Guliq komentáře u knih
Milé česko-japonské překvapení. Rozhodně důstojný příspěvek do žánru magického realismu.
Svěží, mladistvé čtení, schopné zaujmout i dyslektického pubescentního japanofila, který se dosud omezoval toliko na manga komiksy.
Moc se těším na Vzpomínky na úhoře.
Kniha napsaná s neskonalým soucitem a pochopením pro vše lidské. Bez lítosti, moralizování, odsudku ale i bez zbytečného heroismu a idealizace.
Styl psaní je natolik plastický, že se člověk do děje ponoří jako do virtuální reality.
Nic tam nepřebývá, ani nechybí. Vychutnávala jsem si každé slovo.
Kniha maximálně vhodná pro opakované čtení.
Po komorních Atuánských hrobkách je tu další "road trip" po Zeměmoří. Ged, starší, zralejší a mnohem blíž těžce vykoupené moudrosti než v předchozích dílech, má před sebou další výzvu - být mentorem/inspirací (privilegovaného, ale sympatického) Arrena, který na svůj věk oplývá až těžko uvěřitelným množstvím sebereflexe.
Krásný je motiv pomyslného předávání a přebírání opratí/žezla/břemene odpovědnosti, generační obměny. I snaha o zbavení se strachu ze smrti a přijetí její přirozenosti. Mně nejbližší je ale myšlenka potřeby udržení rovnováhy, harmonie.
Ani tento díl není možné vytrhnout z kontextu celé série a hodnotit odděleně. Arren má před sebou dlouhou cestu v pátém dílu (Jiný vítr) a ani Ged ještě zdaleka není u cíle.
Čtěte dál. :)
Druhý díl série je paralelní dějovou linií k Čaroději Zeměmoří. Hlavního hrdinu vystřídá hrdinka, která je zpočátku mnohem méně líbivá, než Ged v prvním dílu. Chybí jí (v této fázi) ta aura moudrosti, ke které Ged od začátku minimálně směřuje.
O to vetší respekt (a soucit) budí cesta, kterou (nejen v tomto dílu) ujde, protože v porovnání s Gedem má díky podmínkám, do kterých byla jinými uměle vsazena, startovní čáru morálního a osobnostního vývoje posunutou o pořádný kus dozadu.
Člověk se pak se zadostiučiněním smutně pousměje ve čtvrtém dílu série, kdy se linie Geda a Arhy/Tenar konečně trvale spojí. A má je rád oba.
Knihu nelze hodnotit odděleně od celé série. Prostě čtěte dál a uvidíte, že to stojí za to.
Jako první jsem viděla ghibliovku Příběhy ze Zeměmoří (https://www.csfd.cz/film/222973-pribehy-ze-zememori/prehled/), která mě příliš nenadchla, resp. výsledným pocitem byl zmatek, víc než cokoli jiného. Takže jsem se obrátila ke knižní předloze v naději, že mi pomůže film pochopit. Nepomohla. Naštěstí, protože tahle knižní série mi dala něco mnohem lepšího. Nádherný, meditativní, zážitek z četby.
Nikam nežene, děj se nevyvíjí překotně. Je jako pěší pouť, u které si předem nejste jisti cílem. :) Dává dostatek prostoru k přemýšlení, projekci vlastních zkušeností, aniž by zbytečně uhýbala, vracela se, nebo se točila v kruhu.
Byla přesně tím, co jsem už dlouho potřebovala, aniž bych to věděla.
Je to příběh o morálním zrání člověka.
Asi by mě nenapadlo psát komentář zrovna na tuto knihu, kdyby mě nezarazilo, že má tolik negativních hodnocení. V mém případě byla zakoupena pro teenagera se zájmem o psychologii.
Jako jednoduchý odrazový můstek pro mapování cestiček k poznávání sebe sama a orientování se ve složitostech života svůj účel naplnila na 100%.
Možná mám vyšší práh tolerance vůči vulgaritám, ale občasné použití silnějšího výrazu v textu jsem nepovažovala za samoúčelné. Útlocitnější povahy se koneckonců knize mohou vyhnout i díky nápovědě přímo v názvu.
Rozhodně se nejedná o rezignovaný či pesimistický text. Po jeho přečtení sice nebudete instantně "happy, jak dva grepy", ale rozhodně kniha víc dá, než vezme.
A hned úvodní větu o vděčnosti bych tesala do kamene.
"Vděčnost je jako vitamin D na duši. Malá dávka posílí vaši imunitu proti kravinám a zajistí silnou psychickou odolnost."