Haduwig
komentáře u knih
Řetěz
Adrian McKinty
Řetez mě bavil - je to napínavé, svižné, čtivé, postavy nejsou ploché a celá myšlenka opakujících se únosů dětí nabízí zajímavou sondu do toho, co všechno jsou rodiče ochotni udělat pro své děti, a jak se to podepíše na jejich vnímání sama sebe. Pár slabších míst by se našlo, ale já jsem spokojená.
Sestřičky
Donna Douglas
Jeden by mohl namítnout, že by příběhu slušela trochu ucelenější forma, protože příhod, které zažijí "nejvěrnější přítelkyně" spolu, moc není, některé vedlejší linie stojí podivně stranou (Lucy?) a vedlejších postav je tolik, že není čas se všem věnovat tak, jak by bylo třeba (Constance a její závěrečné prozření).
Jenomže ono se to opravdu čte samo, jsou to správné holky, kterým fandíte od první stránky a celé to tak příjemně pohladí po duši, že po zaklapnutí knihy se budete usmívat nad milým příběhem ze zajímavého prostředí. A pak hned začnete zjišťovat, kde sehnat další díly.
Šifra mistra Leonarda
Dan Brown
Jedná se o velmi čtivý příběh s několika hádankami, trochou napětí a pár zajímavými střípky z historie a symbologie (o kterémžto oboru jsem nikdy dříve neslyšela). Co mi ale citelně chybělo jsou ilustrace - pokud jsou významy skryty v Poslední večeři nebo na hrobce Newtona, je opravdu škoda, že nám je kniha nereprodukuje. V tomto ohledu je film výrazně lepším médiem. A na závěr bych ocenila doušku vysvětlující co je opravdu pravdou a co zcela autorovou fikcí, jak jsem zvyklá třeba u Jamese Rollinse, to by rozhodně neuškodilo.
Závěrem - ráda jsem si knihu přečetla, ale v tomto případě byl příběh velice zdařile zfilmován a nepokládám za nutné se ke knize ještě vracet.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
(SPOILER) Tiché roky mě tedy vůbec nezaujaly - už dlouho jsem nečetla knihu, kde bych necítila ani špetku sympatií s žádnou z postav. Spousta dějových linek nebo zvratů byla taková odfláknutá a konec předvídatelný bez jakékoliv katarze.
A neodpustím si poslední poznámku - úplně vidím, jak se němá dívka v první třídě učí číst, jak prochází zkoušením, referáty, hodinami cizího jazyka a maturitou, a vše zvládne posunky, zvednutým obočím a nakrčeným nosem - tak určitě.
Mornštajnová má v repertoáru rozhodně lepší knihy, tahle moc nezaujme.
Kateřina Howardová: Nevěrná královna
Alison Weir
Ach jo, polovinu knihy si říkáte co to ta holka hloupá provádí, vždyť se žene do záhuby raketovou rychlostí... A druhou polovinu jí vlastně litujete, protože to byla chudá puberťačka, o kterou se nikdo moc nestaral, nejbližší příbuzní ji využili jako figurku na šachovnici, a pak jí s klidem obětovali. Velmi silně na mě zapůsobil moment, kdy je uvězněna a vlastně vůbec neví, co říká zákon, a co by raději měla/neměla říct, a ani nemá jak to zjistit, protože jí nikdo nic neřekne a nikdo jí nepomůže.
Weirové se opět povedlo vdechnout historické postavě život - Kateřinu vnímáme jako člověka se všemi jeho chybami, ctnostmi a tragickým osudem. Jediné, co mi trochu schází, je vhled ostatních postav - z předchozí knihy si bohužel již nepamatuji, jak Kateřinu vnímala Anna Klevská a to vzájemné hodnocení by vytvořilo ucelenější dojem. Ale chápu, že každá královna má svůj příběh. Tak jdeme do finále!
V kleci
Ellison Cooper
Velmi kvalitní počin, co má zajímavou zápletku, sympatickou vyšetřovatelku, uvěřitelné falešné stopy a náznaky, napětí, akci a i relativně dobrý konec. Těším se na další díl!
V pasti lží
B. A. Paris (p)
Přečteno jedním dechem za dva dny a velká spokojenost. Sice jsem od prvních kapitol tušila, jak to celé je, ale o to uspokojivější bylo zakončení.
A ještě bych chtěla vyzdvihnout, jak tísnivý a klaustrofobní pocit dokáže autorka předestřít pomocí viny, strachu a pochybností.
Vážka v jantaru
Diana Gabaldon
Omlouvám se, ale zdejší nadšení rozhodně nesdílím. Nejvýraznější problémem asi není ani to narušení chronologického vyprávění, nebo občasná neuvěřitelná naivita postav, ale ta příšerná zdlouhavost první poloviny, možná až dvou třetin knihy, kde je děj tvořen nekonečnou sérií epizodek, které ale hlavní příběh nijak neposunou a my se tak motáme vlastně pořád na místě. Ke konci to sice dostane spád, ale to už je pozdě. V době, kdy píšu tento komentář, mám přečteného i Mořeplavce a můžu potvrdit, že ten je lepší. Tady je těch hluchých míst prostě moc.
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Jako prvotina velmi dobré a čtivé, historické zasazení přimo volá po silných příbězích. Proto je škoda, že na Anežku mi příliš sympatií nezbylo a konec jsem si mohla odpustit.
Je to velmi dobrá kniha, líbit se Vám bude, ale já ji znovu číst nebudu.
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
Jack Thorne
Tak jo. HP mám ráda a pokračování příběhu (byť s dospělými postavami) mi nevadí. A nevadí mi ani číst scénáře. A zápletka je taky fajn. Ale P R O Č proboha někoho napadlo z toho dělat divadelní hru? Polovinu knihy nedělám nic jiného, než že přemýšlím, jak si divadelníci poradili s kouzly a jak moc lepší by v tomhle byl film (a to divadlo miluju). A druhou polovinu knihy se snažím pochopit motivace a životní příběhy hlavních postav v různých časech a realitách, protože prostě to, co byste mohli nakrásně rozepsat a vysvětlit na 400 stranách normální knihy, do jedné divadelní hry prostě nedostanete.
Zásadním problémem je, že se z toho stala divadelní hra. A to bych ještě řekla dost neucelená - myslím si, že do divadla na ni půjdou fanoušci nebo alespoň diváci obeznámení se základy HP světa, a pak ale není třeba ztrácet čas opakováním notoricky známých scén, naopak, času se mělo využít k lepšímu rozpracování charakterů. Pokud se pod to Rowlingová upsala, tak měla dohlédnout na to, aby z toho nebyl takový nedodělek.
Jedna hvězda je za Scorpiuse, ten mě dost bavil.
Čtvrtý králův pes
František Niedl
Zcela první střetnutí s autorem a hned velmi příjemné překvapení, kdy Hynek Tas zdolá jakékoliv protivenství s lehkostí Chucka Norrise. Rozhodně jsem čekala trochu jiné zakončení "milostné" linie, ale možná o to zajímavější příběh je. Ocenila jsem i fakt, že Hynek slouží ne zrovna schopnému králi, takže mezilidské vztahy jsou plastičtější a uvěřitelnější. Určitě se nejedná o poslední setkání s autorem.
Hovor se smrtí
Chris Carter
První setkání s Carterem a naprostá spokojenost. Byť by si Garcia zasloužil více pozornosti a chudák Tracy musela být trochu otrávená, celá zápletka má velmi pečlivě vystavenou konstrukci a ani na chvíli nenudí. Rozhodně si přečtu další díly.
Terapie
B. A. Paris (p)
(SPOILER) Od B. A. Paris je to takový průměr. Sice se rychle začtu, ubíhá to a je to napínavé, ale postupem času se Alice projeví jako ne příliš chytrá a sympatická postava. Do toho podezřívá úplně všechny, až je jasné, že to bude ten, koho jediného nepodezřívá. Thomasovo (Johnovo) motivy a Alicina fascinace Ninou jsou už jen vedlejší podivnosti.
Poslední přání
Andrzej Sapkowski
Na úvod - neznám seriál ani hru (ani jsem nevěděla, že nějaká je, ehm). Povídky jsou to napínavé, odehrávají se ve velmi barvitém a bohatém světě a Geralt je sympaťák. Přesto jsem pořád trochu zmatená - čekala jsem začátek jednoho uceleného příběhu, a v sérii povídek jsem sice našla sympatického hrdinu a fajnové počtení, ale zážitek je to jaksi neúplný, netuším, kam Geralt směřuje, ani jestli měly tyhle epizodky nějkaý hlubší význam. Časem se tak do tohoto světa budu muset vrátit.
Pach krve
František Niedl
Stoprocentně souhlasím s pochvalnými komentáři pode mnou. Jen dodám, že mě obzvláště baví vzájemné špičkování mezi Benešem a Rožmberkem - to se cizeluje s každým pokračováním.
Poslední odysea
James Rollins (p)
Když Rollins přemýšlel, kde Sigma ještě neoperovala, dospěl k závěru, že už byli všude - jen v pekle ne. A tak se musí vydat do Tartaru a zabránit tomu, aby tam ukryté ďábelské vynálezy padly do nesprávných rukou, a to (bohužel) za každou cenu. Opět se jedná o příjemný mix napětí, dobrodružství, bájí a humoru, který je u autora obvyklý.
Pavoučí síť
František Niedl
Rozhodně lepší než první díl. Tam byl také Lukáš jen sympatickým a trochu otloukaným Pavoukem, kterému fandíte, ale tady se z něj postupně stává opravdu nebezpečný muž. Ale fandíte mu úplně stejně (ne-li víc).
Rytíři z Vřesova
František Niedl
Tak kdo by neodolal sympatickým hrdinům, dobrodružné zápletce a historickým kulisám? Je tu více hlavních hrdinů, s nimiž se musíme seznámit, takže děj je trochu roztříštěný, ale v pokračováních se to srovná.
Sběratel sněhu
Jan Štifter
Lehké čtení to není a věřím, že po přečtení Vám to ještě nějaký čas bude vrtat v hlavě, ale je to úžasné. Autor nám předkládá silné životní příběhy z různých období velmi poutavě a čtivě, abychom nakonec zjistili, že je to všechno trochu jinak, než jsme si mysleli.
Jana Seymourová: Laskavá královna
Alison Weir
Třetí díl v sérii se samozřejmě nevyhne srovnání s díly předchozími a nastavené úrovně dosahuje. U Jany si autorka mohla/musela dovolit více fikce, protože historicky podložená data často scházejí. Cením také schopnost podat potřetí tytéž historické události svěže a s novým náhledem. Na konci se pak neodbytně vkrádá myšlenka, jak to celé mohlo dopadnout, nebýt Janiny brzké smrti.
