fvalek komentáře u knih
Musím říct, že po dalších dramatických událostech, kdy šlo o život, jsou zkoušky ve škole dost příjemná změna a baví mě duely i souboje s učiteli, i když jak které. Třeba pan ředitel křeček, co tam jezdí s jeřábem... No to je trochu komické a asi byly i lepší duely, ale dobře. Spolupráce Izuka a Bakuga byla zajímavá a Bakugo konečně nebyl na chvilku takový blb. Souboj proti All Mightovi byl velkolepý a nic víc bych nečekal. Tento díl se jmenuje podle Jaojorozu a asi bych zase čekal více jejího soukromí a osobního života, což opět nic, ale aspoň ukázali trochu lépe její schopnost a logické uvažování, protože je škoda, že tahle holka si moc nevěří. Zajímavé byly ale i ostatní duely, které byly více či méně nakousnuté a samozřejmě neprošli úplně všichni, což je taky pozitivní, protože si alespoň nehrají na perfektní bezchybnou 1-A. Už se těším na letní soustředění. :)
Opravdu jsem se těšil, že se konečně ukáže něco ze života Bakuga, nějaké osobní věci nebo alespoň motivace jeho postavy a trošku skryté psychologie - přece nemůže být takový blb pořád... Ale ne, bohužel se nic moc neukázalo (oproti třeba dalším dílům, kde se podíváme i k němu domu apod.). Díl navazuje na souboj se Stainem, který končí ani ne tak překvapivě jako očekávatelně, nicméně vlna "politických" událostí, kterou to spustilo je hodně příjemná a předznamenává podle mě velmi temné věci, které se teprve spustí. Jen mě trošku štve Tomuro, už by mohli něco víc odhalit. Nicméně praxe jako takové končí dobře a Izukovi to hodně dalo, škoda že jsme neviděli víc ostatních, ale to už je asi úděl vedlejších postav.
Bezimena pro mě byla trošku těžším soustem, protože moc nechápu pointu a propojení s tou kněžkou na začátku, ale vlastně z toho nemám nějaký špatný pocit a celý počin hodnotím kvalitně a pozitivně. Teď už jen záleží, jestli mi to nějak později dojde nebo ne.
Hned na začátku dokáže upoutat krásná černá úprava s velmi uměleckými výjevy, které nejsou klasickým komiksem, ale spíše celostránkovou grafickou knihou s komentáři, které posouvají příběh. Kresby jsou to opravdu krásné a často i takové snově psychedelické, černobílé komiksy sice nemám příliš v lásce, ale tady by se asi nic jiného nehodilo. No a samotný příběh... Bylo to zvrhlé, perverzní, na konci šokující, ale nemůžu říct, že by mě to odradilo. Ne že bych to vyhledával, ale protivná mi sexuální témata taky nejsou a je to v podstatě jen trošku zvrhlejší fantasy detektivka.
No ale co je hlavní zádrhel... Docela chápu Bennyho život, chápu i jeho zálibu a co vše dělá, ale moc jsem nepochopil, jak se to na konci šíleně zvrhne a jak to vlastně souvisí s tou snovou cestou kněžky ze začátku a konce aneb pro koho to ronila slzy? Možná, jen velmi možná, šlo o nějakou vidinu, co Artemidině kněžce ukázala Bezimena, aby ji přesvědčila, aby byla navždy panenskou kněžkou a zanevřela na muže apod., ale to se asi s jistotou nedozvím. Takže je pro mě Benny nějaká univerzální metafora mužství? Určitě ne (i když u ženské autorky je možné i toto), ale nějaká zajímavá metafora v tom bude, takže si asi každý přijde na své. :)
Po druhém maratonu všech epizod seriálu jsem se toho nechtěl vzdát a nostalgicky jsem se přesunul ke komiksu, abych ještě chvilku v tomhle fikčním světě mohl zůstat, ale bohužel mě to trošku zklamalo. Nemělo to pro mě dostatečně Rick & Morty vibes, jaké bych čekal a popravdě mě moc nebavil už jen ten způsob, jakým je to psáno - citoslovce krkání, ráčkování, koktání apod. Slyšet to je bezva, ale číst to je takové rušivé a neplynulé. Nicméně přestože to nebyl kompletní Rick a Morty, stejně to z toho něco mělo, takže to byl vlastně pozitivní zážitek.
Příběhy byly oproti prvnímu dílu docela slabší, to první postapo z jiné dimenze mělo velký potenciál, ale paradoxně se vyřešilo až moc snadno a bez nějakého pointy, takže celé to původní nadšení padlo. Příběh z televizní reklamy byl pro mě asi stejně matoucí jako pro Mortyho, takže to mě taky nepotěšilo. Příběh trošku zvláštních Vánoc byl zajímavý a možná i docela dobrý, jen na můj vkus moc klidný a obyčejný. Čtyři drobné příběhy na konci už byly spíš tak jako vecpané, aby se udělal objem čísla, ale nic výjimečného v nich nebylo. Celé bych to hodnotil jako slabší průměr, ale tak víte co, je to Rick a Morty? Je...
Asi bych dal trošku nižší hodnocení, protože nejsem na střílečky a tolik násilností, ale zase v tomhle díle se všechno tak šíleně vyhrotí, že nejde zavřít oči a dělat, že se to nestalo a ve své podstatě je to pozitivní, protože se děj šíleně posouvá a dynamika vyprávění je vystřelená jak z katapultu. Třináctý díl je tak neskutečně průlomový, že si ho snad budu muset přečíst ještě jednou. Nějaké to uprchlictví a přesouvání je ještě nuda, ale dvě hlavní události mnou velmi silně hnuly... První je samozřejmě to, jak dopadlkryt a zejména jeho hlavní představitelé. Ať tu moc nespoileruju... Ta úmrtí v tomhle díle mě neskutečně zasáhla, ale ještě víc vyobrazení motivací a příběhů obou pro mě důležitých postav, jejich posmrtné setkání s Emmou ve snu i celkově odvyprávění jejich příběhů, od možné sebevraždy až po opravdové štěstí. Málem jsme u toho slzil, protože to bylo opravdu krásné a velká čest autorovi, že dokáže takhle krásně zpracovat emoce a rozloučit se s postavou. Druhá událost pak následuje na konci a tady si možná trošku zaspoiluju, protože zjevení Minervy a dobývání farem je zvrat, který by v téhle fázi příběhu asi nikdo nečekal a je to snad až k neuvěření, že je něco takového možné. Vloupat se na farmu, zničit velkochov apod., to jsou činy, které byly dosud nemyslitelné a tak je to pro čtenáře asi stejně velký šok jako pro Emmu, Raye a zbytek dětí. No a pan Minerva? Já myslím, že moc dobře vím, kdo to je. ;-)
Přichází nová etapa a po vzrušujících a akčních událostech z Goldy Pond se dostává na jemnější a klidnější vlnu, která více řeší "teoretickou" rovinu cesty a přežití. Cuvitidala je překvapivě rychlá zápletka, ale dost významná, protože v kapitole 101 se konečně ukazuje démoní bůh, sice jen náznakově, ale je to celé hodně zajímavé. Časový skok je takový... Že mě asi tolik nepotěšil, ale ono co taky dělat celou tu dobu. Podíváme se zase do Grace Fieldu a ještě navíc do démoních měst. Já osobně myslím, že příběh se posunul skutečně pěkně a dává čím dál větší smysl a nějak ani nemůžu přestat číst. Emma a Ray sice už trošku stagnují, jejich postavy ztratily sílu, navíc tam je teď obrovské množství postav, ve kterém se ztrácím, ale uvidíme, kam se ještě všichni dostanou... :)
Na finále v Goldy Pond je to uspokojivé. Sice to dojde k závěru, který každý čeká, ale cesta k němu je přece jen trnitá a není vše tak ideální, jak v minulosti často bylo. Plány vychází i nevychází a konečně se ukazuje i improvizace. Vrací se opuštěné postavy a kromě samotné řežby se lehce naráží i na uspořádání světa démonů a všech skutečností okolo. Takovéhle díly nejsou moc významné z hlediska dlouhodobé cesty, ale ukazují taky dost zajímavé události, které postavy formují a někam posouvají. Dojde i na hezké shledání, takže za mě spokojenost.
Celá tahle zápletka v Goly Pond je v podstatě jedna velká akce, takže asi nemá cenu moc řešit pozadí a posuny v pátrání po Minervovi a lidském světě, ale zase je pozitivní si někdy užít prostoduchou řežbu. Problém mám jen s tím, že všechno vychází často až moc dobře, škody a oběti jsou velmi okrajové a nedotýkají se nijak překvapivě hlavních postav a často jsou děti natolik inteligentní a mají tak komplikované postupně vysvětlené plány, že to zavání trošku přehnanou fikcí. Ale zase na druhou stranu, všechny ty souboje jsem si užil a celá tahle událost mě bavila, ať už Nouma, Bayon a i samotný Leuvis. Je pravda, že několika postav mi je líto, ale moc to neřeším a těším se na pokračování. :)
Přichází školní praxe a každý se přifaří na nějaké své přidělené místo a je to zvláštní, protože to vypadá, že nikdo nešel zrovna tam, kam by chtěl, nebo kde bude spokojený. Bakugo dostane přes tisíc žádostí, ale vybere si místo, kde je prakticky okamžitě nespokojený... Logika. Uraraka má zase ráda výzvy, naopak Ida jde trošku dolů, aby napravil nějaké rodinné křivdy. Docela mě překvapilo, že Izuka nikdo nechtěl, je to zvláštní, sice je dost sebedestruktivní, ale opravdu žádná agentura nevyjádřila zájem ho učit? Místo, kam se nakonec dostane, je pro mě osobně dost ubohé, ale znáte to, významné vývoje postav a posunu vždy potřebují něco podivného a nečekaného.
Kromě klasické Ligy padouchů se konečně ukazuje i další záporák a je to docela síla. Schopnosti v celé téhle manga sérii se mi líbí a jsou originálně vymyšlené, a zrovna tenhle padouch je co se týče schopností jeden z nejoriginálnějších. Samozřejmě je klišé, že se zase dostane pod ruku nováčkům a studentům z akademie, ale to by pak nebyl příběh o akademii, že. Nicméně jak jsem psal výše, hodně postav si zažije výrazný vývojový skok a už to bylo trošku potřeba, když jsme u šestého dílu.
Zaměřit se na postavu Todorokiho je dobré, protože je to zajímavá postava, která má, jak Izuku vtipně poukazuje, možná i lepší origin než on sám, a je hodně zajímavý, protože to není takový proradná opička jako Bakugo, ale zároveň figuruje jako takový neutrální prvek, který není ani s Izukem, ani proti. Celá ta jeho rodinná záležitost mě bavila a souboj s Izukem tady, samozřejmě až na finále, které asi nemuselo uspokojit každého aneb dobré úmysly nade vše. Ono celkově jak se vyvrbí ten turnaj není nic moc, ale to vlastně vůbec nevadí. Důležité je, že pokračujeme dál ke školním praxím a je až vtipné, jak se v tomhle komiksu dokážou namíchat boje a záchrany světa s obyčejnými školními povinnostmi. Jinak Uraraka do toho dala všechno, to obdivuju, Baugo mi asi přestává trošku vadit, což je taky pozitivní, ale uvidíme. Velmi důležité jsou události okolo Allmighta a naopak to, jak se Izuku učí ovládat svou sílu, tenhle díl sice průlom neudělal, ale ukazují se hloubky charakterů více postav, což je bezva. :)
Tyhle školní závody jsou vážně vtipné a pořád se při nich něco děje, což je super, protože hodně mangy má tendence pomaličku budovat příběh, a to tak pomalu, že v prvních 5-10 dílech se třeba ani nic neukáže. Nicméně v téhle akci se ukazuje nejen Izuku, který se pořád zdokonaluje, ale zároveň se konečně pustili do většího představení ostatních spolužáků, a to dokonce i z béčka.
Disciplíny jsou zajímavé a ukazují se schopnosti všemožných dalších děcek. Izuku je sice hlavní postava, která nás provází a sledujeme jeho cestu, ale tak nějak se dostává prostoru všem. Velmi dobrý je souboj Uraraky a Bakuga. Hodně dobré jsou schopnosti toho stínu, ale i spolužáků z béčka včetně Monomy, doufám, že s nimi se budeme setkávat častěji. Uvolněnější atmosféra od útoku padouchů je docela potřeba, aby se nevyčerpala všechna dynamika, ale zároveň nás události udržují v napětí. Jsem hodně spokojený s tím, kam se MHA ubírá a těším se na další díly. Zatím si jsem trošku nejistý z toho, jak se profilují postavy, některé jdou do pozadí, jiné se zase ukazují jako nové hlavní, no tak uvidíme, co z toho bude.
Konečně se mi povedlo dobře začíst a opět mě přepadlo nadšení jako u prvního dílu. Celý superhrdinský svět My Hero Academia je skvělý a velmi dobře vymyšlený. Má sice spoustu nedostatků a otázek "Proč je tohle zrovna takové a ne jiné?", ale to k tomu patří a možná i tím, že to není absolutně dokonalé, to působí tak dobře a sympaticky.
Izuku se tak nějak dostává do superhrdinské nálady, a přestože jeho schopnosti pořád zlobí, tak má vždy nějaké kreativní řešení, a i když to může být otravné klišé, že ten jeden je vždy nejlepší a vše mu spadne do kapsy, vždy se ze všeho vykroutí a všechno vyřeší, tak zrovna jemu to přeju. Ostatní postavy vcelku v pohodě, Uraraka je milá jako vždy, Bakugo nemilý jako vždy, tam to trošku stagnuje a už bych chtěl z postav odhalit něco víc. No ale co je vrcholem tohohle čísla je Liga padouchů a jsem moc rád, že tahle situace nastala už teď a ne až po deseti dílech nudného výcviku, protože to mělo grády. No a následný závod a celkově ta jejich malá "olympiáda" je taky dobrý bizár, ale na ten se těším taky extrémně. :)
Konečně pravda o Minervovi! A že to tedy je pravda. Je úžasné, na kolik dokáže autor vyzradit a přesto si ponechat napínavý nosný děj. I pro mě to bylo opravdu překvapivé, a to jsem si o téhle sérii už něco načítal a docela předvídám, co se kdy bude dít. Hodně napínavá je i situace s Pytláky, ale je to velmi poutavé a zábavné. Možná bych se trošku vyvaroval nějakých logických blbostí, jako že se malé děti schovají ve skříni, když mají podzemní prostor, o kterém démoni nevědí aj., ale jinak celkově odpor, který Emma zorganizovala, byl velmi povedený. Udělat si z démonů lovnou kořist je zase nějaká novinka, která upoutá a nepustí. Ray trošku zaostává a má jen takové nezajímavé štěky, ale Emma, ta v tomhle díle exceluje, a ani mi nevadí její všeumělkovství a všeználkovství. Některé části jsou dokonce vážně srandovní, třeba Gillian se samopaly apod. Po pár trošku nudnějších částech a nepříjemných zjištěních pro další dění se konečně děje nějaká aktuální akce, která trošku chyběla. Celá manga se oživuje a zdravě se vyrovnává řešení dlouhodobých událostí a krátkodobých "eventů", což bylo potřeba! :)
Zase se rozjíždí trošku akce díky Rayovi a Emmě, kteří se Šéfíkem pokračují na cestě do Goldy Pond, kde ani on, ani čtenář, netuší, co bude. Šéfík je hrozná postava, co mi tam je akorát pro zlost, a i když se objevuje jeho pozadí a historie, tak mě to asi zatím neobměkčilo. Souboj s divokými démony je hodně dobrý, ale zase je to takové jednoduché. Ray a Emma prostě zvládnout vždy všechno a jsou tak chytří, že jediné skvělé a překvapivé chvíle jsou ty, kdy se jim něco konečně nepovede. Celé Šéfíkovo prozření je pak taková poslední kapka, která nás ale přesouvá do Goldy Pond, které je vlastně vcelku pěkné, jsou v něm zase noví lidé a přináší úplně novou část příběhu nebo i pohledu na dosavadní situaci, což mě osobně znovu vtáhlo do děje.
Takový klidnější díl, kde se toho moc nestane, nic moc akční, ale přesto dojde k pár zajímavým odhalením. "Vysněné místo" je sice asi od farmy dost dobrý posun, ale pro čtenáře to je jistě zklamání. Postava Šéfíka mi tam nesedí a moc ho nemusím a celkově to zabydlení se v krytu je takové nudné. Sice se otevírá další cesta, ale tak šup šup, aby už byla. Trošku mě irituje, že přestože jsou Ray a Emma nejstarší, tak přebírají pořád všechno jen na sebe a hrají si na ty hlavní (což sice jsou, ale...). Celá tahle idylka je zastíněná démonickým světem okolo a touhou dostat se do světa lidí, přesto tam asi chybí nějaký hlubší apel na to zabojovat o svou budoucnost, tak snad děti v krytu moc nezleniví a budou vůbec chtít někam pokračovat.
Venkovní svět není tak krásný, jak se zdálo a konečně se ukazuje, jaká úskalí svoboda nabízí. Pomalu mě začínají zajímat démoni, už v minulém čísle se objevilo pár typů a v tomhle díle vidíme jak divoké démony, tak inteligentní pronásledovatele z farmy, což je skvělé a dost akční i poučné. Rayovo obětování je docela klišé a celkově ten poprask kolem inteligentních dětí, co vše zvládnou a jsou přede všemi vždy a všude, ale s tím je v téhle sérii potřeba počítat. Opravdu zajímavé je pak dění okolo Emmy a zbylých dětí, kteří se setkávají s Musikou a jejím přítelem, což je zatím asi nejtajemnější věc vůbec, u které doufám, bude ještě nějaké rozuzlení později. Celé je to takové zlověstné, přestože pozitivní. Stejně jako odhalení světa démonů. No, asi není moc co víc říct, trénink přežití začíná. :)
KONEČNĚ!! dochází k vysněnému útěku a příběh se výrazně posouvá. Po minulém, dost vypjatém díle, se události paradoxně dost rychle posouvají a hodně věcí se řeší za pochodu, kdy Emma vlastně jen vysvětlí, jak s nimi počítala a vymyslela je za zády Raye i čtenáře. Problém s tím nemám, bylo by na dlouho a zbytečné sledovat, jak to vše chystá a pak to ještě jednou vysvětlovat. Naopak to bylo příjemné překvapení a mohl jsme žasnout, jak mysleli na úplně všechno. To velké "obětování" mě asi tak nebolí, jak anotace nabádá, ale je to také vítaný prvek pro další zápletky. Jinak mě asi trošku zklamává tak hladký průběh, jak útěk měl, čekal jsem trošku boj, trošku démonské bububu, ale nic podobného se nestalo, tak asi prostě ok, co se dá dělat.
Následný příběh v lese je klidný, harmonický, ne nudný, protože objevujeme zase nové lokace a prostředí. Jsem z toho popravdě dost nadšený a zvědavý, jak to bude pokračovat. Do všeho se promítá pero a záhada kolem pana Minervy, takže je pořád co objevovat a kam pokračovat. Tahle série je jedna z nejlepších manga sérií a příběh je dost okouzlující, tajemný, ale i nebezpečný a napjatý.
Mě ten Rocket a Groot tak hrozně nebaví... První příběh zase tak nějak bez vtipu, beze smyslu... Chápu, že to je pro některé čtenáře zábavné a asi i relax od vážnějších Marvel věcí, ale mě se to dost přejedlo, a i když je to kraťoučké, tak je někdy otrava to vůbec číst. Druhý velký příběh už docela smysl měl a propojil se s Občanskou válkou II, i když svým svérázným a originálním příběhem, který je na jednu stranu úplně mimo, když místo boje jdou pátrat po zlodějích pudru, zároveň na druhou stranu dost důležitým, když jde někdo zabít Captain Marvel. Jediná chybka je pro mě Gwen Poole, která se mi zdála vážně otravná a nesnesitelná a nebavilo mě to s ní, každý její replika byla utrpení a už aby se nikdy neukázala ideálně. Naopak Rocket a Groot pořád to samé, což asi taky není zrovna pozitivum, ale není to ani špatné, jsou to takové své archetypy, co se ani měnit a vyvíjet nemusí, i když všichni dobře víme, že Rocketovy nejsilnější chvíle jsou ty emočně vypjaté, když např. přijde o Groota apod., což v téhle vtipné kaši bohužel neuvidíme.
Noví Strážci mě asi tolik neuchvátili a nejde o to, že by skladba Strážců byla nějak divná a jiná, ale spíš to bylo takové zvláštní. Příběh nějak moc nenavazuje na předchozí sérii a taky mi to nepřijde tak zajímavé a zábavné jako předtím. Celkově mě z více dějových linek zaujala asi jen Hala a nevím, jestli mi to nepřišlo trošku přehnané a moc, když někdo zničí rasu Kree, ale následně jedna jediná Kree bojovnice dokáže zničit prakticky celou planetu? Jako jo, něco na tom je, že tohle dokážou, ale stejně to bylo dost předimenzované. Ten boj byl takový lehce zvláštní a nudnější. Návrat Petera sice dodává trošku nostalgie, ale taky tomu nepomohl, naopak Gamora byla velmi vítaným návratem a celý komiks posunula. Nicméně příběhu chybí nějaká větší zápletka, která by všechno spojila a prolnula se do dalších dílů a zkrátka tak nějak dala celé téhle nové sérii smysl.
Přestože jsem si sérii po prvním dílu taky vcelku zamiloval, tento druhý díl se mi četl docela těžko a ani nevím, v čem byl problém. Možná je to na mě moc přetechnizované a kresba je dost složitá, protože je tam jednak hodně postav, hodně schopností, některé postavy se při využití schopnosti lehce mění a nejsem zrovna fanoušek těžkopádných superhrdinských obleků apod. Všechno to dává dohromady docela mišmaš, který je do jisté míry okouzlující, ale umí pořádně zamotat hlavu. Další věcí je, že to neuvěřitelně letí. Jen za první díl Izuku získal schopnosti, udělal přijímačky, nastoupil na školu a trénoval, ve druhém díle už je tempo klidnější, ale bojuje se, a to je pro oko čtenáře dost vyčerpávající sledovat, hlavně v černobílé manze. To ale nic nemění na tom, že to je velice působivé a celkové téma je mi prostě sympatické a budu samozřejmě číst dál, nic z výše zmíněného není na škodu, jen si ještě musím trošku zvyknout na celý ten "sci-fi hábit".
Co je zajímavější jsou nějaké zápletky, co se tímhle dílem otevřely. Jednak je tu na konci knihy lehký posun Izukových a All-Mightových schopností, zároveň se tu nějak pohybují vztahy ve třídě a ještě finální útok padouchů, který ukazuje nějaké temné pozadí tohohle zatím velice pozitivního hrdinského světa. Doufám, že to s tím přesunem All For One síly nebude tak rychlé, ale zase bych už chtěl, aby Izuku měl funkční moc. Líbí se mi jeho přátelství s Urarakou a Idou. Stále stejně mě štve Bakugo ,ale tam je to asi běh na dlouhou trať. Co se týče padouchů, je to hodně velké lákadlo na další díl a jsem zvědavý, jak se to vyvine a o co jim jde. Uvidíme. :)