Gnomo komentáře u knih

Je vidět, že to psali dva lidé. Troufl bych si i říct, jakou část kdo:-) Dát hlavy dohromady je někdy přínosem, ale tady cítím, že to není stopro sladěné. Děj působí zvláštně, rozbitě a bohužel i předvídatelně. Je úplně oproštěn o gradující napětí a zlomové body, které mám tak rád v podobném žánru (mám za to, že vyděsí, nebo překvapí víc správně načasovaná a formulovaná věta, než potoky krve v ní). Opakují se místa, kde něco buď chybí, nebo móóc přebývá. Nasazení některých postav do děje mi přišlo až směšné a v kontrastu s tím "údajná" brutálnost některých scén nemístná a úplně out. Chvílemi jsem měl pocit, že čtu surealisticky laděný text, který se hodí spíš do nějaké knihy Hermanse, než sem (musel jsem se smát). Pokud má někdo tendenci přimknout k nějaké románové postavě a snad jí i fandit, nebo ji nenávidět, tady se mu to nepodaří a z toho logicky vyplývá i fakt, že zde žádná scéna nemůže doopravdy vygradovat. Žádná "husí kůže" se nekoná a napětí by v dobrém "krimi-thrilleru" nemělo chybět. Abych jen nekritizoval a protože se mi knihu podařilo dočíst až do konce:-), úplně špatná zase není. Nápad a zápletka vcelku ujde. Pravda je i to, že se čte celkem svižně.

4 01.04.2020

V návaznosti na tuto knihu by nebylo od věci přečíst příběh Chrise Ryana Jediný unikl (The One That Got Away: My SAS Mission Behind Iraqi Lines) a The Real "Bravo Two Zero" od Michaela Ashera. Což by v případě druhého jmenovaného mohlo přispět k jinému pohledu na věc.

4 17.01.2018

Bernhardovi knihy se ti buď líbí, nebo nelíbí. Nic mezi asi není. Pak je buď čteš, nebo nečteš. Bernhardovi knihy určitě nejsou pro všechny, stejně jako knihy i jiných autorů. Jsou ovšem i knihy, které pro "všechny", nebo alespoň většinu jsou a ty pak mají patřičné hodnocení. Předpokládám, že vysoké % hodnocení vzniká buď tím, že je čte početná skupina čtenářů a té se samozřejmě líbí (jinak by je asi nečetla), ánebo je čte malá skupinka čtenářů (nebo třeba jen jeden uživatel DK) a těm se taky móc líbí. Takže teď už víme, proč má tato kniha tak vysoké hodnocení. Neznamená to nic jiného, než že knihu vyhledávají a čtou převážně ti, kteří tohoto autora číst chtějí. Ovšem, co do počtu jich samozřejmě není tolik, jak tomu je například u knihy Jindry Hrnčíře, která má nepoměrně obsáhlejší základnu čtenářů a proto je v žebříčku hodnocení někde jinde. Nebo není? Tímto určitě nenarážím na to, jak to zde s hodnocením na Databázi je, ale do jisté míry by se to tak říct dalo a leckoho to může trošičku zmást, obzvlášť toho, kdo se řídí jen a pouze % hodnocením (to je to co je v modrém, nebo červeném poli pod názvem knihy).
Nakonec jsem vlastně chtěl říct jen to, že jsem si tuto knihu velice užil, stejně jako si užívám i jiné knihy jiných autorů a připojuji se jako 68 čtenář, který tuto knihu přečetl a určitě zvedl i její % hodnocení.
Je to strašná p---vina co jsem tady teď napsal a nejen tady, ale stále dokola v hodnocení uživatelů čtu.. "Kniha má takové vysoké hodnocení a je to přitom taková... víme zaznělo již dříve"

3 18.05.2023

V Henryho knihách je tolik krásné špatnosti, až se mi z toho dělá dobře. Přesto bych Obratníku nedával nálepku pornografická, pornografii je na hony vzdálená. Těch pár „vulgárních slov" které zde padnou, ještě nedělají z knihy pornografii.

3 29.09.2017

King občas uvízne ve stereotypu psaní. Píše a píše, ví, že mu to jde, všichni to vědí taky a tak háže na papír vše, co mu zrovna profrčí hlavou. Ovšem spousta jeho nápadů, zůstává jen u nápadů bez solidního rozvinutí děje a pořádného konce. Povídka Prodlužování času by šla vcucnout na dvě strany. Ne, Mistr se musí rozvášnit a text nesmyslně natáhnout a pak, pak už nic, prostě konec. Někdy mi připadá, že jen přepracovává po svém cizí věci, ať už z Netu, od fanoušků, popřípadě nějaký film, který viděl v bedně (Velký řidič a Dobré manželství). Na druhou stranu, jak sám v knize nadhodil: "Dobrý spisovatel dokáže i z cizího, udělat své".

3 06.09.2016

Vlastně ani nevím co jiného jsem měl čekat. Burlesek tohoto typu mi pod rukama šlo tolik, že přemýšlím, proč jsem to vůbec četl. Snad očekávání něčeho převratného, jiného. Smůla, překvapení ani na konci, ani nakonec žádné. Ze začátku zajímavý nástup, chvíli mě bavil, ale jen chvíli Klímův slovník (pár věcí k pousmání), pak to spadlo do filosofických žvástů a šmytec. Vypadá to, nějak jsem asi přetrénovaný "hnusem a zvrácenostmi" podobných knih. Bolí mě z toho celý tělo a člověk k tomu... :-)
A zařadit to do žánru "Literatura česká - Horory"!, snad ne. To už tam můžeme narvat i všechny realisty :-)

3 08.05.2015

Líbily se mi popisy stavu umírajících těsně před smrtí. Zní to trochu divně, přesto to Nesbo trefuje celkem uvěřitelně. Jinak "průhledně" napsané, možná úmysl, který ovšem neocením (hned jsem si vzpomněl na tři koule). Taky jde vše až příliš snadno. Nelíbí se mi, když předbíhám autora. Jak tady ale vidím, asi to čtenář jinak nechce a to je fajn... :-)

2 28.03.2018

„Bez ohledu na to, co vám tvrdí máma... násilí řeší problémy"

2 02.01.2018

Kniha se bude hodit na procvičení otázek na předmět a podmět např. pro angličtináře. Vycházíme ze vztahu několika lidí...Sean mrdá Lauren, Lauren mrdá Mitchella, Paul mrdá Seana, Steve mrdá Lauren, Judy mrdá Seana, a procvičujeme... Kdo mrdá Lauren? Koho mrdá Sean? apod. Po přečtení knihy to jde velice snadno, protože přesně víte, kdo koho mrdá a kým je mrdán. První plus. Druhé vidím v tom, nepotřebujete záložku ani si pamatovat kde jste skončily, na každé straně totiž čtete totéž. Neztratíte se! Ellis píše velice jednoduše, věci příliš nepitvá (alespoň ne v této knize), to velice oceňuji, rád si totiž věci domýšlím podle sebe (je to více vzrušující). Ale pozor, mnoho vzrušení zde zase nenajdete. Je to spíš jen taková běžná sonda do Univerzitního kampusu.

2 16.08.2017

Knihu vidím jako určitou formu poselství. Zarathustra svobodný, zároveň svázaný. Svázaný poselstvím, co si z něj kdo odnese:-) Na tom asi záleží nejvíc, protože se dá chápat různě, je totiž hodně "balancující" proklamací. Jinak ve své podstatě určitě posilující. Důležité je, oprostit se ode všech řečí, které knihu provázejí. Kdo to nedokáže, ať se oprostí i od autora samotného a kdo nedokáže ani to, ať se zamyslí nad jinými pisálky a jejich šílenstvím, protože v každém velkém díle je patrné. Každý autor, ať již záměrně či ne, svádí své čtenáře k tomu, čemu sám věří, nebo inklinuje. Ať je tím "něco", třeba náboženství, nebo jiné smýšlení. Tak by pravil Zarathustra.

2 02.07.2015

V tuto chvíli jednoznačně nejslabší autorova kniha. Příběh prostý jakýchkoliv dramatických scén, napětí a vystavěný na chatrné zápletce. Navíc je plný zbytečných postav, které si odbyli jen nějaké ty kapitolky v knize.
Vřele nedoporučuji těm, kteří hledají to co správná krimi má mít. Především napětí, pocit touhy po překvapení, zvratech v příběhu, logiku a také soudnost.
Knihu jsem nakonec zdolal, i když až na druhý pokus.
Také jsem rád, že sérii o Harrym čtu tak nějak nahodile a ne popořadě, protože tady bych měl pocit velkého autorova vyhoření a zřejmě bych sérii zavrhl.
Knihy jako Policie, Žízeň, Levhart jsou oproti Přízraku jako z jiného světa.
Tu jednu hvězdu dávám za odměnu sám sobě, že jsem to dorazil :-)

1 04.03.2022

Škoda jen toho Frede, že nic lepšího nenapíšeš...
Rychlé, přímočaré, ploché. Stejně dobré jako film. Něco mi sedí víc ve filmu a naopak.
Říkám si, nebyl by k zahození takovej Šakal. Blíží se 28.9...:-)

1 22.09.2018

Výborná kniha. Jen trochu mrzí koncovka, to kam a k čemu vše nakonec směřovalo.
Tím nechci říct, že závěr byl špatný, byl jiný než...
...doufal jsem, s tím jak se postupně rozvíjel děj, že se rozehrává něco hlubšího a tajemnějšího...
Ještě něco. Top postava - Conchis! Ten si mě opravdu získal.
SPOILER:TožeNicholasmyslelkoulemaberu,aležesenadtímvšímbudevznášet"
prachobyčejnáláska"jakovdívčímrománku?Tovyústěníměvážněmrzí,čekaljse
mněcojiného,přestojsemnictakpoutavéhodlouhonečetl.

1 18.01.2017

Další z řady úspěšných SW knih. Tato mě vážně potěšila! Doslova atmosféra filmových verzí s příchutí western-stylu. Žádné zbytečnosti ve formě chlupatých hadů, létajících pteradoktylů, stupidních "kouzelníků" a zoufalého humoru. Kniha nenásilně rozvíjí děj těsně po třetí epizodě odehrávající se na Tatooinu, kde přežívá poslední z J nic netušíc o vzestupu DW.
Jen více takových pokračování, kde i přesto, že light-saber nezáří z každé stránky knihy, mají svoji sílu.

1 15.12.2016

Skvělé sérum pro můj mozkový aparát. Určitě nevšední sci-fi. Mimo jiné, dobře zvolené tempo. Přečteno na pár záškubů.

1 02.12.2016

65%
Text je příliš krátký?
Teď již ne:-)

1 26.11.2016

Je to dobře napsané, ohraničené (více pozn.autora), gradující, přestože je dějová linie předem jasná.
Zajímavá je autorova poznámka: O psaní Dívky od vedle, i doslov Stephena Kinga.
Mnohem lepší a vyzrálejší, než kniha "Po sezoně".
Děsivost je daná především vazbou na realitu (tzn. příběh se může odehrávat kdekoliv kolem vás).

1 22.11.2015

Přesně ten typ knih, co všichni tak milují, jen já ne. Všechno je tak nááádherné, úúúžasné, skvělé. Všechny nápady, plány a jejich realizace vždy vyjdou na 100% a pokud ne na 100, tak minimálně na 99. Žel skutečnost je trošku jiná. Další adept v kategorii "přeceňovaná kniha" s ohledem na umístění v žebříčku "Top knihy". Přesto přese všechno, dávám 4 hvězdy za autorův vypravěčský um. Doporučuji všem, co rádi příběh, kde pozitiva s velkou palicí, utlučou jakékoliv negativum, co jen vystrčí nos. Jakže se jmenoval Emanuel příjmením...Intouchable, nebo Emanuel de Dieu:-? Merle napsal mnohem lepší knihy. Jeho Malevil je pro mě průměr.

1 13.11.2015

Nabokov má dar v práci se slovem, také způsobu zpracování díla není téměř co vytknout, nejen v Daru. Není to úplně jednoduchá věc tohle dílko. I když je autorem vlastně Fjodor Konstantinovič Godunov-Čerdyncev, přesto je román výrazně autobiografický, jak napovídá anotace. Nabokov se odhaluje, ať chce nebo ne. Skutečnosti, samozřejmě zprostředkovaně vyplouvají na povrch a skřípe to. Mám výhrady k obsahu čtvrté kapitoly, snaze "Běsů" po Nabokovsku řekněme. Na toto místo se hodí vložit i to, že Nabokov byl Dostojevským silně ovlivněn, využíval ho a napodoboval, ale rozhodně nemiloval. Vydání Života Černyševského (čtvrtá kapitola) Fjodorovo roztříštěné sdělení je jakýmsi pitvorným výlevem, parodií a kdo ví čím ještě, doslova neskutečným zážitkem. Člověka napadne, že to měl vice rozvést, nebo naopak vypustit některé zdroje, osoby a narážky. V kapitole páté v rozhovoru s "Končejevem" však dochází k obratu. Provádí rekapitulaci svého díla (výčtem chyb završené větou: "Skutečný spisovatel by se měl vykašlat na všechny čtenáře kromě jediného: toho budoucího, který je pouze odrazem samotného autora v čase."), následuje jakási rehabilitace, odkrytí nedostatků, kterých si je vědom a tvrdí: "Vím o dalších třech, těch nejdůležitějších, které si však nechávám pro sebe a v příští knize nebudou."
Líbila se mi kapitola věnovaná otci i s tou vsuvkou v závěru páté

1 07.09.2015

V tuto chvíli, možná jedna z nejlepších, ne-li nejlepší kniha, kterou Hemingway napsal. Tak to vidím nyní s odstupem času. Jinak se na ni čtenář bude dívat ve dvaceti, jinak o dvacet, možná o čtyřicet let později. Čas je u knih velkým hráčem, zvláště u některých...
Charaktery zde mají sílu, vyplývají z textu jakoby nic. Ztotožňuji se s prožitky osob, úmyslně píši s prožitky, obzvlášť u tohoto autora, protože s postavami jako takovými se lze ztotožnit raz-dva i jinde. Vyjma kluků, díky jejich mládí, cítím hořkost v lidských srdcích, zbiti životem v něm bojují každý po svém. Málokdo dokáže čelit všem nástrahám, uchovat si charakter, energii a nadhled v průběhu celého života. Mnoho lidských vlastností naoko žádoucích, mohou člověka zničit. Asi je důležitá sebekontrola, ta by měla pomoci, aby z nás nebyli mrzouti přesvědčeni o své vlastní pravdě, ztrpčující život nejen sobě. Thomas příliš přemýšlí o budoucnosti, místo aby žil přítomností a často se vrací do minulosti, místo aby zapomněl, protože opakovat se nikdy nebude, nedokáže ji změnit a jeho trápení se jen prohloubí. Vzpomínky jsou fajn, ale i ty pěkné bolí. Moc dobře ví, že čas nelze zastavit, možná proto riskuje a trápí ho, co má přijít a pozdě lituje.

1 27.05.2015