Gordonlord komentáře u knih

Před patnácti lety jsem Pratchetta hodně četl a bavil mě. Nevím co se za ty roky změnilo. Ani tehdy jsem se u jeho knih nesmál, ale ta veselá nálada jejich příběhů mě bavila. Když jsem ale po těch letech začal číst Magický Prazdroj, vyvalila se na mě totální kravina plná zoufale trapných pokusů o humor bez vtipu, valených kulometnou kadencí jeden za druhým tak, že jsem se totálně ztrácel. Poslouchal jsem to jako audioknihu a jsem vážně rád, že jsem měl sluchátka, protože při popisech toho, jak je na Zeměploše všechno zvláštní, nečekané, absurdní a jiné a tím pádem vlastně určitě "hrozně vtipné" , jsem byl rudej až na prdeli, jak jsem se za autora styděl. Podobné kokotiny jsem se spolužáky vymýšlel, když mi bylo 8 let. Nechci nikoho urazit, prostě to uzavřu tím, že tenhle humor fakt není pro mě a bohužel už mi není 15. A to se mi stále většina kulturních výtvorů, které jsem si v pubertě zamiloval, stále líbí. Pratchett ne.

Vidím, že je tenhle díl hodnocený docela nízko. Nevím proč, mě to hodně bavilo. Má to trochu jiný, ale poutavý příběh, který ke konci získá skvělé, zneklidňující napětí a hlavně je tu pár úhledných zvratů, které pěkně zamíchají příběhem a pohledem hlavního hrdiny na věc. Otevřený konec mi vzhledem k tomu, jak je série dlouhá a jednotlivé díly provázané nevadí, ba ani mě nepřekvapuje.

Navíc jsem tuhle knihu poslechl v audiu už vloni a zapomněl jsem ji ohodnotit. Dnes jsem si ji nevědomky pustil znovu a zase mě bavila tolik, že jsem ji doposlechl i podruhé až do konce.

1 10.10.2019

Název knihy brutálně spoileruje dvě třetiny celého příběhu. Hlavní hrdina je proklet starým cikánem a začne hubnout. A vlastně tohle je všechno. Mimo pár zbytečných keců mimo mísu a tuny vycpávkové vaty se tu vůbec nic neděje a všechno plyne lineárním, kily ubývajícím způsobem bez špetky vzruchu, zvratů, napětí, či nedejbože narušení stereotypu tentokráte dost nenápaditého vyprávění. Brutálně nevyužitý potenciál geniálního námětu.

Dva body dávám za poslední třetinu knihy, kde hrdinovi KONEČNĚ dojde, že má jít hledat cikána, co ho proklel a za pomoci svého mafiánského přítele ho donutit kletbu sejmout. Tady to konečně začne být zajímavé a na poslední chvíli dokonce zavane typické Kingovo mystično narvané zneklidňujícím napětím, na které po většinu románu marně čekáte. I když je i poslední třetina knihy totálně předvídatelná a to včetně závěru (což je u Kinga docela neobvyklé), tak tyhle drobnosti pro mě celý tenhle počin zachránili.

1 07.10.2019

Kdyby tohle napsal kdokoliv jiný, byl by to naprostý odpad.

Ale King tomu dal opět hlubokou a poutavou psychologii postav, otisk svého typického rukopisu a pár nadčasových drobností, na které člověk nikdy nezapomene ("Křapíci", "přeskalhotovka", a jiné obskuritky, které se vám navěky zaříznou z nějakého důvodu do hlavy) . Navíc průběh vztahu hlavního hrdiny k jeho vysněné lásce na začátku knihy patří k těm zajímavějším událostem příběhu.

Dál už je to vcelku o ničem. Nudná lunaparková šeď, kterou nevytrhne ani docela ploché vyšetřování staré vraždy ke konci knihy. Ale výše zmíněná pozitiva plus samozřejmě typická a dokonce i za těchto okolností nějakým způsobem poutavá Kingova spisovatelská patina to celé v mých očích posouvá na tři hvězdičky.

1 19.09.2019

O třídu horší než první dva díly.

Nevadilo by, že se v tomhle díle nesetkáme s žádnou z hlavních postav krom Harbingera, (který zde vystupuje v roli hlavního hrdiny) ale docela vadí, že nové vedlejší postavy po většinu děje nemají dostatečné charisma jako obsazení z prvních dvou knih.

Rovněž i děj je tentokráte méně "over-the-top", méně bombastický i akční a naopak více komorní. To by také nevadilo, kdyby odsýpal, překvapoval zvraty a kořenil děj trefnými vtipy tak, jak jsme byli zvyklí. A nebo kdyby alespoň byl trochu zajímavý - ale zde je to pouhá detektivka s vlkodlaky a předvídatelným mystickým pozadím.

Dalším mínusem (které ovšem do hodnocení nezapočítávám) je, že při poslechu z audioknihy je často velmi matoucí, jestli se zrovna odehrává dějová linka popisující Harbingerovu minulost, či jestli se odehrává ta v současnosti. To přidává otravný prvek do poměrně gulášovitého a šedého děje prvních dvou třetin knihy.

Každopádně ke konci se všechno zase rozjede - jak tempo děje, tak akce. Dokonce i z nových postav jako například Heather a ten agent, kterého vycvičil Franks (jehož jméno jsem teď pozapomněl, sorry...) kápne ke konci trocha charismatu a osobitosti, jako by se projasnily zakalené vody. A konec knihy je opět skutečně dojemný.

Suma sumárum, úroveň série jednoznačně klesla, ale úplný průser to ještě rozhodně zdaleka není !

1 02.09.2019

Je zvláštní, že zrovna tenhle díl trilogie má nejnižší hodnocení. Není zde tolik grafomanské vaty jako v předchozích dílech Dragonlance a navíc je zde mnohem více a podrobněji rozpracován bratrský vztah Karamon/Raistlin, který tento díl posouvá do mnohem silnější psychologické roviny než kdy dříve, což jsou věci, které zrovna u takto klasické fantasy nebývají zvykem.

Narozdíl od jiných knih z téhle série, zde jsem se nenudil ani jednu stránku a to je co říct. Do dokonalosti to má samozřejmě hodně daleko a stále to ještě trpí vadami kostrbaté béčkové fantasy a 4/5 dávám s odřenýma ušima...ale tohle bylo povedené.

A samozřejmě plusem je, že zde bylo méně otravného Tasslehoffa.

Úprava ...ne, tohle není na 4/5. Dávám 3. Sorry.

1 04.08.2019

Plusem je opět Raistlin, to je beze sporu zajímavá postava a člověk se vyloženě těší na pasáže, ve kterých se vyskytuje. Karamonova dějová linka měla dobrý vývoj, i když je znát, že tenhle hrdina je ještě větší pablb než dřív a tentokrát díky jeho slepičímu uvažování ještě o něco méně sympatický než v Kronikách.

Příběh je slušný, opět klasické devadesátkové fantasy, zajímavě popisující vztah obou dvojčat.

Velkým mínusem je natahování textu zbytečnými slovy, popisy a drobnými událostmi, které nemají smysl ani význam. Hodně to brzdí přirozené "flow" příběhu. Rovněž Je docela otravné když už od třetího slova víte, kudy se bude ubírat a jak skončí vyprávění události roztažené na dvě a půl stránky. A přitom by se to dalo shrnout v jednom krátkém odstavci bez natahování.

Osobně bych po zredukování a vyházení veškeré vaty dal možná i čtyři hvězdy. Ale to by kniha měla sotva 1/4 rozsah. Ovšem opět - pokud nejste příznivci klišé tradiční 90´s fantasy, uberte si z mého hodnocení jednu hvězdičku.

1 02.08.2019

Je tu znát silné ovlivnění Tolkienem, protože stejně jako v jeho knihách, i zde je příběh vyprávěn hodně špatně, je zde spousta zbytečných postav, které zabírají místo v knize, jejich přítomnost není nijak důležitá a jejich příběh zůstane nedovyprávěný. Také zde najdeme slepé dějové linky, které vůbec nikam nevedou. Nadto je zde spousta věcí špatně a nejasně vysvětlena (jak vlastně Královna Temnot padla, když poslední zmínka o ní se vyjadřuje v tom smyslu, že se "triumfálně směje, protože vítězí?") a některé důležité milníky příběhu jsou zde úplně vynechány a později retrospektivně shrnuty formou vyprávění některé z postav.

Dalším mínusem je nedomyšlenost příběhu, kdy se ke konci knihy objeví nějaká postava, která se nikdy předtím neobjevila, ale autoři se vás narychlo snaží přesvědčit o tom, že vlastně může za spoustu událostí co se staly a že je vlastně naprosto zásadní. Aneb jak rychle zalátat díru v uspěchaném příběhu.

Styl vyprávění je navíc ukrutně nafouknutý přemírou zbytečných slov, dialogů a otravných událostí, které nejsou k ničemu, jen zdržují děj a tempo příběhu.

Je to vcelku typický, špatný brak.

Ale teď ty plusy :

1) Obálka Larryho Elmora - nikdo na celém světě nedokáže nakreslit lepší obálku, která by se tak krásně hodila k pravověrnému, klasickému fantasy 90´let. Prostě nikdo ! (To se ovšem týká pouze prvního vydání knihy, jenž u nás vyšlo v nakladatelství "Návrat")

2) Raistlin - mnohorozměrná, nejasná, a neuvěřitelně dobře napsaná, životem dýchající postava, která se stala minimálně ikonou fantasy žánru. S jeho přítomností tohle brakové bahýnko vždycky neuvěřitelně ožije napětím a přesvědčivostí.

3) Kulervoucí závěr knihy, který byl opravdu napínavý. Nevadí, že zde nebylo mnoho soubojů, ani akce (tu stejně Tracy a Margaret napsat neumí) ale i v komorním duchu se zde odehrálo velmi slušné drama.

Jsem velký milovník klasického, béčkového fantasy, narvaného až po strop všemi klišé žánru, takže dávám 3/5. Pokud na tohle nejste tak ulítlí, uberte jednu či dvě hvězdičky. Ale ani tak to zdaleka nebude na odpad.

1 23.07.2019

Poprvé jsem tuhle trilogii četl, když mi bylo 15 let, což byl pro mě zlatý věk naivní radostné fantasy, která vládla hlavně v 90´ letech a knihy jsem si nesmírně užil. Vřelá vzpomínka na ně přetrvávala v mé paměti dodnes.

Nyní je mi 33 let, knihu jsem si přečetl znovu a duch té krásné éry smělých tradičních fantasy příběhů na mě znovu dýchl. Hrozně moc dělá překrásná obálka od Larryho Elmorea, která je podle mě nejkrásnější malbou, která kdy zdobila nějakou fantasy knihu. A celkově jsem jeho velkým fandou. Ovšem s příběhem už to taková sláva není.

Jedná se v podstatě o podobně hloupoučké dílko, jako je Pán Prstenů, jen s tím rozdílem, že Dragonlance neoplývají kýblem nudy, zbytečných popisů a nekonečných básniček a písniček, nýbrž akcí, roztomilými naivními momenty, smělými boji a typickými postavami, které k téhle éře prostě patří. Nejvíc z celé knihy vyčnívá postava čaroděje Raistlina, který tohle celé dílo spolu s krásnou obálkou posouvá o pár levelů výš, díky své nejasné, nepředvídatelné a celkově dost zajímavé povaze.

Hodnotím 3/5, protože chci být soudný. Ale jinak je tohle královský opus tradičního, 90´s naivního fantasy !

Překvapivě vynikající !

Většina povídek má velkou sílu a nápad a hodně dlouho mi zůstanou v hlavě ! První dva kusy mají dokonce hluboký přesah, který dalece převyšuje pouhý svět Dragonlance a mohly by být vyprávěny jako klasické mýty a legendy. Třetí povídka "Honba osudu", nebo jak se to jmenovalo, byla nuda jako prase, která komplet hodně sráží. Ale kvalita se opět zvedne s příběhy, kde Tass pomáhá malému klukovi utéct od jejich únosců, zatímco se po jejich stopě vydává zbytek družiny v čele s Tanisem, Karamonem, Raistlinem, Sturmem a Flintem. Perfektní je také povídka o Sturnově dětství, kdy spolu se svoji matkou a služebnou utíkají do vyhnanství, přičemž je unese magor, který si chce prodloužit svůj život Sturmovou smrtí. Jediný další slabší kus je poslední povídka, která je nudným filosofováním bez silného nápadu. Nebýt těchto dvou slabších příběhů, bylo by to ode mně za plný počet :-)

1 23.03.2019

Nenapodobitelná a krásná atmosféra z pera Conanova duchovního otce. Povídky Věž Slona, Bůh v míse a Darebáci v domě mají takovou auru, kterou by jiný spisovatel nikdy nevystihl. Navíc jsou opředeny aurou určité mystiky, obskurnosti a tajemna, krásně skloubenou s atmosférou první starověkké civilizace. Totální nadčasovou klasikou je i "Dcera pána mrazu" a závěrečná povídka obsahuje i prvky děsu. Conan v této knize není málomluvný, tupý "over-the top" hero - je to prostě jen silný necivilizovaný člověk, který obstojí tam, kde ostatní ne, je chytrý a myslí mu to. Prvotřídní, neopakovatelná fantasy z úsvitu tohoto žánru.

Nejdřív jsem nechápal, proč musí Batman trénovat své pomocníky, když je musí mít přece už dávno vytrénované za hranice svých limitů ? To by přece popíralo logiku jeho uvažování. Ale nutnost armádního myšlení a kooperace tomu tak nějak smysl dala a zabránila mi dát nižší než absolutní hodnocení.

Batmanovi pomocníci byli kdysi ve zlatém a stříbrném věku comicsu velkou slabinou jeho příběhů. A dnes je tomu naopak ! Vidíte je zde nejen jako borce v kostýmu, ale i jako lidi. Spoiler je pořád vtipná, jako byla kdysi (mám načteno hodně z let 1939-1998), ale už mi přijde trochu moc "dokonalá". To, jak zaostávala za ostatními superhrdiny z ní dělalo sympaticky přitažlivou postavu a to už je pryč. Ale nevadí.

Příběh je tak trochu ve stylu Sovího Tribunálu a nějak nevím, jak ho popsat. Od začátku do konce strhující, stále se děje něco, co vás přinutí nepolevit ani na chvíli v pozornosti. Zápletka je zajímavá a pěkně do sebe zapadá. Zajímalo b mě, jestli Liga Stínů skutečně existuje, nebo jestli skončí jen u báchorky. A samozřejmě bez precizně vykreslených postav, vztahů mezi nimi, občasným humorem a dalších důležitých detailů, by to nešlo.

Překvapilo mě, že Clayface je na straně dobra. Velkou roli zde hraje i moderní technologie.

Napínavé, lidské, emotivní, dobře promyšlené a přesto comicsově akční od začátku až do konce. Všechno zde drží pohromadě a vyhýbá se dětské infantilnosti. Tahle kniha si může s klidným svědomím hrdě stoupnout vedle takových klenotů, jako je Návrat temného rytíře, Dlouhý Halloween, Ticho, nebo Soví Tribunál.

1 02.08.2018

Hraje si to na Poláčkovo "Bylo nás pět", ale chybí tomu charisma, příběh, zajímaví hrdinové a...ach jo, je to docela prázdné. Ono tohle roztomilé, patinou pokryté vyprávění z dob dávno minulých ve stylu výše zmíněné knihy - jenž je u nás tak strašně oblíbené, není automaticky zárukou kvality. Tohle je jen prázdná slupka, v které dlí shnilé jádro rozštěpených historek, které nejsou ani vtipné, ani zajímavé. Ale něco málo literárních a poutavých momentů se tu našlo, takže úplně otravné to nebylo.

1 29.05.2018

Jedna hvězda za několik sympatických okamžiků, kdy se Batman chová tak, jak je mu to vlastní - jako totální sociopat a zakaboněný xicht. Tak ho mám rád a tenhle povahový rys při kontaktu s osobnostmi Wonder Woman a Supermana mě baví. I těch pár kostrbatých, omletých a fousatě neobratných vtipů na tohle téma mi jemně pozvedlo koutky úst. Ta druhá za to, že mě tenhle comics nijak neotravoval a dal se číst.

Jinak příběh je to neskutečně klasický, maximálně klišovitý. Je to vlastně to nejklišovitější klišé, sestavené z těch nejotřepanějších póz, hlášek, příběhových twistů...a vlastně z úplně všeho, do úmoru milionkrát použitého. Krom výše zmíněné Batmanovy suché a antisociální osobnosti tu není nic, co by si z toho člověk odnesl, pamatoval, nebo co by ho překvapilo. Četl jsem to včera a už si matně vzpomínám na něco, co mě mohlo zaujmout. Jo - Wonder Woman byla otravná hysterka a hnusná mužatka. Toť asi vše.

1 10.05.2018

Kresba je příliš jednoduchá, taková cartoonová dětská. Příběh je sympaticky temnější, i když zase těží z milionkráte převařeného originu jak Robina, tak Two Face. Stopadesáté omletí nejomílanějšího umoří i krávu. Příběh je rozdělen na tři části, které spolu nijak moc nesouvisí, jaou to spíš takové kratší příběhy, které nejsou špatné, ale nenadchnou. Ke konci jsem se už nudil a doufal, že to brzy dočtu.

1 10.05.2018

Hřebík představuje přesně to, co na comicsech nesnáším. Je tu snad stovka hrdinů, v téměř každém druhém panelu se mihne nějaký nový (prostě jenom proto, aby se ukázal), naprosto nikdo z nich nesehraje žádnou významnou roli a z jejich přítomnosti v příběhu mám pocit, že tu jsou jen proto, aby vyplnili panely a aby si tu každý nerd aspoň na půl stránky užil svého oblíbence. Všichni hrdinové jsou naprosto ploší, nudní, nevýrazní a vzhledem k tomu, že žádný z nich nemá žádný prostor, tak mě taky žádný z nich nezajímá a rovněž ani premisa příběhu drtivou většinu z nich vůbec nepotřebuje.

Absence hlavního hrdiny a desítky a desítky těch vedlejších činí z příběhu (nejen) pro někoho, kdo nezná DC skrz naskrz, naprosto nepřehledný guláš, který drží pohromadě snad jen primitivní pokus o sociálně - politický přesah, který má sice dobrou myšlenku, základ a potenciál a sem tam díky němu čtenář zažije aspoň malý moment něčeho, co připomíná uspokojení z nějakého děje. Ale jinak se zmíněný potenciál zajímavé myšlenky využít nepodařilo.

Suma sumárum, je to z 99% neskutečně stupidní volovina, která jen přilévá benzín na oheň všem odpůrcům comicsu, kteří jej považují za kulturu kriplů.

I když to podle toho co píšu nevypadá, jsem skutečně obrovským fandou comicsů a DC především, ale nejsem vůl, abych zbaštil každou volovinu.

1 23.02.2018

Vcelku běžný příklad klasické fantasy, tentokráte zasazený do prostředí temných podzemních jeskyní, komplexů a hlavně města temných elfů - Menzoberranzanu. Příběh se slušně rozjede, ale kniha skončí tak nějak na půl cesty odněkud někam, takže pokud se po dočtení tohoto dílu nechystáte dorazit rovnou hned celou trilogii, tak se do toho ani nepouštějte, protože na konci "Drowovy dcery" se vlastně nic moc nevyřeší. Problém s hlavním padouchem, stejně jako vztah obou hlavních hrdinů se začne vlastně teprve rozehrávat. A když už jsem u těch hrdinů, nebyli mi moc sympatičtí, asi hlavně proto, že v příbězích nesnáším pletichaření, intriky a podobné hovadiny, kterými jsou příběhy o temných elfech ze světa FORGOTTEN REALMS prosycené. Vadí mi dokonce i když je píše Salvatore - ale to je génius, u kterého se to v moři strhujícího děje a skvělých postav ztratí. Zde to bohužel trčí jako oštěp ze zadku.

Jinak asi moc není co řešit. Příběh má sice vtipná místa, fajn děj, ale je docela klasický - ne špatný a ani ne extra skvělý, ale je škoda, že to celé končí jakoby uprostřed. Jo a ke konci mě to už ani trochu nebavilo a vůbec nejsem schopný přijít na to proč.

1 11.12.2017

Původně jsem chtěl dát knize jenom dvě hvězdičky, protože mě nikterak nepřesvědčila : Děj je prostinký a jednoduchý, až mi to místy připomínalo Moorcocka. Navíc postavy jsou zde nesympatické, nudné a ploché - všichni jen intrikují se všemi proti všem, nemá to celé žádnou motivaci, žádný cíl, prostě jen hloupé intriky pro intriky, takže nemám důvod žádné postavě fandit a žádnou ani odsuzovat, což přináší hodně těžkou nemastnost, ruku v ruce s neslaností.

Abych zmínil světlou stránku věci, hrdinova amnézie z počátku knihy dává trošku prostoru pro mystéria a jejich odhalování je vcelku zábavným prvkem.

Jenže popisy tažení a bojů - nevím, jestli mělo působit "děsně cool", že hrdina při svém tažení ztratí "jenom" 168, nebo kolik lodí a že statisíce mužů umírali a jemu je to vcelku jedno, nebo jestli to bylo prostě jen tak hrozně blbě napsané, že všechny bitvy, tažení a válka na mě dýchly asi takovou atmosférou, jako odtažitý, suchopárný odstavec ve školní učebnici dějepisu. Prostě vtažení do děje level nula.

Naštěstí je příběh tak hloupě a otravně přímočarý, že se to celé rychle žene do finále, které mě aspoň přestalo otravovat, a po zajetí hlavního hrdiny mě začalo dokonce před cílovou rovinkou bavit.

Ne, zas tak strašně mě to neotravovalo - vážně je to sic prostoduché a dvourozměrně nudné, ale dalo se to číst vcelku snadno. A ještě jedno mínus na konec je pro mě fakt, že naprosto nenávidím kombinace středověkého fantasy, prolínajícího se s moderním dnešním světem.

Třeba si zde Zelazny vytváří jen podhoubí pro další díly ? Nevím. Každopádně tuhle knihu vidím tak, jak jsem ji popsal.

1 22.11.2017

Abych pravdu řekl, nejvíc mě na tomto sborníku zklamaly povídky slavných a klasických autorů, jako je Lovecraft, nebo Poe. Ale celkově většina kusů v téhle sbírce je velmi podprůměrná. Do kontrastu s tímto faktem pak jdou malé kapitolky, ve kterých je představen vždy ten autor, jehož povídka právě následuje. Tyto "entré" jsou velmi povedeným prvkem knihy - dost se o daném spisovateli dozvíte a je vám ve zkratce přiblížen i jeho život, povaha, kariéra a přemýšlení, což vás velmi příjemně připraví a navnadí na povídku samotnou. Což už ovšem tak skvělé není, je skutečnost, že tyto představovačky často vyžvaní část a nebo celou pointu dané povídky.

A jednoduchá a většinou okamžitě velmi snadno předvídatelná pointa je často to jediné, co zde zastoupené povídky mají. Ve výše zmíněných představovacích úvodech jsou téměř vždy spisovatelé vylíčení jako neohrožení, prudce geniální klasici hororové literatury s obrovským talentem, unikátním přístupem a geniální slohotvorností a zároveň jako velké osobnosti žánru, a jejich povídky jako vysoce ceněná, výsostná a špičková díla kvalitní světové literatury, jenž jsou velmi na výši. ...tak jako sorry, ale na tuhle hru vám fakt nepřistoupím.

Téměř všechno v téhle knize je totiž laciný a dost špatný brak toho nejhrubšího zrna. Už prvním zarážejícím faktem je, že téměř žádná povídka ve vás nevzbudí ani náznak děsu, strachu, ba dokonce vás ani nezachvátí svoji zneklidňující psychologií. A horor který neděsí, je jako hospoda, kde se nepije. Navíc příběhy ani nemají pořádný děj, většinou jsou docela zmatečné a hrají si na vyšší intelektuálno. Spoustu si jich ani nepamatuji, jak byly nudné a nezáživné. Většinou jsem celou dobu jen čekal na předem jasně danou pointu, která samozřejmě přišla. Jako fakt nevím, jak je možné, že takovýhle nenápaditý, béčkový a laciný škvár je hodnocen jako výsostná klasická literatura, když mnohem propracovanější, silnější, nápaditější a děsivější horory jsou dnes kategorizovány jako jednoznačné braky.

Ovšem není zde všechno tak špatně. Některé povídky se mi aspoň dobře četly a čas při nich docela fajnově ubíhal i přesto, že bylo nad slunce jasné, jak se jejich zápletka vyvine i to, jak dopadnou. Dobrým příkladem jsou třeba povídky "Moucha", "Muž, který měl rád Dickense" a potom třeba "Vítr", které většinou obsahovaly alespoň nějaký nápaditý základ a příjemně se četly. Pravděpodobně mi i uvíznou na nějakou dobu v hlavě a to zas není tak málo.

Celkově bych asi - mimo již výše zmíněné - nejvíce vyzdvihl díla Raye Bradburyho (který vlastně ani není kmenovým tvůrcem hororů, ale pohybuje se spíše ve vodách sci-fi) a poté i jeho spisovatelských učňů a následníků, jejichž jména si žel nepamatuji.

1 20.09.2017

Druhá kniha ze série Moonshae je skutečně o třídu lepší než první díl. Opět se nám vrací smělí hrdinové Tristan, Robyn, Pawldo a Daryth. Tentokrát bojují s hrozbou šesti spolčených černých čarodějů, ovládajících slabomyslností očarovaného krále a na rozkaz zlého boha Balla osnují pomstu proti Tristanovi, za zničení bestie Kazgarotha.

Samozřejmě i tento příběh je zasazen do mého oblíbeného světa FORGOTTEN REALMS, kde jsou hrdinové čestní, smělí a morální, zloduchové černí, temní a zlí, hrdinům sekundují vtipní půlčíci, statní, houževnatí a tvrdí trpaslíci a všude pobíhají elfové, létají draci a vůbec se všechno řídí pravidly tradičního, pravověrného, naivního fantasy devadesátých let (i přesto, že kniha byla napsaná v roce 1988) tak, jak ho mám rád a se vším všudy.

A v tomto dobrodružství hlavní hrdina cestuje světem, aby spolu se svým rivalem ve snaze o získání královské koruny, lordem Pontswainem, dojeli za hlavním králem, který je má rozsoudit a po cestě objevují mýtické království ponořené pod oceánem, bojují se sahuaginy, obry, s vrahy, navazují kontakt v lesním království s vyhnaným lordem - psancem O´Rourkem a celkově zažívají košatá a smělá dobrodružství přesně ve stylu tohoto žánru, ve své nejklasičtější formě a ve velmi solidní podobě.

Ovšem ani moje nezlomná láska k Forgotten Realms a k pravověrné klasice mi nezabrání být objektivní. Douglas Niles píše totiž hodně naivní formou vyprávění, takže nám zde sice naservíruje výrazné a jasně konturované postavy, jako je půlčík Pawldo, druidka Robyn, zlý černokněžník Cyndre, nebo lesní zbojník Hugh O´Roarke, ale žel, neprokreslí je tak detailně, abychom měli skutečně pocit, že je intimně známe a není tudíž šance se s nimi nějak hlouběji sžít. Prostě poznání postav zde nejde nijak pod povrch. Další vadou na kráse je vcelku kostrbatý a jednoduchý styl vyprávění, tak nějak jako když vám pán jeskyně při hraní dračáka nastíní dobrý příběh. Ale jenom dobrý. Vynikající čtenářský požitek plný zvratů, poutavých postav, dech beroucího děje a šmakózních situací se zde vážně nekoná. A trochu to celé sráží i závěrečná bitva, která skončí dost hloupou" deus-ex machinou".

Ale i přes mé výtky je to velmi solidní kus fantasy a já dost lituji, že mimo Drizzta se už asi nikdy s žádnou další knihou z tohoto světa FORGOTTEN REALMS v češtině nesetkáme. Protože takto naivním, ale přesto svým způsobem neskutečně krásným a nostalgicky magickou aurou opředeným příběhům z žánru fantasy již odzvonilo. Doba velí realističtějším a syrovějším vyprávěním ve stylu Hry o Trůny. Škoda.

1 06.09.2017