Gaudericus
komentáře u knih

Výrazně slabší než první díl. Poslouchal jsem audioverzi od OneHotBook a byť se vypravěči i zbytek týmu snažili, slabému příběhu a nezajímavým postavám novou krev do zkornatělých tepen nevlili.


Nevím, jestli jsem četl nějakou jinou verzi než předchozí hodnotitelé, ale to, co jsem měl v rukou, bylo prostě otřesné. Mám Conana rád a původní povídky od REH jsou skvělé, ale tato česká redakce z toho udělala naprosto nečitelný odpad. Koncentrace gramatických chyb, ať už v interpunkci, psaní přímé řeči, mě/mně atd. je neskutečná, spíš nechutná. Snad na každé straně něco je a pokud od knihy logicky očekáváte, že se takovýmto chybám vyhýbá - není to přece email kamarádovi, nebo zpráva na FB - budete neskutečně rozčarováni.

Tak, jako je Impérium vrací úder nejlepším dílem Star wars, tak jsou dvě věže nejlepší knihou z celého Pána prstenů. Nejen, že příběh přituhuje, ale samotné zakončení je asi to emocionálně nejsilnější, co jsem kdy četl v jakékoliv knize.


Distopická depresivní sci-fi světa kde televize dokonale vládne vymytým mozkům obyvatel pro mě byla mnohem strašidelnější než jakýkoliv horor. Kniha dokonale vykresluje beznaděj muže, který se snaží zachránit svoji rodinu a proto se propůjčí televizní show, ze které ještě nikdo nevyvázl živý. Zapomeňte na film s Arnoldem. Toto je stokrát opravdovější i lepší. Pro mě jedna z top 3 kingovek. Možná proto, že to není kingovka ale bachmanovka :-).


Kniha určená více méně pro výzkumníky, ne pro laiky či rodiče doufající v rady, jak jednat s dětmi v souvislosti s hrami. I jako vědecká práce na mě však působila jako nafouknutá a nijak povedená diplomka. Zvlášť když závěry nejrůznějších výzkumů, které prezentuje, nedávají jednoznačné odpovědi (za což samozřejmě autor nemůže).


Tak nějak jsem podle reakcí čekal víc a hlavně zpočátku jsem si říkal: "Jde to, ale žádnej zázrak." Potom jsem přišel knize na chuť, ale určitě jsem četl spoustu lepších fantasy.


Podle anotace i toho, co jsem si vyhledal na internetu, jsem očekával víc. Na druhou stranu je to pořád poměrně čtivá kniha s velkým množstvím zajímavých informací a spoustou otázek o budoucnosti sociálních věd.


Za mne velmi dobrá kniha, spíše zamyšlení na necelých sto stran, stručně popisující současný stav českého i globálního vzdělávání pod tlakem dobových změn vyžadujících změnu i nostalgie po starých dobrých časech. Spíše nabízí shrnující pohled než hloubkovou analýzu, ale pro utvoření celkového obrazu i jako odrazový můstek pro další "vzdělávání o vzdělávání" funguje.


Jako kluk jsem tuto knihu miloval, jako dospělému se mi stále líbí, ale už to není na pět hvězd.
Díky HTO za zajímavý a pro mě objevný komentář. Dokonce mě ponoukl, ať se podívám na jméno překladatele a docela jsem zíral, že je jím Michael Žantovský.


Vynikající kniha, ale poněkud plytká. Střídají se skvělé pasáže s těmi slabšími a bohužel především závěr (myslím knihy, ne jako závěrečný díl) je docela slabý a nenabízí katarzi, kterou by si Steubenovy knihy zasloužily.
Grafická úprava je super, včetně kreseb, nákresů průběhů bitev, map i kreseb zbraní a předmětů denní potřeby.
Jen doporučuji vydržet nutkání k zjišťování si, jak to bylo ve skutečnosti (u mě bylo časté a silné). Kazí to zážitek a občas budete zklamaní, jak moc si Steuben (já vím, je to pseudonym) upravoval historická fakta. Na druhou stranu se mi párkrát stalo, že jsem s otevřenou pusou zjistil, že to co mi připadalo velmi nepravděpodobné se opravdu odehrálo tak, jak je to v knize popsáno.

Naprosto nechápu, na základě čeho někdo knihu pohřbil 0 procenty a je mi docela líto, že zde svoji volbu nezdůvodnil. Přiznávám, že ani já jsem z ní nebyl dvakrát nadšený, ale přečetl jsem veškerých více než 800 stran a za ztracený čas to rozhodně nepovažuji. Dokážu si také představit spoustu čtenářek (čtenářů již méně), které kniha potěší.


Nevím, jestli je to tím, že jsem žádný soutěžní sborník již několik let nečetl, ale tento se podle mě velmi povedl. Obsahuje výborné, nebo dobré texty, snad žádný opravdu slabý (záleží samozřejmě na vkusu čtenářů).


Na tento díl jsem se těšil od prvního setkání s Nakamurou Kojim, a několik let jsem čekal. Patrně největší pochvala, jakou mohu knize dát je to, že mě epické zakončení sváru dvou mistrů meče ani v nejmenším nezklamalo.


Díl ve kterém se slabší momenty střídají s výbornými - Kaiso o pěstitelích mořských řad - nebo dokonce úžasnými jako je Nudlička, tragický příběh malomyslného obra. Ze všech Usagiho dobrodružství ve mě Nudlička patrně zanechal nejhlubší dojem a právě tam jsem si uvědomil, čím je Usagi Yojimbo tak výjimečnou sérií.
