Gustik5 komentáře u knih
Thanos se vrací je velice mainstreamový příběh. Ovšem v tom nejlepším smyslu slova. Marvelovské vesmírné komiksy mne většinou nechávaly chladným, ovšem zde se rozehrává epické, drsné drama prokládané slušnými zvraty a akcí, na jakou je vážně radost pohledět. Zajímavý není jen hlavní “hrdina,” ale i všichni vedlejší. Za sebe tak mohu závěrem říci, že jsem opravdu rád, že u nás tato série vychází a na její další části se opravdu těším. Protože tohle mne bavilo. Toto dílo se dá s celkem klidnou tváří doporučit i komiksovým nováčkům, které filmové zpracování Thanose nadchlo a rádi by se s ním seznámili i formou komiksu. Směle do toho!
Jakkoli spisovatel pracuje se stereotypy, v rámci detektivního žánru to prostě funguje. Jistá snaha o nalezení cesty ke své manželce a synovi je prostě dosti silný vedlejší nosný motiv. Ačkoli autor je norského původu, nejde tak úplně o typicky severskou detektivku. Není až tak drsná nebo brutální, spíše prodchnutá správně zamotanou, skoro až klasickou zápletkou, dobře vykreslenými nečernobílými charaktery na obou stranách zákona (zejména však zaujmou Brekkeho parťáci v podobě mladičkého policisty Torpa a starého korpulentního pardála Kvala) a místy i skvělým suchým humorem, který pochopitelně pochází zejména ze strany hlavního hrdiny.
Pokud máte plné zuby hlavního proudu drsných severských detektivek a chcete si přečíst něco více neotřelého a trochu jiného, je Pokoj stínů skvělá volba. Za doporučení stojí nejen jako alternativa k fenoménu jménem Nesbø...
Prý lepší než Nesbø. Neposoudím, nečetl jsem (zatím). Ale vypadá to moc dobře. Hl. hrdina je sympaťák a mistr sarkasmu, jsou tam dvě hl. dějové linky, a z toho jedna s pravou italskou mafií v New Yorku jako výstřiženou z mého oblíbeného Kmotra! Super severská krimi, u které se opravdu těším na další díl...
No, a jak už tu někdo psal - krom pozitiv mi nesedí jedna věc. Detektiv Anton Brekke je gambler. A miluje poker. Všechno prosází. Chápu že ho chtěl autor nějak odlišit. Ale gambler?! Vždyť takhle se dá přece hrozně snadno vydírat a kompromitovat!
Jako oddychová série s jiným prostředím, než na jaké jsme v žánru běžně zvyklí, a sympaticky vykreslenými postavami (byť občas jednají trochu naivně či dětinsky) stojí jak Tajemství Nágů, tak předešlý titul Nesmrtelní z Meluhy určitě za pozornost. Slušná kniha? Určitě ano! Indický Tolkien? Rozhodně ne. Tolkien vytvořil natolik svébytné a komplexní dílo, že se o tom může většině (nejen) žánrových spisovatelů tak leda zdát. Navíc mytologii (v jeho případě zejména severskou a germánskou) nepřepisoval, jen z ní zlehka vycházel, což je rozdíl oproti Amishovi. Ten totiž právě tu indickou přepisuje do jiných kulis. Nutno dodat, že závěrečnou část trilogie Šiva – Přísahu Vájuputrů, která má vyjít ještě letos, si přečtu docela rád…
Bylo to hezké. Je to celkem nápadité, ač je chvílemi vidět že se jedná o dětské čtivo. Přesto mě to velmi baví a to jsem od těchto knih čekal. Už jen pro mého oblíbence Slámu Hraboše a jeho břitký humor. :)
Tuhle knížku jsem četl jako malý, a vpravdě se mi moc líbila. Jen ne do té míry, abych se k ní vracel...
Je hezké, že Lovecraftovy spisy jsou řazeny chronologicky, díky čemuž máme možnost sledovat, jak se jeden z otců moderního hororu "vypisuje." Povídky podobně jako u Poea spojuje mrazivá svízel, nejistota a přítomnost něčeho mimo nás. Tenhle plíživý děs mám raději, než přímočaré strašení. Přes to jsem měl s nějakými díly v tomto souboru problém a rozhodně jsem nebyl tak nadšen, jak jsem doufal. Nicméně tohle je začátek. Další knihy - a zvlášť ty kde je položen základ kultu Cthulhu už budou jistě lepší... Ilustrace od Františka Štorma jsou mimochodem geniální! Díky tomu je tato série opravdovým skvostem a chloubou knihovny. Jo, a doslov od Škvoreckého je moc fajn.
A já se bavil. Sice to rozhodně není alternativa ke Stopařovu průvodci po galaxii (kde satira nebyla na úkor fikčního světa), ale je to výborné. Mnohem víc než o klasickou sci-fi se jedná o kritiku poměrů v USA. Místy skoro až cynickou, přesto docela terč strefující. Chlupatí a kulatí mimozemšťané, pro které je vše jen hra a chtějí se prostě bavit, jsou dobrým způsobem jak poukázat na leckteré absurdity západního světa. A ta rodinka anarchistů byla prostě boží...
All-Star Batman: Konce světa celkem přesně splňuje to, co byste čekali od vedlejší řady. Nejde o nic revolučního, nového, ale ani zajímavého natolik, aby to nadchlo někoho kdo už nějaký ten komiks s Temným rytířem četl. V zásadě jde o slušný průměr, což je pro scénáristu Snyderových kvalit asi slabý výkon. Zvlášť po docela povedené předchozí knize, která měla pár zajímavých nápadů. Konce světa jsou podivně uspořádaný kresebný “kočkopes,” kterému jakožto celku nejvíc podkopává nohy fakt, že moc nedává smysl a nefunguje jako jednotný příběh. Nepotěší ani prakticky žádná návaznost na předchozí knihu řady.
All-Star Batman: Můj nejhorší nepřítel je zatím bezesporu to nejlepší, čeho se nám s Batmanem v rámci Rebirthu dostalo. Jedná se o lehce nadprůměrný vedlejší příběh, ze kterého se sice na zadek neposadíte, ale zabaví vás a i to se počítá. Přičtěme k tomu tradiční a přesto stále táhnoucí, Jekyllo- Hydeovský rozpor postavy Two-Face, slušné a nepřemrštěné zvraty s naopak správně přemrštěnou “badass” akcíia tak trochu jinou atmosféru, která pro Batmana naopak tradiční není a máme tu zaděláno na počátek zábavné komiksové řady, u které jsem vlastně docela zvědav na další díl. Proč ne. Tohle by šlo.
Komiks Desátý Doctor Who: Revoluce hrůzy ode mne dostává stejné hodnocení, jako Terorformace, poněvadž mne bavil zhruba stejně. Četl se svížně a nenudil. Ale popravdě nic extra ani nepředvedl. A to říkám jako fanda seriálu! Co se kresby týče, místy potěšily drobné eastereggy, které právě Whoviané ocení. Jinak je celkově, podobně jako v případě předchozího komiksu s dvanáctým Doktorem příjemná, místy více, místy méně prokreslená. Linka i coloring tak nějak odpovídají běžnému mainstreamovému standardu, z něhož ovšem nijak významně nevybočují. Tudíž způsob, jakým je komiks kreslen sice rozhodně neurazí, nýbrž však zase kdovíjak nenadchne. Nebyl tu žádný větší panel či celostránkový výjev, který by mi nějak utkvěl v paměti. I v tomto případě jsou příběhy zde nijak nepřekonávající průměr obyčejnějších epizod seriálu. Ačkoli se jim nedají upřít celkem zajímavé nápady, které by si nicméně i tentokrát zasloužily mnohem víc prostoru na rozpracování. Nezbývá tak než doufat, že v dalších komiksech jak v případě Doktora desátého, tak dvanáctého, které má Crew v plánu vydat, se tvůrci více odváží… Na závěr samozřejmě potěší bonusy a bohatá galerie variantních obálek.
Upřímně přiznávám, že mám této mangy tak trochu plné zuby a jsem docela rád, že mám její čtení patrně již definitivně za sebou. Malinko je to i formou (ačkoli třeba jedna z modernějších mang, které jsem četl, mne bavila hodně), kdy mi vadí přechody z „realistické“ kresby na zjednodušené dětinské karikatury, či poněkud infantilní humor (nicméně beru, že to k žánru patří) ale zejména obsahem. Human-Error Processor se čte podstatně lépe než druhá kniha. Díky staršímu datu jednotlivých sešitů je zde také přítomný starší koloring (který se mi oproti tomu modernějšímu líbí víc) a nedá se říci, že bych se nudil. Přesto musím znovu konstatovat, že tento kult mne neohromuje tak, jak bych čekal a fanouškem The Ghost in the Shell asi nikdy nebudu, a chápu že podíl na slávě i sám autor připisuje hlavně anime zpracování a dalším. To je ale mé hodnocení.
Pokud vás tento svět nadchl a nutně si potřebujete přečíst víc, je pro vás tato sbírka rozhodně vítanou jednohubkou a takřka povinností. Na překladu a letteringu ze strany Crwe nemám co vytknout. Žádného překlepu jsem si nevšiml a tisk a zpracování knihy jako takové jsou již standardně na vysoké úrovni. Takže palec nahoru.
Tato poslední, desátá kniha rozhodně není špatná. Jen zkrátka celkem průměrná. Cením si hlavně vyváženosti jednotlivých epizod, což bývá často u jakýchkoli sborníků problémem. Zde tomu tak není. Možná proto, že na většině komiksů zde se podíleli buď Scott Snyder, či James Tynion IV., kteří mají celý run tak nějak na svědomí. Ačkoli jsem to trochu tušil, to „pravé“ zakončení už nastalo v knize deváté. Batman: Epilog tak nemá být nějakým velkolepým komiksem, ale spíše poklidným uzavřením jedné kapitoly, jež byla naopak velkými událostmi napěchovaná. Což se, vzato kol a kolem povedlo. Projevuje se zde jistá trpkost superhrdinského mainstreamového komiksu, spočívající zejména v tom, že jsou zde pevně vymezená pravidla a mantinely, v jakých se tvůrci smějí pohybovat. Teď už nezbývá než se těšit a být zvědavi na to, jak se toho zhostí Tom King, který sérii po Scottu Snyderovi převzal.
Údajně nejlepší příběh s Deadpoolem vůbec. A sakra, sice to neposoudím, ale skvělý to rozhodně je! Moc se mi líbí, jak dokázali scénáristé udržet perfektně fungující poměr mezi humorem a vážností. Pobavíte se, ale zároveň vás to místy dokáže i dost zasáhnout. Deadpool tu figuruje jako "smutný klaun." Je tu hezky vidět, že všechny ty legrácky a šílenosti jsou jeho způsobem, jak se vypořádat s obrovskými traumaty (mimo jiné i dírami v paměti, které dovysvětlují, proč se tak často dříve plácal odnikud nikam), jež si s sebou nese. Navíc, když už jde opravdu do tuhého, zmlkne i jemu. Pokud jsou první dva sešity povedenou parodií na sedmdesátkové komiksy se vším, co na nich z dnešního pohledu skřípe (ale i funguje), je hlavní příběh především sondou do Poolovy pohnuté historie, propletenou s dalšími dvěma "upravenými" hrdiny. Tajtrlíkující postava tak dostává tragický rozměr a dokazuje, že je na ní mnohem víc, než jen ujetý humor a boření čtvrté stěny. Navíc jsou tu události, které budou mít velké následky v budoucnu (SPOILER/ Deadpool má dceru?!/SPOILER), což se mi moc líbí. Dříve, když jsem četl nějaké sešity z Wayova runu, mi hrozně vadila epizodkovitost příběhu, který Deadpoola nikam výrazně neposouval. Jo, měl bych si už přečíst něco z éry před Wayem. :) Každopádně... Pokud bych měl někomu vysvětlit, proč mám z Marvelovského vesmíru nejradši právě ukecaného žoldáka, doporučím mu tenhle komiks. :)
Jako čtenář, který Supese příliš neadoruje a sympatie směřuje většinou tak leda k Temnému rytíři, musím uznat že tohle bylo fajn. Je to naprosto perfektní seznámení se s postavou, podtržené příjemnou kresbou a celkově moderně pojatým originem. Akorát mi klasicky vadí, jak Clark tu svoji "ňoumovitost" přehání. Ale jako ochutnávka naprosto dostačující. Bonus z konce padesátých let potěší a vůbec mě tenhle koncept DCKK baví víc, než UKK... Inu, jsem spokojen.
Delší, a podle mě méně úderné než Proměna. Ale i tak je to super… Kafka je neopakovatelný, pohlcující, atmosférický a bezesporu geniální… To, že je příběh nedokončený, je možná o to víc příhodnější. Byť závěr tu je a je až mrazivý...
Tohle bylo tak... Roztomilý. A brutální... Že to nejde dohromady? Ale kde že! Perfektně odsýpající záležitost. Díky dynamice kresby a vyprávění, přímočaré zápletce (v jejíž jednoduchosti je právě ta genialita) a tomu, že to není příliš ukecané (přece jen jsou hl. hrdinové zvířata), jsem měl při čtení pocit jako bych sledoval akční film. A jelikož mám dost možná psy a zvířata obecně mnohdy radši než lidi, mělo to na mě i jistý emotivní dopad. Jako akční jednohubka to funguje perfektně. Škoda jen že je to tak krátké, i když možná i díky tomu je to tak úderné. Za mě naprostá spokojenost. Jak s tématem tak i s provedením.
Kniha, tak jako filmová adaptace jsou zvláštní, barvité, atmosférické a tak i nesmírně poutavé. S Jean Baptiste Grenouillem je místy snadné soucítit, právě tak jako ho pro jeho bezcitnost nenávidět. Konec samotný mne překvapil a v kontrastu předcházejících událostí se nedá říct, že by mě nějak znechutil. Možná mám silný žaludek, těžko říct...
Spolu s filmem k nám dorazila i komiksová premiéra tohohle ukecaného žoldáka. Nutno dodat, že na obojí jsem se dlouho těšil jak malý Jarda na Vánoce. Drákulova výzva je fajn, vtipná a zábavná oddychovka. Překlad je kvalitní, někomu možná mohou vadit překlady některých vtipů a narážek, se snahou zasadit je do nám, Čechům bližšího kontextu. Mně to ale nevadilo. Já se bavil a napjatě čekám a doufám v další komiksy s tímhle šílencem v češtině. Protože přečíst si to v rodném jazyce je pro mě příjemnější. :) Mé hodnocení je možná o hvězdičku vyšší, než by bylo záhodno, ale Deadpoola žeru a jsem strašně rád, že se na něj u nás dostalo, takže tak.
Za mě dobrý. Je místy dost vidět, že je to rozjezd. Ale rozjezd velmi povedený a autorům se na rozdíl od Daniela Waye povedlo dodat Deadpoolovi i určitou hloubku a nejde tak o plochý a šílený, schizofrenní charakter. Což je super zejména díky tomu, že se tak může nejen příběh, ale i postava samotná někam posunout a vyvíjet. A ne se nesmyslně plácat sem a tam jako za éry WayPoola, z níž jsem si něco málo přečetl a po chvíli mě to přestalo bavit, protože se jeden onou ubíjející repetitivností hrozně rychle přejedl... Podtrženo sečteno jsem rád že tu máme zaděláno na novou, pravidelně vycházející komiksovou řadu a že jde zrovna o Deadpoola. A samozřejmě doufám, že se bude prodávat dobře (a nedopadne to s Poolem jako s Ultimate Spideym), což by se ale snad po úspěchu Drákulovy výzvy mělo, protože tohle prostě musím mít kompletní.