h.mose komentáře u knih
Nic moc. Kniha jako solitér absolutně nefunguje. Někomu, kdo nečetl Divergenci to nic nedá. V úvodu jsou povídky ještě docela v pohodě. Je jasné, že popisují nějaký konkrétní stav, nebo situaci. Ke konci už je tam ale jen spleť nesouvislých úryvků. Tamhle odstavec, tu stránka. Honem honem narychlo splácat knihu. Šlo to sepsat lépe. V tomto ohledu mnohem víc fungovala třeba kniha Grey.
První polovina knihy mě vůbec nebavila. Musela jsem se vyloženě do četby nutit. Potom ale nastal zvrat a v druhé půlce už to byla docela jízda. Kdybych měla hodnotit jen druhou polovinu, bylo by to jasných pět hvězd. Takhle jenom za tři. Každopádně jsem zvědavá na poslední díl.
Přečteno za 4 hodiny.
Nádherná povídka. Perfektní námět. Jen mi po dočtení bylo dost smutno.
Jednohubka. Mám ráda knihy, které se dají přečíst za noc a tato to splňuje. Námět je originální. Je zde určitá podobnost s knihou 50 odstínů šedi, jen je tu podstatně méně sexu a více příběhu kolem. Za to jsem velmi ráda. Mám jednu výtku. Vadí mi, když je přímá řeč psána bez uvozovek. Jedna dějová linka (pro odlišení) takto psaná je. Já to chápu, jen mi to prostě není vizuálně příjemné.
Rozhodně neotřelý námět. Začetla jsem se okamžitě. Kniha přečtená asi za 5 hodin. Popis Archivu i Úžin mě hodně bavil. Autorce se povedlo vymyslet něco, co tu ještě nebylo a to velmi cením. Doprovodný příběh hlavní hrdinky a jejích nových přátel už tak originální nebyl.
POZOR OBSAHUJE SPOILER!!!
Prostředí sirotčince z 80. let minulého století zas tak moc námětů neposkytuje. Přijde mi, že to je vlastně taková móda posledních let, psát o zneužívaných dětech a skupinách pedofilů (Axl-Sund, Larsson, Kepler, Jussi-Adler Olsen, Mo Hayder, aj.)
V této knize je jednoznačným kladem to, že je příběh vyprávěn ze třech rovin. Je pravdou, že prvních 100 stran člověku trochu trvá, než se pořádně seznámí se všemi postavami a zorientuje se v ději. O to víc mě osobně lákalo číst dál a čekat, kdy se to skutečně protne a jaká je tam provázanost. Zhruba od poloviny knihy už se to začíná pomalounku rýsovat. Na posledních sto stranách už se to jen dolaďuje. Závěr mě osobně nepřekvapil. Náznaky z předchozích kapitol jsem dobře dešifrovala.Po přečtení knihy mi ale zůstalo plno otázek. Vážně matky dovedou být tak slepé?
Knihu i přes to hodnotím jako lepší průměr, ale o excelentní dílo se vzhledem k výše uvedené pochybnosti opravdu nejedná.
POZOR OBSAHUJE SPOILER!!!
V závěru knihy jsem si myslela, jestli nebyl ten její vykutálený manžílek v Asii členem nějakého spolku, který takto týrá ženy. Pořád jsem se bála, aby nakonec v tom hotelu nepadla do nějaké hnusné léčky tomu majiteli a ten ji nevydal třeba dalšímu psychopatovi do podobného pekla. To by byl docela nářez, že jo? :P
Pro mě byla nejlepší z celé řady, protože se mi nejvíce líbilo prostředí starého domu.
Toto je nostalgie. Moje kapesné vždycky zahučelo v jednom dílu. Bohužel jsem pak o knihy přišla (zapůjčila jsem je sousedovi a už mi je nikdy nevrátil). Nyní je po 20ti letech zpátky pořizuji svým dětem. Líbí se jim stejně, jako mě tehdy.
Je to docela dobrý prostředek k tomu, jak navnadit dnešní generaci PSP a facebookových dětí zpět k četbě.
Toto vážně není dobrá kniha. V první řadě je k diskuzi překlad od S. Švihelové. Fráze typu: "tady já nepatřím" namísto "sem já nepatřím", "já tady sotva dorazila" místo "já sem sotva dorazila" a podobných krkolomností je v knize víc.
První trochu napínavější okamžik se odehrává až po přelouskání 80-ti stran... pak se dalších 120 stran nic neděje a teprve v poslední třetině začne příběh mírně nabírat na obrátkách. Děj je namísto nějakých humorných nebo akčních momentů obohacován bláboly, kterak hrdinka dostala svou první menstruaci. Kterak hrdinka nikdy v životě nestrouhala mrkev a hned se strouhne do prstu a kterak hrdinka nikdy neškrtala zápalkama... Chování postav je nelogické. Nejsou zodpovězeny a propracovány elementární otázky ohledně schopností a dovedností dětí. V závěru se autorka sice snaží o nějaké vysvětlení, ale to je děsně pošahaný. Navíc nevysvětluje vůbec nic.
Jestli někdo rád duchařské tituly, o několik levelů výš je trilogie od Amandy Stevens - 1. Okřídlená duše, 2. Království, 3. Prorok (zde hlavní hrdinka také vídá duchy a celé to je zaměřené jen na duchařinu, skvěle propracovanou, nechybí napětí, žhavé momenty atd.)
Dalšími poctivými knihami z duchařského žánru, kde je humor a i plno sexy momentů, jsou "Hroby" od Daryndy Jones. Člověk se navíc skvěle pobaví. Opravdu skvěle!!! Navíc všechny chceme raději číst o žhavém Reyesovi, než o uhrovitém vlkodlakovi, co smrdí jako pes... :P Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti je tématem velmi nápodoben. Trilogie Asylum, Sanctum a Katakomby znovu žánrově podobné. Navíc příběh je napínavější, zajímavější, svižnější. Archiv a Dveře do prázdnoty... také lepší. No a v neposlední řadě asi všichni známe "Města" od Cassandry Clare. Jenže v nich narozdíl od této knihy kouzelníci a vlkodlaci velmi dobře fungují.
Kdyby náhodou někoho napadlo přečíst si Vlka dříve, než ostatní knihy ze série o Jacku Cafferym, ať to probůh nedělá! Příběh jako solitér je skvělý, ale závěr, kdy se vlastně rozklíčuje to, o co Jack usiluje nejvíce, je fenomenální. Byla by škoda, se takhle zbytečně ošidit o to nej. Ideální je si opravdu přečíst knihu za knihou tak, jak všechny případy plynuly. Já osobně navíc ještě oceňuji to, že v tomto díle prakticky nebyla žádná Blecha, která se mi v Kůži dost zprotivila. Ano, tohle je závěr, který mě plně uspokojil. Tajně doufám, že Mo ještě do budoucna Cafferyho povolá zpět ;-) Přeci jenom dokonalých zápletek a vražd, které by mohl tak krásně vyřesit, není nikdy dost :D
Druhý díl po Archivu je velkým zklamáním. Prvních 70 stran (čtečka mi ukazovala celkem 172 - pdf formát) je slaboduchá středoškolská story, kterak Mac, nováček, proplouvá začleněním do kolektivu a potýká se s nočními můrami, ve kterých ji pronásleduje Owen. Sem tam někdo zmizí a to je vše! Jeden by skoro řekl - Beverly Hills 90210 hadr. Hrdinka se chová jako idiot a děj postrádá akci, humor i napětí. Teprve v druhé polovině knihy se začne vše ubírat směrem k archivu a vyšetřování případů zmizelých. Bohužel nějaké překvapení kdo za tím stojí a proč, se nekoná. Roland má v příběhu minimální prostor. První díl se vyznačoval neotřelým námětem. V tomto pokračování ale není nijak prohlubován. Archivu, Úžinám a vše kolem správcovství, je věnován pouze zlomek pozornosti.
Moje první (a zřejmě asi i poslední) kniha od Coelha. Příběh by za normálních okolností měl něco čtenáři dát. Nějak ho obohatit. Tady to bohužel vůbec nefungovalo :( Jen samé fráze a klišé. Proti tomuto příběhu stojí Jean Giono se svým Mužem, který sázel stromy. Zatím co v případě Giona mluvíme o 100%, tak Alchymista s bídou 10% :(
I čtvrtý díl je báječný, ale nemůžu si odpustit poznámku, která se konkrétně k této sérii vztahuje. První díl vyšel v ČR v roce 2011. Fanoušci ví, že série má už celkem 11 dílů. Nechápu, proč se píše rok 2017, na pultech je teprve čtyřka a není vůbec jisté kdy a jestli vůbec, vyjdou i další díly. Když vezmu v potaz, že plno lidí v dnešní době je schopno číst knihy v originálech, tak co by je mělo motivovat k tomu, aby si zbytek neobstarali "jinak"? Pokud má kniha přinést zisk, je potřeba kout železo, dokud je žhavý...! Ono jako pročítat jednu sérii 10 let, není zrovna rajcovní.
Jednoznačně nejslabší díl série o Jackovi Cafferym. Samý popis, akce mizivá. Blecha se chová jako idiot a dost se mi zprotivila.
Knize velmi ubralo to, že v ČR vyšla až po následujícím dílu, který vlastně vyzradil zápletku. Nechápu, jak nakladatel může takovéhle zvěrstvo dopustit!!!
Ke knize je potřeba přistupovat jako ke čtivu pro náctileté. Navíc je to taková jednohubka. Přečetla jsem ji za 4 hodiny. Děj docela svižně ubíhá, vždycky si říkám, že se do knihy musím začíst na prvních 30-ti stranách a tady jsem byla začtená hned. Kapitoly jsou krátké, to mám také ráda. Není zde vylíčen žádný sex, žádné extra násilí. Je jasné, že dospělý čtenář nebo někdo, kdo toho načetl už víc, má na děj vyšší nároky. Pořád je ale potřeba mít na paměti, že díky těmto knihám plno dětí začíná získávat vztah k četbě a literatuře vůbec.
Autorka používá jednoduchý styl psaní, žádné složité věty a popisy. Díky tomu příběh svižně pádí. Já jsem osobně nejdříve viděla seriál a to mi pomohlo dokonale dokreslit prostředí a postavy, zejména Jamieho, kterého hraje skvělý Sam Heughan. Je pravdou, že seriál velmi věrně kopíruje knihu, takže je prakticky jedno, jestli jako první čtete nebo se díváte.
Tuto knihu jsem si koupila naprosto spontánně, když jsem zabrousila do knihkupectví. Zaujala mě anotace. Musím říct, že od začátku se detektivka četla moc pěkně. Svižný tempo, příběh, který mě nenudil. Bohužel závěr mě osobně nijak neohromil. Motiv vraha byl pro mě na hraně snesitelnosti, stejně jako vrah samotný.
Napíšu sem narovinu, jak na tom s knihou jsem. Dostala jsem ji jako audio. Moji druhou v pořadí. První byla mimochodem skvělá Rita Hayworthová od Stephena Kinga, kterou předčítal fantastický Oldřich Kaiser. Jsem u 12 kapitoly a asi to vzdám. Nuda, nuda, nuda. Stále si říkám, kdy se děj trochu rozjede. Pasáže o Amainých sestrách je vysloveně peklo. Nevím, jakou nakonec v celkovém příběhu tyto zmínky sehrají roli, ale jsem tak otrávená, že možná i oželím, abych se to dozvěděla...
Kniha je takový dokument na papíře. Data, fakta, jména. Po 20 stranách je čtenář naprosto zbytečně přehlcen informacemi, které si snaží v hlavě dávat dohromady na úkor jejich sdělení. U mě velmi rušivý element.