Gurtha
komentáře u knih

Taková základní poučka, nikdy nepište chybné věty, vždy jen jejich správnou variantu. A Bróňa nám zde krásně překládá špatnou větu pěkně s obrázkem broňopotvůrky - ano je menší než správný překlad a chyba pěkně červeně označená, ale je tam a je to špatně.
Prostě dobrá kniha k tomu, aby se začínajíci angličtinář naučit špatnou angličtinu.


Skvělá kniha, navazuje na stejnojmennou výstavu a uspořádáním informací mi přišla snad ještě lepší. Každá kapitola je uvedena velice hutně a hlavně srozumitelně napsaným úvodem, na který navazuje řada krásných fotografií, jejichž popisky mnohdy obsahují další cenné informace.
Doporučuji všem co se zajímají o historii Prahy, sociální otázky nebo třeba jen rádi nahlédnou do minulosti.


Vizuálně pěkná, leč obsahově poměrně nepřehledná kniha - sestává se z různých útržků vzpomínek, nebo spíš výkřiků vypsaných ze starých novin. Tu a tam se objeví shrnutí od autora, ale nic co by text drželo pohromadě. Celkově na mě kniha působí tím dojmem, že si autor udělal radost a nechal si vytisknout své poznámky ve kterých se nikdo jiný než on nevyzná. Jsou sice řazeny jakž takž tematicky, ale obsahově skáčou sem a tam. Nakonec si uvědomíte, že krasné fotky ani neodpovídají textu a jste zcela zmatení. Snad zde někdo najde, co hledá.


Knížka je krásná přehledná, se spoustu praktickými radami (i když má smysl učit Čechy houbařit?).
Jako člověk co chodil do turisťáku jsem zde nic moc nového nenašla, ale pro někoho, kdo se přírody spíš bojí to může být pěkný začátek.


Pěkná knížka s rozumně a jasně vybranými informacemi o Toyen. Oceňuji, jak si autorka poradila s tím, co všechno o ní nevíme, i s řadou fám, které o ní panují.
Trochu ale bojuji s tím k čemu a pro koho vlastně knížka je - její grafická stránka není nijak oslňující a obrázky? Jsou takové naivní, milé ale Toyen ani její umění v nich nepoznávám.


Knížka je krásná ale chaotická - informace jsou zde řazeny naprosto náhodně, něco jsou dočista výkřiky do tmy. Našla jsem zde dvě fakta, která jsem nevěděla ale mnohé další zde, z mého pohledu, chybí.
Nevím, jak na knížku reagují teenagerky, a jako jistý základ je to rozhodně lepší než to, co následovalo po tom, co nám paní učitelka na základní škole rozdala vložky, ale pro mě je to zklamání.
Ps: své čtenáře si knížka očividně našla, jen doporučuji prolistovat, než ji někomu koupíte k svátku;)


Klára mě totálně znudila... líčí, zcela roboticky, svou existenci v obchodě a následně v rodině, která ji koupila - je to taková mozaika běžných věcí a konfliktů, za kterou jaksi něco bublá. Věřím, že minimálně část informací časem vytvoří komplexnější obraz, ale mám problém s pohledem robotky, která nic netuší o světě a snaží se pochopit jeho zákonitosti. Jazyk Kláry je přitom značně mechanický, v přímé řeči používá zásadně třetí osobu a její chování je prostě zvláštní, někdy se zasekne, jindy pronáší zdánlivě citově zabarvené poznámky, ale prostě jí to nevěřím. Možná tohle na tom čtenáře okouzluje - robot, který necítí a přesto jakoby cítí? Netuším, mě prostě Klára nesedla.
Když jsem se s vypětím sl dodrápala do půlky knihy, rozhodla jsem si přečíst nějaké recenze a dospěla jsem k názoru, že tato kniha není pro mne.


Kniha mě nudila. Snaží se propojit svět Středozemě s reáliemi prastaré Anglie - nic proti tomu, Tolkien z nich jistě čerpal - z mého pohledu jde, ale jen o snůžku informací, které se snaží dokázat magičnost této doby. Inu nevím, mě to zas tak magické nepřijde ... řadu faktů navíc autor opakuje několikrát, jiné nedovysvětlí. Esoteričtěji naladěné duše, ale třeba budou spokojené - pro trochu znalejšího fanouška Tolkiena jde ale o zbytečnou knihu.


Jako zásadní nevýhodu knihy vidím její rozměry a tíhu - nemohu ji brát s sebou, takže jsem nuceně přerušila flow čtení a po počátečním nadšení, kdy jsem sršela hmyzími informacemi mě začala kniha vadit. V textu je spousta zbytečných kudrlinek a obratů, které mě začaly rušit - prostě moc květnatého textu a málo hmyzích faktů, na druhou stranu jsou některé kapitoly pro laika zbytečně podrobné, složité a plné utrhaných hmyzích nožiček, hlaviček a bůh ví čeho ještě.
Ale myslím, že kdybych knihu měla třeba ve čtečce a četla bych ji průběžně, měla bych z ní lepší pocit, byť mě osobně by stačilo dílo menšího rozsahu -možná zkusím tu starou verzi, byť není aktuální :)


Instantní nudle. Zalijeme vroucí vodou, chvíli to pracuje a pak to jen sníme s mírným odporem.
Tahle kniha je přesně taková - milého lorda v hostinci přepadne sexuchtivá mladá dáma a ještě než dojde na věc, je do ní zcela zamilován a chce si ji vzít. Dáma není kupodivu zlatokopka, ale citlivá vychovatelka 7 sourozenců, které si lord rovněž oblíbí po první konverzaci. Co se dělo dál je otázka, která mě příliš netrápí, ale trvalo jim další tři třetiny knihy, aby to vyřešili.
Jen dodám, že historické romance mám ráda a překousnu ledajaký nesmysl a anachronismus.


Jsou knihy, které je čtou jedním dechem a pak ty, při jejichž čtení se do slov ponoříte natolik, že děj vnímáte i ostatními smysly - to se mi stávalo právě z Hamnetem - cítila jsem jablka, květiny, vesnici i město, slámu, slyšela jsem každé vrznutí či povozy za okny. S postupem děje se kniha stává niternější, z barevných pasáží přechází do temnějších tónů, ale čtenář má stále možnost chytit se naděje a smutek hrdinů pozorovat z vnějšku, aniž by nás také roztrhal.
Rozhodně to není čtení pro každého, ale kdo se knize poddá, jistě nebude litovat.


Fantastická kniha plná nesmírně zajímavých informací a překrásných fotek. Čtenář se dozví nejen o oděvu, ale i o životě v malebném kraji podještědí.
Z knihy přímo čiší láska k tématu a roky práce, které projektu museli autoři věnovat.
Ještě musím zmínit fotografie, kterých je skutečně požehnaně - unikátní jsou v několika směrech. Historické exempláře z muzeí jsou zde nošeny, nikoli jen předváděny. Navíc je spolu s replikami nosí členové folklórniho souboru Horačky, k jehož 50. letům činnosti kniha vyšla. Mnohdy přitom prezentují své vlastní oděvy, v kterých je můžete potkat na vystoupeních. Kdo čeká prkenné ilustrační fotky bude velice překvapen :)


Velice milé překvapení - čekala jsem, že se pobavím na tím, jak si v Americe představují starou Prahu a ejhle, autorka si dala nejen práci s reáliemi, ale vytvořila i dost originální příběh. Není to nijak skvěle propracované dílo, jako četba pro radost však Domek s Olou postačí a komu jsou vodníci, duchové, intriky a temné postavy ve stínech málo, může se procházet Prahou a tipovat, kde bydlela Ola a kde sídlili "pijavice". (Ps: taky je zde jedno moc povedené rakousko-uherské ministerstvo)
Nevím jak to vyzní v překladu - strategicky jsem knihu četla v angličtině - ale je neskutečně rozkošné, jak z textu trčí ta česká jména :)


Zaujal mě název a chtěla jsem se dozvědět něco víc o tématu brakové literatury, takže mě poněkud zklamalo, že kniha obsahuje "jen" řadu zkrácených děl autora a jeho životopis.
Po přečtení si říkám, co jiného jsem vlastně čekala, ale číst byť zkrácené dílo S.V.Jelínka pro mě byla dost výzva, tak nemohu dát více hvězd.


Haha, Sherwood rulez! Jinak nechápu, jak se Mercy s Adamem uživí, když mají každý druhý týden zavřený krám a řeší krizovku, už aby jim Briggs dala aspoň pár let pokoj.
Ocenila jsem návaznost na Divoký symbol, je to ale Charles s Annou, kteří mě teď baví mnohem víc...


Jsem moc ráda, že jsem knihu četla, skrývá se v ní řada zajímavých postřehů, ale za krásnou bych ji neoznačila. Grafika je podobná učebnicím, na kterých jsem vyrůstala, fotky působí nenápadně a kresby jsou na rychlo načrtnuté - prostě tak, jak by je při pozorování patrně pořídili autoři (najali si na to ale ilustrátorku Silvii Luběnovou). Má to své kouzlo, ale u mnoha rostlin nemám potuchu, jak vlastně vypadají.
Další problém mám s texty, některé jsou vysloveně nabubřelé a plné ega autora (především ty psané Janem A. Šturmou), věřím ale, že řadu čtenářů pobaví, je to prostě otázka preferencí.


Neuvěřitelně zajímavé čtení, v první kapitole jsem se ztrácela, ale pak jsem pronikla do úchvatných tajů DNA a hltala jsem s nadšením další a kapitoly. Co všechno ještě člověk neví!


Kniha se mi dostala do ruky náhodou a nemohla jsem se od ní odtrhnout.
Životní příběhy okruhu básníků, které jsem dosud znala jen z učebnic literatury, jsou neuvěřitelně pohnuté. Autorka je líčí na základě dochované korespondence, pamětí a dalších výzkumů. Z těchto pramenů se jí podařilo poskládat velice barvitý příběh, který mě v mnohém překvapil. Přesto se zdržela bulvárnosti. Uvádí i některé domněnky, vždy je ale řádně podloží prameny a řadu z nich uvádí na pravou míru.
Líbilo se mi také její porozuměním k jednotlivým osobám, není zde žádný padouch byť mnozí z nich v průběhu let chybovali či se chovali špatně. Asi jako každý z nás.


Výběr několika málo dopisů je myslím dobrý start pro lidi, kteří váhají, zda číst větší edici korespondence Jane Austenové.
Na laiky je myšleno i při zpracováním - u každého dopisu je uveden kontex a vysvětlení několika obratů v textu, které normální smrtelník nerozlišuje.
Dopisů Jane Austen se dochovalo necelých 160. Zde jich je publikováno třináct v náhodném výběru - resp. jedná se o dopisy, které postupem doby skončily ve vlastnictví Muzea Jany Austenové.


Kniha obsahuje všechny údaje o organizaci a poslání financů, které jsem potřebovala, vše je podloženo rozsáhlým studiem jak archiválií tak dobové literatury. Navíc je kniha velmi čtivá a plná zajímavých příběhů z praxe finanční stráže. Děkuji za tak perfektní práci.
