Ghandimaster komentáře u knih

Zajímavá kombinace komunistické historie Číny, sci-fi, filozofie a syrové vědy. Měl jsem pocit, že se něco začíná dít až kolem strany 300. Sloh je jednoduchý a stručný ale často překvapivě nápaditý. Působila na mě nevyváženě. Závěr zbytečně vědecky neuchopitelný. Téma zajímavé ale to zpracování na mě příliš rozvláčné. Přečtení dalších dílů zatím odložím..

2 15.12.2017

Musím se přiznat, že mě to až tolik nebavilo. Příliš mnoho rozhovorů, které byly tradičně "japonsky" těžko uvěřitelné a ve kterých Murakami příliš neexceluje. Děj smutný a depresivní. Stojí určitě za přečtení a kniha by byla o něco lepší, kdybych netrpěl přehnaným očekáváním.

3 13.06.2017

Autorův styl psaní je brilantní. Číší z něho velmi silná sociální inteligence, kterou neustále dokazuje společenskými postřehy, kterých si spousta lidí nevšimne ani když jim je omlátíte o hlavu. Syrový, cynický a velmi reálný způsob nahlížení na svět je mi velmi blízký. Nikomu nemaže med kolem huby a s dekadencí pozoruje společnost i sebe samého. Jsou knihy, které přečtete bez jediného úsměvu nebo úžasu ale tahle to není. Některé pasáže jsem si chtěl podtrhnout či někam přepsat, jak syrové a pravdivé byly.

9 12.06.2017

Téma mě zaujalo neboť můj vztah s otcem rozhodně není učebnicový. Divokou panenskou přírodu jsem nasával s chutí a líbila se mi i všudypřítomná syrovost situací. Autor se snaží popisovat realitu velmi věrně ale ocenil bych více detailů při řešení prekérních situací. Hlavní protagonisté mi přijdou velmi nezodpovědní, ne-li hloupí. Při jejich pochodech sněhem kamsi do hor, kde si až při stmívání uvědomí že se ztratili, jsem si klepal na čelo. Marnosti a deprese jsem si ale užil dosytosti. Druhá část knihy mě bavila o něco méně. Autor píše lehkým a čtivým stylem ale chybí mu hloubka a jiskra.

1 12.06.2017

Afterdark je podle mě slabší Murakamiho kousek hlavně proto, že kniha je plná dialogů, které považuji za Murakamiho slabou stránku. Možná tím, že je introvertní typ a moc toho v životě nenamluvil. Je mistrem popisu situací a pocitů. Umí se skvěle vrtat v samotě člověka a v každém jednotlivém lidském smyslu až za hranice reality. Umí zastavit čas. Když ale přijde na řadu dialog je to pro mě jako "evropského cynika" příliš strojené, nereálné, příliš formální a až trapné. Možná je to dáno Japonskou kulturou, kde lidé ještě silněji hrají společenské role dané postavením a výchovou. V knize bylo spoustu zajímavých pasáží ale zůstala mi po ní spíše plastová pachuť v ústech z umělohmotných a rigidních dialogů.

1 08.06.2017

Čtyři dohody jsou smysluplné a lidem snažícím se někam posunout své tápání v dnešním světě mamonu jsou určitě ku pomoci. Úplně nesouhlasím s kritikou místních zenových filozofů, kteří se v knize nedozví nic nového a jsou tak vyplašení z toho náboženského kolovrátku, že úplně zapomínají na obsah. Zajímalo by mě, kolik z těch co hodnotí knihu jako brak, žije alespoň z poloviny tak vyrovnaně jako onen idylický Tolték. Ano, forma je slabá, cílená na masu a omílá řečené trochu fanaticky pořád dokola. Snad i proto aby i ti nejprostší vstřebali tu podstatu. Pokud se ovšem pokusíte ono poselství žít, tak se váš život musí zaručeně měnit k lepšímu, a o to tady přece jde.

6 08.06.2017

Je to kniha temná, velmi záhadná a trochu i zvrácená. Jakým způsobem Murakami vnímá samotu a jak se v ní dokáže válet, jako v teplém bahně, je mi velmi blízké. Na hranici snu a reality. Jak můžeme poznat co je v životě reálné a co je jenom naše představa? Zatím můj nejlepší Murakami i přes úchylný název knihy. Pro introverty a lidi s bohatým vnitřním životem doporučuji.

1 07.06.2017