Hadati komentáře u knih
Tento komiks mi přišel lepší, než od stejného autora na téma koček. Je určitě schopný pobavit skutečné běžce, ale i ty, co se o běhání alespoň někdy pokoušeli, protože autor dokázal vypíchnout přesně ty důvody, proč běhání odkládáte, proč začnete běhat a zase skončíte, co vás k tomu nutí apod. Jsou tu i některé postřehy a rady podané zábavnou formou. Občas je ale humor zbytečně vulgární, jen pro efekt, aby se tomu zasmály hlavně adolescenti. Bylo to tak dobré, že jsem skoro dal 4 *, ale přece jen jsem nemohl tuhle jednohubku postavit na roveň jiným kvalitním komiksům či knihám.
Brian Talbot si udržuje svou vysoce nastavenou laťku prvního dílu. Nádherně kolorované kresby si naprosto užijete. Přestože jsou zde odkazy na předchozí události z prvního dílu, tak nevadí, že jste jej nečetli. Vše podstatné z prvního dílu je zde postupně řečeno. I detektivní příběh je zajímavý a hlavní záporák dostatečně ohavný, kdy má navíc nevyřízené účty s hlavní postavou.
Svět ne nepodobný dobám Sherlocka Holmese a doktora Watsona, kdy se jedná o alternativní verzi dějin, kdy Napoleon Bonaparte vyhrál válku s Anglií a ostrov se tak na dlouhou dobu stal dominiem Francie. V současnosti si však Spojené království vybojovalo na Francii nezávislost. Tento svět je pak okořeněn trochu steampunkem. Jo, a prakticky všechny postavy jsou humanoidní mluvící zvířata.
Dobu Sherlocka Holmese jsem zmínil záměrně, protože hlavní postava jezevec LeBrock je inspektorem Scotland Yardu a Sherlocka více než jen připomíná. K tomu mu sekunduje jeho věrný společník, který mu pomáhá řešit jeho případy.
Po příběhové i grafické stránce je komiks tak dokonalý, že lepší už ani být nemůže. Alegorické zobrazení postav jako zvířat zjednodušuje orientaci mezi postavami, které jsou tak nezaměnitelné. Detektivní příběh je pak plný akce i odhalení. Hlavní postavy si pak zamilujete a je potěšení si jednotlivé kvalitně kolorované kresby prohlížet. Díky lidským postavám se pak přistihnete, že nemusíte být zoofil, aby vám některé postavy přišly sexy.
Knižní předlohu jsem nečetl, takže nemůžu porovnávat, ale tenhle komiks se vyrovná se zahraničními komiksy podobného ražení. Je to asi první komiks, o kterém to jsem schopný říct. Tím nemyslím, že by české komiksy dosud neměly nápady nebo zajímavou kresbu, ale tento má jak akční příběh, tak i nádherně kolorované kresby, ze kterých přímo čiší erotika i násilí v tom správném poměru. A akce je tam více než dost, kdy zvolit jako úhlavní nepřátele emzáky byl správný tah, protože k nim necítíte ani trochu slitování. Snad tedy bude mít komiks takový úspěch, že se dočkáme jeho pokračování. Lituji jen jediného, že jsem si před komiksem nepřečetl knihu.
Tento erotický komiks zesměšňuje zejména náboženství, filosofii a sexualitu, ale není tak docela vyhraněn jen v těchto tématech, takže si vezme za terč třeba i drogové kartely, korupci nebo pokrytectví. Komiks se snaží za každou cenu šokovat. Několikrát určitě tyhle pokusy vyjdou, některé mě i pobavily (např. zobrazení „poslední večeře páně“ u kartelové mafie), někdy jsou ale tyhle pokusy zbytečně laciné.
Komiks je rozdělen do tří hlavních částí. V první sledujeme, jak se hlavní postavě postupně bortí jeho život uznávaného filosofa a mentora, plný filosofických blábolů a zamyšlení. Druhá část je již daleko akčnější, kdy se hlavní postava ocitne na hraně zákona a neustále se bojí následků svého jednání za hranou zákona. Ve třetí části se pak jedná hlavně o mysticismus, a o to, že přestože hlavní postava zažije nezpochybnitelný zázrak, i nadále je schopna si ponechat nevíru v ostatní zázraky. Jedná se vlastně o poukaz na to, že když něčemu (ne)věříte, nedokáže váš zarytý názor změnit ani jasný důkaz, že i něco dalšího, podobného, může být pravda.
Závěrečný díl trilogie je plný zvratů. Ten, kdo zná původní Dunu, což jsou zřejmě všichni, co čtou tuhle sérii, tak toho nepřekvapí, že dojde k tak velkým změnám. A změny to jsou opravdu tak velké, že již lze vidět kontury budoucího politického uskupení, jaké známe právě z původní Duny. A i podle názvu je jasné, že v tomhle díle vznikne Gilda.
Hned od začátku jste vhozeni do drsného a nesmiřitelného fantasy světa, kde rasismus dospěl do ještě horšího stavu, než je tomu např. u Sapkowskiho Zaklínače. A hlavní postava má v sobě něco, co může změnit jazýček vah na jednu či druhou stranu rasového konfliktu. Ale na kterou stranu se nakonec sama přikloní? To ani ona sama netuší.
Kresbě se nedá nic vytknout, i když celý komiks je v temnějších barvách, což vzhledem k temnému příběhu je záměrem. Na kresbu postav je ale radost se dívat.
Tematicky mi to hodně připomínalo Sin City, protože i tady je ukázáno to nejhorší z města, ve kterém se příběhy odehrávají, a i tady se vzájemně proplétají a doplňují, přestože každý z nich vypráví o něčem jiném. Zásadní rozdíl je však v tom, že Criminal vypráví příběhy, které se mohly stát i ve skutečném životě lidí žijících a přežívajících za hranou zákona, kdy se jen málokdo stará o jejich osudy. I když to je na komiks slušná vazba, přečetl jsem to jedním dechem. Už se těším na další díly.
V tomto díle se dozvíme hodně o elfech Letního a Zimního dvora, kdy jejich nekonečný boj je hlavním tématem knihy. Kromě toho je ale zase o něco víc odkryta Harryho minulost a hlavně nahlédneme do Bílé rady čarodějů a jejich politikaření. Je to předznamenání věcí příštích, kdy očekávám, že se Harry brzy vypořádá jak s upírskou vendetou, která je proti němu vedena, tak i s čaroději (s částí Rady), kteří by se ho rádi zbavili.
V dalších dílech bych rád viděl, jak se Harry začne více spoléhat na jiné, aby vždy netáhnul všechno sám. Díky pomoci vlkodlaka Billyho a jeho alf, které již známe z předchozích knih, už má snad tímto směrem vytyčenou cestu. Výhodou delších sérií je, když se kolem hlavního hrdiny začně rodit nějaká parta pomocníků a přátel. Bez toho by mě asi další díly série přestaly bavit. Tak snad je autor rozumný a nebude se tomuhle směru bránit.
Pro mě první kniha od Kotlety a postapo podle mého vkusu. Je to postapo na území naší země v blízké budoucnosti, takže není problém se do tohoto světa vžít a Kotleta může používat odkazy na naši současnou kulturu, aniž by na tom bylo něco divného, a vymýšlet vtipy, kvůli kterým se sice nebudete popadat za břicho, ale nějaké to pousmání z vás vyloudí. Svět je uvěřitelnej a hrdina je ze staré školy. Sice nezachraňuje a nestará se o každého ubožáka, který mu přijde do cesty, ale na druhou stranu má svou morálku a o své lidi se stará. První díl této série mě navnadil i na pokračování. Jsem zvědav, jak se Češi poperou s budoucností, a zda nakonec na ruinách světa vybudují opět nějaký řád. Líbilo by se mi, kdyby využili příležitosti a začali expandovat po celé Evropě a vytvářet říši, i když tohle mé přání je asi zatím předčasné. Také bych rád, aby další kniha měla silnější příběh, protože zajímavé kulisy postapo světa sice stačily pro první díl, ale druhý musí nabídnout už více.
Sharpe je seržantem a užívá si to. Připlete se ale do jednoho vyvražďování a za to se chce pomstít tomu, kdo to má na svědomí. To se hodí plukovníku McCandlessovi (starý známý zvěd z předchozího dílu), který chce přivést zločince k soudu a Sharpeho si zvolí za svého pomocníka. Také se zde objevuje největší Sharpeův nepřítel seržant Hakeswil, který se opět snaží Sharpeho zlikvidovat jakýmikoliv prostředky.
Pokračování si udržuje kvalitu a tempo předchozího dílu, kdy počet Sharpových nepřátel se o něco zvýší. Historické pozadí je pak daleko zajímavější, neboť je tu popisováno legendární vítězství vévody z Wellingtonu generála Wellesleyho.
Příběh druhé knihy se odvíjí na jiném kontinentu, než té první, kde sledujeme zejména počátek povstání Sedmiměstí proti nadvládě Malazského císařství. A povstání je to mohutné, protože se vzbouří téměř celý kontinent. Ze sedmi hlavních měst, se vzbouří šest z nich, kdy Malažanům a jejich spojencům nezbývá, než se přes celý kontinent probít k městu Aren a zachránit tak své životy. Tato dějová linie mě bavila nejvíce a moc jsem si oblíbil historika Kalouse a pěst Coltaina.
Další dějová linie se týká již známých postav, bývalého Spára Kalama a Šumaře, Kvítka a Apsalar. Kalam se od ostatních oddělí a jde za svým osudem, kdy jeho cílem je zabít císařovnu Laseen, která zradila Paliče mostů. Ostatní se vydávají splnit původní úkol, dovést Apsalar do jejího domova. Ti všichni se musí také dostat přes nepřátelský kontinent Sedmiměstí. Kalam mě vcelku bavil, ale Apsalarina cesta mi přišla povětšinou nudná až nezajímavá.
Dále zde sledujeme osudy mladší sestry Parana Felisín, která je uvržena do vězení v otataralových dolech. Zpočátku mě její příběh zajímal, ale když se změnila v otravnou a nevděčnou holčičku, tak se její dějová linka nečetla dobře. Ke konci knihy se změnou, která se s ní udála, se to zase dalo číst. Naneštěstí, ta otravná část pojala značnou část celé knihy.
Poslední dějovou linií, která stojí za zmínku, je se zcela novými postavami Icariem a jeho společníkem Mappem. K tomu jen podotknu, že zde jsem byl asi nejvíc zmaten, protože Erikson opět nevysvětluje vše, takže ani po dočtení knihy nevíte, co tyto dvě postavy vlastně přesně byly zač, jaká je jejich minulost, jaké jsou jejich přesné cíle, a o co vlastně zde přesně jde. Erikson určitě s jejich osudy neskončil.
Pro mě určitě lepší i srozumitelnější, než první kniha v sérii. Zejména Coltain a Kalam mě bavili.
Příběh se odehrává poté, co Luke Skywalker zničí Hvězdu smrti. Dart Vader padne v nemilost u císaře Palpatina a potřebuje si vydobít zpět své místo. Proto vytvoří tajnou skupinu, která mu má v této věci pomoci. Jedná se o skupinu, která určitým způsobem paroduje skupinu Luka Skywalkera, jen je převedena na temnou stranu síly. Tuto skupinu vede tak trochu šílená archeoložka se zlodějskou myslí (Han Solo), vedle sebe má protokolárního droida s mučícími znalostmi (C3PO) a asasinského droida (R2D2). A občas jim píchne šílený a sadistický wookie (Chewbaka). Hlavně díky této skupince mě tenhle komiks tolik bavil. Navíc, na nějakou věrnost či čestnost si tady nikdo nehraje. Zejména Vader, kterému nedělá problémy obětovat kohokoliv, pokud to splní svůj účel, nebo pokud nad užitečností převládne přítěž.
Jedná se o sborník mnoha krátkých erotických povídek od různých autorů. Několik z nich mě lehce pobavilo, pár z nich mě zaujalo, ale většina z nich je slabý průměr, který sice nijak neurazí, ale ani neohromí, takže už druhý den si sotva na některou z nich vzpomenete. Výhodou sborníku je tak krátkost povídek, takže vás ty špatné ani nestihnou začít nudit.
V chtorranské ekologii se objeví nový prvek. Tvorové, kteří mají zvláštní vztah s červy, ale není jisté, zda jsou jejich pány či služebníky, anebo zda se jedná o vztah, který se vymyká běžnému lidskému myšlení. Druhý díl této série je hlavně o komunikaci, která je zde rozebírána, jak filosoficky, tak i vědecky. Pomalu se zde pak odkrývá i další složky chtorranské agresivní ekologie. Děj se ještě více táhne, než u předchozího dílu, takže pokud vám to vadilo, tady je to ještě horší. Přesto mi to přišlo velmi poutavě napsáno a při čtení jsem se nenudil, i když autor často odbočuje. Nevypráví totiž jen o Chtorranech, ale i o lidstvu, které se snaží přežít v apokalyptickém světě. Protože každému je jasné, že epidemie, na které vymřela většina lidstva, byly jen prvním krokem mimozemského útoku.
Po přečtení jsem si uvědomil, že se v této knize toho zase tolik důležitého neodehrálo. Zaklínač pořádá svou cestu za Ciri, kdy kromě již známého trubadúra Marigolda se k němu přidají i další společníci. A putují a putují. Dějová linie s Ciri se pak téměr nepohne, stále je ve společnosti Potkanů. O nejdůležitější dění se pak zaslouží slet čarodějnic. A přesto jsem se nehorázně bavil. Sapkowski dokazuje, že nemusíte číst o zániku říší, velkých bojích a válkách nebo o legendárních hrdinských soubojích, abyste si knihu užili. Postavy, se kterými se zde setkáváte, mají tak skvěle vytvořené charaktery a reagují na sebe tak přirozeně, že se budete bavit i jejich „obyčejnými“ rozhovory. Pro mě má tenhle díl ještě jedno pozitivum, že se tu objeví po Geraltovi má nejoblíbenější postava Regis. Pořádného souboje se pak dočkáte až na posledních několika stranách, kdy mě pak velmi pobavila závěrečná část o pasování na rytíře.
Od jiných Heinleinovek se tahle kniha dost liší a nepřekvapilo by mě, kdyby žánr „military sci-fi“ vznikl na základě této knihy. Větší část děje je totiž o výcviku členů mobilní pěchoty, což jsou muži v bojových skafandrech se schopnostmi, které předčí i bojové tanky. Značnou část knihy pak Heinlein věnuje obhajování systému vlády, kdy volební právo má jen vymezená část obyvatel, v tomto případě vojenští vysloužilci, což pro humanisticky smýšlející čtenáře může být těžko zkousnutelné. Ale jak je u Heinleina zvykem, jedná se o utopistické společenské zřízení. Třetí částí knihy jsou pak boje, ať už s rasou brouků, nebo s jejich spojenci. Za zmínku stojí tak tři, kdy závěrečný souboj s brouky byl pro mě zklamáním.
Oproti filmu se kniha značně liší. Film je akčnější, jeho postavy vykreslenější. Děj knihy se soustředil jen na hlavní postavu J. Rica, ale film dal prostor i jiným postavám (Dubois-Rasčak, seržant Zim, Ricovi školní kamarádi Carmen a Carl, Eso atd.) Kniha se ale hlavně od filmu liší tím, že se bere zcela vážně. Není zde ani známka po parodii, jako tomu je ve filmu.
Tenhle román je tím nejkratším ze série Zeměplocha a odpovídá to i obsahu, kde nemusíte příliš přemýšlet nad dějem a jen se bavit. Vyšla u nás i ilustrovaná verze, která potěší každého, komu se líbí obálky Jacka Kirbyho.
Po delší přestávce, kdy se rozjely jednotlivé série o Smrťovi (Mort), Čarodějkách (Soudné sestry) a Hlídce (Stráže! Stráže!) se Pratchett opět krátce vrací ke svému prvnímu (anti)hrdinovi Mrakoplašovi. Toho jsme naposledy viděli v Magickém prazdroji, kde opět zachránil Zeměplochu, ale ocitnul se v Podzemních rozměrech plné příšer. Díky souhře náhod (díky, Dámo) se Mrakoplaš opět dostane na svět, jen jiným způsobem, než by si přál. Tahle kniha je o tom, co vše by se mohlo pokazit, kdybyste vyslovili tři přání bez, toho, aniž byste se nad nimi zamysleli. Ne nadarmo se říká, že nejhorší, co se vám může stát, je, že se vaše přání skutečně naplní.
Pokud máte rádi Mrakoplaše, tak si tenhle krátký příběh užijte, protože bude trvat hezkých pár dílů, než se k němu zase Pratchett vrátí.
Je to kniha, kterou doporučuji, když se mě někdo zeptá, jakou Zeměplochu by měl číst jako první. Pratchett už zde má ucelenou představu o tom, jak jeho parodistický svět má fungovat, a také si ujasnil, jak se mají některé z postav jako je Patricij nebo Smrť, chovat. Také je to začátek série o Hlídce, takže nový čtenář nijak netápe, kdo je kdo.
Stráže! Stráže! pak také patří do období, které bych nazval zlatou érou Zeměplochy, protože má skvělý a fungující příběh, ale také spoustu humoru, kdy téměř na každé straně je něco, co vás může rozesmát nebo alespoň pobavit.
Navíc se tu poprvé objevuje můj nejoblíbenější zeměplošský hrdina kapitán Elánius, který je parodií na klasické noirovské detektivy, kteří zahodili svou kariéru po ztrátě své lásky, a místo toho se dali na pití.
Příběh je pak o skutečném hrdinství, kdy se i navzdory strachu postavíte nebezpečí, přestože víte, že šance na vítězství je jen jedna ku milionu. A také o cti, když bojujete za správnou věc, i přes tak malou šanci na úspěch.
A vím, že mnoho lidí nečte věnování, ale tentokrát udělejte výjimku, a přečtěte si první stranu textu (v tiráži), protože Pratchett dokáže pobavit i v tomhle.
V tomhle komiksovém sešitě se s Tomym Taylorem a jeho přáteli setkáme prakticky až ke konci. Sledujeme tady vyšetřování jedné neúprosné detektivky, která si chce došlápnout na fanatika církve Tommyho Taylora. Do toho se připlete Daniel Armitage, který byl poprvé zmíněn v předchozí knize. Váhal jsem, zda nedat o hvězdičku méně, ale přeci jen se mi tenhle díl líbil více než Leviatan.