GingerXX komentáře u knih

Obvykle mívám pochybnosti k příběhům psaným z pohledu opačného pohlaví, než je genderová identita autora. Nejinak tomu bylo v případě Chirurga, byť Petra Dvořáková nejednou předvedla, že je Spisovatelka s velkým S. Tak ráda teď říkám, ó, jak jsem se mýlila! Kniha je napsaná pohledem muže, ale autorka do jeho mysli nevkládá své ženské představy. Je to zkrátka surový muž, se vší jeho mluvou, způsobem myšlení, věcným přístupem k životu... Tahle kniha je velká paráda! A co je na tom nejlepší? Že autorka nemá, narozdíl od ostatních autorů, žádný charakteristický rukopis. Co kniha, to unikát. Smekám před Vámi, paní Dvořáková.

Tak ruku nahoru, kdo v někom z hrdinů knihy poznal někoho ze svého okolí? A nemusíte mluvit zrovna nářečím a bydlet na vsi. Kniha o malosti českého člověka přesvědčeného o vlastní dokonalosti a o nedokonalosti ostatních je zajímavou sondou do české nátury. Líbilo se mi to moc!

Miluju Radky styl, miluju její smysl pro humor. Toho je tahle knížka plná. A taky je plná bolesti. V jednu chvíli se smějete, ve druhé pláčete a do noci přemítáte, že byste neměli zapomenout tátovi říct, jak moc ho máte rádi. Pro mě nejlepší dílo Radky.

7 07.06.2024

(SPOILER) Od jedné z nejprodávanějších českých autorek jsem čekala tedy víc, ale chápu, že samo o sobě jméno Jana Bernášková prodává.

Nemohu se zbavit dojmu, že autorka popisuje svůj životní příběh. Matka samoživitelka pozná scénáristu… a v knížce z něj udělá takového hňupa, až je mi líto skutečného Merknera.

Pak si někde ve dvou třetinách příběhu uvědomí, že nevložila žádnou pořádnou zápletku, a tak se na scéně zčistajasna objeví bejvalka, která má jakože zamíchat kartami, akorát že vůbec a já už Merknerovi chci volat Chocholouška.

Příběh je protkaný plytkými konverzacemi, lidé se v nich smějí věcem, který vtipný nejsou, dítě šišlá tak, že začnete taky, z mámy udělá naivní blbku, z nesebevědomých kamarádek, co naletí kdejakýmu volovi hrdinky a ze sebe Couru, takže logicky čekáte, kdy se z ní stane Coura, a pak je najednou konec, což je v textu zdůrazněno, to abyste na další prázdné stránce už nehledali něco, kvůli čemu stálo za to tuhle knížku číst, a Coura furt nikde.

5 07.06.2024

Nejlepší čtení za posledních x let. Moc dobře napsáno, žádná hluchá místa, děj má spád a do poslední chvíle jsem netušila, jak se to celé rozplete. Přečteno za tři dny.

1 29.03.2024

Na první pohled to vypadá jako kniha povídek, kterých je všude dost. Při pozornějším čtení narazíte i na nějaké chybky, které zřejmě unikly korektuře, byla-li nějaká. Já jsem na tohle pedant, tady ale mhouřím oko. Kniha plná zdánlivě obyčejných lovestory i zdánlivě milionkrát omletých vážných příběhů, ovšem zpracována do podoby sci-fi nebo psychologického drama. Každá jednotlivá povídka vás nutí k zamyšlení, jestli ten život, který žijete, není náhodou vlastně docela fajn.

Krásně napsaný příběh o těžkém životě ženy horníka.
Krásné napsaný příběh o životech bližních ženy horníka, jejichž kartami zamíchaly události dějin.
Kdykoli vidím bílé růže, vzpomenu si na hlavní hrdinku.

Takového Jakuba jsem měla doma taky. A taky s ním mám děti. O to víc jsem příběh hrdinky prožívala. Já mám ovšem výhodu, že nejsem svobodnou matkou v sedmdesátých letech. Příběh lidský, o zradě partnera, který byl tak trochu sobecký, tak trochu možná jen natvrdlý, každopádně nedostatečně emočně vyzrálý.

1 05.07.2023

Tahle kniha mě nenechala spát. Doslova. Byla první, kterou jsem přečetla po nastěhování se do domu. Už žádný dupot sousedů na chodbě, žádné třískání dveřmi, žádné hulákání na sebe. Jen vy a dům, ve kterém si za každý zvuk můžete sami. Děsila mě dokonce i moje vlastní kočka, když se ze spánku probrala, aby si olízala tlapky. Tak moc bych chtěla přijít na to, jestli opravdu existuje nějaký Igor a jeho příběh nebo je Karika takový génius.

10 05.07.2023

Mně se tohle teda líbilo na pět hvězd. Konečně žádný román o šťastných ženách, co se dobře vdaly a porodily děti, se kterými se teď nudí na mateřské a tvrdí, že rozhodně nééé dovolené. Příběh o lásce, která se nevyvinula, příběh o dívce, která se rozhodla a už to nikdy nezmění.

2 05.07.2023

Knihu jsem si půjčila na základě doporučení knižních influencerů a reklam v médiích. Měla to být naprostá vtipná bomba, bohužel já sama z ní až takový pocit nemám. Snad je to ale tím, že jsem už o dvacet let starší, než jsem byla v době, kdy jsem četla poslední knihu z kategorie červená knihovna. Příběh převídatelný pro každého, kdo někdy četl něco od Lenky Lanczové. Velmi ale doporučuju v rámci edukace, že už není normou být heterosexuální bílý člověk. V našich středoevropských luzích a hájích to víme, ale ze zkušeností s životem v USA vím, že oni takhle daleko ještě nejsou, a proto o tom potřebují (a mluví) daleko víc než my.

05.07.2023

Když se úspěšný a talentovaný novinář Etzler z lásky k ženě ocitne v Číně a ještě o tom napíše knihu, už to samo o sobě je známkou toho, že to není jen tak! A taky nebylo. Čína je pro mě země vzdálená asi jako Měsíc, vím, že je, ale vůbec mě to tam neláká. Z pohodlí České republiky si jen těžko dokážeme představit, co to znamená, když jako jedinec vůbec nikoho nezajímáte. Někdy ani vlastní rodinu. Přesto žijete dál. Jste zvyklí trpět. Někdy ale odmítnete mlčet. Knihu Tomáše Etzlera jsem si koupila jako jednu z "někdy si ji přečtu". Po dvou letech jsem se k ní konečně dostala a lituju, že jsem po ní nesáhla dřív. Hluboce se klaním před panem Etzlerem a před každým jednotlivým Číňanem, který je obětí nelidského systému, a přesto si zachoval to, co nám v naší kotlině často chybí: Optimismus a víru.

Nedokážu už ani spočítat, kolik (auto)biografických knih lidí přeživších holokaust jsem přečetla. V životní etapě, ve které jsem neměla na růžích ustláno, v dobách, kdy jsem usínala i budila se strachy o svou existenci, jsem si čtením takových příběhů připomínala, že moje problémy ve srovnání s hrdiny těchto knih zdaleka nejsou neřešitelné. Takové knihy mi pomáhaly vnést naději, že na světě není jen zlo, ale existuje i dobro a naděje. Takový příběh prožila také Millie. Kniha je psána strhujícím způsobem, který mi nedovolil odložit knihu z ruky. V této, konkrétně této, je ukryto daleko více moudrosti, než v knihách, které jsou dosud četla. Pokora, odvaha, víra v sebe samotnou, schopnost sebrat poslední zbytky sil a nejen přežít, ale i začít znovu žít, to je to, co Millie charakterizuje. Moudrá žena, která přežila dvě životní lásky, maminku, bratra a další příbuzné, v knize líčí svůj navzdory všemu zlu láskyplný život. Co k tomu stačilo? Nezanevřít a nezobecnit vinu jednotlivců na vinu kolektivní.

13.05.2020

Vydat deníky, které si Astrid vedla od prvního dne války, je určitě dobrý nápad. Z jejích záznamů se zájemci o válečné události dozví řadu detailů, podrobností a zajímavostí nejen ze zákulisí diplomatických jednání, ale i ze života v tehdejší Skandinávii. Zápisky jsou doplněné o novinové články, které si Astrid ukládala a na které v textech neustále odkazuje. Bohužel je ale nikdo nepřeložil, a tak nezbývá, než vytáhnout švédsko-český slovník. Samotné Astrid za tuto knihu dávám pět hvězd, za překlad jen tři. To podstatné tam totiž zůstává ve švédštině.

3 11.05.2020

Od dob, kdy jsem zaklapla poslední dívčí román a začala se orientovat na literaturu pro dospělé, jsem neměla v ruce knihu, která by mě pohltila tak, že bych kvůli ní odsunula děti, práci a domácnost na vedlejší kolej. Povedlo se to až Aleně Mornštajnové. Od prvních stran knihy jsem si vymýšlela příběhy, jak to asi celé je. Napadla mě celá řada verzí, ale ta, se kterou přišla autorka, by mi přišla jako přitažená za vlasy. V podání Aleny Mornštajnové ale není za vlasy přitažené vůbec nic a příběh je napsán tak citlivě, že vám to v jeden moment kdesi ve čtyřech pětinách knihy totálně sepne, vy zvednete obočí a řeknete si "jo tak takhle, tak proto Tiché roky".

16 25.08.2019

Přečteno za čtyři večery i při dětech a předvánočním shonu. Nešlo jinak, příběh mě tak vtáhl, že jsem se stala součástí expedice se všemi jejími nepříjemnostmi.

3 07.01.2019