gemi komentáře u knih

King chtěl tuto knihu napsat už v roce 1976, ale když si po čtrnácti dnech psaní uvědomil, o jak obtížnou látku se jedná, tak dle svých vlastních slov "stáhl ocas jako spráskaný pes" a nechal toho. No a dobře udělal, protože doba se za těch třiatřicet let posunula, přišly nové technologie, ale - a to zejména - King nám mezitím krásně vyzrál.

Pokud jsem některým jeho románům vyčítal jistou dramaturgickou nevyrovnanost (Prokletí Salemu, Svědectví), v tomto případě musím s potěšením konstatovat, že Pod kupolí je báječně vyvážené dílo, které se rozjíždí sice postupně, nicméně od začátku až do samotného konce nabírá na obrátkách a nemá hluchá místa. Nevím, zda je to schopnou Kingovou redaktorkou nebo tím, že nám mistr prostě zraje jako víno, ale je to skvělé.

Český překlad si pochvalu ale nezaslouží. Linda Bartošková opět nezklamala. Nerozumím například tomu, proč používá výraz "pacemaker" místo krásně nečeského, zato všem dobře známého výrazu "kardiostimulátor". Hergot, v této zemi je hromada schopných překladatelů. To si nemůže Beta-Dobrovský dovolit najmout někoho normálního?

Rozsahem si nic nezadá s TO ani se Svědectvím, nicméně co do kvality zůstává za oběma z nich (i když, v případě Svědectví je to o prsa čínské běžkyně). Pod kupolí však určitě patří do TOP 5 Kingovy tvorby.

5 31.07.2016

Nejsem kdovíjakým milovníkem post-apo ptákovin, proto jsem měl z tohoto díla trošku obavy. King se ale naštěstí většinu doby soustředí na to, co umí a co máme na jeho tvorbě nejraději - atmosféru.

Svědectví je další výtečný kousek z mistrovy rané tvorby. Ještěže se nakonec stal slavným a mohl vydat román v původním rozsahu 1050 stran (nejdříve vydal zkrácenou, 600stránkovou verzi).

Čeká vás tedy jízda co do rozsahu srovnatelná s To. Záměrně říkám co do rozsahu, protože jinak zůstává král neporažen. Svědectví začne na rozdíl od To pěkně zprudka hned od začátku, ovšem zatímco gradace příběhu v To jde od pozvolného začátku do strhujícího konce lineárně nahoru, tady si projdeme sinusovkou.

Spousta kritiků tvrdí, že první půlka knížky je špičková a druhá slabá. Tak jednoduché to ale není a není to ani spravedlivé vůči knize, protože toto hodnocení by mohlo dost čtenářů odradit. Knížku bych rozdělil do čtyř částí. První dvě čtvrtiny jsou vynikající, strhují, nebudete chtít přestat číst. Třetí čtvrtina je, pravda, slabší a ve čtvrté román nabere druhý dech a šine si to solidním tempem do finále. Těch tři sta stránek je, halt, nutno přežít, ale i ony mají svůj smysl, dávají příběhu hloubku a ať už je kritizuji jakkoli, oproti románu Lisey a její (nudný) příběh jsou strhujícím dramatem.

Jak jsem zmínil, jedná se o jeden z Kingových prvních románů, takže tady nenajdete mnoho odkazů na jiná díla (jako např. v Pavučině snů), ale mihne se tady pár tradičních míst, jako je Castle Rock a obligátní Maine. Vzhledem k rozsahu je to ideální četba na dlouhé zimní večery (hlavně v chřipkové sezóně) nebo na letní dovolenou na chalupě. Na zahraniční dovolenou si raději vezměte něco jiného, protože touto bichlí si vyčerpáte tak polovinu limitu váhy zavazadel do letadla, a stejně ji během dovolené nestačíte přečíst. :-)

Po tomto příběhu pro vás v každém případě chřipka získá nový rozměr a jakmile uslyšíte někoho zakašlat, zježí se vám chlupy na zátylku a budete chtít utéct...

5 07.07.2016

Hned ze startu je potřeba vyvrátit velkohubé prohlášení na zadním přebalu knihy "NEJDĚSIVĚJŠÍ KINGOVA KNIHA, JAKÁ KDY BYLA NAPSÁNA." Definici "děsivá" splňuje zhruba na posledních 30 stranách. Pokud chcete něco opravdu děsivého, pusťte se do Osvícení.

Řbitovu zviřátek ovšem nelze upřít schopnost udržet pozornost a dobrou gradaci příběhu, který ke konci chytí pořádný lauf a už vám nedovolí se odtrhnout. Postavy se občas chovají divně (nenapadá mě jiný výraz), ale ve chvíli, kdy už si říkáte, že jsou to takoví pitomci, že by si zasloužili umřít nějakou obzvláště vypečenou woodoo-smrtí, nějakým způsobem se jejich chování (trošku) vysvětlí a vaše racio se zase na pár stran uklidní.

Řbitov zviřátek rozhodně představuje typického zástupce kingovských hororových příběhů, ovšem v porovnání s jeho ostatní produkcí se jedná jen o lehký nadprůměr.

Závěrem ocituji jednu repliku, která mě rozchechtala (ano, i horor může být zábavný): "Ať se propadnu, jestli tohle není druhý hřbitov, na kterém jsem sebou dneska seknul... A válet se na dvou hřbitovech je za jeden den trochu moc."

5 10.06.2016

Lisey a její (nudný) příběh...
Hmm, příběh Lisey vlastně není nudný, je jenom značně nedramaticky naservírovaný a nebýt lehkého sci-fi nádechu, byl by také zcela banální. Už samotný název ve mně budil představu spíše růžové knihovny než hutné kingovky, a mé obavy se bohužel naplnily. V první třetině knihy je nuda tak strašná, že se přes ni prokoušou jenom ortodoxní fandové. Kingem nepolíbení knihu hodí do kanálu a po jiné už nesáhnou. Kdyby se ořezaly nekonečné melancholické flashbacky, prázdné plky obstarožních sester a dalších několik stovek stran obsahové vaty, zbylo by akční jádro (s již avizovanou banální zápletku, okořeněnou troškou sci-fi), které by vydalo na hubenou povídku. Takovou odpolední jednohubku. Nemohu uvěřit tomu, že po peckách typu Osvícení či To mohl autor vyplodit tak děsivě nedramatický škvár. Pokud totiž ještě ve 3/4 knihy uvažujete nad tím, jestli ji vůbec dočíst, nebo raději zahodit, musí být cosi shnilého ve státě dánském.

5 31.05.2016

Je to pojato rozhodně originálně - formou reportáže, kdy se vrství výpovědi různých lidí z různých částí světa. Výpovědi postupně skládají dokupy obrázek světové apokalypsy. Fajn je na tom to, že každá výpověď je psaná trošku jiným stylem, což má simulovat charakter zpovídaného. Někdy je to hodně hovorové, jindy formální, jindy infantilní... Fajn je na tom to, že si člověk nemusí pamatovat hromady postav a komplikované vztahové řetězce, navíc díky krátkým kapitolám (rozhovorům) se kniha hodí třeba do MHD, případně pro člověka, který potřebuje číst něco před spaním.

Prostě samá pozitiva a sociální jistoty. Tak proč to nízké hodnocení? Protože mě to nebavilo. Přečetl jsem třetinu knížky a bylo to čím dál tím stejné, takže se mi prostě nechtělo pokračovat. Vidina dalších desítek rozhovorů mě už nelákala. Raději se podívám na film s Břeťou Pittem.

4 16.09.2022

Tuctová detektivka. První dvě slova, která mě po dočtení napadla. Má spád, čte se dobře, ale to je všechno. Žádné "šokující závěry", nic takového se nekoná. Vraha jsem znal ve 3/4 knihy, a to rozhodně nejsem žádný Herlock Sholmes!

Kniha je zajímavá z jiného pohledu (pozor, možný bojler!) - je to naprosté panoptikum. Jednou z nejnormálnějších postav je deliriózní alkoholička, která si nepamatuje polovinu života a netuší co se sebou. Postavy, které se zdají být idylické, jsou ve skutečnosti štětky, psychopati, popřípadě psychopatické štětky.

Klasická detektivka, tedy neklasický materiál v podání Stephena Kinga. Zpočtáku překvapivý a strhující, záhy se ale dostane do polohy klasické detektivky, která už ničím nepřekvapí.

4 16.05.2020

Výborný námět a zpočátku strhující děj, který se postupně mění v soap operu, aby v závěru opět vygradoval.

4 16.05.2020

Další mistrův "román", který jsem přečetl za dvě odpoledne, protože čtu pomalu. Je to opět deník, tentokrát zcela ovlivněný autorovou prasklou aortou a tím, co to všechno způsobilo (ztráta krátkodobé paměti i chuti do života, deprese apod.). Viewegh se tentokrát téměř plně soustředí na své vnitřní pochody a okolí, tedy zážitky s přáteli a popisy různých eskapád a avantýr (kterých není fyzicky ani psychicky schopen) tvoří jen vzdálenou a nepodstatnou kulisu. Sice je to jak sám autor tvrdí "ufňukané a bolestínské", ale na druhou stranu autentické.

4 16.05.2020

V první třetině zývačka - předzvěst další tuctové detektivky. Před polovinou se to ale zlomí a začne jízda, která sice není plná "šokujících překvapení", protože člověk většinu z toho dokáže vcelku bez námahy vyvodit sám, ale to neznamená, že to není jízda zábavná, při které má člověk nutkání číst dál a dál. Paráda, a to říkám jako člověk, který není žádným fandou detektivek.

4 29.12.2019

Druhý díl třídílné série o bývalém detektivu Hodgesovi. A o hodně lepší než ten první, na který navazuje jen velmi nenásilně a vše je dobře zasazeno do kontextu, takže může docela dobře fungovat i samostatně, ovšem v okrajové lince tady pokračuje příběh magora Bradyho z prvního dílu a byla by škoda o ni přijít. Navíc když kniha končí tak, že je zřejmé, že se linka s magorem potáhne i do třetího dílu, kde nejspíš opět vystoupí do popředí. Čtenář se s trojicí Hodges - Jerome - Holly pořádně potká až skoro v půlce knihy. Příběh je místy vyloženě strhující.

4 08.09.2019

Výborný námět a zpočátku strhující děj, který se postupně mění v soap operu, aby v závěru opět vygradoval.

4 08.09.2019

Almanach dobových fórů a vtípků, které přeneseně vykreslují atmosféru doby. Čtivo vhodné na cesty MHD či do vlaku, protože obsahuje krátké statě a nehrozí, že čtenář "ztratí nit". Nerozumím některým komentářům o tom, že jsou vtípky příliš vulgární. Takoví prostě jsme - děláme sprosté vtipy a nevidím jediný důvod, proč by tento fakt měli autoři publikace cenzurovat.

4 08.04.2018

Suverénně nejnudnější a nejhůře napsaná Kingovka, kterou jsem kdy četl (a četl jsem jich desítky).

Je napsaná zvláštním způsobem, ze kterého je patrné, že autorovi šlo mnohem více o formu (demonstraci lexika) než o příběh samotný. Dlouhá, kostrbatá souvětí jsou přecpaná příslovci a kvazi-básnickými obraty, které velmi ruší a kniha se výsledku strašně špatně čte. Podotýkám, že jsem četl knihu, kterou King po roce 2000 zrevidoval a proškrtal o stovky dalších zcela zbytečných adjektiv a příslovců. Bohužel neškrtal dost razantně. (Navíc jsem to četl v angličtině, což bylo peklo, protože polovině těch obskurních výrazů by nerozuměl ani rodilý mluvčí.) Dočetl jsem to s odporem, a pouze proto, že si přečíst celou Temnou věž a bez úvodního dílu by to jaksi nebylo ono.

Jen doufám, že recenze nelžou a další díly jsou jiné a mnohem lepší.

Jen na okraj - King se pozoruhodně, až úchylně často zaobírá pistolníkovým rozkrokem a sexem. Holt, psal to dvacetiletý juhan a je vidět, na co při tom myslel...

4 03.08.2017

Úvodní část knihy je velmi zajímavá a uvedené myšlenky za skoro sto let nezestárly ani o minutu, což beru jako další důkaz, že čas je relativní. :-)

4 13.04.2017

Kingovy povídky většinou nemusím a zařekl jsem se, že žádnou jeho sbírku krátkých povídek už číst nebudu. Ty dvě, co mám za sebou, mi stačily. V tomto případě jde ale jen o dvě povídky (u Kinga platí, že delší = lepší), které by samy o sobě stačily na tenčí novelu (takový Wievegh by se to nebál nazvat románem - kdyby to ovšem napsal on sám).

První povídka je naprosto bravurní. Pojednává o třináctiletém chlapci, který se třicet let po válce dostane do křížku s bývalým esesákem. King rozjíždí mistrnou zápletku, kdy se oba aktéři drží v šachu. Jeden ví něco na toho druhého, takže se nemohou vzájemně udat a už vůbec si nemohou věřit. Tato povídka zaslouží 70 %.

Druhý kousek nás zavede do Maine a počteme si o známých místech (Castle Rock) i známých lidech (Eso Merill - objevuje se také v Nezbytných věcech). Svým charakterem povídka trošku připomíná To. Bohužel trošku vyčpělé, uměle (a zbytečně) nastavované a rozředěné 1:10. Tato povídka si zaslouží 35 %.

Celkově "sbírku" hodnotím 50 %.

4 31.07.2016

Ve městě se objeví záhadný krámek s ještě záhadnějším prodavačem, který má pro každého něco, bez čeho prostě nemůže existovat. Pokud jste někdy snili o nějaké věci, tady je k mání. Ještě podivnější než tento fakt je ale samotný Leland Gaunt, majitel obchodu a prodavač. Od začátku vám bude jasné, že to není jen tak obyčejný prodavač, budete si lámat hlavu co je vlastně zač a bude vás to bavit. Stejně jako sledování řady komplotů, akcí a reakcí, které zamoří město. Myslíte si, že když někomu provedete nevinný žertík, tak se přece nemůže nic stát? Tak to se budete divit...
I přes tradičně divný kingovský konec se jedná o jeden z nejlepších románů autora.

4 31.05.2016

Není to ani tak o nástrojích AI (to ani nejde, denně jich vzniká i zaniká hromada), jako o přístupu k práci, o mindsetu. Je tam pár dobrých myšlenek. Tou klíčovou je změna paradigmatu práce. Pokud něco děláš opakovaně, měl by sis vždycky položit otázku, jestli to není možné zautomatizovat. Celý koncept nepráce je o tom, že neděláš rutinní činnosti, ale necháš za sebe pracovat technologie.

Jako, není to špatné, ale ideální cílovou skupinou této knihy je takový ten ultra-analogový člověk, který si tiskne maily. Tomu by to fakt mohlo změnit život. Pro člověka, který si s technologiemi tyká, to přináší spíš pocit uspokojení, že to nedělá až tak blbě. A ano, odnese si pár vychytávek. Ale že by mu to otočilo život naruby, to ne.

Jedna věc mě ale teda dostala. Klíčovou myšlenkou je odstranění pracnosti ze života. Kniha má přitom tak otrocký systém odkazů, jaký jsem snad ještě neviděl. Prakticky na každé stránce je u nějakého pojmu či nástroje číselný index (často i více). Legenda ale není na konci stránky, jak by člověk čekal, ale na konci knihy (sic!), takže musíš pokaždé listovat dozadu. A aby toho nebylo málo, čísluje se v každé kapitole od jedničky, takže když už někde vzadu najdeš legendu k desítce, tak je to pravděpodobně úplně jiná desítka... No po dvou otrocky vyhledaných indexech jsem je začal prostě ignorovat.

Dřímalka tím tu knížku, resp. její ústřední myšlenku, totálně zabil.

3 24.06.2024

Skvělý námět na povídku, jenže je roztahaný do stopáže útlejšího románu. To by až tak nevadilo, kdyby výplní mezi příběhovými spojnicemi nebyla čistokrevná, nepoživatelná vata, kdy se mistr zaobírá mnohastránkovým popisem něčeho, co člověka absolutně nezajímá. Tuhle třeba popisuje aktuální život v táboře cikánských světáků, jinde zase rozvíjí slepé dějové odbočky... Úplně stejný nešvar jako v Gerald's game.

4/5 knížky jsou ryzí nuda, skrz kterou jsem se prokousal jenom se sebezapřením (a drobným přeskakováním, kterým jsem se o nic zásadního neochudil). Zajímavé to začne být až v poslední pětině, kdy vstoupí na scénu Ginelli. Pak to získá spád a čtivost.

No a závěr, ten je tak blbý, jak to umí jedině Mistr.

3 05.03.2024

První povídka (1922) je klasický horor, který se rozjíždí románově rozvláčným způsobem a ještě ve třech čtvrtinách se člověk drbe na zátylku a přemýšlí, že "to přece Mistr na zbylých stranách nemůže stihnout". A taky ne. Konec je sice tak strhující, jak je začátek utahaný, ale jako celek to působí velmi nevyváženě. Mistr prostě konce neumí. Hodnocení: 55 %.

Druhá povídka (Big driver) je ryzí thriller, tady žádné prvky hororu a sci-fi nejsou. Je to nicméně strhující čtení. Vytknul bych pouze způsob, jak se hlavní hrdinka vypořádala s protivníky. S ohledem na míru jejího utrpení to mohlo být nápaditější, tedy pro čtenáře uspokojivější. Hodnocení: 75 %.

Třetí povídka (Fair extension) začne velmi slibně, byť neoriginálně. Je to tisíckrát otřepaný příběh o podivném obchodníkovi, který kdesi na rohu nabídne podivnou službu, ale už ho tam nikdy znovu nenajdete. Sice neoriginální, ale velmi čtivé. Nejhorší ale je, že jakmile se příběh rozjede a čtenář čeká nějaké potměšilé vyústění, tak to skončí. Prostě jen tak. Mistrovi se s tím asi nechtělo moc párat, tak to utnul. Škoda. Hodnocení: 25 %.

Čtvrtá povídka (A good marriage) začíná jako fádní, červenoknihovní cajdák. Prvních pár stran jsem nevěřil vlastním očím, co to z Mistra vypadlo. Jenže pak se něco stane a nudný cajdák se změní ve strhující thriller, v jehož čtení prostě MUSÍTE pokračovat. A aby toho nebylo málo, povídka má dokonce sysluplný konec, což rozhodně není u Mistra samozřejmostí. Hodnocení: 80 %.

3 19.07.2022