Hadati komentáře u knih
Miles Vorkosigan je nyní Císařským auditorem. Společně s dalším svým kolegou je vyslán na Komarr, aby prošetřili nehodu velkého komarrského zrcadla, jakéhosi umělého slunce planety, do kterého na oběžné dráze narazila kosmická loď. Jednalo se o nehodu nebo o teroristický čin? A pokud je správně ta druhá možnost, kdo je za to zodpovědný? Komarrští rebelové nebo barrayarští fanatici?
Osvěžující novinkou je, že tentokrát nevidíme události jen očima Milese, ale také nové postavy, Kateřiny Vorsoissonové, neteře Císařského auditora Vortyse, Milesova kolegy, u které jsou oba auditoři během vyšetřování na Komarru ubytovaní. Miles navíc začne řešit i osobní problémy Kateřiny a její rodiny.
U Milese se projevují zdravotní problémy v důsledku jeho nedávné kryostáze, které se snaží zamlčet před svými nadřízenými. Při jedné bojové akci však dojde k nehodě, za kterou může jeho zdravotní stav. V jeho důsledku pak Miles musí s ostudou ukončit svou aktivní službu u Císařské bezpečnosti. Následně pak onemocní i šéf Císařské bezpečnosti a Miles se rozhodne na vlastní zodpovědnost vyšetřit, zda se nejedná o atentát. Jenže šéf Císařské bezpečnosti má díky své funkci mnoho nepřátel, takže podezřelých je mnoho.
V dalším příběhu Milese Vorkosigana dojde v jeho životě k důležitému předělu, kdy ze zdravotních důvodů musí opustit bezpečnostní složky. To však Milese uvrhne do světa, který zatím prakticky nezakusil – do světa civilistů. A Miles najednou musí nalézt jiný směr svého života, než je kariéra v armádě, která doteď byla pro něj vším.
Tři roky po událostech z předchozí knihy, se klon Milese, Mark Vorkosigan, opět rozhodne předstírat, že je admirál Naismith, Milesova druhá identita. Jeho cílem je získat prostředky k tomu, aby se pomstil Bharaputrům, zločineckému jacksonovskému klanu, který Marka naklonoval z Milesovy DNA. Jako prostředek si vybere zachránit a unést jejich ostatní klony a zasáhnout je tak na jejich nejcitlivějším místě, neboť bez klonů nebudou moci splnit požadavky svých zákazníků. Mark však netuší, že admirál Naismith si na poslední návštěvě Jacksonu udělal z některých vůdců klanů nesmiřitelné nepřátele, a že se tak žene do daleko většího nebezpečí než tuší.
Bujoldová opět plně využívá svého nápadu, jak by vypadal svět, kdyby se zneužívalo lidské klonování, a protkává tím svůj příběh. Miles se opět musí potýkat s problémy, které mu způsobil jeho klon a bratr Mark, a navíc si s ním konečně vyřešit jeho příbuzenské vztahy, ať tak či onak. Mark konečně pochopí, že není snadné se vydávat za někoho cizího, i kdyby se mělo jednat o identické dvojče. V této knize tak můžete sledovat osudy Milese i Marka.
Admirál Miles Naismith a jeho Dendarijští žoldnéři jsou po poslední akci, díky které osvobodili cetagandské válečné vězně (viz povídka a kniha Hranice nekonečna), pronásledováni cetagandskými agenty až na starou Zemi. Zde Miles zakotví a požádá zaměstnavatele Dendarijských žoldnéřů, barrayarskou Císařskou bezpečnost, aby jim za služby zaplatila, a on tak mohl vyplatit své žoldáky, opravit a nakoupit jejich výbavu a splatit jejich dluhy. Situace se však značně zkomplikuje, když nedorazí potřebné peníze. Miles musí navíc na Zemi zastat obě své identity – Milese Vorkosigana a admirála Naismithe – a přitom zařídit, aby se svět nedozvěděl, že se jedná o jednu a tu samou osobu.
V dalším dobrodružství Milese Vorkosigana dojde k situacím, které budou mít velký dopad na něj i jeho rodinu. Autorka si pro nás připravila několik zajímavých zvratů, u kterých si nebudete jistí, jaký dopad budou mít na budoucí dění. Tato kniha přímo navazuje na události z povídky Hranice nekonečna ze stejnojmenné povídkové sbírky, která se odehrává sedm let po založení Dendarijských žoldnéřů, kdy poručíkovi Milesi Vorkosiganovi je přibližně 25 let.
Druhá kniha ze série o Milesi Vorkosiganovi, která se skládá ze tří na sebe nenavazujících povídek. Před touto knihou však doporučuji nejprve přečíst čtvrtý díl ze série Vorova hra a pátý díl Cetaganda, kdy jsou tyto dva romány časově zasazeny mezi první knihu Učedník války a druhou knihu (a třetí povídku) Hranice nekonečna.
V úvodu této knihy se dozvíte, že po prvním Milesově neúspěšném pokusu dostat se do císařské armády, se mu to na druhý pokus podařilo a po studiích začal pracovat pro Císařskou bezpečnost, tedy pro tajnou výzvědnou službu Barrayaru.
První povídka Smuteční hory pojednává o vraždě novorozeněte v horách, kde stále ještě přetrvává zvyk zabíjet děti s „mutacemi“, přestože současné barrayarské zákony takové jednání považují za vraždu. Miles je svým otcem jako vévodův syn vyslán, aby tento zločin vyšetřil, vynesl rozsudek nad viníkem a případně i rozsudek vykonal. Celé vyšetřování mu komplikuje nejen zatvrzelost horalů, ale také jeho fyzické postižení (malý vzrůst), kvůli kterému je prostými lidmi často považován za mutanta, tedy za „nečistou“ osobu. Jedná se o detektivní povídku s jednoduchou zápletkou a s minimem technologií budoucnosti, přesto není problém být zachycen ve vypravěčském umu Bujoldové.
Druhá povídka Labyrint je již daleko akčnější. Miles má vykonat pro Císařskou bezpečnost nebezpečný, ale snadný úkol, který ho zavede na Jackson, planetu, na které vládnou zločinecké syndikáty. Miles zde vystupuje pod svou falešnou totožností admirála Naismithe, aby nebyl spojován s Barrayarem. Miles je však postaven před rozhodnutí, zda ukončit svou misi neúspěchem, nebo zda kvůli splnění mise daleko více riskovat. Výsledkem Milesovy iniciativy pak nejsou jen závažnější situace, které musí řešit, ale i daleko závažnější důsledky, které se projeví v budoucnosti.
Třetí povídka Hranice nekonečna se odehrává v cetagandském vězeňském komplexu pro zajaté vojáky, ze kterého se nedá uniknout. Stejně ale jako neexistuje nepotopitelná loď, neexistuje ani vězení, ze kterého by se nedalo uprchnout. Miles to ví, a i když to nebude snadné, má plán.
Miles se vrátil po posledním úkolu z Komarru, společně s auditorem Votrhysem, a to několik měsíců před svatbou císaře Gregora Vorbarry a jeho manželky Louise Toscanové. Nenápadně se začne dvořit Kateřině, která o jeho zájmu o ni nemá tušení. Miles to má o to těžší, že není jediným nápadníkem, který se o ni zajímá, ale je jediným, který jí to nedá přímo najevo. Jeho milostné snahy se však zkomplikují, když se do toho vloží politika. Kromě této jeho osobní situace se pak ještě zaplete do politiky barrayarské hraběcí rady, když se přidá na stranu uchazečů o hraběcí titul, kteří se potýkají z konzervativním myšlením jiných politiků. Jedním z těchto uchazečů je potomek předchozího hraběte, u kterého se zjistí, že nemá čistou vorskou krev. Druhým je uchazeč, který využil genetických a lékařských schopností kolonie Beta, aby se pokusil zabránit tomu, že na hraběcí místo usedne kandidát, který by hraběcí okrsek jen vysával.
Přestože za celou knihu dojde jen k jedné krátké „bojové“ akci, je tato kniha velmi poutavá, kdy odmítáte knihu odložit, protože jste po celou dobu zvědaví, jak to všechno dopadne. Autorce odpustíte určitý „pohádkový“ konec, protože hrdinům fandíte, aby k takovému konci sami dospěli. U několika scén jsem si dokonce přál, aby tuhle knihu zfilmovali, protože byly popsány tak úžasným způsobem, že jsem si je dokázal dokonale představit. Zejména večerní hostina, kterou Miles naplánoval kvůli Kateřině a svým přátelům, se nakonec zvrhla do takové grotesky, že by se za to nemusel stydět ani král komiků.
Miles je se svým bratrancem Ivanem Vorpatrilem vyslán na diplomatickou misi na Cetagandu, kde se mají zúčastnit pohřbu bývalé císařovny. Hned při příletu na planetu se nudná diplomatická cesta změní ve vyšetřování vraždy a zrady, které by mohly vést k nové válce mezi Barrayarským a Cetagandským císařstvím. A co víc, Milese a jeho společníky by to mohlo stát život.
Z děje je zřejmé, že Miles již pracuje pro Bezpečnost, oficiálně jako kurýr, neoficiálně jako spojka s Dendarijskými žoldnéři, ale stále se ještě neodehrál děj povídky Hranice nekonečna, ve které se Miles jako admirál Naismith ocitne v zajetí cetagandských vojáků.
Přestože byla tato kniha vydána jako čtvrtá ze série o Milesi Vorkosiganovi, příběh se odvíjí mezi první povídkou Smuteční hory a druhou povídkou Labyrint, z druhého románu Hranice nekonečna, proto doporučuji tuto knihu číst jako druhou a pak pokračovat Hranicí nekonečna. Povídka Smuteční hory nemá žádný vliv na děj dalších knih, takže nevadí, když si Vorovu hru přečtete jako druhou v pořadí.
Děj knihy začíná tři roky po událostech prvního románu. Miles Vorkosigan (21 let) právě absolvoval Císařskou vojenskou akademii a jako praporčík Vorkosigan je přidělen na Kyrilský ostrov, což je naprostý zapadákov, kam jsou vojáci posíláni zpravidla za trest. Hned při prvním setkání si znepřátelí svého velícího důstojníka, takže už od počátku tuší, že jeho první přidělení nebude procházka růžovým sadem. Nakonec se však řízením osudu dostane pod velení šéfa Císařské bezpečnosti, který mu dá za úkol zkontaktovat Dendarijské žoldnéře, skupinu vojáků, kterou Miles kdysi sám zformoval. Dendarijci však po třech letech od jeho odchodu trpí vnitřním rozkolem a Miles pod svou falešnou identitou admirála Naismithe nemá bezpečnou půdu pod nohama. Musí se však vzchopit, aby odvrátil katastrofy, které by mohly ohrozit samotné Barrayarské císařství.
První kniha z dlouhé série o Milesi Vorkosiganovi, kdy „vor“ v příjmení znamená, že se jedná o člena dědičného šlechtického rodu Barrayarského císařství. Jedná se o nadprůměrně inteligentního šlechtice s vrozenými schopnostmi velet. Naneštěstí, následkem útoku fanatického teroristy, je od narození fyzicky postižen. Na Barrayaru, jeho rodné planetě, je pak díky těmto fyzickým indispozicím považován za mutanta, což zejména u pověrčivého prostého lidu znamená, že měl být zabit hned po narození.
Poprvé se s Milesem setkáváme v jeho sedmnácti, osmnácti letech, kdy se snaží dostat do císařské armády. Poté se vydává na prázdniny ke své babičce – ze zaostalé planety Barryaru na volnomyšlenkářskou kolonii Beta. Tam se zaplete do cizích problémů, které pak vedou k tomu, že se v konečném důsledku zapojí i do cizí války. Mezitím také musí řešit několik svých osobních problémů.
Série o Milesi Vorkosiganovi je velmi čtivá, i když prvnímu dílu lze mnoho vytknout. Miles se do cizích problémů vrhne rovnou po hlavě, přestože ho k tomu nic nenutí, a ani autorka románu nevysvětluje, proč Miles jedná tak přehnaně impulsivně. Tuto otázku si pak budete klást během čtení znovu a znovu. Ostatní postavy kolem Milese pak reagují značně naivně – „sežerou mu to i s navijákem.“ To je dost nevěrohodné zejména v případech, kdy osmnáctiletý nezkušený mladíček musí čelit ostříleným hvězdným vlkům – a projde mu to, přestože nemá žádná esa v rukou, a ani v rukávu.
V porovnání s následujícími díly není tento román tak dobrý, přesto je velmi zábavný. Pokud byste tento první díl přeskočili, tak byste zase o tak moc důležitých informací nepřišli. Tedy, až na původ Dendarijských žoldnéřů... a na první objevení důležitých postav jako je Miles Vorkosigan, jeho rodiče, jeho bratranec Ivan Vorpatril, Elena Bothariová, Elli Quinnová...
No dobře, asi byste si měli přečíst i první román této série, abyste byli v obraze.
První příběh Asimova, kde se objeví robot Daneel R. Oliwav, který má pomoci hlavní postavě, detektivu Elijáši Baleyovi, vyřešit případ vraždy vesmířana, tedy jednoho ze skupiny lidí, jehož předci již před delší dobou opustili svou rodnou Zemi a rozhodli se žít na jiných planetách. Detektiv Baley však musí nejprve překročit vlastní stín, překonat svůj zažitý odpor a nedůvěru k robotům a k vesmířanům, a hlavně překonat své předsudky vůči nim, aby dokázal případ vyřešit. A jaký je nejlepší způsob, než ten, když robot je ten jediný, na koho se při řešení případu může spolehnout?
Asimov se vydáním této knihy otřel i o některá ožehavá témata společnosti. Jeho roboti totiž vyvolávají u lidí řadu negativních emocí. Zejména se zde opakuje minulost tím, že lidští dělníci poškozují roboty v obavě o svoji práci, stejně jako to bylo v době industrializace při ničení manufakturních strojů. Asimov však také využil lidskou stránku robotů, tedy jejich podobu s lidmi, aby poukázal na soudobé problémy společnosti, ve které žil – americkou rasovou segregaci (kniha byla vydána v roce 1954). Zejména scéna, kdy obyčejná „slušná“ žena požaduje své právo na to, aby mohla být v obchodě obsloužena „lidmi“, namísto „těch druhých“. Tím vyprovokuje u jiných podobně smýšlejících lidí násilnou reakci vůči „těm druhým“, a následně jí důsledky jejího jednání samotnou vyděsí.
Děj knihy navazuje na Předehru k Nadaci. Nyní Hari Seldon o své psychohistorii nepřemýšlí jen jako o teorii, kterou nelze v praxi využít, ale již bádá nad tím, jak ji do praxe uvést. Objevují se zde postavy z předchozí knihy, které se v předchozí knize mohly zdát nedůležité, ale nyní prokazují svou důležitost pro Hariho výzkum.
Narozdíl od předchozí knihy, která popisovala život Hariho Seldona v prvních letech od zveřejnění psychohistorie, se nyní dočteme o všech dalších důležitých předělech v životě Hariho Seldona, které následovali poté.
Kniha je rozdělena do čtyř období. V prvním období se Hari Seldon plně věnuje psychohistorii, ačkoli se zaplete i do politiky, aby tak zabránil destabilizaci systému předtím, než se mu podaří svou práci dokončit a mohla tak být celému lidstvu k užitku. V druhé části je okolnostmi donucen zapojit se naplno do politiky. Ve třetí části se opět naplno věnuje projektu psychohistorie a konečně se i objevují náznaky možného řešení ohledně Druhé Nadace. V poslední části se řeší vytvoření Nadace a Druhé Nadace jako takových. Epilog pak vytváří spojení mezi první knihou série Nadace – kruh se uzavírá.
Tato kniha, jak už název napovídá, se odehrává předtím, než vznikla samotná Nadace. Hari Seldonovi je teprve 33 let, když zveřejní svou teorii o matematické možnosti vypočítat budoucnost a tuto teorii nazve psychohistorií. Přestože prohlásí, že se jedná pouze o teorii, která je v praxi nevyužitelná, vyvolá tím mezi místními vládci Trantoru, hlavní planety Říše, bouři zájmu. Kvůli tomu se musí v různých částech Trantoru ukrývat před jejich pozorností a mezitím získává zkušenosti, díky kterým zjišťuje, že by mohl vypracovat psychohistorii, která by mohla mít i praktické využití.
Na této knize je znát, že ji Asimov vydal v roce 1988, tedy 37 let po vydání první knihy Nadace. Kniha má ucelený příběh, nejedná se o povídkovou sbírku jako byly první tři knihy ze série Nadace. Je zde také mnoho odkazů na předchozí knihy, tedy vlastně na věci budoucí. Dozvíte se tu tak, že známky rozpadu Říše jsou již patrné, přestože si toho není téměř nikdo vědom a Hari Seldon ani do konce knihy nerozpracuje psychohistorii tak, aby její rozpad dokázal předpovědět. I tak je tu však zmínka o tom, že by bylo nutné založit Nadaci a Druhou Nadaci. Dozvíte se zde i to, kde Hari Seldon získal dostatek prostředků na založení těchto dvou společností. Asimov v této knize také jemně propojí další knihy ze série Nadace. Je zde zmíněn i jakýsi „další projekt“ na záchranu lidstva, což je jasný odkaz na události z Nadace na hranicích. Stejně tak je zde i mnoho odkazů na knihu Nadace a Země, zejména co se týče „mýtů“ o Auroře a Zemi. Dost se tu také řeší roboti, čímž Asimov propojuje se sérií Nadace i svůj svět robotů se třemi zákony robotiky. Tato kniha je tak lahůdkou pro ty, co četli všechny předchozí knihy o Nadaci a mají alespoň nějaké povědomí o ostatním díle Asimova.
Proto doporučuji nejprve přečíst knihy Nadace, Nadace a Říše, Druhá Nadace, Nadace na hranicích, Nadace a Země a knihu ze série o robotech Ocelové jeskyně.
Golan Trevize hledá odpověď na otázku, která může naprosto změnit celé lidstvo. Přestože je přesvědčen, že zná tu správnou odpověď, chce si být naprosto jistý, neboť jeho rozhodnutí bude mít vliv na osud celého lidstva. Proto se rozhodne nalézt bájnou planetu Zemi, jednu jedinou planetu z miliónů lidmi obývaných, ze které by podle legend měli lidé původně pocházet.
Nadace přežila kritická období a je na cestě k vytvoření nové velké Říše. Přestože jsou lidé z Nadace pevně utrvzeni v názoru, že Druhá Nadace byla zničena, existuje několik pochybovačů. Hlavní hrdina této knihy, Golan Trevize, je vyslán, aby po ní pátral, ale nakonec objeví zvláštní svět, který byl dosud Nadaci zcela skryt. Vzhledem k unikátní mysli Golana Trevizeho je požádán obyvately tohoto světa, aby vyřešil otázku, která může celé lidstvo naprosto změnit.
Mutant Mezek se snaží najít Druhou Nadaci, která by měla skrytě ovlivňovat běh lidského vesmíru, a to včetně První Nadace. Druhá Nadace je totiž jedinou silou, která dokáže Mezkovi odolávat a snad ho i porazit. Občané První Nadace považují Druhou Nadaci jen za mýtus. Jen hrstka je přesvědčena o její existenci, a ti věří, že je Druhá Nadace ovládá jako loutky. S takovou představou se však nechtějí smířit, neboť díky svému pocitu nadřazenosti, s ohledem na jejich značný technologický náskok před zbytkem vesmíru, je jim proti srsti, aby byli kýmkoliv manipulováni. Proto, stejně jako Mezek, pátrají po místě, kde se Druhá Nadace ukrývá, aby ji zničili. Stejně jako v předchozí knize Nadace a Říše, je děj o Mezkovi tou nejslabší částí celé série.
Dochází k pomalému pádu Říše, kterou Hari Seldon vypočítal díky své psychohistorii. Nadace začíná prospívat, takže si jí povšimne i hroutící se zbytky této Říše. Kniha je rozdělena na dvě části.
V první části knihy můžeme sledovat konečné střetnutí mezi rozvýjející se Nadací a upadající Říší. V druhé části knihy se objeví lidský mutant s mocnými zvláštními schopnostmi, který ohrozí plán Hariho Seldona, neboť jeho psychohistorie nedokázala počítat s něčím tak nepředvídatelným jako je telepat, který dokáže ovládat svou myslí celé planety. Proti tomuto mutantovi se rozhodnou bojovat hrdinové z Nadace, aby tak zachránili budoucnost podle Hariho Seldona. Rozhodnou se tohoto mutanta najít a postavit se mu. Příběh o tomto mutantovi má otevřený konec, který pokračuje v třetí knize o Nadaci – Druhá Nadace. Tento příběh je nejslabší částí celé série Nadace.
Přestože tato kniha vyšla poprvé v roce 1951, stále se řadí mezi to nejlepší sci-fi. Kniha sestává ze sbírky povídek, které jsou seřazeny chronologicky a děj u jednotlivých povídek značně přeskakuje v čase. V první povídce se tak seznámíme s Hari Seldonem, geniálním matematikem, který vytvořil nový vědní obor psychohistorii. Díky této vědě zjistí, že lidstvo v budoucnosti čeká dlouhá doba temna a proto vytvoří Nadaci, která má za cíl, aby tato doba temna trvala co nejkratší dobu a poté vznikla stabilní říše lidstva. V dalších povídkách se pak posunujeme k důležitým mezníkům historie Nadace, která má být zárodkem nové říše. Protože se jedná o povídky, ve kterých se střídají hrdinové, je těžké se s nimi dostatečně seznámit, protože než si na ně zvyknete, zmizí v minulosti.
Kresba nevypadá tak špatně, i když oproti omnibusům z jiných světů je to slabší, a detailnost chybí. Příběh byl ale pro mě značným zklamáním. A vůbec nejde o to, že se příběh odehrává stovky let před filmovými Star Wars. Příběh je zkrátka nemastný, neslaný. Jediové jsou tak naivní, že nechápete, jak mohl jejich řád přežít deset let, natož tisíciletí. Chápu, že síla je jen jiné slovo pro magii, ale tady se to už dost přehání v moci některých jednotlivců... A nejen, že tu nenarazíte na žádnou známou postavu, což je vzhledem k tomu, v jaké době se to odehrává, pochopitelné, ale prakticky zde nenarazíte ani na žádnou známou rasu. Star Wars mám rád, ale nejsem zarytý fanoušek a tohle mě opravdu zklamalo.
Tato humorná sci-fi je souborem povídek, které mají jako hlavního jmenovatele kosmického obchodníka a pilota Tufa, dobráckého sarkastického obra, který má sice rád lidstvo, ale od jednotlivých jedinců si raději udržuje odstup. Ten po krvavé úvodní zápletce získá k užívání kolosální genetickou loď, která, přestože je již tisíc let stará, je stále funkční a propůjčuje svému uživateli téměř božské schopnosti, alespoň co se týče stvoření života, ať už se jedná o bakterie, hmyz nebo zvířata. Tuf je naštěstí svou povahou absolutní samaritán, který více hledí na blaho lidstva než na své vlastní. Putuje tak se svým nově nabitým majetkem do různých lidmi obývaných hvězdných soustav a schopnosti své genetické lodi využívá k pomoci lidem v nouzi. Tato pomoc však často končí jinak, než si zadavatelé jeho služeb, většinou vládní činitelé celých planet, představují. Tuf jim totiž neposkytuje to, co žádají, ale to, co skutečně potřebují.
Pokud jste po této knize sáhli jen proto, že chcete další krvák od G. R. R. Martina ve stylu Hry o trůny, tak ji zase odložte. První příběh je sice dosti krvavý, kdy už od počátku tušíte, že bude mnoho mrtvých, stejně jako když se na obrazovce televize objeví Ripleyová a dá se do křížku s vetřelcem, a spíše jen čekáte, která z postav knihy vydrží nejdéle, ale tím krvavé scény končí, i když o akci není nouze. Pokud jste však pro tuto knihu sáhli, protože jste si chtěli užít humornou zábavu, tak vřele do toho.