Geret komentáře u knih
Asi už mě autorův styl vyčerpal. Zatímco první díl jsem doslova zhltnul, při čtení třetího už se mi začaly zajídat stále se opakující slovní obraty, postelové scény a děj připomínající hraní RPG s tunou repetetivních úkolů.
Před posledním dílem série si budu muset dát asi pořádnou pauzu.
Na můj vkus příliš mnoho patosu a příliš málo popisu válečných událostí. Čekal jsem stránky se střízlivým popisem operací Easy company pohledem jejího velitele. Místo toho jsem četl hlavně o tom, jak byl Winters hrdý paragán, jak byl hrdý na své muže, jak byli jeho muži skvělí vojáci, a to furt dokola pomalu několikrát na každé stránce
Přišlo mi, že autor rozjel spoustu linek, které se mu už něchtělo domýšlet a na konci to prostě nějak uzavřel
Četl jsem to asi před pšti lety pamatuju si, že mě to docela dostalo. Ale asi to budu muset dát ještě jednou, z dnešní perspektivy si nejsem jistý objektivitou díla
Musím se přiznat, že až v tomto díle mě naplno zasáhl fakt, že celá sága vůbec nemusí dopadnout tak, jak by se mohlo zdát během dílu prvního a že autor spíše než román s klasickou zápletkou píše kroniku fantasy světa, pohledem jeho obyvatel.
Na jednu stranu mě pak těší to, že takřka nikdy neodhadnu, kdo zemře v tom či onom souboji, na druhou stranu mi dějové zvraty přijdou místy už trošku překombinované a někdy až příliš přitažené za vlasy.
Při čtení epilogu to došlo tak daleko, že jsem si vzpomněl na to jediné, co jsem si pamatoval ze seriálu Dallas, ve kterém dějovou slepou uličku vyřešili tím, že prostě řekli, že to celé byl jen Bobbyho sen:)
Nemůžu si pomoct, ale když se mi knížka rozležela v hlavě, došlo mi, že už to prostě není ono. Čte se to pořád dobře, má to obrovský spád a člověk knihu zhltne jedním dechem, ale chybí mi tu kvanta černého humoru, kterými oplývaly předchozí knížky, takže jsem se jednoduše řečeno tolik nebavil a knžku musím zařadit někam lehce nad průměr, tak 65%
Na první pohled by se mohlo zdát, že půjde o srandy kopec, opak je ale pravdou. Jistě, kniha obsahuje spoustu vtipných momentů a některé eseje jsou psány v lehčím duchu, v zásadě se ale jedná o celkem vážné dílo, kde povětšinou rodina Simpsonových respektive celý Springfield hraje roli ukázkových příkladů pro různé teorie zde rozepsané.
Tím, že má takřka 1000 stránek je dáno snad to, že má pomalejší rozjezd, ale nakonec vás skutečně chytne a nepustí