Gold351
komentáře u knih

Bible - kniha knih, kterou nelze hodnotit. Stejně jako se nedá číst najednou. S přestávkami ji čtu už mnoho let.Podle potřeby a nálady se vracím k jednotlivým pasážím. Souhlasím s tím, že člověk tu najde odpověď snad na všechny otázky...věřící i nevěřící.


Poprvé jsem četla tuto útlou knížku tajně a pod dekou v posteli. Patřila mé starší sestře a říkala, že "to ještě není pro mě". Nevím, je to možné, třeba se mi jen líbil jemný humor, kdy autor mluví o své ženě jako o malé cukřence nebo popisuje trable s balíkem, který jejich domácnost obdaroval krystalovým cukrem. Ovšem, já Housle četla podruhé, potřetí... a čtu je stále. Třeba jen jednu kapitolu. Pana Horníčka jsem obdivovala a milovala, stejně jako jeho hry, knihy, besedy. Smekám před touto osobností !


Saturnin - klenot mé knihovny ! Padne-li na mne někdy splín, sluha Saturnin ho spolehlivě zažene, stejně, jako tetu Kateřinu s Miloušem. Musím přiznat, že tentokrát mě filmové zpracování nezklamalo...vždycky potěší.

Skvělá a hluboce lidská kniha, jako ostatně všechny Pavlovy knížky. Při jejím čtení člověk dostane chuť toulat se kolem Berounky a jen tak se kochat...Dík, pane Pavle :-)


Knihu Kája Mařík jsem si vypůjčila od spolužačky, která ji měla po své mamince a nadšeně mi líčila, co právě čte. Postupně jsem přečetla všechny díly, protože v oné době tento titul byl "podpultový" jako Rychlé šípy. Moc se mi líbilo vyprávění o malém chlapci, jeho kamarádce a poetickém kraji jeho dětství. Později jsem přečetla i Řídících Márinku, ale to už nějak nebylo ono. Když v devadesátých letech znovu Kája začal vycházet, koupila jsem si všechny díly a moc se na ně těšila. Nezklamaly. Někdy si je otevřu a přenesu se v duchu k Mníšku pod Brdy, vidím přísně vedeného chlapce nebo už zamilovaného studenta, zapomenu na všední starosti a musím se usmívat. Mým dětem už tohle dílko moc neříká, zřejmě je trochu více moralizující. Ale "jako pohádka pro děti" to prý jde. Jistě, doba je jiná, ale myslím, že trochu pokory a tehdejší slušnosti by dnes současným lidem neškodilo.


První "foglarovka", kterou jsem v dětství četla. Díky rodičům jsem měla možnost dostat se k Foglarovým knihám i v době, kdy se nevydávaly. Pár let jsem byla vodní skautkou, než byl Junák zrušen. Shodou okolností jsem později jezdila na tábory jako vedoucí a musím přiznat, že jsem občas Jestřábovy nápady "kradla". Všechny jeho knihy jsem měla moc ráda, i dnes se k některé z nich z nostalgie vracím. Chápu, že současné mladé generaci už připadají trochu naivní a zastaralé, ale pojmy kamarádství a čest, by se vytratit neměly....


Knihu jsem dostala pod stromeček, ale úryvky jsem znala už z fb. Přečetla jsem ji během jednoho večera, ale měla jsem velký problém - chechtala jsem se nahlas ! Takže, kdo si potřebuje zlepšit náladu a zahnat depku, vřele doporučuji !


Úžasná knížka o "meteorologii". Obdivovala jsem krásné obrázky, především mráčky, sluníčko a střídání dne i noci. Škoda, že už nevychází...


Zapadlí vlastenci prolínají mým raným dětstvím, kdy můj dědeček, vášnivý čtenář, občas hlasitě předčítal i mně ze svých oblíbených knížek. Vedle Raise, Vrby , Jiráska nebo Šmilovského jsem si vyposlechla i Světlou nebo Němcovou.Zapadlí vlastenci mě pohltili, snad právě i pro ten poklid, lidskost a někdy vysmívané vlastenectví...


Jedno z mých NEJ - NEJ. Od puberty jsem milovala Cyrana a rozčilovala mě nedovtipná Roxana... Některé pasáže si pamatuji pořád a když na jevišti zaznělo" Svůj širák odhazuji v dál" nebo "To gaskoňští kadeti jsou", naskakovala mi husí kůže. Jen mi do hlavní postavy víc zapadl pan Hanzlík...


Můj příběh je podobný, jak ho popisuje "woodward". Kniha byla dárkem k narozeninám a chytla mě tak, že jsem pak hledala další Zamarovského knížky. I já chtěla být archeoložkou nebo alespoň studovat historii. Nevyšlo to, nakonec jsem vystudovala úplně něco jiného, ale historie je mým celoživotním koníčkem. V. Zamarovský má u nás v knihovně čestné místo...


Knihy pana Kožíka mám moc ráda, většinu z nich mám ve své knihovně. Město šťastných lásek jsem objevila v roce 1978 pod vánočním stromkem a "shltla" ho během dvou dnů. Od té doby patří k mým nejoblíbenějším. Zprvu mě zaujala spíše část historická než současný děj, občas jsem si četla jen jednu vypravěčskou linii, ale i dnes se často ke knize vracím. Díky jí jsem se zamilovala do Telče a každoročně tam trávím dovolenou, procházím místa, o kterých autor vypráví...


Úžasný román z cirkusového prostředí sledující nejen dějiny jednoho rodu, ale i dění v tehdejší společnosti. Sáhla jsem pro něj kdysi do rodičovské knihovny , protože jsem byla nemocná a neměla zrovna co číst. Začetla jsem se a doufala, že ho stihnu dočíst dřive, než mě lékař pustí do školy! Stále se k němu vracím...


Úžasná kniha odkrývající détství tří sourozenců, rodinné tajnosti, studia bratrů Čapkových. Doporučuji všem, kteří mají rádi biografie.


Christie patří k mým oblíbeným autorům, sbírám její knihy a tenhle titul považuji za jeden z nejlepších. Možná je to jen můj názor...


První Halliburtonův cestopis, který jsem jako dítě četla. Naprosto mě okouzlil a nadchl, u některých pasáží jsem se smála nahlas. Podařilo se mi sehnat téměř všechny jeho knihy, které v češtině vyšly. Dnes už jsou značně "jeté", ale patří k mým oblíbeným. Díky R.H. jsem přišla cestopisům na chuť...


Nejen zajímavá, ale i vtipná a poučná knížka. Mohu všem vřele doporučit !


Krásný cestopis, nezklamal, jako všechny ostatní Heyerdalovy knihy...


Knihu mám radši než film, i když muzikál je ohromný. Poprvé jsem příběh četla ještě pod názvem Ubožáci. Bylo mi asi 14 let. Líbil se mi, ale ne zase nějak moc, abych se k němu často vracela. Znovu jsem knihu četla asi po 15 letech, už jako Bídniky. Nevím, jestli to je věkem nebo jiným překladem, ale od příběhu jsem se nemohla odtrhnout.
