girdi komentáře u knih
Perfektní záchodové čtení. V tom nejlepším slova smyslu, protože (jak všichni rodiče ví) chvilka klidu a soukromí s knihou (navíc vtipnou) je k nezaplacení. Nedoporučuji na jeden zátah, přeci jenom to má tolik kratších kapitol právě proto, abyste se báječného humoru nepřesytili a nechali si něco i na další "desetiminutovku". Na to, že je to už třetí fotrův počin dost dobrý, takže klobouček!
Tak to jsem nečekala. Teda tušila jsem, že to nebude celé sluníčkové, ale takovou sadu teda ne. Adéla píše svižně, zábavně a velmi originálně. Ačkoliv je pro mě její nelehký životní příběh těžko představitelný a do určité míry nepochopitelný, díky tomu, jak úžasně píše, jsem tam "byla s ní" a porozuměla, procítila. Bolelo to až na duši. Doba temna je za mě perfektní kniha, ve které se ale bohužel může najít mnoho (nejen) žen. A právě proto ji doporučuji, protože každý, kdo potřebuje, by měl najít "světlo na konci tunelu" (a bylo by fajn, kdyby to nebyla přední světla náklaďáku).
Už dlouho jsem neměla v ruce knihu, kde by mi hlavní hrdina ( i většina vedlejších postav) byl nesympatický a zároveň se mi kniha dobře četla. Děj má totiž spoustu zápletek a dobrý spád, takže jsem byla skutečně zvědavá, co se bude dít dál. Svět, který autorka vytvořila, je skoro pro všechny nehostinné místo a je zajímavé sledovat, jak tím, kdo trpí. Autorka opět dobře pracuje s psychologií různých postav, vykresluje pozadí jejich výchovy, prostředí a názory, ve kterých vyrostli, jež olivňují jejich smýšlení a činy. Rozhodně zdařilý prequel.
Nápaditý cestopis plný typického humoru Ladislava Zibury, který mi sedí stejně jako jeho zajímavé postřehy. Velmi oceňuji nejen krásné ilustrace, ale také doplňkové faktické informace. Ke stopování mě autor sice nenalákal, ale o jeho dobrodužstvích a poznávání nových lidí během cest si v budoucnu opět ráda přečtu.
Pohlazení. Milý romantický příběh pro dívky psaný velmi čtivě. Postavy jsou uvěřitelné a každý si snad najde svého oblíbence, navíc nechybí zajímavé zápletky a sem tam i humor. Neodolala jsem a zkoukla i film a světě div se i ten se moc povedl. A to až tak, že opačné pořadí nedoporučuji. No jsem zvědavá, co další díl.
Čapek byl génius a nejen pro autorství slova robot, celé toto drama je velmi nadčasové. Dílo vydané roku 1920 čtu v rámci výzvy jako více než stoletou knihu. Premiéru měla hra až v lednu 1921, takže má právě kulaté výročí. Je fascinující, jak je kniha stále aktuální, novátorská a buřičská. Kolik má v sobě zásadních otázek a dilemat. Ačkoliv na jazyku je století znát, obsahově se mu dá vytknout jen málo. Snad mě trochu nesedělo to sdílené poblouznění Helenou, ale zbytek je perfektní. Navíc nám Čapek ukazuje, že naděje umírá opravdu až poslední a vždy má smysl se jí držet.
Jednohubka plná inspirace a dobrých tipů. Ač je autor z reklamní branže, věřím, že si v ní každý najde něco zajímavého a neotřelého, co pomůže jeho kreativitě. Oceňuji rovněž grafické zpracovaní, které je svěží a zábavné a samozřejmě kreslené vtipy, které tomu dodávají nejen humor, ale i lehkost.
Syn si knihu zamiloval. Příběh je milý a poučný a ilustrace snové. Vážit si obyčejných věcí, které nám dělají radost je umění. Bylo by krásné, kdyby si toto moudro děti z četby odnesly.
Perfektní kniha s hravými ilustracemi, ve které děti můžou hledat vybrané postavičky. Děti si s ní užily spousty zábavy a rády se k ní vracejí.
Příběh i ilustrace učarovaly mně i dcerce. Kniha je překrásně zpracovaná a moc ráda se k ní vracím.
Kniha je moc hezká a děti baví, ale je to občas opravdu výzva identifikovat o jaké zvíře se jedná, když se děti zeptají. Mnohem raději to nechávám na nich ;-)
Závěrečná část knihy se mi moc líbila. Ale jinak mi přišlo, že tomu chyběla nějaká jiskra, zápletka, který by utkvěla. Historky z dětství sice často zahrály na správnou vzpomínkovou notu a autorka píše svižně a vtipně, což mě sedí, ale nějak mi přišlo, že jsme spolu s ní až moc často jen tak klouzali po povrchu.
Sborník je zajímavou kompilací příspěvků, v jehož středu stojí, jak název napovídá, česká novinářka. Díky badatelům a badatelkám nahlédneme nejen do historie, ale dozvíme se mnohé i o současné době. Jedna z autorek nám například přiblíží pořad Sama doma, jiná se podívá na zoubek problematice genderu v českém novinářském prostředí obecně. Netypickým výzkumným příspěvkem je pak text mapující zobrazování novinářek v českých filmech a seriálech. Kniha není ochuzena ani o texty z per současných nebo bývalých novinářek, což je velmi osvěžující, i když často nelehké čtení. Ke slovu se tedy dostanou mediální historici a historičky, analytici a analytičky, ale také právník, fotožurnalistka nebo zkušená novinářka. Mozaika sice není úplná (velice mi chyběl zejména pohled na reflexi profese z pohledu samotných redakčních novinářek), ale i přesto je bohatým zdrojem informací o českých novinářkách.
Prokousala jsem se tím, ale chvilkami to bolelo, což jsem fakt nečekala, že se může stát (jednička i dvojka jsou skvostné!). Pořád tam je spousta super akce a děje, který jsem přímo hltala. Ovšem parkát jsem knihu odložila a byla z toho tak nějak unavená, možná přesycená. Obávám se, že kdybych Rozetmění neslíbila půjčit dál, tak mě to čtení bude trvat opravdu dlouho. Příběh měl dobrou pointu, ten svět byl opravdu zajímavý, postavy dobře vykreslené, ale nějak mi přišlo, že se tentokrát autorovi občas trošku trhala nit.
Skvělá kniha. Měla jsem ji přečtenou za dva dny a kdyby to bylo na mně, byl by to rozhodně jen jeden! Autorce se podařilo přiblížit tolik zajímavých momentů, emocí a pocitů. Je to silný příběh. Prolínání minulosti a současnosti je perfektně načasované. Přiznávám, že hrdinčiny znalosti hub byly mimo mé chápání, ale bavilo mě to moc. Opravdu výborné čtení.
Dvojka je rozhodně stejně dobrá jako jednička. Tolik milých a vtipných příběhů, tolik skvělých postřehů a hlubokých myšlenek. Knihu posílám dál, protože tohle musí mít přečteno, co nejvíc lidí.
Když jsem se dozvěděla o filmovém zpracování, dostala jsem chuť si knihu znovu přečíst. A musím potvrdit, že je i při druhém čtení pořád stejně skvělá! Za mě vůbec úplně nejlepší, co Patrik Hartl napsal.
Já si tak krásně pobrečela. Prvních pár desítek stran jsem se bála, jestli to tentokrát nebude trošku zklamání. Ale ne! Backman je PAN autor. Ta kniha není dlouhá a přece jsou v ní celé a hluboké lidské osudy. A tolik emocí, prožitků, smutku i naděje. Nádherné to bylo. Dotklo se mě to hluboko pod kůží. Mé srdce to pohltilo. Neuvěřitelně silný příběh.
Je to fenomenální završení trilogie. Plné napětí, zvratů a nečekaných rozuzlení. Nechybí láska, pomsta ani smrt. Je tam všechno a všeho tak akorát. Kdo by čekal, že 714 stran přečtu ani ne za 3 dny. Prostě bomba. A ano, uznávám, že dvojku mám radši, ale i tak je to 5 hvězd jak vyšitých.
Nejlepší díl série! Protože prostě Rhysand a Feyre to je fakt pár snů. Jejich humor je správně kousavý, popichování jiskřivé a člověk čeká, co bude se zatajeným dechem. Myslím, že každý čtenář jim celou dobu fandí. Miluju tenhle díl, protože prostě miluju tyhle dva hrdiny (a i všechny ostatní). Doporučuji všem a už teď se těším, až se k téhle knize zase vrátím. Dávám tomu rok, maximálně dva :-D