h.mose komentáře u knih
První díl je asi nepřekonatelný. Ale i toto je povedené. Jen mi přišlo, že humorné situace už se trochu opakují a projev paní Tiché se omezil víceméně jen na: "já se na to vyseru..." Kniha by také mohla mít více stránek - aspoň o 100 :-)
Trochu slabší než jednička a to jak co se týče děje, tak i vtipu. Naštěstí trojka už zase povyskočila o ten level výš a proto mi to až tak nevadilo. Furt se ale v žánru jedná o nadprůměr.
Za vyzdvižení stojí famózní překlad od Tomáše Bíly. Darynda používá mnoho frází, které se velmi obtížně překládají do češtiny. Překladatel nejen, že je dovede skvěle aplikovat do našeho běžného jazyka, navíc tam stále zůstává vtip, nadsázka a ironie. To málokdo umí.
...autor se zbytečně zaplétá do složitých filozofických úvah, které ale děj nijak neobohacují. Ta užvaněnost shazuje potenciál minimálně o polovinu. Prvních 80 stran jsem doslova protrpěla, než děj dostal jakýs takýs spád a potom se střídaly opět užvaněné pasáže s trochu svižnějšími úseky. Pro mě zklamání a 2 hvězdy dávám možná i trochu neoprávněně za natěšenost, kterou jsem před přečtením prožívala...
Forma vyprávění z pohledu první osoby je místama peklo. Teprve až v momentě, kdy na scénu přišla O´Brianová se to dalo snést.
Závěr autor utnul naprosto nepochopitelným způpsobem. Ne, nepovažuji za nutné aby bylo všechno polopaticky vysvětlené. Otevřené a nevyslovené závěry mi nevadí, ale konkrétně u této knihy to působí tak, že už prostě spisovatel nevěděl kudy kam a tak šlus.
Další věc, která mi na knize vadila je to, jakým způsobem se autor snažil protlačit Johna Miltona. Chápu, že je to zřejmě jeho oblíbenec a že má Pyper "nastudováno", ale myslím si, že to šlo protlačit do děje míň násilně. Takhle to na mě působí, že prostě vyraboval něčí dílo a horkou jehlou spíchnul příběh kolem něj.
Titul jsem zakoupila jako e-book který se tvářil, že má 330 stran. Jaký zklamání bylo, když děj skončil na straně 265 a zbytek byly jen plky, děkovačky a reklamy na jiné knihy...
ZÁVĚR: Když se konečně prokoušete dějem, tak je najednou konec a vy si řeknete" "A to je jako, do háje, všechno...?"
Je to kniha o umírání, o všech útrapách nevyléčitelné nemoci, ale člověk ji čte s lehkostí a zbytečně se nedojímá, nad tragickým osudem mladých lidí. Je to takový černý humor a zároveň kniha o prvních láskách. O smrti a radosti ze života. Některé pasáže byly psány trochu horkým perem, a myslím si, že by stály za to je trochu více rozepsat, ale i tak jsem tuhle knihu slupla jako jednohubku. Konec byl trochu předvídatelný už od začátku, alespoň tedy mě. Ale ono se moc originálního završení v tomhle žánru, vymyslet nedá.
Nejlepší na této knize je až její závěr. Akorát nevím čím to je, že jsem ho přesně takto předvídala. Asi už těch BachmanKingovek mám načteno až moc... A bohužel mi to trochu pokazilo celý dojem. Protože na četbě knih miluju tu naivitu, se kterou se pročítáte do finiše, který vám musí vyrazit dech. Tady se to nepovedlo, protože občas už mám pocit, že do Kinga vidím jak do hubený kozy.
Trochu mě mrzí, že je knížečka tak útlá. A malinko bych vytkla i formu, kterou autorka příběh vypráví. Někdy mi to prostě přijde trochu neobratné. Proto nemůžu hodnotit plným počtem hvězdiček.
Já musím souhlasit, je to opravdu jedna z nejpovedenějších básnických sbírek. Ať člověk zaboří prst kamkoli, vždycky objeví překrásnou báseň. Především díky skvělým překladům. Bez nich by kniha byla poloviční...
Tuhle knihu mám rozečtenou už asi měsíc, a já nevím, prostě se nudím a nedokážu jí dotáhnout do konce. Bude to asi velké přemáhání. Vůbec poprvé, co se mi tohle u Kinga stalo. Nějak mi to neleze přes bulvy...
Zpracováním je tato mnohem lepší než modernější vydání samotné autorky, které také mám. Už jen z toho důvodu, že je zde velké množství vět s fonetickým přepisem výslovnosti, což je pro úplného začátečníka docela vhodné. Ale samozřejmě že tématicky je už tato kniha mírně passé, jelikož dnešní konverzace se už netočí kolem práce ve fabrikách a soustružnického řemesla ;-)
Pro samouky vhodná je, ale jen, pokud nad sebou mají nějaký dohled. Spíše bych řekla, že to je vhodný DOPLNĚK pro někoho, kdo navštvuje kurzy moderní hebrejštiny. Tolik vysvětlujících a průvodních informací v češtině tam není. A určitě již potřebujete nějakou slovní zásobu. Bez ní jste v pytli.
Jaaj, no kuchařku mi kdysi darovali rodiče, tuším že za vysvědčení, ale bohužel recepty nebyly moc použitelné. Vím, že jsem dělala nějaké sušenky. Přesně podle návodu a dopadly katastroficky :D
Tolik mě mrzí, že jsem o příručky kdysi přišla. Ale jako dítě jsem je zbožňovala a jsem přesvědčená, že by je milovaly i moje děti. Bez nich neexistovaly žádné prázniny. Byly vtipné, trochu poučné, dalo se s nimi "pracovat" a každý mi je záviděl ;-)
To byla moje první nejrychleji přečtená kniha. Přesně si na to pamatuju. Bylo mi asi 12 let, byla jsem nemocná a za den a něco málo z noci, jsem jí přelouskala. Nešlo se prostě od ní odtrhnout.
Tohle bylo mé dětství! Knihu jsem milovala. Hlavně díky překrásným animacím které jsem měla před sebou rozprostřené prostě pořád. Fascinovaly mě domečky těch zvířátek.
Taky jsem je hltala a pak jsem knihu koupila svým dětem a musím říct, že ikdyž to zatím nejsou žádní čtenářští Šemíci, tak tuhle dvojku prostě zbožňují. Obrázky jsou navíc hrozně pěkný, kam se za tim hrabe nějaký Spiderman.
Tento druh encyklopedií mám ráda. Dobrý formát, skvělá kvalita fotografií a solidní průvodní text. Možná trochu chudší, ale ono zase než nějaké žvanění o ničem, jsou lepší jasné a stručné informace. Autor se dlouhodobě zabýval "podezřelými" obrazy a sháněl důkazy, kterak si dávní mistři pomáhali různými fintami, aby jejich malby věrně kopírovaly skutečnost. A výsledkem bylo na jedné straně skutečně realistické znázornění postav, záhybů látek a třeba i glóbusu. Na stranu druhou zde David Hockney odhaluje nedokonalost těchto technik a na první pohled více či méně pokřivené a zdeformované tvary. Přiznám se, že teprve po přečtení této knihy jsem se na tyto detaily zaměřila hlouběji a sama dnes již podezírám věhlasné malíře z drobných podvůdků. Kdo by jim to ovšem měl za zlé..., že? Dobrá kniha, za kterou stojí hodně tvrdá práce!
Velmi zdařilá povídková kniha. Autor tady znovu předvádí, že opravdu umí. A to nejen na poli horrorových a thrillerových příběhů.
# L.T. a jeho teorie domácích zvířat - King zde servíruje svůj smysl pro humor, takže když ji čtete, za každým odstavcem se škodolibě řehníte.
# Vše, co miluješ, ztratí se v dáli - geniální povídka, završená pověstným Kingovským otevřeným koncem, takže po přečtění přemýšlíte, jestli Vám hlavní hrdina byl natolik sympatický že byste mu smrt přáli, či nikoli a King přitom ve všech předcházejících stranách záměrně působí na Vaše city, abyste to něměli vůbec jednoduché.
# Všechno je definitivní - miluju jeho komentáře před i za povídkami. Tady je prostě vidět, jak málo stačí dobrému autorovi k tomu, aby na plno rozjel svou fantazii a nechal tak vzniknout příběh, který by prostě většina lidí nevycucala z paty ani za deset let. A s jakou lehkostí se to autorovi daří - aaach!
# 1408 - klasika, tohle je prostě Kingovská povinná četba.
# Ten pocit, co popsat se dá jen těmi francouzskými slovy - další kousek, kde nikterak netlačí na pilu a přesto z něj mrazí.
Znovu se mi potvrzuje jedno železné pravidlo. Čím starší vydání knihy, tím lepší překlad. Ve vydání z r. 1919 exceluje paní Zdenka Folprechtová. Všimla jsem si toho i u Machiavelliho, Boccacia a jiných autorů. Ten starší jazyk je totiž originálům mnohem bližší. Překladatelé byli asi v minulých dobách mnohem preciznější a dělali to srdcem, ne pro peníze. Nemůžu si pomoci. Rozhodně tedy doporučuji pro milovníky Dámy procházet antikvariáty!
V této knize je poměrně dost dobrých povídek, které si myslím nezaslouží takovéto brakové vydání. Samozřejmě, že pokud bychom měli autory srovnávat se Stephenem Kingem, je King jasný vítěz a to především díky své schopnosti vtáhnout čtenáře do děje. Má vypilované dialogy a co do popisů, tak u jeho knih je prostě čtete a žijete zároveň. Autoři těchto povídek nejsou tak dobrými spisovateli, ale přišli s celou řadou dobrých námětů a některé povídky jsou tak opravdu zajímavé. Osobně bych třeba naproti předchozímu komentáři vyzdvihla jednu z tého knihy a to sice NÁVRAT. Pojednává o tom, co je "někde tam za tím", když si sami vezmete život. A není to hezký zážitek...
Tak tohle je moje dětsví! S pětkou jsem absolvovala snad kažodu nemoc a každé prázdniny. V těchto knihách jsem se poprvé dočetla o zázvorové limonádě a celou dobu jsem ji toužila ochutnat a podařilo se mi to až v došpělosti. Takže pokažé, když si zázvorovku koupím, vzpomínám na Pětku ;-)