Galaxy komentáře u knih

"Tři hlasy" jsou úvahy, které sebe samy představují jako revoluční, ale přitom by se většinový obsah dal shrnout do pěti stránek.
Většina úvah v této knížce obsahuje už mnohokrát řečené ekologické mýty málo založené pravidive, osolené iracionálním pesimismem a negativitou.
Sem tam prosvitnou zajímavé myšlenky, a hlavně třetí část knihy od pana Cilka je zajímavá (az na náboženskou část), ale většinově mi to prijde zbytečná propaganda. Navíc mi přijde směšné, jak autoři v knížce hanobi ty co povazuji za odpůrce a myslí si ze když s nimi někdo nesouhlasí, není v hlavě v poradku, zatímco oni jsou "osvícení".

Předešlý recenzor, jehož recenze se nachází podemnou, zde napsal "'Všechno je mi dovoleno' - ano, ale ne všechno mi prospívá."
To je sice pravda, ale tak tomu nechodí v sexuálním životě. Pokud nejste nymfoman/ka nebo netrpíte syfilidou, všechno je doloveno‘- a všechno vám prospívá. Jestli mi nevěříte, zeptejte se psychologů a vědců.
Podle mého názoru je výtečná . Denzler píše velice ostrým stylem satirika bez skrupulí, bez typické malátnosti a vazelínové polemiky, které se náboženské knihy podobného typu často stávají obětí. Probírá mnoho kontroverzních témat a velice dobře se mu daří dostat k jádru věci.
Kniha také obsahuje velice zajímavý exkurz přes dějiny katolické církve a jejímu dogmatu.

Silně doporučuji věřícím, jakékoliv křestanské subcírkve. Jediné skupině které bych to nedoporučil jsou lidé liberálně smyšlejicí, protože knížka nepřináší nic, co by už oni sami si nedomysleli. Ale i tak, je zajímavým pohledem ze strany katolíka.

Jan Cimbura není nějaký staročeský mýtický příběh, jako legenda o Kozinovi, Jánošíkovi atd. Jedná se spíše "historický popis/román" o obyčejném životu a událostech na venkově, prostřednictím Jana Cimbury, idealistické postavy sedláka.

Svou cenu má v tom, že z mého pohledu, úžasně zachycuje život na venkově a co sedlák jako takový představuje nebo má představovat. Když jsem tuto knihu četl, cítil jsem, že tak to skutečně vypadalo v oněch dávných dobých, i když jsem tam nikdy nebyl.
Což však v sobě nese i trošku negativ....
Protože se jedná o dílo své doby a idealizovaný popis života na venkově, můžete očekávat typickou povrchní kritiku městkého života, konzervativní společnost atd. takže pro mladou generaci a mně samotného se jedná o dílo trošku nezáživné jako třeba v částech která odsuzuje předmanželský sex, kořalku či pivo jako "hřích", nebot si těchto věcí užívám do sytosti.

Jak jsem zminoval, hlavní částí knížky, je titulní postava Jan Cimbura. Jedná se o ideální představu sedláka. Čestný, tělesně zdravý, nekuřák a nepiják, stoik, pracovitý, pobožný a konzervativní sedlák s klidnou povahou moudrého otce, který se vždy zastane slabších a cení si ideálu sedláckého života.
I když je velice zpátečnický, nikdy mi jeho postava nepřipadá jako typický protivný dědek co si akorát stěžuje na novou dobu a jak to za jeho časů chodilo.
Ba naopak, v některých svých výrocích je i trošku progresivní (jako třeba jeho výroky ohledně toho, že žádná ženská práce není nedůstojná pro muže a naopak).
Jeho postava představuje zajímavý pohled do ideálů minulosti a venkově. V mnohém se od něj můžeme naučit, jako třeba pracovitosti, dobrým mravům nebo vztahu s přírodou, ale některé věci, které jsou očividně produktem své doby a autorova smyšlení (zpátečnickost či nechvalné výroky ohledně Židů) by radši měly zůstat v minulosti.
Přesto však knížka představuje zajímavý historický náhled do života našich praprababiček. Podle mě by si toto dílo každý mladý člověk měl přečíst, i kdyby se mu toto dílo nelíbilo.

V dnešní době, kdy většina lidí chce superschopnosti, stejně jako naši dědečkové chtěli auto nebo televizi, je tenhle komiks velice relevantní, protože ukazuje co se stane, když něco tak zkaženého jako člověk dostane do rukou moc kterou chce, ale nepotřebuje.
Tato kniha je jednoduchý a neobroušený skvost. Kresba je sice syrová, ale působí pro skvělý kontrast, a příběhová linie je sestavená velice geniálně, ve které maska postupuje z ruk do rukou, jiných lidí, a postupně odpovídá na naše otázky jako "A co kdyby ten a ten člověk udělal s takovou mocí?"

Slušné převyprávění staré řecké legendy, pojato více realistickým způsobem, jako vyprávění, které je předáváno starou generací, té nové, v podobě historické pohádky. Zároven knížka seznamuje i některými kulturními zvyky antického Řecka a je celkem podrobná, když dojde na historii, pre-Kronosovského světa.

Jsou zde však věci, které musím vytknout. Některé postavy, hlavně Olympané, jsou popsáni až moc pozitivně a některé až moc negativně. On Kronos, i Zeus byli parchanti z jednoho těsta, a moc se od sebe nelišili. Každý kdo ví něco o řecké mytologie, a mytologii evropských pohanů, moc dobře ví, že naši bohové, jsou velice lidští, a natolik pomstychtiví a zlotřilí, že ani muslimský Alláh, by si s nimi nechtěl zahrávat. Naše mytologie, je naprosto jinak postavená než ta která přišla s Abrahamickými náboženstvími.
Dále bych vytknul kresbu. Je velice barvitá, a vypadá krásně, to se musí uznat. Ale připadalo mi, že autor postrádá jakousi představivost, a všechny postavy byly až moc jednotvárné a humanoidní, což je možná ovlivněné tím, že Řekové byli posedlí lidskou fyziologií, a sem tam s jinou barvou pokožky, a hlavně je naprosto neschopný, nakreslit akční, bojové scény, což je celkem smutné, protože v tomhle je jedná ze silných stránek komiksového žánru.

Vždycky jsem udiven jak jsou vědečtí čtenáři uctívají své "nynější" teorie jako náboženství.
Knížka velice dobře tvrdí, že černé díry, temná hmota, velký třesk a termojaderné reakce na Slunci jsou pravděpodobně nesmysl, protože stejně jako Velký Třesk a gravitace, jsou pořád v teorii.
Tato knížka je nedůvěryhodná? A vesmírná organizace, jenž byla založena německými nacistickými vědci je? Jen si přečtěte, kdo skuterčně vyvyinul pro Rusy a Američany, vesmírný program.

Skvělá dávka černého humoru,který obsahuje všechno co v moderní společnosti považujeme za zvrácené a nelidské. Jak moc je tenhle komiks brutální? Komiksy jako tenhle jsou důvod proč mají křestani noční můry a proč děti přicházejí o svou nevinost. Pokud máte v oblibě americký Red Meat, tohle si prostě musíte přečíst.

Dávka kousavě politicky nekorektního vtipu, který ale brzo začne nudit. Jedná se totiž o pořád ten samý vtip, řečený akorát jinak.
Proč je pouze Islám terčem posměchu, a ne jiná náboženství? Takový satirický komiks o Židech by se taky krásně četl. Ale to si autoři nedovolí, protože by hnedka byli zatčeni za svůj očividný "anti-semitismus", že? Krásná společnost ve které žijeme, kdy jedna skupina náboženských fanatiků může být zesměšnována, ale ne ta druhá, jinak "Bu,bu,bu. Bude zle".

Dnes komiksovému světu vládnou dvě velké skupiny, americko-židovští superhrdinové a japonská manga, která když se dostane na výslunní, dostane i anime.
A jeden z nejpopulárnějších žánrů mangy a anime, je tzv. "Shonen" neboli "čtení pro nadržené náctileté kluky", jak říká většina dospělých, která spíš slouží jako zábava, a útěk z reality, než něco smysluplného.
A "Bleach" právě do tohoto žánru spadá.
Premiérový díl této "duchaplné" série je v celku kvalitní. Velice dynamický, vtáhne do děje a postav, pobaví a rozvíří testosteron.
Spirituální samurajové bojující s nemrtvými monstry. Co víc dodat?

K této manze osobní vztah. Byla mou první. Proto si myslím, že je nelepší pro začátečníky.

Jedinečná humorná detektivka, nevídaného typu.
Dá se však rovnat legendárnímu dílu, Saturnin? Mám jinou otázku.
Koho to zajímá? Proč se na to vůbec ptáte? Knížky nejsou psací potřeby, nebo toaletní papír, a dají se mezi sebou jen těžko porovnávat, protože nemají jeden účel podle něhož se kvalita soudí. Jestli chcete soudit kvalitu takovýmto způsobem, pak by většina literatury byla prohlášena za nekvalitní, protože, nejsou Bible.
Ale zpátky k tématu, vyrovná se tato knížka Saturninovi? Ano.
Styl je velice podobný, ale zároven velice jiný. Záleží na tom co je vám více po chuti.
A u mě osobně, "Muž se psem" vyhrál nad Saturninem.

Myslím, že tato knížka je světový unikát, protože si nepamatuji, že by nějaký jiný autor napsal něco podobného. Styl detektivek, je soustředěn hlavně okolo na zápletky, a složitosti, že nakonec to vypadá jako logický román napsáný nějakým matematikem, nebo návod k tomu, jak nějaký ten zločin provést, tak aby to nikoho nenapadlo. Je to dobrý hlavolam, ale většinou je to jedno a to samé.

Pan Jirotka však takový styl dává stranou To neznamená, že knížka není chytrá, ba naopak. Čiší humorem, kreativitou, lidovou moudrostí i pitomostí, chytrými dějovými body a zábavnými nonsensem. Avšak, tato knížka má, což většina detektivek postrádá. Lidskost. Místo zápletky, jsou hlavním soustředěním knížky, postavy. Místo zapeklitosti případu,jejich příběhy. Hrdinové nejsou jedinci, s fotografickou pamětí, a šedými bunkami v oblasti chemie či matematiky, a padouši nejsou, pánové ve černém s knírkem, kteří mají na denním pořádku přestávku na zlověstný smích. Jsout o lidé, a chovají se jako skuteční lidé, a ne šachové figurky, se kterými Bůh a a ďábel hrají partii.

Má knížka pár slabostí? Ano. Finalní rozuzlení, bylo cítit velice nepotřebné, a "Muž se psem" se nakonec stali vedlejšími postavami ve své vlastní knížce. Dá se také říct, že příběh byl velice jednoduchý, a že se toho nic moc nestalo....avšak, z mého pohledu to slabost nebyla, ba naopak v mých očích udělala knížku o to lepší.

Stojí to za přečtení? Přečtete a posuďte sami.

Stalo se úplně zázrakem, že jsem na tuhle knížku narazil. Asi to většina z vás zná........procházíte knihovnou/knihkupectví, a tápáte po neznámé literatuře, na kterou byste se rádi podívali.
Narozdíl od známé literatury, například v době renesance, nebo 19.stol, kde bylo literatury méně, ale většina věcí velice dobře udělané skvosty a každé má něco nového k nabídnutí. Jen se podívejte na seznam "obrozozeneckých" spisovatelů.
V době konzumní literatury, kde dvě třetiny stojí za prd, a i slavní autoři, jako Stephen King, jsou v porovnání s těmi starými, celkem obyčejní, je těžké najít něco zajímavého, hlavně ve fantasy a sci-fi. Část jsou velice dobrá dílá, v celku i originální,většinou klasiky (po Prattchetově odchodu na onen svět, se tato část ještě zmenší), další část jsou díla připojená k populárním seriím jako Star Wars,Warcraft či Predator/Alien. Další jsou pseudo-sračičky jako Matrix, které si hrají s metafyzikou a moralitou, bez toho aniž by věděli cokoliv o těchto tématech a jsou dutá jako pařez a nějvětší část jsou přehlédnutelná díla, která jsou celkem obyčejná, s tradičními "klišé" postavami a příběhem, nepodstatná, některá nudná (Gorian). A ted babo rad....
Většina děl, která jsem prošel, mě nezaujala, ale u Mistborna mě něco zastavilo. Ani nevím co...velká bichle se komicky nepovedenou obálkou a až přihlouple jenoduchým přípěhem. Snad jediná věc, co mě zaujala byl název...Mistborn? Co to má jako být? Ale něco, bud Bůh nebo Satam, mi uvnitř říkalo at to zkusím, a tak jsem o vzal. No nazdar...
Proklínal jsem Sandersona ještě další týden, protože jsem celou knížku prostě musel přečíst, na jeden dech, za jeden den. Tak mě to chytlo. A pořád nevím proč....
Postavy a příběh, byly vcelku stereotypní, stejně jako příběh, ale celkově to nějak vtáhlo do děje, který se valil vpřed a, až na vyjímky, se nezastavoval, takže jste měli pocit, že musíte pokračovat dál. Zvraty a odhalení v příběhu , byt, předvídatelné, nikdy nebyly cítít jako nudné a neoriginální. Všechno mělo svůj účel, a některé veci co zůstaly nepoužity, byly obaleny tajemnem tak dobře, že jste chtěl prostě hladověl po odpovědích na otázky "Co? Kdo? Jak? Proč? Kdy?".
Knížka byla také plna komlikovaných propracovaných soubojů. Ty byly povedené, hlavně kvůli "zranitelnosti" hlavních hrdinů, kteří sec mocní, měli soupeře i v obyčejných druhořadých poskocích, natož "elitě" Pana Vládce, Inkvizitory. A to druhé, co je ještě vylepšilo, byl velice propracovaný a puntičkářský systém magie tohoto světa a jejich efektů, který vám procvičí pamatováka.

Ale s odstupem času, musím projevit i kritiku. Přece jenom obyčejnost některých postav, byla až přehnaná, až někdy absurdní (však uvidíte až dojdete k hlavnímu "love story" knihy) a potom, personalizace, šlechty, kteří tvořili "Pekelnou trojic padouchů" společně s inkvizitory a Panem Vládcem.
Sanderson sice velice dobře popsal, vypočítavost a mocichtivosti, šlechty, ale popsal je až tak barbarsky, až to bylo komické. Pokud znáte Oscara Wilda, víte že se často pouštěl do Viktoriánské šlechty. Nedílná součást jejich životů byla prosáklá "navoněnou,hnisajicí morálku", a neuvěitelné pokrytectví, ale pro ně to tenkrát bylo tak rozšířené, že to až bylo normální, takže nevěděli dobré od zlého. Navíc se to týkalo většinou maličkostí, nikdo se tam nekoupal v krvi mladých panen.
Sandersonova šlechta je vyobrazena jako perverzní, chladnokrevní vrahové, kteří velice dobře znají váhu svých činů, ale je to prostě nezajímá a nechtějí si tím zkazit bál. Dokonce i Pan Vládce byl mnohem více sympatický, než oni.

Vzpomínám si, když jsem o tomto komiksu poprvé slyšel a přečetl jsem si na něj recenzi. Pak jsem se na to podíval sám. A nelíbilo se mi to vůbec.

Nejde tady ani o to, že jsem byl uražen tímto komiksem, který se snažil ztvárnit každého muslima jako chodící výbušninu (dokonce i zahraniční studenty). Tak trošku jsem sám islamofob, takže mě to tolik nevadí. Kritika Islámu je na místě,(zvlášt když jde o budoucnost naší vlasti) a neměli bychom se schovávat z obav toho, že budeme označeni za rasisty, nebo xenofoby, i když samozřejmě, všechno má své meze.

Nejde ani o to, že mi vadí,že tohle měl být původně komiks a Batmanovi, a potom co mu to DC Comics zatrhli, tak Frank byl tak líný, že nezměnil nic, akorát postavy přejmenoval, "Batman" na "The Fixer" a "Catwoman" na "Natalie Stack", a trošičku upravil kostým, aby se vyhnul soudním procesům. Jinak se ty postavy ničím neliší. Možná až na to, že náš hlavní hrdina "The Fixer", narozdíl od Batmana, je naprosto nadržený a pomatený šílenec, se sadistickými sklony.

A popravdě, nejde ani o to, že kresba tohoto komiksu, je totální chujovina. Vypadá jako parodie Millerova stylu, ze Sin City, kterou nakreslilo nějaké hyperaktivní dítě.

Prokristapána, vždyt i titulní strana vapadá jako kresba pacienta z Bohnic!

"The Fixer", kterému chybí nos a jeho oči vypadají jako po adrenalinovém tripu, uděřuje teoristu, který drží nůž neskutečných proporcí, a kterému vyražené zuby vzdorují zemské gravitaci a letí ve vodorovné čáře pryč.
Líbily se mi asi jenom 2 strany.....hlavně, protože byly prázdné.

Tohle všechno stranou, kdyby tahle věc ale aspon byla poučná nebo zajímavá, nechal bych tohle všechno bejt. Ale není.
"Teror ve jménu víry", je absolutně zbytečné a nepodstatné dílo, které místo toho aby neznalé, poučilo o temných dějinách Islámu, o vzniku terorismu a kdo je za to zodpovědný, nám pouze chce sdělit jednu věc. Terorismus ve jménu Islámu je špatný a teroristé jsou vrazi.
Franku....já vím, že tě to překvapí, ale my jsme k tomuhle závěru, tak nějak, došli sami. Lidé to vědí. Hlavně ti co měli tu čest, být vyhozeni do povětří, nebo popraveni teroristy.
Podrženo shrnuto, jestli chcete srozumitelnější, zajímavější, informativnější a mnohem krvavější knižku, pojednávajicí na téma Islám, přečtěte si Korán.