Gustik5 komentáře u knih
Velmi hezky zpracovaná kniha, její zvláštní pohádkový příběh a atmosféra jsou podobné, jako u stejnojmenného filmu.
Příběh mne opět velmi zaujal, opět zde byla perfektně vyobrazena panovníkova osobnost a samozřejmě jeho život. Čtyři hvězdy dávám pro konec, který byl možná dobře zvolený už jenom kvůli počtu teorií, ale pro mne byl mírným zklamáním kvůli tomu, že jsem očekával nějakou domněnku, či vysvětlení ohledně smrti Václava III. Konec tu byl bohužel nevyhnutelný a každý ví jak kniha skončí. Líbí se mi autorův realistický pohled na postavy, které nijak neidealizuje, ale snaží se je vyobrazit nikoliv ve světle pozitivním, nýbrž tak, jací (alespoň dle něj) byli.
Zajímavá kniha, která mi na základní škole poměrně často a dobře sloužila při psaní referátů jako alternativa vedle Wikipedie. Bylo celkem vtipné, když jsme ji ve třídě tenkrát skoro všichni používali jako podklad pro úkoly a referáty... :D
Pro mě osobně je nejlepší částí Panovníci českých zemí a České královny.
Jedna z mých prvních knih. Poutavé a zajímavé čtení, které rozhodně oplývá fantazií a krásným pohádkovým příběhem. Zaručeně jedna z nejvhodnějších knih pro mladší čtenáře.
Mnohdy zvláštní a mnohdy těžko uvěřitelné (a ověřitelné) historky všemožných občanů naší drahé vlasti. Člověk se zamyslí, ale stejně mi mnoho příběhů přišlo nevěrohodných, žádné důkazy, jenom plky.
/SPOILER/ A to, že jeden z vypravěčů tvrdí, že předmět, který na Zemi nechali mimozemšťani, před lety ztratil je do očí bijící. Upřímně, vy byste něco takového ztratili?
Ačkoli se jedná o kvalitní a bezpochyby zajímavou knihu, rozhodně není tím, co z ní její propagace dělá. Čtení chvílemi nudí, každopádně však má v sobě kniha cosi, co mě donutilo ji dočíst do konce, a musím přiznat, že jsem se celkem bavil, jen se mi zdálo, že příběh začal nabírat opravdový spád až ke konci, což mi trochu vadilo. Podle mě to ale určitě není "druhý Potter," jak proklamuje jeden z útržků z recenzí na zadní straně knihy. Nakladateství Fragment mne s tímhle trochu štvalo už i u Eragona. Zdá se mi, že jednoduše chtějí, aby se čtenáři kniha líbila, což je samozřejmě z jejich strany pochopitelné, ale stejně se mi zdá, že mi tím tak trochu vnucují, jak skvělá kniha to je. Přesto je to velmi hezké fantasy a přečtení dalších dílů se nebráním.
Místy zdlouhavá, nudící, ale vzato kolem a kolem - jako celek dokonale působící (téměř) postapo fantasy. To jsou Růženky. Jak je u Kinga (nebo v tomto případě tedy Kingů) zpravidla zvykem, jsou tu sice přítomny značně nadpřirozené prvky, cílí se tu ovšem především na lidské postavy a na to, čeho jsou při vyhrocených situacích schopné.
Otec se synem si tu vzali na paškál především téma střetu dvou pohlaví a nevyhnutelně dochází k závěru, že muži jsou "ti horší," a jakýkoli happy end tak nepřichází v úvahu. Trochu jsem si místy při čtení vzpomněl na nenápadný sci-fi román Věk zázraků, ta melancholie a pesimismus, a vůbec celková atmosféra byla obdobná.
Kniha vyniká tím, co jako někdo, kdo se občas snaží o vlastní literární tvorbu na Kingovi bezmezně obdivuji. Neskutečnou empatii při tvorbě trojrozměrných postav. Takové dokáže vytvořit málokterý spisovatel. A byť je protagonistů v Růženkách přehršel, každý má svou pochopitelnou motivaci (i záporáci - což je úžasné) a dá se s nimi sžít. O tom, jak citlivě se (dle mého) autoři dokáží ponořit do ženské mysli, ani nemluvě.
Byť je zde seznam postav, musím přiznat že jsem jej moc nepotřeboval. Po chvíli. Nebyl problém se v charakterech zorientovat. A jak je to s onou spoluprácí mezi otcem a synem? Myslím že synek se až tak nepřetrhl, a nebo píše stejně skvěle jako tatínek. Což by bylo báječné. Joe Hill (pseudonym dalšího z rodu Kingů) taktéž nepadl daleko od stromu. Ale myslím si, že Owen King bude mít na svědomí onu místy přítomnou zdlouhavost a nudu...
V rámci bohaté bibliografie autora to asi nebude vyčnívat nad hladinu, i tak jsou ale Růženky víc než slušný nadprůměr, který doporučuji...
Tak já to nadšení tady asi trochu snížím. Kdosi u knížky citátů ze ságy Píseň ledu a ohně, nazvané "Mudrosloví urozeného pána Tyriona z Lannisterů" napsal, že se jedná o naprosto zbytečnou knihou, jejíž existence je způsobena snahou vydělat na populární značce co nejvíc.
Nu, Pobertův plánek je totéž. Ale mnohem hůř. Odhlédneme - li od opravdu ošklivě umístěného názvu uprostřed čela knihy a podíváme - li se na formát a tisk, tak je to slovy cikánky Jolandy opravdu "velký špatný." Rozmazané obrázky z filmu, které svým rozlišením vypadají jak kdyby je někdo postahoval z netu, no a celkově je to... Nic moc. Moc navíc nechápu mash up filmu s knižními reáliemi. Buď jedno, nebo druhé. Obzvlášť když se filmy a knihy docela liší...
Čekal bych třeba opravdový plánek, se kterým si někdo dal práci. Ta plastová hůlka tomu dodává korunu a připomíná časopisy s Kačerem Skrblíkem, kde byla sem tam přiložena nějaká levná hračka...
Ale HP se prodává a nadšení Potterheads si koupí cokoli. Já se přitom za fanouška ságy považuji. Ale tohle považuji naopak za zbytečnost. A ještě docela nehezky zpracovanou...
Pokud jste fanouškem kvalitního hororu s prvky nadpřirozena, je Temné léto přesně pro vás. Nechybí mu perfektně, pozvolně budovaná gradace, jež spolu s pečlivě vystavěným historickým pozadím všeho zla v městečku Elm Heaven vyvrcholí v epicky děsivém finále, které by byla skutečně radost vidět ve filmu. Kingovo doporučení na přebalu nelhalo. Dan Simmons skutečně píše jako rozzuřený anděl...
Více v mé recenzi zde na DK.
Víc než o thriller se ovšem vzdor nápisu na knižní obálce jedná o psychologické, místy až vztahové drama, jež je „krimi“ zápletkou jen okořeněné. Začátek skutečně působí jako probuzení - orientujeme se v ději, postavách, událostech a pomalu, v náznacích vše skutečně sklouzává k thrilleru. Ač jsem tedy od knihy měl trochu jiná očekávání, rozhodně si s jinými autorskými prvotinami nezadá a nelituji, že jsem ji četl. Rozhodně jsem po přečtení nebyl tak zklamán, jako kupříkladu u Kříďáka, jenž mne i přes značnou chválu a propagaci příliš nenadchl.
Jednoduše řečeno; všechno co se tu děje už jsme v rámci (nejen) tohoto runu jednou viděli a upřímně se divím že Gotham po tom všem ještě existuje. Scott Snyder si podle mého vybral v rámci vlastního runu nejslabší chvilku a trošku vykrádá sám sebe. Čekal jsem prostě trochu víc. A po celkem konstantním nadšení z předešlých komiksů se dostavilo zklamání. Květy zla jsou sice stále nadprůměrným příběhem, nicméně všechny zvraty trpí zejména tím, že už byly v rámci řady několikrát použity a nemohou prostě nijak překvapit. Vedlejší dějová linka s Brucem Waynem pak působí zcela zbytečně, protože je od začátku jasné, že jde o odbočku, zpomalující děj a k návratu do statutu quo prostě dojde. Tak to sice v mainstreamovém superhrdinském komiksu chodí, nicméně člověku se to zkrátka přejí. I tak se ale jedná o dobrý počin s výbornou kresbou. Zvláště momenty, kdy Bloom útočí na lidi, město a Batmana samotného mají až hororový nádech a Greg Capullo zase jednou ukazuje, že patří ke světové špičce mezi komiksovými kreslíři. Má osobitý, líbivý styl a pro Temného rytíře se snad narodil. Líbil se mi překlad, kterému vévodí výborně zvolený název Květy zla, odkazující na Baudelairovu báseň, a zároveň velmi dobře odráží podstatu záporáka Blooma.
Hlavním problémem The Ghost in the Shell 2: Man-Machine Interface není jen to, že je nezáživný a nepřináší v rámci vlastního universa nic moc nového (krom osudů hlavní hrdinky), ale i to, že je zoufale upovídaný a ta „filozofie,“ která dříve fungovala, zde povážlivě vrže. Co se týče „obrázků,“ tak Shirow Masamune lidově řečeno umí, a je to hodně znát. Jeho výtvarný styl je natolik jedinečný, že ho (troufám si tvrdit) od ostatních autorů velmi snadno odlišíte. A když dojde na panely, kde se neodehrávají statické „virtuální orgie,“ ale dostane se nám nějaké té akce či pohledu na futuristickou krajinu, je to opravdu radost pohledět. Ostatně jen díky kresbě si tato manga udržela mé vyšší, než podprůměrné hodnocení. Do jejího čtení jsem se místy musel opravdu hodně nutit a znovu se k ní asi už nevrátím. Což je možnost, kterou u „jedničky“ nevylučuji. V zásadě se tak jedná o typické pokračování kultovní výchozí látky. Snaží se být jiné, větší, lepší a zásadnější, ale přitom selhává v těch nejzákladnějších bodech, na kterých její předchůdce stál a celkem jej tak vůbec ničím nepřekonává. Snad jen výrazným posunem kresby a coloringu…
Tohle je zkrátka perfektní definice toho, jak má vypadat spin off a povedená sólovka. Rocket: Chlupatý a nebezpečný nejen že funguje sám o sobě, ale je i perfektní volbou pro ty, co nemají moc načteno, líbily se jim filmy a chtěli by se o svých oblíbených postavách dovědět o něco víc. Ostatně právě těmto čtenářům je komiks určen, ačkoli nenásilně buduje půdu pro pokračování (na která se těším) a je především neskutečně zábavnou taškařicí, která se čte jednoduše sama. Pokud tedy chcete sáhnout po nějaké oddechovce, jež se nese přesně v duchu Strážců galaxie, tohle je nejlepší možná volba. A jelikož Crew chystá pokračování (což je jedině dobře), máme tu vedle již stávajících hlavních Strážců galaxie od scénáristy Bendise výbornou vedlejší řadu, která má už ve svém počátku slušný potenciál stát se zábavnou, vyvíjející se stálicí, jež si bere to nejlepší z obou světů (tedy jak komiksového, tak filmového), a přetváří to v nenáročný, ale o to zábavnější funkční celek. A takový počin nelze než vítat a kvitovat.
Ve čtvrté části autoři chvílemi trochu zvolnili tempo a zaměřili se víc na prohloubení vztahů mezi postavami. Což ovšem neznamená, že by tu nebyla žádná akce či nové charaktery, či snad že by tu byl nějaký výrazný kvalitativní pokles. Tohle má prostě pořád neskutečné grády a schopnost přimět mě hltat děj a opájet se zvědavostí, co přinese další stránka... Což dokazuje plot twist v samém závěru. Nutně potřebuju další dávku! :D
Tady je hodně vidět, že jde o komiks, který opravdu definoval Punishera... Jsou tu prvky, na kterých později stavěl Ennis a jiní... A je to asi ta nejlepší akční jízda, kterou jsem zatím v NHM četl. Kultovní status si Krvavý kruh bezesporu zaslouží. A první výskyt Punishera ve Spideyho sérii je taky fajn. Už jenom proto, že jsem chtěl vědět, co bude dál. Kdyby takhle vypadala každá klasika, nikdo si nestěžuje. Je to nabité akcí a není to hloupé! K čemuž by u podobného příběhu bylo snadné klesnout...
Geniální nápad, který tak trochu vyzněl do ztracena. Na tenhle komiks jsem se těšil. A vlastně mě ani nezklamal. Jen ani nějak extra nenadchl. Šlo z toho podle mě vytěžit mnohem víc... Animák Justice League: Doom mně osobně přišel v určitých ohledech lepší. Hlavně koncem. Oproti komiksu vyznívá mnohem lépe... V inspirovaném filmu se totiž Superman zeptá Batmana po jeho odchodu na jednu zásadní věc. A sice poznamená, že byl tak arogantní, že měl plán pro zlikvidování všech kromě sebe, tudíž co kdyby se dal na špatnou stranu on, Temný rytíř? Bruce odpověděl: "I do have a plan. It's called Justice League..."
Je to takové v dnešní době už trošku netradiční sci fi. Netradiční tím, že je nesmírně civilní a zaměřuje se hlavně na lidský příběh dospívající dívky, čelící nejen zpomalování otáčení Země kolem své osy, ale ruku v ruce s tím i všem změnám, které život nese. Ty jsou globální katastrofou jen umocňovány a vynášeny do popředí. Příběh je to silný, uvěřitelně podaný a velmi smutný. Je to kvalitní kniha s krásnou obálkou, která ale podle mě bohužel zapadla právě díky tomu, že tu není dechberoucí akce, kterou čtenáři žánru rádi. Škoda.
Já si tento komiks zamiloval. Co se týče postav, tak nejvíce mne zaujala ta z vedlejších, a přesto nejzásadnějších... Ďábel/Harry/Čas/Smrt byl podle mě krásně napsaným i podaným charakterem. Celé je to příběh o naplnění života, o lásce, o smrti... Postavy nejsou vůbec tak ploché a černobílé jak by se mohlo zdát a nejen díky kresbě, ale i stylu vyprávění to má zvláštní, jímavou atmosféru díky které jsem to přečetl s až podivným zaujetím. Ta osudovost a touha po uznání a naplnění potenciálu mě pohltily tak, až jsem relativně tlustý grafický román zhltl takřka na posezení. Pro mě naprosto nádherná záležitost, odrážející pomíjivost všeho a všech... Ach, ten konec... Krása... 100%
Za mě jeden z nejlepších počinů od P. Kopla. Škoda že je to tak krátké. Černobílá kresba mi překvapivě sedla, zrovna tak stylizace a celkové pojetí... Příšery jsou opravdu děsivé, no a příběh... Je velmi zajímavý a, jak už to u tohoto autora bývá, velmi chytlavý. Je škoda že celé dílko končí vlastně v momentě, kdy všechno začíná. :)
Jako pokračování Extremis je to slabé, jako samostatný příběh nikoli. Kresba byla celkem originální. V rámci mainstreamového komiksu jde o nadstandard a já prostě Starka žeru... Co mi dělalo problém byl fakt že je Tony ředitelem S.H.I.E.L.D.U. a ne Fury. Ale to má asi někde své vysvětlení...