greetchen komentáře u knih
Příjemná oddechovka, která vás nutí bilancovat trochu i váš vlastní život. Vztahy a charaktery postav jsou malinko přitažené za vlasy, ale naštěsatí ne tolik, aby to narušilo celkově pozitivní dojem z knihy.
Příběh není ničím jiným, než dalším ženským románkem, místy zbytečně cukrkandlovým. Ovšem reálie, kulturní prostředí a nám naštěstí tolik vzdálené potíže lidí žijících v neklidné době na neklidném místě mu přeci jen přidávají na atraktivnosti, rozvinou fanzazii a právě ony nakonec z knihy dělají více než jen průměrné oddechové čtení.
Slabší tři. Předchozí autorčiny knihy se mi celkem dobře četly, jako sladká oddechovka stačily. Tahle je již na hraně. Nezaujmou moc postavy, děj je plný očekávaných klišé, i styl psaní je takový bezduchý, autorka se v tom místy bez nápadu plácá.
Jako oddechovka stačí, ale nenadchne. Podobně laděné Povídky o manželství a sexu mi přišly přeci jen o trochu silnější.
Vyvrcholení série je trochu blábolivé, děj krkolomný a smýšlení hlavní hrdinky vrtošivé, ale na průměr to pořád stačí. Knize ovšem nepřidává ani mizerný překlad plný do očí bijících chyb.
Jako většina českých čtenářů se "Holeovkami" neprokousávám chronologicky, ke dvojce jsem se dostala až po přečtění pozdějších a očividně kvalitnějších pokračování. Švábi rozhodně nejsou špatní, funguje prostředí, zápletka, odkrývání a rozplétání zločinných nitek, chytré rozkrývání charakteru postav... Jen je to vše takové pomalejší, nemá to omračující spád. Na co jsem ale narážela ještě víc, byla neschopnost udržet některé postavy. Mihnou se v začátku, jména mi splynou a v druhé půli knihy se najednou zase objevují a dramaticky zasahují do děje a já netuším, o koho jde. Nestává se mi to často, ani jiné "Holeovky" ímhle netrpěly, tak možná tady jich prostě vpadne na scénu moc naráz a působí nepodstatně a pak člověk ztrácí přehled.
Začátek může mít trochu problém upoutat, ale když ty první rozjezdovbé stránky překonáte, je to už příjemně mrazivá a nápaditá smršť, od které těžko utečete k něčemu jinému. Četla jsem tři dny a knize dávala přednost před lecčím jiným, protože jsem nutně potřebovala vědět, jak se příběh vyvine dál. Narážky mě netrkly, takže odhalení pachatele pro mě bylo jak ledová sprcha. Super, mé první setkání s "Keplerem" a těším se na další.
Za mě spíše průměr. Hrdinka je občas trochu naivní, hrdina moc potrhlý, jazyk až moc obyčejný, vzhledem k poutavé přelepce "od držitelky Pulitzerovy ceny!". Oddechovka, která ale snadno zapadne.
Milý příběh pro zahřátí u srdce. Chvilkami trochu natahovaný, ale nikoli nudný. Závěrečné ubírání bylo trošku melodramatičtější než jsem čekala, ale nevadil. Hezká kniha pro milovníky romantické literatury, dostatečně chytrá i pro dospělého čtenáře.
Asi mě více nadchlo téma jako takové, než skutečná forma zpracování. Kniha je místy napínavá a funguje, ale pak tyto pasáže vystřídají místa slabší. Celkově se ale četlo dobře a svižně.
Jsem z generace, která na Mládí v hajzlu vyrostla, v této knize jsem ale autorův specifický styl a humor nenašla. Nestydaté plavky jsou "jen" příjemnou retro oddechovkou, naivním dívčím počtením, nijak nepřekvapujícím, ale na dovolenou to bylo fajn čtivo.
Kniha nepřináší nic převratného, co byste nevěděli nebo netušili před jejím přečtením, ale shrnuje to přehledně a autor zdůrazňuje techniky, které nejvíce pomohly jemu a jeho studetům. I když je útlá, možná se některé pasáže až otravě opakují - na mě osobně to nefunguje tak, že si je o to víc zapamatuji a zavedu do vlastního života. Líbí se mi ale styl členění knihy a zvýraznění toho nejpodstatnějšího.
Nejdřív se mi dostal do ruky Hedvábník, tedy "druhý díl série", který se mi četl dobře - upoutal příběhem, stylem, sympatiemi postav. Díky tomu, že Volání kukačky jsem četla až poté, již jsem věděla o některých vývojových zvratech, ochudila jsem se tedy o moment překvapení, ale myslím, že to nutně nebylo jediným důvodem toho, proč mě Kukačka nezaujala tolik. Děj je místy hodně rozvleklý, některé stránky jsou doslova nudné. Hedvábníkem jsem listovala se zatajeným dechem, Kukačku opakovaně na dlouhé dny odložila a nedokázala se k ní vrátit. Když jsem ji nakonec dočetla, musím říct, že ani poněkud překotný konec mému dojmu z knihy nepřidal. O poznání průměrnější dílo, které nedokáže tolik chytit, nevyniká detektivní chytrostí a chemie mezi detektivem a jeho asistentkou se mi nelíbila tolik, jako v Hedvábníkovi, i když zde jistojistě měla výrazně větší možnosti. Škoda, šlo to napsat i lépe.
Vydat si svou knihu je pro mnoho blogerů a amatérských spisovatelů nedostižný sen. Janine Pečenková si ho splnila a myslím, že vůbec ne s ostudou. Kniha mě zaujala příjemným přebalem, tematem tajemna a nadpřirozena, zasazením příběhu do současné Prahy a nebudu si nic nahlávat - i útlým rozměrem. Hledala jsem knihu "jen" na cestu vlakem a tento požadavek splnila. Myslím, že to je vlastně výhodou pro prvotinu - neznámému autorovi chcete dát šanci, ale tlustá "bichle" může leckoho odradit. Útlou knihu zkusíte, i kdyby měla být úplně blbá. ;-)
A to Světlo rozhodně není. I když jsou děj a sázení postav do knihy z počátku trochu kostrbaté, brzy se rozientujete a kniha si vás získá. Příběh je jednoduchý, vcelku očekávatelný, ale současně příjemně tajemný, sázený lehkým jazykem. Líbí se mi myšlenka Neliných mimořádných schopností coby daru i prokletí, dostatečné vykreslení hlavních postav... Pro mě osobně je naopak trochu nepřijemné přehnaně hysterické chování v některých scénách a možná trochu nucené (domnívám se že) autobiografické vzpomínky autorky - oblíbená místa, řešení starých křivd apod. Ale pozitiva naštěstí převažují.
Celkově... lehký nadprůměr, což je na českou prvotinu rozhodně úspěch.
Kniha o tom, co by nemělo být zapomenuto... A velmi citlivě a čtivě napsaná. Příběh plný napětí a fantazie, který jakoby mimochodem připomíná ošklivé momenty naší historie, na které by nedejbože mohlo být zapomenuto. Moc hezky psané, jen škoda, že v tak útlé knize. Tohle by klidně mohlo být rozpracováno do většího románu či trilogie a věřím, že by to stále nenudilo.
Přiměřeně sentimentální, ženské i k zamyšlení. Skvělá oddechovka na dlouhou cestu nebo dovolenkové povalování.
V žánru dívčích románů člověk v poslední době narazí spíš na hromadu průměru, než na skutečnou perlu. Musím říct, že pro mě tato kniha byla potřebným osvěžením. Nejsem už teenager, možná se budu v hodnocení s běžnými dospívající čtenářkami rozcházet, ale knihu jsem přečetla během dvou dnů a odkládala jsem ji se slzami v očích a spokojeným úspěvem. Nechybí v ní láska, dospívající tápání, roztomilé a humorné okamžik, ale i hlubší vrstvy, jako je sourozenecká rivalita, hranice dospělosti, vztah s rodiči... Kniha je dle mého názoru napsaná velmi citlivě, přitom poutavě a procítěně, bavily mě i jednotlivé postavy, autorka dokázala na pár stránkách vykreslit jejich charakter do potřebné hloubky, což oceňuji. Dle mého názoru splňuje v rámci svého žánru vše, co má, a navíc se ctí.
Proč a jak se stal z Johna Greena uznávaný a vyhledávaný současný autor, netuším... Po přečtení druhé knihy (první byla Papírová města) už mohu asi klidně konstatovat, že mě až tak moc nebere. V jeho knihách nacházím slaboučký příběh a nijak zajímavý jazyk, toť vše. Není tu humor, brilantní jazyk, cokoli k hlubšímu zamyšlení, úsměvné návraty do dospívání... Průměrné čtivo, které ve vás mnoho nezanechá a které můžete obejít bez povšimnutí. Nevím, co jiné čtenáře okouzluje a dojímá, já se v Greenově stylu nenašla.
Kdo je sakra John Green? Tahle otázka mi vrtala hlavou už nějakou dobou, protože jeho jméno na mě vykukovalo více než často. Hvězdy nám nepřály jsem viděla jako film, první knihou, která mi přišla pod ruku, jsou opěvovaná Papírová města. Přečteno během chvilky, je to jednoduché, čte se snadno. Ale popravdě, tu mánii nechápu. John Green bude zřejmě autor primárně pro mladší čtenáře. Papírová města jsou knihou o svobodě, budoucnosti, síle přátelství i lásky, o životních milnících a šancích, o sebevědomí a strachu z dospělosti. Pro puberťáka je tam vše, co cloumá i jeho obtížným životem. Pro dospělého, který už má vykročení do dospělosti za sebou a stojí před jinými překážkami a hranicemi, je to spíše plytké čtení, které by uneslo spíše rozsah povídky. Líbí se mi některé nápady, autorův jazyk, motiv papírových měst a papírových lidí (i mně dosud utajená existence papírových měst), ale to už knihu nevytrhne.
Božská dvojka mi z počátku nesedla tak jako první díl, i když mi možná byl ústřední pár sympatičtější než v minulé knize (i když ON je opět naivní a příliš žensky uvažující, autorka si vysnívá fakt nadpřirozené muže). Jejich žhavá lovestory ale nebyla v první půli knihy tak žhavá, skoro až hraničila s nudou, naštěstí druhá půlka knihy to dost rozjela a některé stránky jse četla s vykulenýma očima (je to fyziologicky vůbec možné? :-D). Přemýšlím, jestli autorka vycházela jen z fantazie, nebo jestli TO místo fakt třeba někde existuje. Opět spokojenost a těším se na posledního bastarda, který už na mě čeká v knihovničce.