GepardLady komentáře u knih

Ať žijou levné knihy! Dřív v nich končily nekvalitní a neprodejné knížky a dneska tam člověk sežene takové klenoty, jako je třeba Hříšná Messalina. Koupila jsem si ji spíš do počtu a obávala jsem se nějakého lascivně laděného čtení, ale když jsem zjistila, že kniha poprvé vyšla někdy r. 1934, říkala jsem si, že to snad nebude žádná "pornografie". A není. Je to napínavý historický a psychologický román, při kterém mi tuhla v žilách krev spíš u drsnějších scén s Caligulou, ale naštěstí autor se v detailech nevyžívá, takže mi ani ty dojem nezkazily.

5 24.01.2017

Lidé, kteří nikdy nečetli, uvádějí jako svoji nejoblíbenější knihu Babičku - jediný titul, který si pamatují ze školy. Lidé, kteří čtou, uvádějí jako svou nejoblíbenější knihu Saturnina. Tak jsem se, "díky" nemoci, k ní dostala i já. A musím dát všem těm kladným kritikám za pravdu. Jen mi přišlo, že je tam málo Saturnina a více tety Kateřiny, doktora Vlacha a slečny Barbory :-)

5 05.05.2013

Boboking už to níže shrnul ve velmi zdařilé recenzi, tak k téhle knížce jen dodám, že je to přesně ta, kterou bych i já volila jako knihu roku 2011 na Databázi knih. A jestli mě nepřejede parní válec nebo neporazí letadlo, tak to i udělám* :-)

*) Splněno ;-)

5 24.03.2011

Můj pohádkový favorit :-) V téhle knížce se spojuje všechno, co mám ráda - poetičnost a laskavost českých pohádek a Ladovy kouzelně jednoduché a nostalgii vyvolávající obrázky.
Co se týče nedávné aféry kolem údajně rasistických částí, nepovažovala bych to za nic zásadního. Nakonec se ukázalo, že se jednalo o kontroverzi předsedy sdružení Roma Realia Václava Mika, se kterou se ne všichni Romové ztotožnili (viz http://banga.blog.idnes.cz/c/133428/Pane-Miko-nehovorte-prosim-za-Romy-stydim-se.html).

Po tom humbuku, který kolem toho byl, jsem očekávala víc. Od literatury, kladoucí důraz na komerční úspěšnost, se ale víc než líbivý thrillerový příběh čekat nedá.

5 30.11.-0001

Osobně si myslím, že současná společnost potřebuje od toho svého hledání v materiálním světě a prohlubující se deprese z nenalézání popostrčit dál směrem k duchovní cestě. Spousta lidí je ale mylně udržována v přesvědčení, že duchovno = náboženství = příslušnost k nějaké církvi. A to je odrazuje. Pro ně je důležité najít oporu v tzv. nové vědě - vědě, která objevuje spojitosti mezi zákonitostmi světa a ducha, jež materialistická věda urputně popírá. Jsem proto ráda, že jsou tu tací, jako je Dispenza, kteří nám racionalistům nabízejí jiný pohled.
Moje druhá knížka od Dispenzy, první byla Probuďte své božství, kterou jsem dostala k Vánocům. Je hodně podobná, ale zároveň mi pomohla doplnit chybějící dílky do pomyslného puzzle, které jsem začala skládat s předešlou přečtenou knížkou. V té mi trochu chyběl "návod na meditaci", protože už tam bylo vedení pro různé meditace a já pořád tápala, jak s tím vlastně začít (jsem takový věčný začátečník, asi jako v učení se jazyků). Důležitá pro mě byla pasáž o příliš analytických typech a jejich ztížených podmínkách pro meditaci. To jsem přesně já. Nicméně to bylo inspirativní a motivující čtivo, tak, jak to Dispenza umí. Tak teď jen nenechat to vyprchat a pustit se do práce :-)

4 23.05.2021

Už takových 15 let si říkám, že bych si měla přečíst Bibli. Alespoň Nový zákon - přece jen je pro mě postava Ježíše zvláštním způsobem přitažlivá. Tahle kniha jako by mi spadla z nebe :-) Je to hodně rozsáhlý román, pro dnešního čtenáře konzumního typu (kterým jsem se nikdy necítila být , jenže k němu asi mám nakročeno) je to místy poněkud rozvleklé a příliš popisné. Já ale vítám tu pokoru, lásku a porozumění, s jakým to Roman Brandstaetter napsal (to z toho textu doslova čiší) a vítám i vysvětlení určitých historických souvislostí, jichž by se mi v Bibli nedostalo. Takže je možná dobře, že až se ke Knize knih dopracuji, budu díky Brandstaetterovu Ježíši z Nazareta (právě čtu i druhý díl) vědět, nebo alespoň tušit to, co by mi jinak bylo záhadou.

4 13.04.2020

Jak píše Faila, vypovědět příběh nelze. Kdo chce hltat napínavé příběhy, pro toho to nebude. Ale kdo se chce zastavit, uklidnit po rušném dni, odreagovat se a zamyslet se nad smyslem života, ne jen konzumovat knihu, tomu se to bude líbit. Líbí se mi lidskost hlavních postav a jejich nevšední pohled na svět, jejich vztahy... Kdybychom takhle uctiví a kreativní vůči ostatním byli všichni, hned by na světě bylo líp. Jinak mě ale trochu zklamal konec - ten "kriminalistický" náznak se mi tam vůbec nehodil. A jak někdo píše, že mu v knížce chybí typický autorův humor - pro mě je to první Fulghumova knížka, takže se o to víc těším, až se začtu do některé z dalších :-)

4 12.11.2017

Není to horší než první a druhý díl, ale už to nefunguje. Je to jako s dobrým jídlem - když si přidáte a začnete se přejídat, tak už si nepochutnáte.

4 03.04.2017

Když jsem si tu přečetla anotaci, říkala jsem si, že to může být zajímavá knížka, ale nebyla jsem si jistá, jestli mě hlavní hrdina může něčím oslovit. Už po přečtení prvních stránek mi bylo jasné, že anotace z Hynka Tase dělá většího "studeného čumáka" než sám Václav IV. Hrdina si mě získal, a i když jsem si původně říkala, že zkusím aspoň první díl a na další dojít nemusí, teď po přečtení se nemůžu dočkat, až se začtu do dalšího.

Moc se mi líbily pasáže, které zachycovaly Hynka se zvířaty, když s nimi promlouval apod. Hlavně jeho cestu s Flaviem a Hnědkou přes Alpy jsem s ním tak příjemně čtenářsky prožila.

Co se mi na podání Františka Niedla velmi líbí, je jazyk, který je úměrný historickému románu. Nemám ráda moderní vyjadřování soudobých historických románů, kde se to hemží slovy jako "profesionální, akce" apod., jako tomu bylo u Hořící lilie O. Dvořáka, kterou jsem četla před knížkou Čtvrtý králův pes. Možná jsem konzerva, ale když historická literatura, tak ne jazykem byznysmena počátku 21. století. František Niedl má v tomto ohledu jako autor cit.

Co bych vytkla, je opakování určitých událostí Hlavním hrdinou. Čtenář je s ním prožije a zná detaily, ale když se pak Hynek Tas setká s králem nebo někým z vlastních řad, líčí jeho ústy autor všechno znovu, ačkoliv by stačilo, kdyby napsal třeba: "Hynek králi vše vypověděl..."

Celkový dojem z knihy je ale skvělý :-)

4 11.03.2016

Bohužel, zapomenutý král byl tak trochu zapomenut i v této knize. Nevím, jestli je to způsobeno nedostatkem historických faktů o Václavu I., nebo spíš tím, že kniha se snaží postihnout příliš mnoho příběhů velké spousty postav. Vzhledem k tomu, že od paní Vaňkové jsem četla řadu knih a vím, že její schopnost fabulace je skvělá, nemyslím si, že by ji nedostatek faktů o tomto králi mohl nějak limitovat. Takže pravdou je asi spíš to druhé. Zkratkovité líčení příběhů jednotlivých postav by tomu nasvědčovalo. Jako by autorka toho chtěla vypovědět mnohem víc, ale byla omezena prostorem. Jde pravděpodobně o jedno z jejích nejrozsáhlejších děl, ale v podstatě vypovídá hrozně málo - ne o událostech té doby, ale o životech hrdinů. Do těch nahlédneme spíš jen skrze krátké epizody a když někdo z nich třeba zemře, dozvíme se to pak jen jakoby mimochodem z vyprávění o někom jiném. Výsledkem toho všeho je, že čtenář odkládá knížku s rozporuplným pocitem - nebylo to špatné, ale nezanechalo to ani žádný hlubší dojem. A to je malá odměna pro někoho, kdo se prokousal tuhou kaší první třetiny knihy, která tak nepřehledně rozebírá jen příbuzenské vztahy tehdejších představitelů moci (jeho sestra byla manželkou tamtoho a zároveň matkou té, co se provdala za tamtoho a porodila mu syna, pozdějšího manžela tamté, jež…).

4 29.12.2015

Čekala jsem svéráznou babičku a spoustu humorných situací. Místo toho jsem se seznámila jen s nenápadnou dámou, kterou si všichni Angličané doslova zamilují - z jaksi těžko pochopitelných důvodů, protože o "babiččině kouzlu osobnosti" se sice hojně mluví, ale autorkou vystiženo zrovna není. A humorné situace? Zrovna si žádnou nevybavím...
S tímhle laskavým vyprávěním jsem sice strávila pár hezkých večerů, ale rozhodně jsem od knížky čekala daleko víc, podle toho, jak mi byla prezentována. Je vidět, že autorka dílo psala z lásky k babičce, ne z potřeby vylíčit nějaké nevšední zážitky.

4 05.03.2015

Když horor, tak klasiku. Gotický román s touto tematikou je oproti současné hororové literatuře opravdu dobrou volbou. Děj je zasazen do atraktivního prostředí i doby. Takhle nějak jsem si Draculův příběh vždycky představovala a jsem ráda, že mě tato kniha nezklamala.

4 18.05.2013

Málokterá kniha mě takhle pohltí. Slova anotace nelžou: "Podmanivý dobrodružný příběh nás vtáhne..." Opravdu jde o velmi podmanivý příběh, který čtenáře přenese do úplně jiného světa, odkud se mu nechce zpět do reality. Navíc od začátku do konce se neustále něco děje, takže není čas se nudit nebo bloudit myšlenkami jinde. Alespoň u mě tomu tak bylo. Moc mě těší, že z pera českého autora vyšla takováto "světová" kniha - a opravdu bych jí přála, aby se světovou stala. Já mohu udělat jen to, že ji nominuji na knihu roku 2011 na Databázi knih :-)

4 07.01.2012

Dá-li se soudit podle pohádek, pak je to velmi svébytná kultura. Každopádně, dětem bych to nečetla :-) Nejde jen o častý výskyt krve, ženského poprsí, ale mnohdy i o složitost líčení, alegorie, ale i hledání štěstí ve smrti jako úniku z nedobrého světa atp. Myslím, že by to něco dalo jen velmi nadprůměrně inteligentnímu dítěti.
Byly kapitoly, které se mi vůbec nelíbily , ale byly i krásné pohádky, které svým živým líčením vysloveně unášely do jiného světa (např. Pohádkový drak). Ale mám z toho tak rozporuplné pocity, že knížku raděj hodnotit nebudu.
P. S. Není nad naše české pohádky :-)

Docela milé a veselé čtení pro děti. V předvánočním čase může zkrátit čekání na Ježíška a ještě pobavit :-)

4 27.12.2010

Úžasná je audioverze téhle knížky. Pohádky četli V. Brodský a P. Nárožný a je to radost poslouchat. To pravé k navození vánoční atmosféry :-)

4 10.11.2010

Ty nejcennější a nejkrásnější poklady zůstávají skryté, protože nekřičí do světa o své výjimečnosti a neprodávají samy sebe v pozlátku lživé propagace. Proto je najdou jen ti, kteří je najít mají a kteří je ocení. Tato publikace, stejně jako její předchůdkyně, a samozřejmě i sám autor jsou toho dokladem. Jiří Svoboda je nadaný umělec, vypravěč a moudrý člověk, což z jeho děl činí jedinečné kousky v (nejen) knižní klenotnici. Když vidím jeho fotografie, mám pocit, že jsem na těch překrásných místech s ním, a když čtu jeho slova, jako by mi mluvil ze srdce. A tak se zase vracím do dětství, kdy jsem prožívala každý obrázek v knížkách nebo fascinovaně hleděla do dálek na horami lemovaný obzor. Děkuji za to, že mi bylo dáno tenhle poklad nalézt!

3 11.12.2022

Vymazlená kniha k pomazlení. :-) Stejně jako Tajemství Českého středohoří mě zprvu zaujala hlavně na omak. U takhle velké knihy je měkčená tvrdá vazba opravdu skvělým krokem. Ale je to jen jedna stránka originality, protože tahle knižní série o Českém středohoří (potažmo i další tituly autora) jsou prostě úžasné!

3 19.06.2022

Kolik je knih, v nichž osvícený člověk vysvětluje, co je to osvícení, jak k němu člověk může dojít (nebo alespoň vyšplhat na žebříku úrovní vědomí výš) a jak se změní vnímání sebe sama, druhých lidí, bytostí, prostředí, života, existence, Božství? Pro mě je dílo D. R. Hawkinse zatím jediné takové a tahle kniha je unikátní v tom, že opravdu zprostředkovává vše o osvícení od osvíceného. Přitom je psána s takovou pokorou a láskou (vlastně by taková nebyla, kdyby autor nebyl osvícený). TOHLE JE učebnice pro ty, kdo chtějí na své duchovní cestě pokročit! Člověk si díky ní navíc uvědomí, kolik falešných duchovních učitelů a guruů ho může zavést na scestí a jak nebezpečné jejich rádoby učení může být.

3 30.05.2021