoho stane pěkně vražedná mrcha.
Samotný děj se slušně rozjíždí a celý vyprávění je dynamické. Čtení mi odsýpalo a byl jsem nadšený, nakonec jsem knihu přečetl jedním dechem. Postupné odhalování pravdy a výsledná ironie toho, kdo je špicl, to už byla jen třešnička na dortu. Joe Hill umí vyprávět temné historky s velmi hustou atmosférou aniž by se musel uchylovat k nějakým extra hororům a fabulacím. Píše tak nějak lidsky, že postavy je lehké pochopit a tak nějak se dá i celá ta událost snadno pojmout. Výsledek je působivý a "uživatelsky přívětivý". K tomu nádherná kresba, která v sobě má to kouzlo léta i sílu bouře. A přitom jednoduchá... Klidně sem valte víc takových příběhů, je to skvělé čtení. :)
Grafická stránka možná není nejlepší, ale pro edici ERB je poměrně typická a celkově tak pro všechno z aktuální produkce Francie. Takže já s kresbo problém neměl. Celkově jsem se snažil na knize hledat jen pozitiva, takže pro mě docela pěkný zážitek. V knize se skvěle snoubí božská prozřetelnost se zoufalou nevyhnutelností osudu, zároveň ale s naprosto nahodilým lidským osudem a předurčením. Vždy na začátku kapitoly se objevuje nějaké proroctví nebo boží mudrování, což mi přišlo super a docela hluboké. Samotný příběh Siegfrieda ale tak hluboký nebyl a chlapec je postava, která je místy otravná, protivná, hloupá a... asi vyjadřuje vše lidské. To se váže k podobě světa, který není v podstatě vůbec lidský a celá lidská rasa je nějaká legenda, co žije někde mimo. Těžko říct, co je to vlastně za svět. Můžou to být jiné říše Yggdrasilu, nebo počátky Midgardu. Nicméně s celým tímhle prostorem jsem byl velice spokojený, od kresby až po všechny ty nápady.
Co se týče postav, Siegfried pro mě takový průměr. Hrdina, který se dá očekávat, nic víc, nic méně. On ale ani Ódin nebyl takový, jakého bych čekal. Zaujala mě valkýra, která funguje jako vypravěč/divák celého příběhu. Její postava mohla být zajímavější, kdybychom rovnou nevěděli, co se s ní stane. Navíc mi přijde, že se až příliš často vzdává nesmrtelnosti na to, aby to dopadlo tak pozitivně... Zajímavá postava je taťka trol, který je opakem těch dobrých božských vlastností, ale o to výraznější u něj je vše pozitivní a všechny změny. Největší zklamání byl asi nepřítel... Souboj byl krátký, zcela nemystický a vlastně v podstatě vůbec o ničem. Celé to proroctví o Siegfriedovi pak vyznívá tak, že to mohl v podstatě udělat kdokoliv čímkoliv...
Ano, po minulém hrozném díle se konečně zase dostáváme k souvislému smysluplnému příběhu. Přesto je nádherné, jak neustále nějak navazuje na předchozí díly a postavy, které se tam byť jen mihnou. Stejně tak si všímám nových postav, které zcela jistě sehrají výraznou roli v budoucnu.
Děj tohohle dílu je parádní, možná po prvním dílu a hledání ztracených artefaktů druhý nejlepší. Luciferovo nečekané rozhodnutí a jeho následky jsou hodně zajímavé. Zajímalo mě, jaké postavy se objeví, co nabídnou a jak to celé dopadne. Objevil se i pekelný klíč, který už znám ze Zámku a klíče, takže další hezké propojení. Jen jsem si myslel, že Lucifer má nějaký tajný plán, alespoň ten, že klíč Sandmana nějak vytrestá, ale dopadlo to dost v klidu. Postavy, které klíč do Říše snů dovedl byly super. Líbilo se mi využití severského panteonu a nečekaně i egyptského, Feirie a démonstvo, andělé a nějaká čínská náboženství, vyobrazení chaosu a řádu. Pěkné, kreativní a originální. Stejně tak úplatky, výhrůžky a prosby o klíč. Konec pro mě nelíbivý, chtěl jsem aby to dopadlo trošku jinak, ale dopadlo to zcela Gaimanovsky.
Přišlo mi, že kolorování je v tomhle díle trošku strožejší, ale sedělo to k tomu. Kresba jako obvykle, taky taková Gaimanovská. D9l byl i celkově obsáhlejší, což je jedině dobře. Těším se na další díl, i když tahle super zápletka už nejspíš skončila. :)
(SPOILER) Neříkám úplně, že by Skřet měl mít nějaké pokračování, pro mě osobně to je hezký uzavřený příběh, ale s tím finálem jsem tedy nebyl moc spokojený. Nejde mi o nějakou řežbu nebo tak, samo o sobě to končí dobře, ale bylo to hrozně uspěchané. Příběh pomalé cesty, která začíná jako honba za pomstou, následně jako příběh přátelství a ponaučení... Ale pak najednou bum časový skok a bum, jdeme sázet stromky. Konec. Trošku víc bych si na konci pohrál s kontrastem zkázy a nového počátku, agrese a míru. Ten časový skok sám o sobě taky nebyl dostatečně odůvodněný. Pak se těžko vysvětluje i to původní proroctví... Pokud se vydáš touto cestou, bude to zkáza, ale ta přišla tak nějak sama od sebe. Kdyby se tou cestou nevydal, přišla by tak či tak, jen později, takže těžko říct.
Nicméně jinak je to krásná fantasy série. Líbí se mi vykreslení světa, kde fungují různé bytosti, od skřetů, po víly, bohy apod. Sama bohyně byla skvělá, líbily se mi některé myšlenky a celkově měl příběh dobře našlápnuto. Ještě po získání Smraďošky to vše dávalo smysl a hezké budování vztahu mezi skřetem a vlčicí vystačilo na celý děj, který byl ještě tak do pozadí doplněn zajímavým putováním. Tomu hodně pomáhá mapa za titulní stranou, takže je možné putování sledovat a plánovat. Dokonce byly i zajímavé a hezké části ta s babičkou z bažin a ta se žabáky. Celkově ten vývoj postavy byl velmi patrný. Rikt sice od začátku vypadal jako milý, soucitný, přemýšlivý skřet, ale v praxi to vše potvrdil. Jenže pak prostě přišel ten strom, zbytečný časový skok, mrtví žabáci, ale jen lehce zestárlá vlčice... A něco jako finální bitka a pak ještě další časový skok... Jak dlouho vlastně žijí skřeti? Dvě třetiny knihy jsou pomalý výšlap na horu fantazie a poslední třetina je nasednutí do lanovky a příjezd na nehezký vrchol.
Není to nevyužitý potenciál, to určit ne, je to krásná kniha, ale chtělo by to víc věcí vysvětlit a věnovat se jim, udělat z nich ještě hezčí příběh. Hlavně to ani nebylo "čtenáři domysli si", bylo to prostě "tak tady to máte a končíme". Vážně škoda, v jednu chvíli neuspokojivé, později to do sebe zapadne, ale není to ta finální tečka, kterou by čtenář čekal, a to mě asi bude štvát, i když jsem si knihu jako celek užil.
Nechápu, proč musí Lovecrafta každý zpracovávat jako totální bizár. Vždycky si vyhlédnu knihu, která se jmenuje klasicky Cthulhu a podobně, doufám, že budu mít krásný temně zpracovaný horor, a ono to je hnusně kreslené, nudné a totálně o kecání. Konkrétně tahle kniha má opravdu jednu z nejhorších kreseb, co jsem dlouho kde viděl, stejně tak je naprosto bez atmosféry, pointy a je absolutně nudná.
První povídka Dagon, u té ani nedokážu říct, o čem byla, protože šla naprosto mimo mě a pár dní po dočtení netuším prostě. Povídka Cthulhu měla potenciál být lepší. V podstatě se tam nic neobjevuje, jde jen o klasický Lovecraftův příběh o náznacích temného božstva, které zasahuje do našeho světa a může kdykoliv povstat. Mělo se tam mísit šílenství, prvky pátrání, vědy, ale hlavně náboženství a kulty. To vše naprosto promarněné... Povídka nedokázala vystihnout smysl Lovecraftova žánru, celkovou atmosféru a ani pořádně neměla žádnou zápletku. Cthulhu se náznakově párkrát objevil, ale čtenář, co nemá s Lovecraftem zkušenosti vůbec nebude vědět, která bije. A stejně tak ani já nemám po dočtení pocit, že by povídka nějak vyvrcholila.
Začínám druhým dílem, protože první mi teprve přijde, ale chytám se a líbí se mi, co čtu. Azzarellova moderní a temná vidina Dianina světa je přitažlivá a originální. Popravdě asi poprvé čtu o Wonder Woman, ve které se vyskytují zbraně, tolik smrtí a vražd nebo vlastně i tolik bohů. Ti jsou navíc hezky zpracovaní, originálně podle svého atributu.
Cesta do podsvětí v první části má až hororový nádech a vnímal jsem tam tu temnotu a děsivost. Sice to s Hádem dopadlo trošku příliš snadno, ale bylo to zajímavé. Následná konfrontace s ostatními bohy byla akční a Diana se pěkně předvedla. V pozadí všeho stojí proroctví, které je tak nejasné, ale pro všechny závazné, že v tom prostě musí být nějaký chyták. No ale v pozadí se nám tu rodí nová hrozba, uvidíme. :P
Na jednu stranu to je takové nic moc - old-school kresba, ne moc akční příběh apod., ale celková obsáhlost, kdy kapitoly kopírující roční období ukazují to nejdůležitější z Clarkova života, je všeříkající. Je to takový milý idylický příběh Clarkova života, který postrádá velké padouchy, mimozemské světy a nekonečné bitky a záchrany světa, ale má v sobě nějakou esenci toho, co dělá Supermana Supermanem. Asi bych řekl, že kdo nehledá jen epické rubání, ale chce tenhle svět poznat a udělat si obrázek o osobnosti Supermana, tak by měl začít tady.
Trošku mě překvapilo, jak byl vykreslený taťka Kent, protože to vypadalo, že je až trochu moc nedůvěřivý a chladný ke Clarkovi. Jako by pochyboval, jestli jeho "syn" není nějaká zrůda a bude normální. Martha byla tak nějak jako vždy a vyobrazení jich jako dost starých lidí bylo dobré. Zajímavá je postava Lany a celkově jejich příběh s Clarkem včetně flash-backů a "fotek". Komiks hezky hraje na sentiment a ukazuje raný Clarkův život, kdy Lois ještě ani neznal. Ale fajn jsou i pozdější kapitoly, kdy se s Lois a Daily Planet seznamuje. Postava Lexe tu je taková velmi klasická, zrzavá a neurvalá, agresivní. Tady je trošku promarněný potenciál jejich soubojů, protože jak říkám, není to nijak akční a v podstatě Superman vždy vyhraje bez boje. Ukazují se ale i zajímavé okamžiky, kdy Superman prostě vyhrát nedokáže, třeba proti přírodním pohromám a podobně.
Nevím, jestli to sedne všem, ale určitě to má na to být součástí Legend DC. Takhle jsme Supermana skutečně ještě neviděli. :)
Asi bych si zase rýpnul, že jde o další příběh plný nelogického přehnaného sexu, kdy jde snad jen o to propašovat do každého obrázku sex, než o nějakou výpravnost, ale opak je pravdou. Pod vším tím sexem se ukrývá úžasný příběh a je pravdou, že vybudování kontrastu mezi očekáváním kouzelného a naservírováním drsné reality je zkrátka geniální. využití tří kouzelných protagonistek je velmi progresivní. Čtenář očekává kouzelné světy a cesty, a co vše dívky prožily. Ve výsledku ale dostává děsivé postupné a napínavé budování osudů, které jsou tak naturalistické a nemravné, že se pak člověk ani nediví, že si dívky vypěstovaly takové sexuální trauma, že ani neví, jestli to byla skutečnost nebo něco magického. Ono je to v podstatě vtipné, když Petr Pan mluví "skřítkovskou řečí", když Alenka tráví čas se srdcovou královnou na jejím dvoře, nebo když Dorotka po prvním orgasmu vidí naprosto nový svět. Musím taky uznat, že většina těch příběhů je dost vzrušivá a často i vážně vtipná. Moore geniálně zpracoval krásná témata kouzelných světů a postav a klobouk dolů, že nic neopomenul a přetvořil každý detail do undergroundové podoby.
Celkově je kniha veledílo, ať už celkovým zpracováním, tak kresbou, stejně tak samotným významem. Pro mě osobně ta kresba nebyla úplně příjemná, ale pasovala k tomu a měla velký prostor pro zpracování všech témat. Od Moora jsem četl více příběhů a musím ocenit, kam se odebírá a k čemu se dostává, když nemá stanovené mantinely.
Přestože jsem dlouho přemýšlel o čtení Sandmana, nějak jsem to pořád odkládal, a nakonec jako první viděl seriál. Překvapivě mi to nijak neublížilo a možná jsem si knižní verzi o to víc užil. Oproti seriálu je totiž mnohem logičtější, vše je tam dobře vysvětleno a příběh má podle mě i trošku lepší smysl. Hodně věcí je stejných, ale seriál pak nabízí i nějaké komiksově zkrácené scény trošku rozebranější, takže to je taky plus, ale hlavní je, že proti seriálu komiks rozhodně není vleklá nuda.
Dominuje taková ta klasická kresba, která je pro Gaimanova díla typická, i když se čas od času mění kvůli různým autorům, ale základ tam je zcela typický. Někomu taková kresba může vadit, já jsem si už zvykl a je pro mě opravdu téměř až archetypální pro Gaimanovu tvorbu. Plně pak chápu tvrzení, že jde o jeden z nejzákladnějších komiksů světa, protože tohle je prostě bomba, kterou si musí přečíst každý, kdo chce ve světě komiksu něco vědět. Tenhle příběh je krásný, zajímavý, místy zábavný, jindy mytologicky zvídavý, originální i klasický. Mísí se v něm prakticky všechny emoce a má jak dobrou akci, tak krásnou výstavbu příběhu a pozadí, stejně tak "nudnější" scénky jsou dostatečně atraktivní, aby si čtenáře udržely.
Samotný příběh je pro mě pecka a musím opět říct jediné slovo, Gaiman. Moderně pojaté fantasy, které v sobě snoubí mytologii, historii a fantazii, kterou kombinuje s prostředím 20. století a hlavně moderním narativem. Ne nadarmo se mi jeho knihami a komiksy začíná plnit knihovna. Premisa příběhu je dost dobrá, místo Smrti zajmete Sen a co pak s tím... Zbytečně se ale nezatěžujeme vězením a spíš řešíme, co se vše děje potom, co je potřeba vše napravit a vrátit do starých kolejí. Morfeus se tak nestřetává jen s vězněním samotným, ale i následky a změnami, které se mezitím staly. Pátrání po relikviích je super a knižní verzi musím uznat, že i poslední kapitola se Smrtí nebyla nudná a měla smysl. Takže paráda, těším se na další díl, který se mi už v seriálu moc nelíbil, takže si spravím chuť. :3
Do světa Černé palice jsem chtěl zabrouzdat už dávno, ale shodou okolností jsem se k tomu dostal až teď a musím říct, že velká škoda... že to nebylo už dávno! Celá ta parodická rovina pro Lemira typická je naprosto uchvacující a postavy, které jsou zpočátku trošku těžko uchopitelné a celý start je takový skok do neznáma, jsou super. Valda jako stárnoucí pragmatický hrdina, Barbufoun jako nějaká parodie Martian Manhuntera, Zlatuška Zlatonoška jako malá Shazamka, paní Vážka jako parodie všech kouzelníků a Robotela s plukovníkem Bizárem jako věční vesmírní cestovatelé. Existuje spousta parodií na superhrdiny, ale tohle je dost originální a věnuje se různým žánrům, ne konkrétním postavám. Já si je okamžitě oblíbil a už po přečtení prvního dílu jsem se těšil na jejich další dobrodružství.
Celé prostředí farmy je tajemně idylické a je to záhada, které se čtenář rád chopí. První díl ještě není tak záhadný, spíš se hodně zaměřuje na psychologii postav a otázku zůstat nebo ne. Na jednu stranu chápu postoje třeba Valdy, zároveň i Zlatčinu touhu zmizet. Celý první díl je do velké míry seznamovací a ještě se tam toho moc neděje, ale u prvního dílu je to pochopitelné a dá se s tím pracovat. Nuda to rozhodně není. Všechno skvěl doplňují kapitoly s originy jednotlivých postav, které postupně během čtená dodávají pocit, že chápeme o co jde. Doufám, že bude vycházet více čísel, kde budou třeba i příběhy různých hrdinů během jiných epoch a událostí, protože tu sice jsou nastíněné nějaké základní původy postav a souboje, ale klidně bych poznal jejich život i před objevením na farmě.
Všechno pak doplňuje originální a hezké kresba, které je někdy taky taková tajemná a potulná, ale stojí za to. Bonusy nejen v podobě skicáře, ale i nějaké základní životopisy postav, které jsou ale dost původní a přepracované, jsou třešnička na dortu v tom poznat postavy a jejich základy.