Háčko komentáře u knih
Skvělý návrat do dětství. Inkoustové srdce mne uchvátilo již v dětských letech. Ach, jak já milovala vyprávění o umění Prašprsta, i tu na první pohled nepřátelskou tetu Elinor. A i s přibývajícími léty mám stále tuto knihu v oblibě.
Smutná kniha, dlouho mi už nebylo takhle smutno při čtení.
Kniha byla dobrá, četla se lehce. Životní příběhy lidí, které jsou navzájem protkany. Pro mě hlavní myšlenka je, že vzdycky je naděje na lásku a nic není ztracené, když se o to bojuje.
Za mne již vícekrát tuto knihu ne. Musela jsem ji číst ve škole jakožto povinnou četbu. Možná to byl jeden z faktorů, který utvářel můj názor na knihu. Nemám ráda, když mi někdo něco vnutí. Autorův styl mi nevadil, dalo se to číst, ale i přesto mě kniha nijak nenadchla a potvrdila, že tuto tématiku nerada čtu.
Na čtení mi to přijde náročnější než třeba Hamlet. Člověku trvá chvíli, než se zorientuje v jednotlivých postavách a uvědomí si pořádně, kdo je kdo a co mu jde. Zkrocení zlé ženy se hodí pro chvíle absolutního klidu.
Oblíbená oddechová komedie, která se mi i po letech líbí.
Za mě slabší než stoletý stařík. Knihu jsem četla na dvakrát, poprvé jsem se do ní nemohla dostat. Autor se snažil vpasovat do knihy všechno a to původní kouzlo vyprchalo. Ovšem i přesto to nebyla špatná kniha a nelituji, že jsem ji četla.
Velice zajímavá a poučná kniha. Nutno podotknout, že se mi četla lépe než rozhovor s panem Honzákem.
Pěkně napsané povídky, které se svižně čtou. Kniha prakticky hned přečtená. Možná pro mě smutné trochu v tom ohledu, že většinu mužů autor popisuje jako muže skoro pořád dychtící po erotickém zážitku nebo nějakém zážitku s tím spojeným.
Velice subjektivně napsaná kniha, která sice asi měla dojmout, jak Gabriele všichni ubližovali a byli na ni zlí, ale na mě to nějak nezapůsobilo. Ano, je pravda, že se k ní občas mohli chovat lépe, ale na druhou stranu, jak se chovala ona sama? Občas mi na mysli vyplynulo slovo fracek. Ale na druhou stranu, kniha nebyla napsaná špatně, celkem dobře se četla. A i přes můj osobní názor nutno přiznat, že Koukalová udělala pro český biatlon, potažmo český sport, hodně.
Skvělé zakončení příběhu, ale mírné zaražení, co se týče překladu. Proč najednou ve třetím díle se Neschůdný les jmenuje Bezcestny? Našla jsem několik chyb, kdy došlo k záměně postav - Roxana najednou byla matkou Meggie, Fengoglio cestoval jako vězeň na Jezerní hrad s Violantou. Narušilo to čtenářskou pohodu a najednou jsem se musela zamyslet, a příběh přestal hladce plynout. Škoda
Velice jsem se těšila na svět Prašprsta, na Černého prince a jeho medvěda a další. Ty části kolem nich se mi velice líbily.
Ale už opravdu nesnesu víc vychloubání starého Fenoglia, i ta Meggie mě lezla na nervy, i když chápu, že se chová jak třináctileté dítě, kterým je. Slečinka by se měla probrat, měla jsem chuť na ni křičet, hrozná holka.
Zajímavá kniha, příjemně se četla, akorát menší zklamání v ohledu, že jsem víc čekala hloubání o současném světě a problémech současné společnosti.
Neuvěřitelný pravdivý příběh plný odhodlání a snahy nikdy se nevzdávat. Ze začátku pro mě byl rozjezd pomalejší, potom mě kniha úplně pohltila.
O tuto tématiku mám velký zájem, i z důvodu, že se pohybuji ve fotbalovém prostředí, a kniha mě celkem potěšila. Autor upřímně zachycuje svůj vnitřní boj emocí, když přihlíží, jak se policisté chovají nepřiměřeně anebo je zhnusen jednáním některých z chuligánů.
Za mne dobrá kniha.